Československo a česko – Oficiální název státu, Prezidenti a Premiéři, Výsledky voleb

Československo a Česko – oficiální název státu

Československo

1. 1918-1938                       Československá republika (ČSR)
2. 1938-1939                       Česko-slovenská republika (ČSR)
3. 1945-1960                       Československá republika (ČSR)
4. 1960-1990                       Československá socialistická republika (ČSSR)
5. 1990                                 Československá federativní republika (ČSFR)
6. 1990-1992                      Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR)

Česko (v rámci federativního Československa)

1. 1969-1990                        Česká socialistická republika (ČSR)
2. 1990-1992                        Česká republika (ČR)

Samostatné Česko

1. Od 1993                           Česká republika (ČR)

Československo bylo federací v letech 1969-1992. Oficiální název Slovenska po roce 1969 byl obdobný jako u Česka: Slovenská socialistická republika (1969-1990) a Slovenská republika (1990-1992).

Českoslovenští a čeští prezidenti

Československo

1. Tomáš Garrigue Masaryk (1918-1935). Zvolen celkem 4x, v roce 1935 abdikoval.
2. Edvard Beneš (1935-1938 a znovu 1945-1948, v letech 1940-1945 byl navíc prezidentem v exilu). Dvakrát abdikoval – v roce 1938 a znovu v roce 1948.
3. Emil Hácha (1938-1945). Prezidentem Československa byl v letech 1938-1939, v letech 1939-1945 pak byl státním prezidentem v Protektorátu Čechy a Morava. Po válce byl uvězněn. Zemřel ve vězení dříve, než mohl být odsouzen.
4. Klement Gottwald (1948-1953). Zemřel v úřadě.
5. Antonín Zápotocký (1953-1957). Zemřel v úřadě.
6. Antonín Novotný (1957-1968). Donucen k abdikaci.
7. Ludvík Svoboda (1968-1975). Odvolán ze zdravotních důvodů. Od roku 1974 nebyl schopen úřad vykonávat (několik záchvatů mrtvice), nechtěl ale dobrovolně odstoupit. Proto byl roku 1975 přijat speciální ústavní zákon, kterým byl odvolán.
8. Gustáv Husák (1975 – 1989). Po sametové revoluci abdikoval.
9. Václav Havel (1989 – 1992). Abdikoval po volbách 1992.

Ani jeden československý prezident tedy neskončil v prezidentském úřadě normálním způsobem (vypršením posledního volebního období), všichni abdikovali, byli odvoláni (Svoboda), uvězněni (Hácha) nebo zemřeli v úřadě (Gottwald, Zápotocký).

Česká republika

1. Václav Havel (1993-2003)
2. Václav Klaus (2003-2013)
3. Miloš Zeman (2013- ?)

Václav Havel i Václav Klaus byli zvoleni (ještě parlamentem) na dvě volební období, která řádně ukončili, na rozdíl od všech československých prezidentů! Miloš Zeman je prvním prezidentem v historii, který byl zvolen přímo občany.

Premiéři Československa a Česka v letech 1918-1992

V letech 1918-1939 a 1945-1968 bylo Československo unitárním státem, a mělo tedy jen jednu vládu, československou, s výjimkou let 1938-1939, kdy Slovensko a Podkarpatská Rus obdržely autonomii a měly svoje vlastní autonomní vlády.

V letech 1939-1945 byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Ten byl formálně autonomním celkem v rámci Velkoněmecké říše a na jeho území fungovala protektorátní vláda, podřízená ovšem německým orgánům.

Od 1.1.1969 do 31.12.1992 bylo Československo federací dvou republik, a mělo tedy tři vlády – československou (federální), českou a slovenskou (republikové vlády).

Československo 1918-1939

1. Karel Kramář (1918-1919)
2. Vlastimil Tusar (1919-1920)
3. Jan Černý (1920-1921, 1926). Dvakrát předsedal úřednické vládě.
4. Edvard Beneš (1921-1922). Poloúřednická vláda.
5. Antonín Švehla (1922-1926, 1926-1929). Švehla byl předsedou vlády celkem třikrát.  Po volbách v roce 1925 sestavil druhou vládu (byl tedy premiérem v letech 1922-1926 nepřetržitě). V roce 1926 ho na krátkou dobu vystřídala druhá úřednická vláda Jana Černého, než se mu podařilo sestavit třetí vládu (1926-1929).
6. František Udržal (1929-1932)
7. Jan Malypetr (1932-1935)
8. Milan Hodža (1935-1938). Jediný Slovák, který byl za první republiky premiérem Československa.
9. Jan Syrový (1938). Byl posledním premiérem první republiky a následně prvním premiérem druhé republiky (tj. pomnichovského okleštěného Československa).
10. Rudolf Beran   (1938-1939). Premiér za druhé republiky.

