Berlín a Kuba – III. Konflikty ve světě po druhé světové válce

1. Berlínská krize 1948-1949

Berlín byl od roku 1945 rozdělen na 4 okupační zóny. Spojení Západního Berlína (zóny USA, Velké Británie a Francie) se zbytkem „Západního Německa“ (tehdy ještě Trizonie – spojené okupační zóny GB, F a USA v Německu) zajišťovaly silniční, železniční a letecké koridory.

červen 1948 – Spojenci zavedli v Trizonii a v Západním Berlíně novou měnu – německou marku (DM). To byl evidentně první krok k vytvoření Západního Německa coby samostatného státu, což Stalin nehodlal připustit (Stalinovi by nejvíc vyhovovalo jednotné, ale slabé Německo) a zahájil blokádu Západního Berlína (už v březnu-červnu 1948 zavedl částečnou a od června 1948 úplnou blokádu Západního Berlína) – všechny pozemní komunikace byly uzavřeny.  Spojenci vytvořili letecký most a zásobovali Západní Berlín (potravinami, uhlím, naftou – prostě vším!) letecky až do května 1949, kdy se Stalin nakonec rozhodl, že nebude riskovat vojenskou konfrontaci a blokádu zrušil.  Velké morální vítězství Spojenců.

→ 1949  – vznik dvou nezávislých německých států – SRN (Spolková republika Německo, „Západní Německo“) a NDR (Německá demokratická republika, „Východní Německo“).

2. berlínská krize – 1961

Nikita Sergejevič Chruščov – po smrti Stalina (březen 1953) a likvidaci Beriji (červen 1953) vládnul v SSSR až do roku 1964 (sesazen Brežněvem – viz SSSR po 2.SV).

John Fitzgerald Kennedy – prezident USA (demokrat) v letech 1961-1963. Katolík! (první v dějinách USA). Zahájil mj. program Apollo s cílem vyslat člověka na Měsíc. Zastřelen za dosud nevyjasněných okolností v Dallasu v listopadu 1963.

   Chruščov chtěl nátlakem na nového amerického prezidenta dosáhnout toho, aby se Spojenci stáhli ze Západního Berlína. JFK neustoupil. 13. srpna 1961 postavili Sověti ve spolupráci s NDR berlínskou zeď okolo celého Západního Berlína. Hlavním důvodem byla masová emigrace východních Němců do Západního Berlína. Američané mj. vyslali do Západního Berlína tankovou divizi. Spojenci vytrvali v Berlíně.

Berlínská zeď

V letech 1949 (vznik NDR) – 1961 (stavba Berlínské zdi) utekly z NDR na západ téměř tři miliony východních Němců! 13. srpna 1961 proto byly uzavřeny hranice a kolem celého Západního Berlína byl natažen provizorní ostnatý drát, který po několika dnech postupně začala nahrazovat betonová zeď, vysoká přes 3.5 metru. Dále zde byly instalovány ochranné pásy, zátarasy, strážní věže a další zařízení. Celková délka zdi byla 165 kilometrů. Tisíce východních Němců se přesto pokoušely překonat Berlínskou zeď a utéct na Západ. Nejméně 130 uprchlíků při tom zahynulo. Po roce 1989 byla téměř celá zeď zbourána, dochovalo se jen několik nevelkých úseků.

   26.6.1963 navštívil Kennedy Berlín, kde pronesl slavnou větu „Ich bin ein Berliner“. Tím vzbudil nadšení v celé SRN. Američané už nejsou bráni jako okupanti, ale jako ochránci před Sověty a dali jasně najevo, že Němce neopustí.

Pád berlínské zdi (9. listopadu 1989) se  považuje za konec studené války.

1990 – sjednocení Německa (3.10. – státní svátek SRN) – bývalá NDR („nové spolkové země“) připojeny k SRN (viz SSSR po 2.SV – konference 2+4).

Kuba

Vývoj na Kubě do roku 1962

1959 – na Kubě vypukla levicová revoluce. Fidel Castro svrhnul diktátora Batistu. Castro se přiklonil k SSSR a zavedl na Kubě „socialismus“ → USA přerušily s Kubou diplomatické styky a rozhodly se, že Castra svrhnou.

duben 1961 – invaze v Zátoce sviní (Prasečí zátoka – Playa Girón) – naplánováno už za Eisenhowera, provedena až za Kennedyho (nastoupil v lednu 1961). Invazi naplánována CIA. V Zátoce sviní se vylodili kubánští emigranti, kteří měli svrhnout Castrův režim. Castrovy jednotky invazi hravě potlačily. Posílení Castrovy prestiže, blamáž USA.

Druhý muž Castrova režimu byl Ernesto Che Guevara – nakonec se s Castrem nepohodl a šel dělat revoluci do Konga a pak do Latinské Ameriky. V roce 1967 byl bolivijskou armádou zajat a zastřelen.

Karibská krize – 1962  (říjen-listopad)

říjen 1962 – Američané zjistili z leteckých snímků, že SSSR vybudoval tajně raketové základny na Kubě. Šlo o rakety středního doletu, schopné nést jaderné hlavice. Kennedy reagoval vyhlášením „Karantény“. Jednalo se o námořní blokádu Kuby, termín „Karanténa“ byl zvolen, protože z hlediska mezinárodního práva je blokáda válečným aktem a JFK se chtěl válce vyhnout. JFK prohlásil, že USA si osobují právo prohledat všechny podezřelé lodě. Hrozilo nebezpečí jaderné války, nejvyšší pohotovost na obou stranách. Sovětské lodě, plující do oblasti, se nakonec na příkaz Chruščova obrátily zpět. Následovala tajná jednání Chruščov – Kennedy. Nejkritičtější bod celé studené války, riziko jaderné války bylo mimořádně vysoké!

Výsledky jednání: Sověti museli demontovat rakety a odvézt je z Kuby, USA se veřejně zavázaly, že Kubu nenapadnou. Na první pohled to vypadalo spíše jako vítězství USA (Sověti se stáhli), ve skutečnosti ale na krizi spíše vydělali Sověti – kromě veřejného slibu, že nenapadnou Kubu, se USA tajně zavázaly, že stáhnou svoje rakety z Turecka (stáhli je pak skutečně z Turecka pod záminkou „modernizace“). SSSR tedy získal víc, než měl před krizí.

Po karibské krizi nastalo postupné uvolňování napětí mezi SSSR a USA, které trvalo až do roku 1979, kdy Sověti vpadli do Afghánistánu.

(Fidel Castro stále žije, ale je těžce nemocen a prezidentem je od roku 2008 jeho bratr Raul Castro).

Datum poslední aktualizace: 14.1.2019