Indonéská kuchyně

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Indonéská kuchyně

     Na ulici u malých stánků nebo v levných restauracích je jídlo velice levné a dá se celkem dobře najíst, i když po delším pobytu už jsou základní jídla poněkud jednotvárná.Asi jako kdybyste se u nás stravovali pořád ve fastfoodech a jedli pořád jenom hot dogy, hamburgery, gyrosy apod., taky byste se jich přejedli. Ovšem základem veškeré indonéské stravy je rýže, rýže a ještě jednou rýže. Indonésané nejedí k snídani housku s máslem nebo jogurt, ale rýži.

Nutno říct, že rýže v Indonésii mi chutnala o dost víc než u nás. Samotná rýže se ovšem většinou nesolí, což mi jako slanomilnému tvoru lehce vadilo, zato koření se velice vydatně a ze všeho nejvíc se používá sambal – pálivá indonéská chilli omáčka. Její mírnější verze se prodává i v našich hypermarketech (zajímavé je, že jí vyrábí nadnárodní koncern Heinz, ovšem v Indonésii), ale některé indonéské sambaly jsou tak příšerně ostré, že se sem raději nedovážejí, protože žaludek průměrného Středoevropana to prostě není schopen pozřít (a to miluji velice ostrá jídla, v Indonésii ale zjistíte, že žádné jídlo u nás není vůbec ostré ve srovnání s některými zdejšími specialitami).

Rýže se jí vařená jako příloha (nasi putih) nebo smažená (nasi goreng). Další oblíbenou přílohou jsou nudle (mie), většinou podobné konzistence jako v „čínských“ polívkách (u nás jsou hlavně dováženy z Vietnamu a Thajska, ale můžete někdy narazit i na značku Indomie, což je nejrozšířenější značka indonéských nudlových polévek).

Na Bali a v jiných turistických lokalitách (např. v Yogyakartě) je kupodivu nejlevněji, protože je tu sice hodně turistů, ale také obrovská konkurence a pokud vám nevoní místní strava, můžete se najíst v McDonaldu, KFC nebo v čínské, indické, italské, japonské, francouzské a kdovíjaké jiné restauraci (na českou jsme tedy nenarazili, ale možné je všechno…).

     Pokud zajdete do lepší restaurace nebo budete pozváni místními na oběd, zjistíte, že Indonésané stolují jinak než my. Pokud se sejde společnost u stolu, přinese obsluha na stůl spoustu malých talířků, mističek a mís, v nichž je obvykle rýže, nudle, nějaké ovoce a zelenina, omáčky na dochucení, sambal a spoustu dalších ingrediencí. Každý si pak nabere na co má chuť.

Orientační ceny (stánky, levné restaurace)

(kurs v létě 2006: 1000 rupií (Rp) = 2,50 Kč) 

• cap cay (smažená zelenina) + nasih putih (vařená rýže)                             7 500 Rp

         (Nejsem vegetarián, ale moc mi to chutnalo a byly to většinou velké porce. Toto jídlo je  čínského původu).

• nasi goreng (smažená rýže)                                                                    10 000 Rp

         (Není to jen samotná rýže, ale vždy je v ní zamíchaná nějaká zelenina, často i vajíčko, houby nebo kousky masa. Jídlo velmi různorodé kvality – někdy bylo fádní a nedalo se  skoro jíst – např. na trajektu, jindy opravdu vynikající jídlo).

• pivo Bintang (0.625 l – láhev) – v restauraci                                           15 000 Rp

         (Asi nejlepší značka a rozhodně nejrozšířenější, další místní značky jsou např. Bali Hai. Zahraniční značky – např. Heineken nebo Guiness, jsou dražší a vyrábí se v Indonésii v licenci. Indonésie je tolerantní muslimská země – v turistických oblastech, zvláště na Bali, je pivo k dostání všude a je levnější, mimo turistické oblasti je dražší a často ho neseženete vůbec – Indonésané ho moc nepijí…Na točené pivo zapomeňte, k mání jsou jen lahváče. Alkohol je jedna z mála potravinových položek, která je v Indonésii výrazně dražší než u nás).

