Československo a Česká republika po druhé světové válce II.: 1948-1960

Politický systém

25.únor 1948 – konec zbytků demokracie v Československu, nástup totalitního komunistického režimu. (Podle mě je ovšem koncem demokracie v Československu Mnichov 1938).

Po únoru 1948 vládne už jen jedna strana (KSČ, resp. KSS), i když některé strany Národní fronty nadále formálně existují (zástěrka pro totalitní režim vlády jedné strany).

Osud ostatních stran:

sociální demokracie – zcela zanikla, v červnu 1948 byla násilně sloučena s KSČ.

národní socialisté (byli přejmenováni na Čs. stranu socialistickou) a Čs. strana lidová nadále formálně existují a kolaborují s komunisty.

Demokratická strana na Slovensku byla zlikvidována (místo ní zavedena Strana slovenskej obrody + dále existuje Strana slobody).

tomuhle systému se bude až do roku 1960 říkat „lidová demokracie“, buduje se socialismus.

„Odbory“ – ROH (revoluční odborové hnutí) – ve skutečnosti to nejsou odbory, ale prodloužená ruka komunistů v továrnách, mají hlavně dohlížet na plnění plánu, závazky, organizovat údernické hnutí apod. Členy ROH jsou téměř všichni zaměstnanci, kteří jsou „upláceni“ slevami na rekreaci, kulturu, dětské tábory apod.

SSM, PO SSM – mládežnické organizace KSČ, členství v nich „dobrovolně povinné“.

Národní fronta – sdružuje všechny povolené společenské organizace! Nejen politické strany, ale i sportovce (ČSTV), zahrádkáře, Svaz žen, včelaře, ochránce přírody… Žádné povolené organizace mimo NF neexistují.

„Volby“ – za komunistického režimu (1948-1989) fraškou. Existuje jen jediná jednotná kandidátka NF. V prvních volbách v roce 1948 dostala kandidátka NF „jen“ 90% hlasů, později většinou skoro 100% (ale falšovalo se). Volby byly „dobrovolně povinné“.

„Dobrovolně povinné“ bylo i slavení 1. máje, brigády o sobotách, vyvěšování vlaječek na státní svátky apod.

květen 1948 – vydána nová ústava („Ústava 9. května“). Podle ní bylo Československo „lidově demokratickou republikou“. ČSR je podle ní jednotný (unitární) stát, přitom měli ale Slováci de facto jakousi autonomii (dále existuje SNR a Sbor pověřenců). V ústavě byla i „zajištěna“ občanská práva (šaškárna). Prezident Beneš odmítl tuto ústavu podepsat a 2.6.1948 abdikoval. Zemřel 3.9.1948.

červen 1948 – novým prezidentem se stává Klement Gottwald (v úřadě 1948-1953), předsedou vlády Antonín Zápotocký.

Českoslovenští a čeští prezidenti

Československo:                Klement Gottwald (1948-1953)

                                               Antonín Zápotocký (1953-1957)

                                               Antonín Novotný (1957-1968)    donucen odstoupit!

                                               Ludvík Svoboda (1968-1975)

                                               Gustáv Husák (1975 – 1989)    po sametové revoluci odstoupil

                                               Václav Havel (1989 – 1992)    abdikoval po volbách 1992

Česká republika:               Václav Havel (1993-2003)

                                               Václav Klaus (2003-2013)

