Rozpad bývalé Jugoslávie – VII. Konflikty ve světě po druhé světové válce

Rozpad bývalé Jugoslávie

Jugoslávie – vznik v roce 1918 jako království SHS, název Jugoslávie až od roku 1929. Po 2.SV stál v čele státu komunista Josip Broz Tito (1892-1980). Za něj měla Jugoslávie špatné vztahy s SSSR a jeho satelity a dobré vztahy se Západem. Jugoslávie byla federací 6 republik (Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora, Makedonie).

Přelom 80. a 90. let – Srbsko (+ Černá Hora) x ostatní republiky, Srbsko chce udržet federaci za každou cenu. V čele Srbska stojí komunista Slobodan Miloševič – nedokáže zabránit rozpadu celé Jugoslávie, ale snaží se obsadit oblasti, obývané Srby, i v jiných republikách. 3 velké války + další menší konflikty. Jugoslávie se nakonec rozpadne na 7 států. Motivy byly náboženské (katolíci x pravoslavní x muslimové), etnické, politické, ekonomické…

1991 – Slovinsko a Chorvatsko vyhlašují nezávislost, začátek rozpadu Jugoslávie(Hanák – Orwellovo století: „třetí balkánská válka“).

Slovinsko – proběhly zde menší boje mezi slovinskou domobranou a jugoslávskou armádou, ve srovnání s ostatními zeměmi ale relativní klid – Slovinsko nesousedí se Srbskem a nežijí v něm Srbové.

Válka v Chorvatsku 1991-1995

Chorvatsko – Chorvati byli vždy rivalové Srbů, už před 2.SV. Za 2.SV fašistický stát (ustašovci – spojenci Německa). Po vyhlášení nezávislosti Chorvatska Srbové požadují autonomii, nedostali jí → vyhlašují Republiku srbská Krajina (hlavní město Knin).

Začíná válka: Chorvatsko x Srbové ze srbské Krajiny + federální jugoslávská armáda, ovládaná Srby. Válka měla dvě oddělené fáze:

1. fáze: 1991-1992 – hlavní fáze, skončila srbským vítězstvím. Srbská Krajina se odtrhla od Chorvatska, většina Chorvatů z Krajiny vyhnána.

2. fáze: 1995 – chorvatská vojska obsadila během tří dnů Srbskou Krajinu. Většina Srbů vyhnána nebo utekla (celkem uprchlo 150000 lidí, hlavně do Bosny). Válka tedy nakonec skončila vítězstvím Chorvatska. V čele Chorvatska stál v roce 1995 „osvoboditel“ Franjo Tudjman, který vládl autoritativně. Byl obviňován z válečných zločinů. Zemřel v roce 1999. Byl hlavním důvodem, proč se zdržel vstup Chorvatska do NATO a EU (do NATO vstoupili Chorvati až v roce 2009, na vstup do EU čekají dodnes).

Válka v Bosně a Hercegovině 1992-1995

1992 – Bosna a Hercegovina vyhlašuje nezávislost, čímž začíná válka. Nezávislost chtějí jen Muslimové (prezident Alija Izetbegovič), zemřel v roce 2000), zatímco Srbové (vůdce Radovan Karadžič) a po nich i Chorvaté vyhlásili samostatné republiky. Do bojů se zapojila i jugoslávská a chorvatská armáda na straně Srbů a Chorvatů.

Sčítání lidu v roce 1991: v Bosně žilo 43% Muslimů, 30% Srbů, 18% Chorvatů, 9% ostatních národností.

Bojují všichni proti všem (dokonce i Muslimové x Muslimové!), ale po většinu války bojovali Muslimové a Chorvati společně proti Srbům, kteří byli vojensky nejsilnější. Všechny tři strany se dopouštěly „etnických čistek“, vražd, hromadného znásilňování.

Během války měli Srbové navrch (na konci roku 1993 ovládali Srbové už 72% území!). Muslimové ovládali především města (Sarajevo, Srebrenica), která byla obklíčena Srby. OSN tato města vyhlásila jako „bezpečnostní zóny“.