Teoreticky lze za prvního předsedu vlády považovat i Tomáše Garrigue Masaryka, který byl prezidentem a zároveň předsedou exilové vlády, která existovala jen měsíc, od října do listopadu 1918. V listopadu 1918 pak byl prvním řádným premiérem zvolen Karel Kramář.

Protektorát Čechy a Morava

1. Rudolf Beran (1939). Jeho vláda přetrvala z druhé republiky, za Protektorátu však pokračovala pouze jeden měsíc. Po válce uvězněn, zemřel ve vězení.
2. Alois Eliáš (1939-1941). Ze všech našich premiérů skončil nejhůř. V roce 1941 byl zatčen a v roce 1942 popraven.
3. Jaroslav Krejčí (1942-1945). Premiérem byl jmenován až v roce 1942, ale už v letech 1941-1942 vedl vládu místo zatčeného Aloise Eliáše. Po válce uvězněn, zemřel ve vězení.
4. Richard Bienert (1945). Po válce dva roky vězněn.

Kromě protektorátní vlády, podřízené Němcům, mělo Československo v letech 1940-1945 i exilovou vládu, sídlící v Londýně. Jejím předsedou byl Jan Šrámek.

Československo 1945-1992

1. Zdeněk Fierlinger (1945-1946)
2. Klement Gottwald (1946-1948)
3. Antonín Zápotocký (1948-1953)
4. Viliam Široký (1953-1963)
5. Jozef Lenárt (1963-1968)
6. Oldřich Černík (1968-1970). Formálně stál Oldřich Černík v čele tří československých vlád. Ta první (do 31.12.1968) byla ještě vládou unitárního Československa. Poté byl Černík předsedou prvních dvou federálních československých vlád.
7. Lubomír Štrougal (1970-1988). Ze všech československých premiérů byl ve funkci daleko nejdéle, přes 18 let.
8. Ladislav Adamec (1988-1989). Adamec stál v čele dvou vlád. Sestavil první polistopadovou vládu (3.12.1989), kterou ale OF i VPN odmítly. Proto již 7.12.1989 odstoupil a vedení kabinetu pak převzal Marián Čalfa.
9. Marián Čalfa (1989-1992). Stál v čele dvou vlád: první v letech 1989-1990 (tzv. vláda národního porozumění) a druhé 1990-1992, jmenované po volbách v roce 1990.
10. Jan Stráský (1992). Poslední federální premiér Československa. Od 20.7. do 31.12.1992 byl i faktickou hlavou státu, neboť prezident Václav Havel 20. července 1992 abdikoval a Jan Stráský převzal coby federální premiér i pravomoci prezidenta.

Do roku 1968 existovala pouze jediná, československá vláda, od 1.1.1969 pak vznikla federální československá vláda a dvě vlády republikové, česká a slovenská.

Česko 1969-1992 (v rámci federativního Československa)

1. Stanislav Rázl (1969)
2. Josef Kempný (1969-1970)
3. Josef Korčák (1970-1987)
4. Ladislav Adamec (1987-1988)
5. František Pitra (1988-1990)
6. Petr Pithart (1990-1992)
7. Václav Klaus (1992)

Premiéři samostatné České republiky

1. Václav Klaus (1992-1998). Byl českým premiérem dvakrát v letech 1992-1998. Premiérem se stal poprvé v roce 1992 (tehdy byl ještě premiérem České republiky v rámci Československa), přičemž tato vláda pokračovala kontinuálně dál i po 1.1.1993. V roce 1997 abdikoval, v demisi vládnul až do počátku roku 1998.
2. Josef Tošovský (1997-1998). Po pádu vlády Václava Klause vládnul až do předčasných voleb v roce 1998.
3. Miloš Zeman (1998-2002).
4. Vladimír Špidla (2002-2004). Podal demisi.
5. Stanislav Gross (2004-2005). Podal demisi.
6. Jiří Paroubek (2005-2006). Dokončil zbytek volebního období 2002-2006.
7. Mirek Topolánek (2006-2009). Byl premiérem dvakrát. Jeho první vláda nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Jeho druhé vládě byla vyslovena nedůvěra a podal demisi.
8. Jan Fischer (2009-2010). Byl premiérem úřednické vlády do voleb v roce 2010.
9. Petr Nečas (2010-2013). V roce 2013 podal demisi.
10. Jiří Rusnok (2013). Předsedal úřednické vládě, nezískal však důvěru Poslanecké sněmovny, což vedlo k předčasným volbám. Jeho vláda dovládla jako vláda v demisi.

