Budík se nás urputně snaží vyhnat, ale nikdo mu nevěnuje pozornost. Vstaneme až „těsně“ po východu slunce. Projedeme se po městě a dělíme se. Evča jde koupit mapu do národního parku Pelister a Matěj vrací skútr, za který naštěstí nechtěli nic navíc.

Vyrážíme do Bitoly. Navazujeme na stopování, ale vůbec se nám nedaří, proto vezmeme za vděk poklidné jízdě v autobusu. To jsme si mysleli až do té doby, kdy řidič nečekaně sjíždí z hlavního tahu na opuštěnou vedlejší cestu do zapadlé vesničky, kde prázdnými lahvemi nalévá vodu z potoka do chladiče. Cestující mu ochotně pomáhají, ale voda se rychle vypařuje.

Ve vedlejší zahradě se najde hadice, která proces nalévání vody do chladiče významně urychlí. Než se však správně nastaví nad plot, cestující ze sedadla za řidičem pozná osvěžení na vlastní kalhoty. Zvláštní na tom je, že všichni opravu berou s takovou samozřejmostí, jako kdyby po nich chtěl průvodčí lístek. A že si to ještě fotíme? To jim hlava nebere.

Bitola

Jsme v Bitole. Autobusové nádraží je blízko od železničního. Ubytujeme se v nedalekém hostelu za příznivou cenu.

Bitola je druhé nejlidnatější město v Makedonii asi 14 km na sever od hranic s Řeckem. Procházíme rušným městským parkem (City park), kde jsou pouťové atrakce. Jedeme kolem Clock town a Yeni mosk. Zdaleka nejkrásnější kostel v Bitole je „Forty Martyrs of Sebaste“ nacházející se ve svahu severně od města. Je od něj krásný výhled na celé město ohraničující pohoří Baba. Při cestě k němu nám cestu na louce kříží volně žijící suchozemská želva.