Obsah
První kámen této velkolepé stavby byl položen asi před 2 300 lety. Obdivovali ji už básníci ve starověku a ani dnes nás nenechává klidně spát. Velká čínská zeď je však mnohdy mezi lidmi až příliš idealizována. Dnes se proto seznámíme s nejčastějšími mýty, které okolo ní kolují.
Začneme asi tím nejznámějším – z vesmíru opravdu vidět není. Potvrdil to relativně nedávno i čínský tchajkonaut. Pokud byste Velkou čínskou zeď z oběžné dráhy přece jenom chtěli zahlédnout, museli byste si vzít k ruce alespoň dalekohled.
Je delší, než si možná myslíte
V Číně se říká, že tato velkolepá stavba měří deset tisíc li. Ale bylo by chybou tento údaj brát jako přesné označení míry. Naopak, v čínském jazyce jde o slovní spojení vyjadřující něco jako nekonečno. Ve skutečnosti, pokud byste prošli všechny její úseky včetně několika odboček, museli byste našlapat 21 000 kilometrů to je o mnoho více, než jaké byly původní odhady, pohybující se někde okolo 6 000 kilometrů.
Ovšem velká vzdálenost není to jediné, co by bylo třeba při tak velkolepé výpravě překonat. Velkou překážkou jsou také schody. Celá zeď jich má asi 30 milionů. A nejznámější úsek Badaling, nacházející se v blízkosti Pekingu, pak pouhých 5 000. I na ty si však často turisté stěžují. A abychom nezapomněli, čekat na vás bude i něco přes 700 věží.
Velká čínská zeď není souvislým celkem
Ve skutečnosti ji tvoří řada menších úseků, z nichž mnohé ani nejsou vytesány z kamene. Úplně první stavebním materiálem bylo dřevo a hlína. Bohužel však tyto prvky rychle podléhají zkáze, takže další dynastie se začaly uchylovat ke kameni. Bohužel ne všude bylo možné tento materiál použít, protože přeprava z velmi vzdálených míst by se jednoduše nevyplatila. Tady proto nahrazují kamenné valy ty z udusané hlíny a rákosu. Možná vás to překvapí, ale svou pevností se kameni opravdu blíží.
Další trhliny ve zdi tvoří pevnosti. Zejména ty velké totiž nebyly obklopeny zdí ze všech stran – naopak, zůstávalo tu u místo pro zahrady a další „nevojenskou“ krajinu. A konečně, na některých úsecích přebrala obranný účel sama příroda a to v podobě vysokých kopců nebo naopak strží.
Dlouhý kamenný had? Spíš polorozpadlé ruiny
Dnes si Velkou čínskou zeď představujeme jako jeden velký kus, právě po vzoru Badalingu a dalších zrekonstruovaných úseků v okolí hlavního města. Ovšem málokdo ví, že poslední úsek byl přistavěn ke zdi už v 17. století a od té doby spíše chátrala. Renovace byly spíše výjimečné a dnes to není o moc lepší.
Negativně se na podepsala také velká revoluce, která přímo nabádala Číňany, aby zeď rozebíraly a kameny používali na stavbu svých obydlí, to se v menší míře děje i dnes a značná část méně známých a hlídaných úseků zdi mizí i v batozích turistů jako zajímavý suvenýr. Odhaduje se, že plná třetina zdi je již nenávratně ztracena a mnoho špatné přístupných částí v odlehlých oblastech se promění v neopravitelné ruiny do dvaceti let.
Velká čínská zeď byla v minulosti mnohem větší
teď nemáme na myslí délku, ale šířku. Dnes se její nejvyšší zdi tyčí nad své okolí do výše šesti metrů, ovšem odhaduje se, že v minulosti byla leckde i o šest metrů vyšší. Většina zdí však nepřesahuje výšku šesti nebo sedmi metrů. Průměrná šířka zdi se pohybuje okolo 6,5 metru a v nejširším bodě má asi 9 metrů. Pohodlně se tu tedy mohly pohybovat třeba i válečné vozy, které přemísťovaly vojáky z jedné věže do druhé mnohem rychleji, než by to bylo možné pěšky.
Velká čínská zeď a její legendy
A koho vlastně napadlo něco takového postavit? Podle nejznámější legendy stál za vším hodný drak. Právě on se prošel zemí a v jeho stopách začala tato obdivuhodná stavba vyrůstat. S prvními úseky jim prý tohle dobrosrdečné stvoření i pomáhalo. Další příběhy, které se ke zdi váží, však zdaleka nejsou tak povzbudivé.
Například ten o vdově Meng Jiang, která se vydala na stavu hledat svého manžela. Bohužel když ho našla, byl už mrtvý a jeho tělo pohřbené ve zdi, nešťastná žena pak u ní plakala tak dlouho, dokud ze´d nevydala jeho kosti, aby mohly být uloženy k odpočinku standardním způsobem. Odtud také vznikla legenda o pohřbívání lidí přímo do základů stavby. Jde však o mýtus. Byl by to úplný nesmysl, protože lidské tělo je měkké a postupem času chátrá a tvořilo by tak vlastně jakýsi slabý článek. Mnohem pravděpodobnější tedy je, že všichni neopatrní nebo třeba nemocní dělníci našli svůj poslední odpočinek někde v těsné blízkosti stavby, kterou budovali.
Jak vlastně Velká čínská zeď vznikala?
Pokud si myslíte, že tu hrála hlavní roli malta, pak se pletete. Číňané nic podobného zpočátku neznali a vlastně jim to ani nevadilo. Jako skvělé pojivo jim totiž sloužila rýžová mouka smíchaná s vodou v tom správném poměru.
Mimochodem mluví-li se zejména o obranné funkci, pak bychom neměli podléhat dojmu, že zeď sloužila jen jako zastrašující prvek pro okolní nájezdníky. Nebyla zase tak spolehlivá, jak se myslelo a nejeden útok její hradby překoval. V poslední době se spíše soudí, že jejím hlavním úkolem bylo udržení lidí uvnitř země a to zvláště během historických období, v nichž se Čína prakticky uzavírala před světem a jakékoli kontakty se svými sousedy omezovala na minimum.
Dnes si její velkolepou slávu přichází v těch nejvytíženějších dnech prohlédnout až 70 000 lidí denně – a to jen na nejznámějším a nejlépe zrekonstruovaném úseku Badaling. celkový počet návštěvníků vzhled k její rozlehlosti spočítat ani nelze. Ale jak už jsme zmínili, míříte-li k některým jejím odlehlejším částem, raději si pospěšte. Brzy by totiž mohly zmizet navždy.
Zaujal vás tento článek? Vydejte se rovnou na výlet do Číny!