•  bakso (nudlová polévka s masovýmiknedlíčky)                                       5000 Rp

         (Polévka a nudle celkem dobré. Knedlíčky jsou velké, dají se sníst, ale českým játrovým od maminky se nevyrovnají ani náhodou. Dá se sehnat i levněji, místní platili 3000 Rp, ale Vás jako cizince všude natáhnou, cenovky se nevedou).

• saté (kousky masa na špejli, takový malinký špíz)  – 10 kusů                    5000 Rp

         (Dobré, ale spíš jako mňamka, moc se tím nenajíte. Místní platili 2000 Rp. To Vám ale sem tam někdo řekne až když si to koupíte, předtím jsou solidární s prodejcem a nezkazí mu kšeft. Nejde o peníze – i tak je to pro nás hrozně levné, ale o princip – Indonésané Vás většinou – tak v 80 % případů – natáhnou a ani to většinou nezjistíte a i tak si budete pochvalovat, jak je to tam levné…:-)

• gado-gado  (arašídová omáčka)                                                                  (různě)

         (I když nejsem moc na sladké, tak mi to chutnalo. Je to nasládlá arašídová omáčka a spíš se používá na dochucení, ale někdy i hlavní jídlo třeba k rýži).

• McDonald, KFC – menu                                                           25000 – 35000 Rp

        (Na indonéské poměry dražší restaurace, ale pro nás normálka. Využíval jsem ke konci pobytu často, když jsem chtěl okusit evropskou stravu. Rovněž je možné najíst se v Burger King, Pizza Hut apod., opět hlavně v turistických oblastech, ale McDonaldi a KFC už pronikli i do velkých měst mimo turistické lokality, místní to milují).

• špagety (klasické evropské – milánské, carbonara apod.)           15000 – 20000 Rp.

Ceny v supermarketu:

(Jsou nižší než v pouličních stáncích. Supermarkety jsou ale jen ve velkých městech a turistických oblastech. Při čekání u pokladen pak zjistíte, že indonéští pokladní jsou oproti českým mnohem příjemnější, ale neskutečně pomalí. Je zvykem, že pokladní Vám poté, co zaplatíte, Váš nákup naskládá do tašky a popřeje Vám hodně štěstí. Moc hezké, ale pokud stojíte v dlouhatánské frontě, moc tento pomalý postup neoceníte. Obrňte se trpělivostí, v Indonésii se nespěchá. A to nejen v supermarketech. Pokud se Vám zdá obsluha u pokladny pomalá, zajděte si do banky, to je teprve něco!)

• voda (1,5 litru plastová láhev)                                                                    2500 Rp
• bageta (velká)                                                                                           5200 Rp
• Pepsi Cola (1,5 litru láhev)                                                                        9500 Rp
• „čínská“ nudlová polévka                                                               1000 – 2000 Rp
• mléko (1 litr – krabice)                                                                            10000 Rp

(Mléko je v Indonésii dost drahé, stejně jako sýry a uzeniny. Tyto potraviny Indonésané moc nejedí a dost často se dováží z Evropy).

Jídlo – indonésko – český slovníček

• nasi                                                rýže
• daging                                           maso
• goreng                                          smažený
• ikan                                              ryba
• mie, bakmie , bihun                       nudle ( různé druhy)
• ayam                                             kuře, slepice, kohout (nechte se překvapit)
• kentang                                         brambory
• babi                                              vepřové                            soto                                              polévka
• telor, telur                                     vejce
• teh                                                čaj
• kopi                                              káva
• susu                                              mléko
• air                                                 voda
• pisang                                           banán
• jeruk                                            citrus
• nanas                                           ananas
• garam                                          sůl
• gula                                             cukr