Perský záliv – VI. Konflikty ve světě po druhé světové válce

Perský záliv

Irák – před 1.SV osmanský, pak britský. Oficiálně získal nezávislost v roce 1932, ale ještě dlouho poté silný britský vliv. Roku 1948 se účastnil první arabsko-izraelské války. V roce 1979 se stal prezidentem Saddám Husajn (žil 1937-2006) z vládnoucí socialistická strany Baas. Byl prezidentem, předsedou vlády, generálním tajemníkem strany Baas a vrchním velitelem armády. Diktátor, arabský sunnita!

V Iráku je asi 60% šíitů, 20% Kurdů (sunnité), 15% sunnitských Arabů a 5% křesťanů – velmi přibližná čísla!

Írán – nikdy nebyl přímou kolonií. Dříve tu byl silný vliv Britů a Rusů, kteří si Írán rozdělili na sféry vlivu (Rusové sever, Britové jih). Za 2.SV pak Sověti a Britové přímo okupovali Írán. V Íránu vládnul šáh (šach). Šáh Muhammad Réza Pahlaví (vládnul 1941-1979) zaváděl v Íránu shora tzv. bílou revoluci – industrializace, zrovnoprávnění žen, chtěl sekularizaci. Byl mohutně podporován USA. Šáh dodával USA spoustu ropy a USA jeho Írán brali jako nárazník proti rozpínavosti SSSR. Šáh ovšem vládnul diktátorsky, opíral se o tajnou policii. Silně podcenil vliv islámských duchovních v převážně konzervativní společnosti.

1979 – islámská revoluce v Íránu. Už v roce 1978 začaly protesty proti režimu, šáh byl svržen. V roce 1979 se vrátil z pařížského exilu do země ajatolláh Chomejní (žil 1902-1989) a stal se nejvyšším představitelem Íránu. Šáh a jeho přívrženci utekli ze země. Skoro všichni Íránci jsou šíité, šíitský islám se stal oficiální státní ideologií a země se změnila v náboženskou diktaturu (fundamentalisté). Název státu změněn na „Íránská islámská republika“.

Nový režim v Íránu byl od počátku nepřátelský vůči USA. V roce 1979 (4.11.) vtrhli na americkou ambasádu islámští „studenti“ a zajali 66 (jinde se udává 63) amerických rukojmí. Obvinili USA, že se vměšují do záležitostí Íránu a chtějí opět dosadit zpět šáha. V dubnu 1980 nařídil americký prezident Jimmy (James) Carter osvobodit rukojmí leteckým výsadkem (vrtulníky – operace Eagle Claw). Akce skončila naprostým fiaskem – 2 vrtulníky se zřítily, jeden se srazil při tankování v poušti s cisternovým letadlem. USA ztratily 8 vojáků a rukojmí neosvobodily.

Rukojmí byli nakonec propuštěni v roce 1981 po dlouhém vyjednávání a USA musely zaplatit výkupné (rozhodl o tom už Carter.

Írán byl ale i nepřítelem SSSR! „Ani Východ, ani Západ, ale islámská republika“, to bylo Chomejního heslo.

Saúdská Arábie – absolutní monarchie v čele s dynastií Saúdů. Do 1.SV patřila Turkům, pak nezávislost (název Saúdská Arábie až od roku 1932). Těžila nejvíc ropy na světě a má i největší ropné zásoby. Měla ale vždy relativně slabou armádu, proto se opírala o spojenectví s USA (dodnes). Největší hrozbu pro SA představoval Irák (Saddám Husajn), s nímž měla SA sporné hranice. Irák měl navíc daleko silnější armádu. Dnes je SA jednou z nejkonzervativnějších islámských zemí, spojenec USA. Opozice proti vládě – teroristé – Usáma bin Ládin pocházel z SA z velmi bohaté rodiny. Teroristé odmítají vojenskou přítomnost USA. Bin Ládin později uprchnul do Afghánistánu pod ochranu hnutí Taliban (zastřelen Američany v roce 2011 v Pákistánu).

Kuvajt – dříve britský protektorát, získal nezávislost v roce 1961. Jedna z nejbohatších zemí světa, moře ropy. Kuvajt se dnes rovněž opírá o vojenskou podporu USA, sám o sobě vojensky neznamená nic.