Václav Klaus (v prvním období) a Miloš Zeman byli zatím jedinými českými premiéry, kteří vydrželi v úřadě celé jedno řádné volební období (čtyři roky). Zatím dvakrát se v historii ČR stalo, že vláda nezískala důvěru. Byla to první vláda Mirka Topolánka a vláda Jiřího Rusnoka. Ostatní premiéři buď podali demisi nebo nepředsedali celé funkční období.

Poznámka: některá data se překrývají (Klaus x Tošovský), protože v České republice je běžné, že máme současně dva premiéry – jeden je jmenován nově a než sestaví vládu, vládne ten předchozí v demisi. Žádná žena se zatím v historii Československa ani České republiky nestala prezidentkou nebo premiérkou. Jedinou ženou v historii našich zemí, která kdy vládla na našem území, byla Marie Terezie (1740-1780), a to jako královna česká (nikoliv jako císařovna!).

Výsledky voleb do dolní komory československého parlamentu

Parlament během existence Československa několikrát změnil název i strukturu. Za první republiky se parlament oficiálně jmenoval Národní shromáždění republiky Československé a skládal se ze dvou komor – Poslanecké sněmovny a Senátu. V tomto přehledu jsou uvedeny pouze výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, a to za celé Československo.

V roce 1946 už se parlament oficiálně jmenoval Ústavodárné shromáždění Československé republiky a byl už, na rozdíl od první republiky, pouze jednokomorový. I zde jsou výsledky za celé Československo (v poznámce jsou však i výsledku v českých zemích a na Slovensku zvlášť).

Od 1.1.1969 do 31.12.1992 bylo Československo federací, první opravdové volby ovšem proběhly až  v letech 1990 a 1992.  Lidé volili celkem do tří sněmoven – sněmovny lidu a sněmovny národů (dvě komory Federálního shromáždění) a do České nebo Slovenské národní rady (jednokomorové republikové parlamenty). Zde uvádím pouze výsledky do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, a to za Česko a Slovensko zvlášť, neboť zvlášť byly tyto výsledky podle zákona i posuzovány (například co se týče pětiprocentní klauzule pro vstup do parlamentu – stačilo získat 5% hlasů jen v Česku nebo jen na Slovensku, a ne 5% v celém Československu. Téměř všechny strany totiž kandidovaly jen v Česku nebo jen na Slovensku. Výsledky voleb do Sněmovny národů Federálního shromáždění a do České národní rady či Slovenské národní rady se mírně lišily.

Zobrazeny jsou všechny strany, které dostaly více než 5% hlasů. Jelikož prvorepublikové zkratky stran (s výjimkou KSČ) ani jejich celé oficiální názvy nejsou u nás všeobecně zavedené, používám tu proto (až na výjimky) zavedené zkrácené názvy.

