České Země za První Světové Války – Odboj a Vznik Československa

Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis III. (novověk – 1648-1918). V rámci tohoto tématu článek navazuje na 33.díl – První Světová Válka (1914 – 1918) – Kompletní Informace. Po tomto díle následuje změna období dějin na moderní dějiny – Dějepis IV. (moderní dějiny – po roce 1918) –Rusko v letech 1905-1922

České země za první světové války

Situace v Rakousku po vypuknutí 1.SV

Byla omezena demokratická práva. Parlament (říšská rada) byl rozpuštěn (25.7.1914 – ještě před vypuknutím 1.SV!), zavedena cenzura, větší vliv získala armáda.  V podstatě zavládla vojenská diktatura (či spíše byrokraticko-vojenská).

1916 (listopad) – zemřel František Josef I., nastupuje Karel I. (1916-1918, manželka Zita Bourbonská), prasynovec FJ I. Karel I. se snažil dohodnout s Dohodou separátní mír, nepovedlo se. Nastalo určité uvolnění.

jaro 1917 – stávky, demonstrace, potlačovalo je vojsko (reakce na únorovou revoluci v Rusku).

květen 1917 – opět svolána říšská rada, částečné obnovení ústavního života. Nové volby se ale za války nikdy nekonaly (poslední byly roku 1911).

Česká společnost a domácí odboj

postoj Čechů k válce – velmi negativní (výjimka!), čeští vojáci nechtěli bojovat za RU proti Srbům a Rusům („Červený šátečku…“). Časté dezerce k nepříteli, hlavně k Rusům.

Za války se zhoršilo zásobování, někde byl i hlad. Velká inflace! (ceny potravin vzrostly v letech 1913-1918 20x-30x!). Mnoho podniků převedeno na válečnou výrobu, hodně pracují i ženy a starší děti (muži na frontě). Zaveden přídělový systém – lístky na chleba, cukr… i tak ale chleba nebyl často k dostání.

TGM – koncem roku 1914 (prosinec) odešel do emigrace, „aby vypověděl osobně válku centrálním mocnostem“ (napsal posměšně rakouský tisk). Definitivně se rozešel s RU, byl však nejdříve v emigraci sám.

V české společnosti se rozmáhá rusofilství. Karel Kramář si například představoval České království uvnitř velké slovanské říše vedené ruským carem.

Edvard Beneš (1884-1948) – v roce 1915 založil tajnou odbojovou organizaci „Mafie“ (či Maffie). Mafie spolupracovala s TGM v emigraci a s Dohodou. Shromažďovala například zpravodajské informace. V září 1915 emigroval do zahraničí i Beneš (odešel za TGM), do čela Mafie se pak postavil Přemysl Šámal (spolupracovník TGM z realistické strany).

Mafii zakládali mj. i Karel Kramář (1860-1937) a Alois Rašín (1867-1923), oba mladočeši. Oba dva byli v roce 1915 zatčeni a v roce 1916 byli v procesu odsouzeni k trestu smrti. Měli ale kliku – když v listopadu 1916 nastoupil na trůn Karel I., amnestoval je. (Uvězněn a posléze rovněž amnestován byl i Václav Klofáč.)

K Masarykovi a Benešovi se v  zahraničí přidal Slovák Milan Rastislav Štefánik (1880-1919). Astronom, voják a letec. Žil v Paříži, vstoupil do francouzské armády, kde se stal generálem. Měl skvělé vztahy s předními francouzskými politiky. K Čechům měl rovněž dobrý vztah – studoval v Praze.

květen 1917 – Manifest českých spisovatelů. Podepsalo ho 220 spisovatelů, vědců, novinářů. Vyzvali české politiky, aby v nově otevřené říšské radě (otevřena právě v květnu 1917) hájili zájmy českého národa. Řada českých politiků totiž poklonkovala Rakousku a odsoudila Masarykovu zahraniční akci. Spisovatelé vyzvali české politiky, aby se vzdali poslaneckých mandátů, pokud nedovedou hájit zájmy vlastního národa. V tomto manifestu bylo poprvé použito termínu „československý národ“. První přímý nesouhlas s vídeňskou vládou. →

čeští poslanci pak v roce 1917 požadovali na říšské radě federalizaci říše.

