Bohuslav Balbín (*3.12.1621) Zemřel zhruba 90 let před počátky národního obrození, přesto je považován za jeho prvního předchůdce. Dokonce se o něm soudí, že neprávem stojí ve stínu Komenského. Ač katolík, odvážně se hlásil i k protestantům a ve svém díle hledal pravdu, padni komu padni. Největší český barokní historik, jezuita a vlastenec, ale současně i… Přečíst »
Franklin Delano Roosevelt (*30.leden 1882) V dobách krizí (nejen ekonomických), když je třeba obětí (nejen finančních), je dobré mít v čele poctivou, důvěryhodnou osobnost. Amerika na ni měla štěstí v osobě svého dvaatřicátého prezidenta. Celý život musel bojovat s následky těžkého fyzického postižení. V úřadu prezidenta se pak postavil světové hospodářské krizi (a tradičnímu názoru, že „každý se má o… Přečíst »
George Washington (*22.2.1732) Nebyl příliš vzdělaný ani sečtělý, postrádal uhlazený styl i bezchybný pravopis. Neuměl mluvit na veřejnosti a porážky se na jeho cestě vzhůru vyskytovaly mnohem častěji než vítězství. A přesto se svými nezkušenými ozbrojenci z kolonií pokořil nejsilnější mocnost na světě a navzdory řečem o „suverenitě“ vybudoval úspěšnou federaci států, jejímž prvním prezidentem se… Přečíst »
Robert Falcon Scott (+29. nebo 30.3.1912) „Kdybychom zůstali naživu, mohl bych o strádání, vytrvalosti a odvaze svých spolupracovníků vyprávět takové historky, že by na ně žádný Angličan do smrti nezapomněl; ale celou historii musí dopovědět moje kusé poznámky a naše mrtvá těla… Kdyby nic jiného, můžeme našim krajanům sloužit za dobrý příklad; alespoň tím, že… Přečíst »
Zita Bourbonsko-Parmská (*9.5.1892) Přesně půlstoletí po Karlově smrti se u jeho hrobu na Madeiře objevila nepřehlédnutelná „velká dáma v černém“. Narodila se krátce po postavení Eiffelovy věže a zemřela těsně před pádem železné opony. Svou podmanivou osobností si získala každého, kdo se s ní setkal. Její věrnost šla až za hrob, smuteční šaty neodložila ani 67 let… Přečíst »
Karel I. (+1.4.1922) Vysoko nad vodami Atlantiku, tisíc kilometrů od portugalských břehů, spočívá už 90 let tělo posledního rakousko-uherského císaře. Jeho krátký život byl stejně dramatický jako hory Madeiry, v jejichž stínu je pohřben. Koho dnes ještě zajímá, že v jeho vládě pracoval první ministr sociálních věcí na světě, nebo že byl jediným politikem Velké války s přímou… Přečíst »
Jan Špáta (*25.10.1932) Za svých více než sto autorských filmů získal bezmála osmdesát českých i světových cen. Jeho dokumenty byly několikrát označeny jako nejlepší filmy roku. Snad i proto, že za ně ručil celou svou osobností a šel v nich až na fyzické, psychické a citové maximum. S kamerou dvakrát objel zeměkouli, ale svůj nejdůležitější film natočil… Přečíst »
Publius Vergilius Maro (21.9.19 př.Kr.) Byl nazýván římským Homérem. Z jeho textů se i věštilo; jeho spisy sloužily jako učební texty antických škol, opisovaly se ve středověkých klášterech a ještě na prahu renesance si ho Dante v Božské komedii vybral za průvodce po pekle i očistci. „Ozdoba a světlo básníků“, autor bezpočtu okřídlených rčení typu „odvážnému štěstí… Přečíst »
František kardinál Tomášek (+4.8.1992) V ten samý den, kdy v Praze pohřbili 28. pražského arcibiskupa Františka Schönborna (30.6 1899), se v zapadlé vesničce moravsko-slezského pomezí narodil jeden z jeho nástupců. Byl znám mírnou povahou, patřil mezi „mírové kněze“ a tak si ho režim vytipoval na místo uprázdněné po vyhnání nepohodlného kardinála Berana. Proměna bojácného biskupa ve statečného… Přečíst »
Emil Hácha (*12.7.1872) Ke třetímu prezidentovi se jaksi nehlásíme. Prohlásili jsme ho za spolupachatele nacistické okupační moci, ačkoli byl prokazatelně spíše její obětí. Byl jediným z řady našich prezidentů, který o tento úřad vůbec nestál. Přijal ho v situaci, kdy šlo o bytí a nebytí, a jeho působení bylo neseno nikoli touhou o moc, ale o pomoc.… Přečíst »
Reinhard Heydrich († 4.červen 1942) Syn ředitele konzervatoře v Halle, vynikající houslista. Nadaný a všestranný sportovec, milující manžel, starostlivý otec. A také „muž se železným srdcem“ (Hitler), „vůdce smečky ostrých vlků“ (Wolff), „nejlepší SS-man“, architekt „konečného řešení“ židovské a české otázky, třetí muž Třetí říše. Jeho jméno provázel děs a hrůza (bez přehánění), přesto jeho první… Přečíst »
Gustáv Husák (*10.1.1913) Do nejvyššího patra československé politiky se vyšvihnul brzy poté, co u nás vyšel román „Jak chutná moc“. Obratnost, vysoká inteligence, odvaha a vytrvalost – nic z toho osmému československému prezidentovi nechybělo. Ale to hlavní, to nejpodstatnější „muž moci“ zoufale postrádal. Z nadějného reformátora se stal „sovětským místodržícím“ v Československu. Udělal nešťastnými statisíce lidí, a nakonec… Přečíst »
Rudolf Slánský (+3.12.1952) Stalinské popravy třicátých let prohlásil za „akty lidskosti“. Sovětský svaz označil za tisíckrát demokratičtější než Masarykova republika. Po únoru 1948 dostal příležitost napodobit svůj vzor, dal podnět k výstavbě československého Gulagu a vyzval ke stíhání „zrádné havěti“ s podezřelým nedělnickým původem. Když jako generální tajemník KSČ rozpoutal (ještě před příchodem sovětských poradců) čistku mezi… Přečíst »