Vzbudíme se do krásného slunečného rána. Jako obvykle na obzoru nevidíme vůbec nikoho, pouze vzdálené pohoří Korab. Pokud půjde všechno podle plánu, dneska zdoláme Golem Korab.

Jdeme po pěšince traverzem podél vrcholu Šerupa a dalšího kopce hned vedle něj. Po cestě už zřejmě nikdo nějakou tu dobu nešel. Je pěkně zarostlá a až po kolena se brodíme v houští. Návleky máme pro jistotu oba dva. Kdo ví, do čeho můžeme šlápnout a jakého místního obyvatele asi vyrušíme. Třeba taková Zmije Turecká nás na čajový dýchánek asi nepozve. Čím dál jsme, okolí začíná být spasené ovcemi a jdeme mnohem rychleji.

Narazíme na starý hraniční patník na pomezí Albánie a Makedonie. Už jsme zpátky v Makedonii, ale ne na dlouho. Jdeme dál podél hranic směrem na Jih na Golem Korab.  Široká cesta se mění v úzkou pěšinku, která po většinu času traverzuje okolní svah. Mineme baču s ovcemi. Přeskočíme horský pramínek, kde doplníme zásoby vody. Za pár metrů je další a za pár metrů další. Dnes se o vodu opravdu nebojíme.

Vybočujeme ze směru

Pěšinka se nám rychle ztrácí. Ani se nenadějeme a už se zase brodíme v houští. Vybočujeme už dost ze směru, proto se kousek vrátíme. Traverzujeme hlubokým údolím nad říčkou Štirovica. Není to tu moc spasené ovcemi. Obdivujeme proto mnohem rozmanitější květenu. U potůčku si dáváme pauzu na oběd a kocháme se krásným údolím. Jsme sice špatně, ale široko daleko úplně sami. Navíc je tu opravdu krásný výhled do zaříznutého údolí rezervovaný jen a jen pro naše potěšení.

Jdeme dál proti proudu říčky až k jejím pramenům. Nakonec se rozhodneme pro cestu, která vede přes ne moc přívětivý kopeček. Je to samá skála, ale schůdný nějak určitě bude.

Tenhle nápad by chtěl spíš patent na rozum! Cesta vede jen několik metrů za salaš bači, která byla schovaná za skálou. Bača se prohání vysoko v horách a nás vítají Šar Planinci přívětiví asi jako divočák, kterému vzali oblíbenou hračku. Naštěstí jsou přivázaní. Zato hlas mají opravdu vytříbený. Koncert bez vstupenek si užíváme další hodinku svižného stoupání do kopce.

Co dole vypadalo neschůdně, vyšlápneme vskutku elegantně. Vyhoupneme se nahoru a před námi se otevře výhled na další veledílo. Určujeme, se kterými kopci máme tu čest a tlučeme si buzolou do hlavy, protože nám to nedává žádný smysl. Jeden z těch kopců musí být i Golem Korab, ale který z nich? Vydáme se dál na jihozápad vyšlapanou cestičkou. Kdo ví, třeba nás na něj zavede. Bača je daleko. Spoléháme se jen na náš úsudek a na buzolu, která je možná trochu zmatená, protože nám párkrát spadla na zem a ještě ke všemu byla nějaký čas u magnetu hadičky k vaku na vodu.

Jezírko

Cestička se po chvilce ztrácí, ale zavede nás ke krásnému jezeru, které je ze všech stran ohraničené vysokými horami. Jezero je skoro prázdné a celé poseté sytě zatravněnou plošinkou, kde si ve spletité síti provázků nacházejí ten svůj uzel četné potůčky. Při jarním tání, to bude opravdu krásná podívaná. Odtok z jezírka se ztrácí kdesi ve skále a z protějšího svahu k nám doléhá pouze hlasité bečení ovcí, kterým se už pomalu blíží celodenní šichta ke konci.

Rozhodneme se pro cestu korytem malého potůčku přitékajícího do jezera z jihovýchodního svahu. Cesta je náročnější, do strmého svahu a každou chvilku přeskakujeme potok z jedné strany na druhou. Výhled zpět je ovšem majestátní. Nemůžeme se dočkat, co nám ukáže další údolí. Dojdeme do údolí výš a pokračujeme do sedla na východní straně.

Vracíme se na stezku na Golem Korab, ale už je pozdě

Přehoupneme se přes sedlo. Výhled nás nezklame. Dohlédneme až do nitra národního parku Mavrovo a na Mavrovské jezero. Vydáme se dál na jih po úbočí sedla, které jsme přešli.

Nakonec narazíme na značenou stezku na Golem Korab. Už je pozdě, před tím, než se stezka začne stáčet na západ, postavíme stan. Rozhodneme se však, že ještě dneska Golem Korab pokoříme.

Na lehko pouze s vodními vaky a čelovkami se vydáme po stezce na Golem Korab. Myslíme si, že už to je kousíček, jenom konečný krpál, ale zdání klame. Jsou to k němu asi 4 km, ale jenom tam. Údolí po stezce směrem na západ je jako z pohádky. Za hory zapadající sluníčko a rychle se ženoucí mraky vytváří magickou hru světla a stínů.

Nahoře bude opravdu krásný výhled. Nevíme však, co nás tam čeká. Navíc sluníčko už si klidně zapadlo. Nabereme si pouze vodu a skoro za tmy se vracíme ke stanu. Golem Korab nám nikam neuteče. Zítra je také den.