Hospodářství

• Likvidace soukromého sektoru (průmysl a další podniky). 1. fáze (1948) – znárodněny byly všechny podniky nad 50 zaměstnanců (ty nad 500 byly znárodněny již v roce 1945!), takže koncem roku 1948 už pracovalo 95% zaměstnanců ve státním sektoru. 2. fáze (později) – likvidace menších podniků, živnostníků, soukromých řemeslníků – nezbyli prakticky žádní.
• Ústřední plánování – všem podnikům byl určen plán Státní plánovací komisí. Základní plány byly pětileté – pětiletky. Všechny ceny určoval Státní cenový úřad. Mzdy byly centrálně „nivelizovány“ – všichni měli skoro stejné platy, jen některé preferované vrstvy (vojáci z povolání, horníci) výrazně víc. Hospodářství přesto rostlo, ale méně rychle než na Západě, po roce 1968 pak stagnace a zaostávání.
• Podřízení se SSSR, důraz na těžký průmysl   1949 – vznik RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci). Podřízení se hospodářským potřebám SSSR a dalších chudších socialistických zemí (Bulharsko, Rumunsko, Vietnam, Kuba…) – pro ČSR nevýhodné, byli jsme (spolu s NDR) nejvyspělejší zemí sovětského bloku. Důraz na těžký průmysl, hlavně zbrojní, těžbu (uhlí, uran), hutnictví, zatímco spotřební průmysl a služby nebyly preferovány (zaostávání, nedostatek zboží).
• Kolektivizace zemědělství – proběhla ve třech hlavních fázích.
  • 1. fáze (1949) – byla víceméně dobrovolná, rolníci byli přesvědčováni, aby i se svým majetkem vstoupili do družstev. Neúspěšné, nechtělo se jim.
  • 2. fáze (1952-1953) – násilná kolektivizace doprovázená zastrašováním i vyloženým násilím. Teror veden zejména proti bohatším rolníkům („kulaci“). Nejznámější provokací StB byly Babice.
  • 3.fáze (1955-1958) – družstvům se nedařilo a někteří rolníci dokonce vystoupili z družstev, znovu se kolektivizuje. Kromě JZD vznikaly i státní statky.

Výsledek: Kolektivizováno téměř celé zemědělství, nejvíc v celém východním bloku (kromě SSSR)! Cílem kolektivizace bylo získat kontrolu nad venkovem a odčerpat ze zemědělství lidi pro těžký průmysl, to se podařilo. Zemědělství ale nefungovalo příliš efektivně.

• Měnová reforma – V březnu 1953 zemřel Stalin (5.3.) i Gottwald (14.3.). Novým prezidentem se stal Antonín Zápotocký (1953-1957), předsedou vlády Viliam Široký a 1. tajemníkem KSČ Antonín Novotný. Funkce 1. (později generálního) tajemníka se postupně stala důležitější než funkce prezidenta. Navíc se po smrti Zápotockého (1957) Novotný nechal zvolit i prezidentem a měl obě funkce, podobně jako později Husák.

1953 (květen) – měnová reforma. V podstatě legalizovaná krádež. Do 300 Kč se měnilo v kursu 1:5, ale nad 300 Kč 1:50! Spousta lidí přišla o celoživotní úspory → nepokoje, stávky (v plzeňské Škodovce demonstrovalo 20000 lidí!) – rozehnány armádou a lidovými milicemi. (těsně před reformou lidem lhali, že „měna nebude“). Ceny a platy se totiž změnily v poměru 1:5, ale kdo měl víc peněz, prodělal kalhoty. V rámci reformy byly konečně zrušeny potravinové lístky.

Komunistický teror

březen 1948 – smrt Jana Masaryka – sebevražda? Nebo ho zavraždili Sověti?

Oporou režimu byla StB (Státní bezpečnost) – stíhá skutečné i domnělé nepřátele režimu a organizuje provokace proti politickým protivníkům.

Masová nezákonnost – řada lidí trestána i mimosoudně – posláni do TNP (tábora nucených prací), vojáci posláni do PTP (pomocné technické prapory – nesměli nosit zbraň), zbaveni zaměstnání, přestěhováni… Děti skutečných i domnělých „třídních nepřátel“ nesměly studovat (děti intelektuálů měly menší šanci než děti dělníků) atd.

Politické procesy

– probíhaly hlavně na konci 40. a v 1. polovině 50. let. Justiční vraždy a teror. Nejdříve vražděni a zavíráni skuteční nepřátelé komunistů, pak i domnělí a pak i nepřátelé uvnitř KSČ. Cílem bylo zničit nepřátele, zastrašit ostatní a vinu za veškeré neúspěchy svalit na nepřítele. „Vzorem“ byl Stalinův SSSR. Na procesy dohlíželi sovětští poradci. O vině a trestu bylo předem rozhodnuto, proces samotný bylo divadlo, které s opravdovým soudem nemělo nic společného. Při procesech se „proslavil“ například Josef Urválek (JUDr), prokurátor (mj. v procesu s Horákovou. Celkem bylo odsouzeno asi 230000 – 280000 občanů (1. údaj – Dějiny zemí koruny české, 2. údaj – učebnice). V letech 1948 – 1952 bylo vykonáno celkem 178 trestů smrti (učebnice).