1. duben 1920 – 1.sociální demokraté 25.7%, 2.lidovci + Slovenská ľudová strana (koalice) 11.3%, 3.němečtí sociální demokraté 11.1%, 4.agrárníci 9.7%, 5.národní socialisté 8.1%, 6.národní demokraté 6.3%, 7.Německá národní strana + Německá národně socialistická strana dělnická (koalice) 5.3%. Tyto volby se ovšem nekonaly na územích, kde se měl ještě konat plebiscit o jejich připojení k Československu, což bylo Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, Orava a Spiš. Volby se také nekonaly na Podkarpatské Rusi, dodatečné volby zde proběhly až v březnu 1924. Poprvé v historii u nás volily i ženy.
2. listopad 1925 (předčasné) – 1.agrárníci 13.7%, 2.KSČ 13.2%, 3.lidovci 9.7%, 4.sociální demokraté 8.9%, 5.národní socialisté 8.6%, 6.němečtí agrárníci 8.0%, 7.HSĽS (Hlinkova slovenská ľudová strana) 6.9%, 8.němečtí sociální demokraté 5.8%. Tyto volby byly první, v nichž se volilo na celém území Československa!
3. říjen 1929 (předčasné) – 1.agrárníci 15.0%, 2.sociální demokraté 13.0%, 3.národní socialisté 10.4%, 4.KSČ 10.2%, 5.lidovci 8.4%, 6.němečtí sociální demokraté 6.9%, 7.HSĽS 5.8%, 8. Německé volební společenství (koalice, hlavně němečtí agrárníci) 5.4%. V těchto volbách poprvé nesměli volit příslušníci armády a četnictva.
4. květen 1935 (předčasné) – 1.Sudetoněmecká strana (SdP) a Karpatoněmecká strana (koalice) 15.2%, 2.agrárníci 14.3%. 3.sociální demokraté a Židovská strana (koalice) 12.6%, 4.KSČ 10.3%. 5.národní socialisté 9.2%, 6.lidovci 7.5%, 7.Autonomistický blok (koalice 4 národnostních stran, nejvýznamnější z nich byla HSĽS) 6.9%, 8.Národní sjednocení 5.6%, 9.živnostníci 5.4%. Volební účast byla povinná, za neúčast hrozila sankce! Nejvíce hlasů dostala SdP, ale díky zvláštnímu způsobu přepočítávání hlasů nakonec zvítězili spíše agrárníci, kteří dostali o 1 mandát v Poslanecké sněmovně více než SdP. Na počet hlasů však v Čechách zvítězila SdP přímo drtivě. Čechy: 1.SdP 21.5%, 2.sociální demokraté 12.9%. Morava a Slezsko: 1.lidovci 15.6%, 2.SdP 14.9%, 3.agrárníci 14.2%.
5. květen 1946 – 1.komunisté (KSČ+KSS) 38.1%, 2.národní socialisté 18.4%, 3.lidovci 15.7%, 4.Demokratická strana 14.1%, 5.sociální demokraté 12.1%. Výše uvedená čísla jsou celostátním průměrem při volbách do jednokomorového Ústavodárného shromáždění Československé republiky. Komunisté byli jediní, kteří kandidovali v českých zemích (pod názvem KSČ) i na Slovensku (pod názvem KSS). Volby dopadly dost odlišně: v Čechách a na Moravě jasně zvítězila KSČ (40.2%), na dalších místech se umístili národní socialisté (23.7%), lidovci (20.2%) a sociální demokraté (15.6%). Na Slovensku jasně zvítězila Demokratická strana (61.4%) před KSS (30.5%). Tyto volby byly polosvobodné. Samotné volby proběhly férovým způsobem, ovšem bylo povoleno jen 8 politických stran, vesměs středových a levicových, zatímco pravicové strany byly zakázány. Všechny tyto strany byly sdruženy v tzv. Národní frontě. Kdo nechtěl volit žádnou stranu Národní fronty, mohl hodit do urny bílý lístek.
6. červen 1990 – volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění: Česko: 1.Občanské fórum 53.2%, 2.KSČ 13.5%, 3.lidovci 8.7%, 4. Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko 7.9%. Slovensko: 1.Verejnosť proti násiliu 32.5%, 2. Kresťanskodemokratické hnutie 18.9%, 3.KSČ 13.8%, 4. Slovenská národná strana 10.9%, 5. Spolužitie 8.6%. První zcela svobodné volby po 55 letech!
7. červen 1992 – volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění: Česko: 1.ODS-KDS 33.9%, 2.Levý blok (KSČM + SDL) 14.3%, 3.sociální demokraté 7.7%, 4.republikáni 6.5%, 5.KDU-ČSL 6.0%, 6. Liberálně sociální unie 5.8%. Slovensko: 1.HZDS 33.5%, 2. Strana demokratickej ľavice 14.4%, 3. Slovenská národná strana 9.4%, 4. Kresťanskodemokratické hnutie 9.0%, 5. Maďarské kresťanskodemokratické hnutie Spolužitie 7.4%. Tyto volby byly řádné, konaly se po pouhých 2 letech. Výsledky voleb za komunistické éry (1948-1989) zde neuvádím, protože tyto „volby“ ve skutečnosti neměly s řádnými volbami nic společného a navíc byly často dodatečně falšovány.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

1. květen/červen 1996 – 1.ODS 29.6%, 2.ČSSD 26.4%, 3.KSČM 10.3%, 4.KDU-ČSL 8.1%, 5.ODA 6.4%.
2. červen 1998 (předčasné) – 1.ČSSD 32.3%, 2.ODS 27.8%, 3.KSČM 11.0%, 4.KDU-ČSL 9.0%, 5.US-DEU 8.6%.
3. červen 2002 – 1.ČSSD 30.2%, 2.ODS 24.5%, 3.KSČM 18.5%, 4.KDU-ČSL 14.2%.
4. červen 2006 – 1.ODS 35.4%, 2.ČSSD 32.3%, 3.KSČM 12.8%, 4.KDU-ČSL 7.2%, 5.Strana zelených 6.3%.
5. červen 2010 – 1.ČSSD 22.1%, 2.ODS 20.2%, 3.TOP 09 16.7%, 4.KSČM 11.3%, 5.VV (Věci veřejné) 10.9%.
6. říjen 2013 (předčasné) – 1.ČSSD 20.5%, 2.ANO 2011 18.7%, 3.KSČM 14.9%, 4.TOP 09 12.0%, 5.ODS 7.7%, 6.Úsvit 6.9%, 7.KDU-ČSL 6.8%.

Zobrazeny jsou vždy všechny strany, které získaly více než 5% hlasů a dostaly se tedy do Poslanecké sněmovny.

Datum poslední aktualizace: 26.10.2013