Vstáváme poměrně brzy a jdeme pěšky do ulice Bulevar turistička pro skútr. Dnes na něm dojedeme k Prespanskému ezeru. V půjčovně je to samé papírování, které nemá konce. Až asi po půl hodině můžeme nasednout na fungl nový skútr. Prý jsme první, kdo si ho půjčuje a mají vítr z toho, aby se mu něco nestalo. Trochu s obavami si říkáme, že budeme platit každý imaginární škrábanec.

Skútrem do Albánie

Po pár metrech je nám jasné, že oproti skútrům na které jsme zvyklí z Asie, je tenhle pouze chudý příbuzný. Moc nejede a motor tak nějak podivně chrčí. Vracíme se zpátky do půjčovny, aby nám dali jiný. Ubezpečují nás, že to je v pohodě a že jiný bohužel nemají. Nechceme se jen tak vzdát našeho plánu a o dobytí Prespanského jezera se alespoň  pokusíme. A kdyby to náhodou nevyšlo, to se může snadno stát, objedeme si Ohridské jezero kolem dokola přes Albánii.

V nejbližší benzínce natankujeme do prázdné nádrže a jedeme zabijáckou rychlostí (z kopce až 30 Km/hod) na jih do vesničky Trpejca, kde je odbočka přes pohoří Sara-Pind k Prespanskému ezeru. Od jezera se tyčí strmé útesy a jenom blázen by si myslel, že cesta bude po rovině. Po jednom prudším kopci nám škytne skútr. Evča seskakuje a jde po svých.  Je nám jasné, že k Prespanskému jezeru s pomocí skútru těžko dojedeme. Zbývá varianta číslo dva kolem Ohridského jezera přes Albánii.

Prosvištíme vesničkou Lubaništa směrem do kláštera Svatý Naum. Před ním se zastavíme u méně známého kláštera S. Athanasius. Malebný klášter je jemně zakomponovaný do okolní přírody. Je krásně opečovávaný a nikdo tu není.

Pokračujeme dále ke klášteru S. Naum. Stojí u místa, kde vyvěrá voda z Prespanského jezera a vlévá se do Ohridského jezera. Jedná se o velkou turistickou atrakci. Za úplatek se můžete k vyvěrajícím pramenům dovézt loďkou. Lidí už je tady hodně, proto si užijeme výhledu z hradeb kláštera a jedeme do Albánie.

Člověk míní, celníci mění

Mysleli jsme si, že přes hranice přejdeme bez problémů, ale člověk míní, celníci mění. První podezření na hladký průběh pojmeme, když se celník už 10 minut nevrací s našimi pasy a papíry od skútru. Nakonec k nám přijde se slovy „Vy klidně běžte, ale skútr zůstane tady.“ V půjčovně jsme si bohužel nesjednali přeshraniční návštěvu. Zkoušíme se s celníkem domluvit. Ačkoliv jinak je docela sdílný a hovorný, tak v otázce skútru přes hranice je dost nekompromisní.

Pěšky do Albánie nepůjdeme. Cestou zpátky do Ohridu zastavíme u vody, sejdeme z útesů a odpočíváme na balvanité plážičce pod skálou.  Podél pobřeží se nachází různé kempy a občerstvení. V zapadlé hospůdce ochutnáváme tradiční jídlo Tavče gravče (prostě fazole) a vracíme se na finále mistrovství Evropy ve fotbale. Jakou radost z toho Matěj měl, ani psát nemusím.

Skútr máme až do rána, zítra si přivstaneme na východ slunce.