6.1.1918 – Tříkrálová deklarace – čeští poslanci (z říšské rady i ze zemských sněmů) se sešli 6. ledna v Obecním domě (Smetanova síň) a vydali prohlášení, v němž požadovali „právo na sebeurčení národů“. Návrh deklarace sestavil Alois Rašín. Nemluví se tu zatím přímo o samostatnosti, ale o „sebeurčení“.

(duben 1918 – „národní přísaha“ – též v Obecním domě, četl Alois Jirásek)

Vzpoury v armádě

1. Boka Kotorská – únor 1918 – základna RU loďstva. Námořníci se tu vzbouřili. Celkem se vzpoury účastnilo asi 700 námořníků, v jejich čele stál Čech František Raš. Chtěli lepší podmínky a jednání o míru. Potlačeno, 4 vůdci (i Raš) zastřeleni.
2. Rumburk – květen 1918. Vojáci z Rumburku odmítli odjet na frontu, vzbouřili se a obsadili město. Potlačeno, 10 vůdců popraveno.

Klima v Čechách se během roku 1918 mění, domácí politici se začínají přiklánět k myšlence samostatnosti.

červenec 1918 – vznikl Národní výbor – orgán složený ze zástupců českých politických stran v poměru, v jakém dopadly poslední volby v roce 1911. Předsedou Národního výboru se stal Karel Kramář (mladočech), nejvýraznějším členem NV však byl Antonín Švehla (agrárník). NV začal připravovat vznik Československa, nové zákony i hospodářská opatření pro konec války. NV měl 38 členů.

V NV byly i obě socialistické strany (soc. dem a nár. soc.), ty si ale ještě navíc vytvořily (v září 1918) Socialistickou radu (měla nakonec menší význam).

České oběti 1SV

Přesná čísla, kolik padlo Čechů v první světové válce, nejsou známa. Odhaduje se, že se první světové války zúčastnilo na 70 miliónů vojáků, z nichž padlo nebo zemřelo asi 10 miliónů. Samotné Rakousko – Uhersko postavilo do války 9 miliónů vojáků, padlo nebo se nevrátilo 1 100 000 mužů. Počet českých vojáků se dá pouze odhadnout na 1,4 milionu, do konce roku 1917 padlo podle nejhrubších odhadů asi 138 000 českých vojáků. K tomu je třeba připojit oběti z roku 1918 a dále čs. legionáře v Rusku, z nichž mnoho padlo již po oficiálním konci 1SV za bojů s bolševiky na Sibiři. Každopádně v 1SV padlo mnohem více českých vojáků než ve 2SV, avšak ve 2SV bylo celkově obětí asi víc, a to především židů.

Československý zahraniční odboj

Masarykova koncepce vzniku Československa předpokládala zánik RU a porážku N ve válce. Češi se chtějí spojit se Slováky. Bylo to výhodné i pro Slováky (bylo jich málo, méně než Němců v Československu!) i pro Čechy („Čechoslováci“ měli nad Němci výraznější převahu). Proto byl ražen pojem „čechoslovakismus“ – teorie jediného, československého národa, který má dvě větve – českou a slovenskou.

Dohoda zpočátku neuvažovala o rozbití RU, spíše doufali, že ho vytrhnou z jeho svazku s Německem. To se ale nepodařilo.

Masarykova zahraniční akce

TGM odešel do zahraničí v prosinci 1914. U Dohody zpočátku nenašel pochopení. Našel ale morální a finanční podporu u krajanů ve Francii, VB, Rusku a USA (nejdůležitější – v USA žilo asi 2 miliony lidí českého a slovenského původu).

1915 (říjen) – vznikl Český komitét zahraniční. V listopadu 1915 poprvé vyhlásil za svůj cíl „samostatný československý stát“. Prohlášení podepsal Masaryk a představitelé 11 krajanských spolků v USA, Rusku, F a GB.

1916 (květen) – z komitétu vznikla Československá národní rada. Jejími členy byl TGM, Beneš a Štefánik (a agrární poslanec Josef Durych, který se však pro svou carofilskou orientaci s Radou rozešel). Sídlo Rady bylo v Paříži, pobočky měla v Rusku, Itálii a USA.

Československé legie

Legie byly hlavním argumentem Rady vůči Dohodě. Organizoval je hlavně Štefánik (generál francouzské armády!). Byli to dobrovolníci. V roce 1918 měly legie 90000-100000 členů!

