Co zbylo z kdysi slavného Kartága?

Obvykle se o něm dozvídáme jen z učebnic. Římané ho zničili, vypálili, prosypali solí… Ale o tom, že ho kvůli jeho strategickému místu později opět obnovili a dodnes se můžeme na jejich velkolepý um a šikovnost podívat, se už skoro nikde nepíše. A přitom je to škoda.

O tom svědčí i fakt, že ruiny starověkého Kartága patří dnes k nejnavštěvovanějším turistickým zajímavostem Tuniska. Sloupy a zdi přetrvaly staletí, a i když dnes může toto město nabídnout už jen zlomek své bývalé krásy, rozhodně stojí za návštěvu.

Hanibalovo Kartágo? Ne tak úplně…

Pokud si však brousíte zuby na místo, kde si to svého času vykračoval legendární vojevůdce Hanibal, pak vás budeme muset zklamat. Většina ze zachovalých historických artefaktů pochází až z doby znovuvybudování města ve vrcholném římském období. Ty původní, kartaginské, tu reprezentují jen základy několika budov, pohřební místa a několik keramických artefaktů ve vitrínách muzea.

Ale není se co divit. Legendární kopec Byrsa, na kterém původní Kartágo stálo, totiž Římané doslova srovnali se zemí. Pevnost, v níž hledali obyvatelé ochranu během poslední punské války, chrám zasvěcený hlavnímu bohu Baal-Hammonovi, to vše bylo pečlivě odstraněno a to tak, že vrchol kopce byl stovkami dělníků doslova odkopán a odvezen pryč.

Pohled na původní Kartágo se nám naskýtá snad jen v přístavu. Jeho velmi výhodné dispozice se totiž Římané rozhodli zachovat. Přístav byl projektován se dvěma částmi. Z volného moře se dovnitř vplouvalo umělým zúžením, teprve poté následovalo rozlehlé kotviště, chráněné ze všech stran proti větru i vlnám. Druhou část přístavu tvořil kanál, obklopený doky a skladišti. A přistát se dalo i na malém ostrůvku uprostřed kanálu. Až se budete dívat přes hladinu moře na zbytky staveb, nenechte se zmást zdánlivě malými rozměry přístavu. V době jeho největší slávy tu mohlo kotvit až 220 lodí zároveň, a to je už pořádné zázemí pro obchodní stanici!

Připomeňte si slavnou historii Kartága

Kartágo znamená ve féničtině prostě „nové hlavní město.“ Založila ho princezna Dído jinak zvaná Elissa, která na území dnešního Tuniska uprchla před svým vlastním bratrem, který nechal zavraždit jejího manžela. Podle legendy vymámila tak rozsáhlé území na místním králi malým trikem.

Cizinci totiž nesměli vlastnit větší množství půdy, než jaká byla velikost oslí (v jiných příbězích býčí) kůže. Dídó tedy koupila na trhu to největší zvíře, jeho kůži nařezala na tenké proužky a zajistila si tak pro své poddané pořádně velké místo k živobytí. Právě odtud také pochází název kopce Byrsa (kůže).

A mimochodem, jde o tutéž princeznu, kterou na své cestě po úspěšném dobytí Tróje potkal hrdina Aeneas, zamiloval se do ní… ale nakonec se přece jen vydal zpět k domovu. A nešťastná princezna potom spáchala sebevraždu.

Skutečná historie Kartága

Ale dost k legendám. Archeologické vykopávky (které na místě stále probíhají) potvrzují, že k založení města došlo někdy v 9. století našeho letopočtu. Na velké a mocné město, které se díky své strategické poloze stalo brzy trnem v oku Římanům, se Kartágo proměnilo o tři sta let později. Postavilo silné válečné loďstvo, začalo zakládat kolonie. Není divu, že z jeho rozpínavosti začali mít doposud nepřemožitelní Římané strach.

Další kapitolu napsalo Kartágo pod vedením mladého vojevůdce Hanibala. Zatímco první punskou válku jeho obyvatelé čistokrevně prohráli a museli se kromě vydání Sicílie podrobit Římu také stran výplaty tučného válečného odškodného, druhá punská válka dopadla díky Hanibalovi docela jinak. V roce 216 př. Kr. porazil pyšné římské jednotky v bitvě u Cannae. Vyděsil své protivníky odvážných přechodem přes Alp (úspěšné s sebou vzal 26 000 vojáků, 8 000 jezdců a 37 vycvičených slonů) a v Itálii se taky na několik let nestydatě usadil. K návratu do vlasti ho přiměla až odvážná akce Scipia staršího, který se se svými oddíly vylodil na africké půdě a poslal tak Hanibalovi jasnou zprávu. Právě díky němu přišel nakonec kartáginský vojevůdce, stratég a politik o svou nepřemožitelnost a prožil zbytek života ve vyhnanství (zemřel nejspíš v roce 183 př.n.l.). Samotné Kartágo pak bylo rozebráno do posledního kamene v roce 146 př. n. l.

Co uvidíte v Kartágu

Připravte se na to, že během turistické sezóny je tu doslova hlava na hlavě. Většina lidí však jen velkolepými ruinami rychle prochází. Pokud si chcete dopřát trochu jiný zážitek, zamiřte nejdřív do muzea a prohlédněte si zmenšený model celé oblasti tak, jak vypadala v dobách své největší slávy.

Pak už snáze pochopíte četné tabule a ukazatele, které vám budou přímo v terénu oznamovat, kde stála ta či ona budova. K nejzajímavějším a nejzachovalejším bezpochyby patří:

• zbytky vil z římského období
• rozlehlý komplex Antoniových lázní (poznáte ho podle četných pozůstatků monumentálních sloupů)
• římské divadlo
• chrám sv. Cypriána.

Zejména důkladná prohlídka Antoniových lázní vám zabere alespoň dvě hodiny. Jejich přízemí je velmi dobře zachovalé, takže můžete obdivovat vany na vodu, sloupy, průchody i místa pro odpočinek. Mimochodem ty dva sloupy, které v turistických průvodcích slouží jako taková vizuální vizitka Kartága, pocházejí právě odtud.

Doporučujeme navštívit také  Muzeum punských přístavů a Oceánografické muzeum. Zejména to historické vás však trochu zklame nekompletními nebo jen špatně vyvedenými popisy exponátů. Převládá tu arabština a francouzština, angličtina se objevuje jen občas a podobné je to i s jazykovou vybaveností průvodců.

Původní keramiku každopádně poznáte podle charakteristického černo-červeného zdobení, a je-li u vitríny uvedena římská číslice, jde o století, z něhož nález pochází. Mezi další exponáty, které se rozhodně nevyplatí vynechat, je rozhodně obří zrekonstruovaná mozaika (nejlepší výhled na ni si dopřejete z druhého patra) a expozice sochařství s několika půvabnými římskými díly.