Nejvýznamnější procesy:

leden 1949 – generál Heliodor Píka – popraven. Za války pracoval v zahraničním odboji, v letech 1941-1945 byl náčelníkem čs. vojenské mise v SSSR, zřejmě se znelíbil Sovětům.

Podobně dopadli i další hrdinové odboje – generál Karel Kutlvašr, velitel Pražského povstání, dostal v roce 1949 doživotí. Pozavírána byla spousta čs. pilotů, bojujících za války ve Velké Británii.

červen 1950 – Milada Horáková – bývalá poslankyně za ČSNS. Pracovala v domácím odboji proti nacistům (za války byla 5 let vězněna, odsouzena k trestu smrti už nacisty, unikla mu). Po únorovém převratu navázala styky s emigrací. Byla odsouzena k smrti a popravena. Spolu s ní byl odsouzen a popraven např. i historik Záviš Kalandra. Byla popravena i přes protesty světové veřejnosti (Churchill, Einstein). Režie procesu ještě nebyla dokonalá, Horáková nesouhlasila se všemi body obžaloby.

1950 – proces proti hokejistům – hokejoví mistři světa z let 1947 a 1949 pozatýkáni a odsouzeni k dlouholetým trestům (Modrý – brankář, dostal nejvíc – 15 let, Konopásek, Bubník…). Jiné slavné osobnosti byly perzekuovány – fotbalista Josef Bican, „buržoazní primadona“, herec Vlasta Burian – nesměl po válce téměř hrát.

listopad 1952 – proces s „vedením protistátního spikleneckého centra“ – Rudolf Slánský a spol. Rudolf Slánský byl generální tajemník KSČ! V tomto procesu už byla režie dokonalá, obvinění se přiznali ke všemu. Celkem bylo popraveno 11 lidí, z toho 8 osob židovského původu (antisemitismus), popel z popravených vysypán na ulici. Kromě Slánského byl popraven mimo jiné i Vlado Clementis, jeden z mála komunistů, který byl za války v Londýně.

Po smrti Stalina a Gottwalda (5.3. a 14.3.1953) pokračovaly procesy až do roku 1954, ale už nebyly vyneseny tresty smrti.

duben 1954 – proces se slovenskými „buržoazními nacionalisty“ – Gustáv Husák a spol. – Husák se choval statečně, odmítal se přiznat a dostal doživotí.

Pronásledování katolické církve

K církvím se tenkrát hlásilo asi 70% obyvatelstva. Bylo třeba církev buď podřídit státu, nebo zlikvidovat. To se KSČ nikdy zcela nepodařilo. Kláštery byly zrušeny, mnoho duchovních odsouzeno.

„čihošťský zázrak“ – farář J. Toufar – nucen k přiznání, umučen k smrti ve vazbě.

Arcibiskup Josef Beran, který se nechtěl komunistům podřídit, byl držen v domácím vězení.

Řeckokatolická církev na východním Slovensku byla úplně zakázána, věřící byli nuceni k přestupu k pravoslaví (řeckokatolickou církev nesnášeli Sověti).

Odboj a emigrace

Odboj proti komunistům doma byl slabý. Nejvýznamnějším čin provedli Ctirad a Josef Mašínové (synové slavného odbojáře Josefa Mašína, popraveného za války nacisty). V roce 1953 se prostříleli přes NDR do západního Německa, zabili ale i nevinné lidi, mravně sporné. Žili pak v USA.

Emigrace – po roce 1948 proběhla první velká emigrační vlna, hlavně představitelé nekomunistických stran. Emigrovali například Petr Zenkl (předseda ČSNS), Ferdinand Peroutka (ČSNS, novinář), Hubert Ripka (ČSNS), Pavel Tigrid (lidovec, vydával v Paříži časopis Svědectví), Jozef Lettrich (býv. předseda DS), Bohumil Laušman („špatný sociální demokrat“ – nechtěl se totiž sloučit s komunisty, StB ho později unesla z Rakouska a byl v ČSR souzen), filosof Erazim Kohák, dirigent Rafael Kubelík, generál Sergej Ingr… V letech 1948-1951 emigrovalo asi 25000 lidí.

Ze zahraničí vysílaly do ČR západní vysílačky – Hlas Ameriky (z Washingtonu), Svobodná Evropa (z Mnichova), BBC („Volá Londýn“). Mnoho emigrantů v nich pracovalo.

Datum poslední aktualizace: 14.1.2019