Údaje se lehce liší: Rusko 60000-70000, Itálie 20000, Francie 10000-12000 legionářů. Podle Mandelové (učebnice pro ZŠ – 6. ročník) bylo legionářů 92763 a padlo jich 5092.

Československé legie se proslavily zejména v těchto bitvách

• Doss-Alto (Itálie) – čs. pluk ubránil proti RU významný opěrný bod (září 1918)
• Arras (Francie) – vyznamenala se tu rota NAZDAR, která ale utrpěla velké ztráty (květen 1915)
• Zborov (Rusko) – červenec 1917 – nejvýznamnější! Čs. střelecká brigáda porazila RU pluk. Legie zajaly 3150 nepřátel. 185 legionářů padlo a 800 bylo zraněno.

Československé legie v Rusku 1918-1920

Nejslavnější vystoupení čs. legií nastalo po porážce Ruska! Sovětské Rusko uzavřelo mír s Německem (březen 1918), čs. legie už neměly za koho bojovat. Chtěly na západní frontu, a proto se vydaly po Transsibiřské magistrále do Vladivostoku a odtud lodí do Evropy.

květen 1918 – Čeljabinský incident – Trockij nařídil odzbrojení legionářů a internaci všech čs. jednotek.

Jeden z propuštěných maďarských zajatců hodil na čs. transport legií kus železa. Legionáři údajného pachatele zlynčovali a místní sovět v Čeljabinsku je za to uvěznil. Legie ale místní sovět rozehnali a Trockij poté nařídil odzbrojení legionářů.

Čs. legie se nedaly, obsadily celou Transsibiřskou magistrálu a odřízly bolševiky od Sibiře! Zapletly se částečně i do občanské války v Rusku (proti bolševikům), ale jejich hlavním cílem bylo dostat se domů. Poslední transport Čechoslováků vyplul z Vladivostoku až v září 1920 → dostali se domů dlouho po válce a objeli přitom celou zeměkouli.

V ruských legiích tvořili Češi 90% stavu a Slováci 10%, ale ve Francii bylo v legiích 70% Slováků! (Kvaček)

Uznání nezávislosti

leden 1918 – 14 bodů prezidenta Wilsona – bod 10 žádá pouze autonomii pro národy RU. Pak se ale mění situace. Německo zvítězilo na východě. Dohoda jedná tajně s RU (duben 1918), neúspěch, Dohoda se proto nakonec rozhodne rozbít RU → Československá národní rada je oficiálně diplomaticky uznána dohodovými velmocemi za nejvyšší orgán čs. národa.

Postupně Československou národní radu uznala Francie (červen 1918), VB (srpen), USA a Japonsko (září) a Itálie (říjen).

květen 1918 (30.5.) – Pittsburská dohoda – podepsal ji v Pittsburghu (USA – Pennsylvania) TGM a představitelé amerických Slováků. Formulovala zásady soužití Čechů a Slováků ve společném státě. Dohoda předpokládala, že Slovensko bude mít vlastní administrativu, soudy a sněm – to pak Češi nesplnili…

14.10.1918 – vyhlášena Československá prozatímní vláda. Vznikla z čs. národní rady. TGM byl prezidentem, předsedou vlády a ministrem financí (sháněl peníze od krajanů), Beneš ministrem zahraničí, Štefánik ministrem vojenství (války).

18.10.1918 – Washingtonská deklarace – vydala ji čs. vláda ve Washingtonu (Masaryk byl zrovna v říjnu 1918 tam). Byla v ní prohlášena nezávislost čs. národa. Toto prohlášení mělo zapůsobit na Dohodu při mírovém jednání Dohody s RU. Deklarace vytyčovala základní zásady budoucího Československa. Prohlašovalo se zde, že Československo bude demokratickou republikou, v níž budou zaručena základní práva občanů (svoboda tisku, svědomí, shromažďování) i národnostních menšin. Ženy dostanou volební právo. I v této deklaraci se používá spojení „československý národ“.