1995 (červenec) – Srbové dobyli Srebrenici („bezpečnostní zónu“), všechny muže (8000!) zastřelili. Největší hromadná vražda v Evropě od 2.SV. Holandští vojáci OSN jen přihlíželi a dokonce pomáhali třídit muže (hrozné selhání OSN).  →  NATO bombarduje srbské pozice. →

1995 – Daytonská mírová dohoda – podepsali ji v Daytonu (stát Ohio, USA) prezidenti Chorvatska (Franjo Tudjman), Bosny a Hercegoviny (Alija Izetbegovič) a Srbska (Slobodan Miloševič). Konec války, z hlavního viníka (Slobodan Miloševič) se stal „mírotvorce“ (Miloševič nakonec ustoupil a obětoval zájmy bosenských Srbů).

 – na základě smlouvy vzniknul „stát“ Bosna a Hercegovina, který se skládá ze dvou částí – Muslimsko-chorvatská federace (51% území) a Republika srbská (49% území). Umělý státní útvar, vytvořený nátlakem zvenčí a udržovaný vojsky OSN. Na fungování tohoto státu mají zájem hlavně Muslimové.

Ve válce padlo asi 250000 lidí (Války USA, čísla se různí), k tomu několik milionů (!) uprchlíků uvnitř země i do zahraničí. Nejhorší válečný konflikt v Evropě od konce 2.SV.

Válka v Kosovu 1999

Po Daytonu a chorvatské ofenzivě proti Krajině (oboje 1995) existoval dále stát s názvem Jugoslávie, skládající se už ovšem pouze ze Srbska a Černé Hory.

V letech 1998-1999 proběhly boje v srbské provincii Kosovo mezi Srby a Albánci. Kosovo mělo v rámci Srbska autonomii (převažovali v něm Albánci), ale srbský prezident Slobodan Miloševič (byl nyní prezidentem Srbska, ne celé Jugoslávie!) autonomii Kosova zrušil. Albánci v Kosovu teď chtějí nezávislost a vytvořili UÇK – Kosovskou osvobozeneckou armádu – něco mezi armádou a teroristickou organizací. Napadala srbské úředníky a instituce v Kosovu. Srbové odpověděli brutálními represemi proti civilnímu obyvatelstvu. Násilnosti z obou stran, více mrtvých i uprchlíků měli Albánci.

1999 (březen – červen) – NATO bombarduje Jugoslávii. Neměli mandát OSN. Pohrozili Jugoslávii i pozemními operacemi. Srbové kapitulovali a jejich armáda odešla z Kosova.

Celkové ztráty: nejméně 5000 mrtvých, statisíce uprchlíků.

Kosovo bylo po roce 1999 pod mezinárodní správou. V roce 2008 vyhlásilo Kosovo nezávislost. Kosovo dnes (září 2011) uznává velká většina členů EU (včetně ČR), většina evropských zemí a USA. Srbsko ale Kosovo stále považuje za svoje území, celosvětově zatím Kosovo uznává menšina států.

Vývoj v Makedonii

– vyhlásila nezávislost v roce 1991. Srbové je nechali být. Dva hlavní problémy:

1. Řecko – faktická i diplomatická blokáda Makedonie, donutili Makedonii ke změně vlajky i názvu – do OSN byla Makedonie přijata pod názvem „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“ (FYROM).
2. Albánci – tvoří asi 25% obyvatelstva Makedonie. V roce 2001 vypukly boje mezi Makedonci a Albánci. Situace nakonec byla urovnána. Albánci (podporovaní UÇK z Kosova) složili zbraně a dostali autonomii.

Vývoj v bývalé Jugoslávii po roce 1999

Tudjman (1999) a Izetbegovič zemřeli přirozenou smrtí. Vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžič byl zatčen (v roce 2008 v Bělehradě, vydán do Haagu, čeká na soud). Slobodan Miloševič byl nakonec (po válce v Kosovu) obviněn z válečných zločinů. V roce 2000 byl v Srbsku svržen a poté vydán mezinárodnímu tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii v Haagu. Nedožil se konce procesu, zemřel v roce 2006 ve vězení na infarkt.

Nová Jugoslávie si v roce 2002 změnila název na „Srbsko a Černá Hora“. V roce 2006 vyhlásila Černá Hora nezávislost (dohodli se se Srbskem, bezproblémové uznání, jsou v OSN), 2008 vyhlásilo nezávislost Kosovo (zatím není v OSN). Z bývalé Jugoslávie tak vzniklo 7 samostatných států (včetně Kosova), přičemž budoucnost Bosny a Hercegoviny je krajně nejistá. Slovinsko je od roku 2004 členem EU i NATO, Chorvatsko je členem NATO od roku 2009.

Datum poslední aktualizace: 13.2.2012