První válka v Zálivu (Irák x Írán) 1980-1988

Válku začal Saddám Husajn, který napadl Írán. Cílem bylo zabrat některá pohraniční území Íránu, kde byla spousta ropy a početná arabská menšina.

V pozadí stály i historické spory mezi Araby a Peršany, sahající mnoho staletí zpět do historie. Okolo ústí řeky Šatt al-Arab byly navíc sporné hranice.

Husajn Írán podcenil. Irák měl menší, ale mnohem lépe vycvičenou armádu. Írán měl větší, ale špatně vycvičenou armádu, která ovšem kladla fanatický odpor.

Všechny velmoci podporovaly Irák! Irák nakupoval zbraně v USA (nepřítel Íránu), SSSR (strach ze šíření islámské revoluce do sovětské Střední Asie), Číně i Francii.

USA ovšem dodávaly tajně zbraně i Íránu! Vyšlo to později najevo v aféře Irangate (aféra byla v roce 1986, dodávky byly ovšem dříve) – USA dodávaly tajně (bez souhlasu Kongresu!) zbraně Íránu, čímž chtěly jednak vykoupit svoje rukojmí (ti pak byli skutečně propuštěni) a peníze za zbraně pak sloužily k podpoře nikaragujských povstalců („contras“), bojujících proti sandinovské vládě. Vše řídila CIA (a NSC).

Írán útok Iráku odrazil, válčilo se pak hlavně podél hranice.

„Válka tankerů“ – v průběhu války (od roku 1984) začaly obě strany napadat i obchodní lodě (tankery) neutrálních zemí, aby ekonomicky oslabily druhou stranu tím, že jí znemožní vývoz ropy. Napadeny byly i tankery SSSR a USA!

Irák během války několikrát nasadil chemické zbraně (celkově zabil bojový plyn asi 10000 lidí – odhad). Chemické zbraně nasadil Husajn i doma v Iráku proti bouřícím se Kurdům. Írán nasadil do bojů i velké množství dobrovolníků, mj. chlapce 13-14 let.

1988 – válka skončila příměřím, celkem nečekaně. Obě armády se stáhly za mezinárodně uznávanou hranici. Zdánlivě se jednalo o úspěch OSN, která pomohla příměří dojednat. Ve skutečnosti ale Husajn usoudil, že na Írán nemá, a tak si vybral „náhradní cíl“ – malý, vojensky slabý, ale na ropu mimořádně bohatý Kuvajt.

Irák nakonec vyšel z války spíše posílen (politicky), Írán se ale ubránil. Celkem padlo 375000 Iráčanů a 300000 Íránců (Zdroj: Války USA). Svět si na chvíli oddechl, protože se podařilo obnovit dodávky ropy z oblasti.

Druhá válka v Zálivu – 1991 („Desert Storm“)

Husajn vyšel z války politicky posílen, protože se stal uznávaným vůdcem arabského světa, a navíc měl dobré vztahy s SSSR, USA i západní Evropou. Válka ho ale ekonomicky skoro zruinovala.

1990 (2.8) – Irák obsadil Kuvajt během jednoho dne. Dělal si nárok na celé jeho území. Kuvajt byl anektován, kuvajtský emír utekl do Saúdské Arábie. RB OSN uvalila nejdříve na Irák embargo (bezprecedentní čin – poprvé v historii jeden členský stát OSN anektoval jiný členský stát!)

Velmi rychlá reakce USA – operace „Desert Shield“ (od 9.8.) – do Saúdské Arábie přijíždějí vojenské jednotky USA, VB a Francie, nakonec jednotky celkem 18 států. Nejvíc vojáků, celkem 460000, poslaly USA, ale 100000 vojáků dodaly i arabské země Perského zálivu, Sýrie a Egypt. Rada bezpečnosti schválila použití síly proti Iráku, pokud se nestáhne z Iráku. Nestáhnul se →

operace „Desert Storm“ – 1991 – vojska OSN napadla Irák. Síly na počet vojáků vyrovnané (OSN 620000 vojáků, z toho 400000 USA, zbytek ostatní spojenci x Irák nasadil 680000 mužů), rozhodla ale naprostá technologická převaha USA. 2. případ v historii, kdy RB OSN vyslala bojové jednotky. Prezidentem USA tehdy byl George Bush starší(prezidentem 1989-1993), vrchním velitelem byl americký generál Norman Schwarzkopf. Československo tehdy vyslalo do Zálivu protichemickou jednotku.

