Chrám rybooké princezny Minakši září barvami, a to i na indické poměry

Když se narodila, neměli z ní rodiče zrovna radost. Komu by se líbila tříprsá princezna podobající se vzhledem i zápachem rybě? Naštěstí vše dobře dopadlo, takže dnes si můžeme tuhle zajímavou indickou legendu připomínat v jednom z nejpestřejších indických chrámů vůbec. A když o něčem řekne Ind, že je to pestrobarevný mišmaš, tak to rozhodně musí stát za to.

Pokud chcete chrám Minakši (nebo také v jiném přepisu Mínakší) vidět na vlastní oči, musíte zamířit do města Madurai v jižní Indii (stát Tamil Nandu). Nejbližším dobrým orientačním bodem pro běžného Evropana bude asi 520 km vzdálený Madrás, ale nemusíte se bát, že byste museli letadlem letět sem, a pak se teprve všemožně dopravovali do Madurai. Vzhledem k silné tradici tohoto poutního místa leží nejbližší letištní plocha jen 5 km odtud. Zapadlou vísku tedy rozhodně nečekejte, na druhou stranu příliv turistů tu stále není tak silný jako v jiných oblastech.

Dějiny, architektura a jedinečná tradice na jednom místě

Doporučujeme si pouze pohlídat národní svátky a upravit si termín návštěvy podle toho, zda chcete či nechcete zažít pravou indickou tlačenici se vším všudy.

Náš tip: Sázkou na jistotu je rozhodně slavnost Teppam, slavící se na přelomu ledna a února. Tato slavnost vorů (nazvaná podle tradičního dopravního prostředku uctívaných soch), je opravdu velkolepá. Ovšem zahlédnout alespoň posvátné schránky se sochami, plavící se po umělém jezeře v jižní části města, je často téměř nadlidský výkon.

Byla nebyla jedna princezna

Jistě, indický folklór je nejrůznějších krásek a nebeských víl apsar doslova plný. Princezna Minakši se však od všech tradičních hrdinek tak trochu odlišovala. Nu, vlastně hodně. Narodila se totiž se třemi prsy a velkýma očima rybího tvaru. A aby toho nebylo málo, obtěžovala své okolí i nepříjemným rybím zápachem.

Svatí muži prorokovali, že se princezna svého prokletí zbaví, když potká boha Šivu. Háček? Ani ne, nejenom, že ho brzy potkala, ale dokonce se za něj provdala. Prošel k ní totiž jako Sundarešvara (ženich krásy) a abrakadabra, ze zrůdy byla rázem půvabná kráska.

Každá ženy by chtěla být princeznou a potkat boha…

Je to sice trochu zjednodušené klišé, ale docela určitě hlavní důvod, proč se do Madurai každým rokem stahují statisíce poutníků. Chrámová oblast je sice obrovská (zabírá přes 57 000 m²), největšímu náporu věřících však musí čelit právě svatyně Minakší a Sundarešvara.

Typické pro zdejší oblast jsou gópury – chrámové věže s výškou až 50 metrů. Čtyři z nich jsou zasazeny ve zdech obepínajících chrámovou oblast, ostatní je třeba hledat uvnitř.

Za většinu z nich vděčíme vládě Tirumala Nayaka (1623 – 1659). Právě jeho jméno může za to, že některé cestovatelské příručky kladou začátek tohoto poutnického místa právě do 17. století, ovšem první svatyně se tu objevila už o čtyři století dříve.

Chrám, ze kterého přechází zrak

Minakší ohromí své návštěvníky hned dvakrát. Nejdříve připoutá váš zrak jedna ze vstupních bran nazývaná Raya. Právě její povrch pokrývá množství kamenných skulptur v nejrůznějších pózách. Lidé, bozi a květinové motivy se tu mísí do jednoho úctyhodného celku. A těšit se můžete i na záplavu barev. Brána Raya je totiž pravidelně rekonstruována a barvy na sochách obnovovány. I to je na indické poměry spíše výjimkou.

Až se dost vynadíváte, bude na váš čekat Hala tisíce sloupů ukrytá uvnitř. I když jde jen o symbolický název, rozhodně nepřehání. Podle pověsti nejsou žádné dva sloupy úplně stejné a obdivovat se na nich můžete reliéfům bohů a bohyň, žen či hudebníků. Vzápětí bohužel zjistíte, že se celý prostor proměnil v muzeum, a to v muzeum po indicku.

Mezi vitrínami se zajímavými artefakty tak můžete čas od času narazit i na drzé obchodníky se suvenýry, voňavkami nebo kořením. Většina jejich bratrů se ovšem usídlila venku, takže se připravte na to, že přes jejich překřikování často neslyšíte vlastního slova, natož nějaký výklad muzejního průvodce, byť někteří z nich umí i poměrně dobře anglicky.

Nechcete urazit bohy? Umyjte si nohy

Proslulost chrámu Minakši je taková, že na tradičně pořádaná náboženská procesí můžete narazit téměř každý den. Pokud však chcete nasát trochu té pravé indické atmosféry a k jednomu se přidat, nesmíte zapomenout na rituální očistu. Jinými slovy, je třeba si umýt (alespoň) nohy, a to v obrovském chrámovém jezírku nazvaném poeticky Jezero zlaté lilie. Jinak riskujete nepěkné napomenutí od některého ze svatých mužů.

Náš tip: Rozhodně si nenechávejte rituální očistu na poslední chvíli. Celé jezero je totiž obehnáno pomalovanou arkádou, znázorňující 64 zázraků boha Šivy. A rozhodně je na co se dívat.

A pozor si dejte i ve chvíli, kdy se dostanete do rituální chodby Puja vedoucí okolo svatyně. Tou zásadně putujte ve směru hodinových ručiček – prostě se přidejte k místním a postupujte s davem.

Madurai, to není jen chrám Minakší

Ovšem ve městě Madurai rozhodně nenajdete jen jeden jediný chrámový komplex. Některé působí spíš obyčejně, ale máme ještě dva tipy, které rozhodně stojí za návštěvu.

• Nedaleko chrámu Minakší najdete palác již zmiňovaného Tirumala Nayaka. Opět jde o muzeum, čas od času ho ovšem oživují i pěvecká nebo dokonce taneční představení. Jeho velká část je pak věnována Mahátma Gándímu. Najdete tu mimo jiné i dhoti, které měl na sobě, když byl zavražděn.

• Chrám Tiruparamkundram ležící 10 km od Madurai vás nadchne svou unikátní architektonickou myšlenkou. Je totiž kompletně vytesán ve skále a zdálky působí spíše jako obří architektonická skulptura.