Ráno se podíváme na pozoruhodně zachovalé zůstatky antického města Heraclea, založeného v polovině 4. století př. n. l. Zaplatíme vstup 100 MKD a kocháme se freskami z dob dávno minulých. Je hrozné vedro a tak nás to baví jenom chvíli. Pomalu se balíme na cestu do Skopje. Koupíme si lístky na vlak se zastávkou v Prilepu (250 MKD). Budova železniční stanice je celkem zchátralá. O to více nás překvapí moderní vláček motoráček, který je na naše poměry značně luxusní a klimatizovaný.

Údolí Pelagonia

Vlak projíždí údolím Pelagonia, od kterého se na západě zvedá pohoří Baba, Ilinska a Bisheva a na východě je ohraničeno pohořím Babuna, Selechka a Dren. Úrodná půda v údolí řek Crna, Shemnica a Blato spolu se zdejším klimatem umožňují zemědělcům pěstování široké škály plodin. Navíc Makedonie, stejně tak jako ostatní státy bývalé Jugoslávie, není ovlivněna velkoplošným scelováním pozemků. Obdivujeme tak zemědělská políčka různých tvarů, velikostí a druhů plodin, která často protínají drobné meze a remízky. V dálce se od údolí zvedá oku lahodící pohoří Baba.

V Prilepu si za poplatek necháme krosny v nedalekém autobusovém nádraží a vyrážíme do centra. Centru dominuje socha krále Marka, vůdce západního regionu Makedonie z druhé poloviny 14. století a 55 metrů vysoká věž s hodinami vybudovaná v první polovině 19. století.

Zamíříme vzhůru k ženskému klášteru St. Archangel Michael, který je umístěný v přilehlých skalách Prilepu. Je odsud krásný výhled na celé město a široké údolí.

Zpět do Skopje

Už se vezeme vlakem zpátky do Skopje. Říkáme si, jak se vyspíme, ale přeplněný vlak nám kazí plány a tak cestujeme vlastně každý sám. Evču vzdělává další babička bylinkářka a ve sbírce nám tak kromě třezalky přibývá i směs koření na výrobu Rakije.

Ve Skopje kupujeme lístky na autobus na letiště (175 MKD). Bus jede až ve dvě hodiny ráno. Za zbylé denáry si dáváme dokonalou véču ve známé restauraci a zbytek času pospáváme v čekárně vlakového nádraží.