Válka trvala přes 1 měsíc:

1.fáze – letecké a raketové útoky (39 raket) na Irák. Irák odpověděl raketovými útoky na Izrael (chtěl vyprovokovat izraelskou odvetu a tím přetáhnout Araby na svou stranu, nepovedlo se mu to).

2. fáze – pozemní operace – trvala jen 4 dny, pak Irák požádal o příměří. Předtím ale ještě stačil na ústupu zničit infrastrukturu Kuvajtu – zapálil mimo jiné kuvajtské ropné vrty (ekologická katastrofa).

Výsledek války:

Strategický potenciál Iráku byl zničen a Kuvajt osvobozen, Husajn však odstraněn nebyl (asi chyba, ale Bush starší se striktně držel mandátu OSN, který měl jen k osvobození Kuvajtu, ne k obsazení Iráku).

Mrtví:

1. USA – 343, Kuvajt – 7000, Izrael – 13 (nezúčastnil se války, oběti raketových útoků) x
2. Irák (odhady) – 110000 – 250000 vojáků a 40000 – 180000 civilistů (údaje u Iráku sporné, spodní údaj je oficiální irácký).

Za války se proti Husajnovi vzbouřili Kurdové na severu a šíité na jihu Iráku. Byly vyhlášeny bezletové zóny na jejich ochranu (na sever od 36. a na jih od 33. rovnoběžky), kde nesměly létat irácké letouny. Povstalcům to ale nepomohlo, Husajn proti nim rozpoutal krvavé represálie.

Irák dále musel zničit všechny svoje rakety a chemické zbraně pod dohledem inspektorů OSN.

V letech 1991-2003 se Irák neustále handrkoval s inspektory a občas narušoval bezletové zóny → spojenci ve střehu. Významnější operace (obě za Clintona): 1)„Desert Strike“ (1996) – cílem bylo vytlačit Husajnova vojska ze severní bezletové zóny, to se povedlo.   2)“Desert Fox“ (1998) – bombardování Iráku letouny USA a VB s cílem donutit Husajna, aby spolupracoval se zbrojními inspektory OSN.

Třetí válka v Zálivu (2003)

„Třetí punská válka“ – „Kartágo musí být zničeno“ – a důvod se najde. Po 11. září 2001 navrhovalo mnoho lidí zaútočit na Irák.

Irák – s útoky z 11.září 2001 neměl nic společného, ale v USA převládlo mínění, že je nutno Irák jednou provždy vyřídit, a že to měl udělat už George Bush starší v roce 1991.

Oficiální „důvod“ války: Irák prý vlastní zbraně hromadného ničení a je třeba ho odzbrojit a dát „svobodu iráckému lidu“. Tato válka neměla podporu OSN, proti ní se ostře postavilo nejen Rusko a Čína, ale i Francie a Německo (ministr obrany USA je hanlivě označil za „starou Evropu“, na rozdíl od Polska – „nová Evropa“). V čele USA George Bush mladší (2001-2009).

Proti Iráku bojuje koalice USA + VB + Polsko + Austrálie.

Hlavní boje trvaly asi měsíc, Irák byl poražen a okupován. Saddám Husajn byl zatčen, odsouzen iráckým soudem k smrti a v roce 2006 popraven. Mrtvých v hlavních bojích bylo daleko méně než v roce 1991, asi 10000-20000 padlých Iráčanů, od roku 2003 však přibývají mrtví v důsledku útoků. V Iráku není klid dodnes. Zbraně hromadného ničení, které měl Husajn schovávat, se nikdy nenašly, násilí v zemi pokračuje.

Do 1.1.2008 si boje a teroristické útoky v Iráku vyžádaly životy 151000 Iráčanů (čili daleko víc až „po válce“). V prosinci 2011 byly z Iráku staženy poslední americké jednotky, konec násilí v zemi je v nedohlednu.