Vznik Československa

Z mezinárodně právního hlediska vzniklo vlastně Československo již 18.10.1918 (Washingtonská deklarace). A zatím doma…:

16. října 1918 – císař Karel I. vydal manifest, podle nějž bude Předlitavsko „svazem svobodných národů“ neboli federací. Manifest však přišel pozdě. Národní výbor odmítnul manifest, chce samostatnost. Císař ale povolil vyslat delegaci NV do Ženevy (19.10.), aby jednala se zástupci čs. zahraničního odboje (!!!). Delegaci vedl předseda NV Karel Kramář. Zatímco Kramář jedná v Ženevě s Benešem (ten zastupoval v Ženevě čs. prozatímní vládu), doma bylo nečekaně a spontánně vyhlášeno Československo.

27.10.1918 – Andrássyho nóta. Ministr zahraničí RU Gyula Andrássy sdělil nótou prezidentu Wilsonovi, že RU přijímá jeho podmínky pro jednání o příměří. Nebyla to ještě kapitulace! Tu podepsalo RU až 3.11., kdy už fakticky neexistovalo…

28.10.1918 –vyhlášení samostatného Československa

Československo vzniklo revolucí, lid dopoledne na Václavském náměstí spontánně vyhlásil nezávislost.

Na vývěsce novin Národní politika na Václavském náměstí se ráno objevil nápis „Příměří“ a u toho text Andrássyho nóty. Okolo stál dav a jeden z davu první vykřiknul „Jsme samostatní!“. Jak se později zjistilo, byl to zelinář František Kopecký. Dav pak chodil po Praze a provolával nezávislost. Na Příkopech náhodou potkal katolického kněze, člena NV a říšského agrárního poslance Izidora Zahradníka. Dav ho donesl na ramenou k soše svatého Václava, kde Zahradník kolem 11:00 vyhlásil veřejně samostatnost Československa. Zahradník se pak rychle zorientoval, odjel na nádraží Františka Josefa (dnes Hlavní) a zde prohlásil, že se jménem NV ujímá správy železnic. Tento čin mu pak vynesl v první čs. vládě křeslo ministra železnic.

Členové zastupujícího předsednictva NV (předseda Kramář byl v Ženevě) se dostali kolem poledne rovněž na Václavské náměstí a znovu tu vyhlásili čs. samostatnost. Byli to Antonín Švehla (agrárník, později několikrát premiérem), Alois Rašín (mladočech, později ministr financí), František Soukup (soc. dem., později předseda Senátu) a Jiří Stříbrný (nár. socialista). Prohlášení samostatnosti přečetli Stříbrný a Soukup.  NV se pak dohodnul s pražským vojenským velitelstvím, že proti demonstrantům se nebude zasahovat.

Odpoledne členové NV potkali v Praze Slováka Vavro Šrobára, který přijel náhodou do Prahy, a kooptovali ho ihned do předsednictva NV jako zástupce Slovenska. Těmto 5 mužům se pak říkalo „muži 28. října“.

Téhož dne večer pak NV vydal první čs. zákon – Zákon o zřízení samostatného čs. státu. Podepsalo ho všech 5 „mužů 28. října“. Zákon sepsal doma Alois Rašín již v noci z 27. na 28. října, protože se mu doneslo, že RU se chystá kapitulovat. Ve sbírce zákonů je tento zákon pod číslem 1/1918. Zákon měl 5 článků, z nichž nejdůležitější jsou první dva:

1. Samotné prohlášení samostatnosti.
2. Ustanovení, že „veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.“ (doslovné znění).

Téhož dne večer (28.10.1918) bylo rovněž zveřejněno provolání NV, které znovu potvrdilo ustanovení čs. státu. Začíná slovy“ Lide československý! Tvůj odvěký sen se stal skutkem….“.

V dalších dnech NV převzal zásobování, policejní ředitelství, soudy apod. Rakouské úřady nezasáhly.

30.10.1918 – Martinská deklarace. Zástupci Slováků (200 delegátů) se toho dne sešli v Turčianském Svätém Martině (dnes Martin), přičemž ještě nevěděli, co se děje v Praze! Slováci zde ustanovili Slovenskou národní radu, vrcholný orgán slovenské reprezentace. Slováci vyhlásili, že jen SNR je oprávněna jednat jménem slovenského národa (jako části národa česko-slovenského). Večer, kdy už většina delegátů odjela, přijel do Martina slovenský agrárník Milan Hodža a informoval přítomnou menšinu delegátů, že v Praze byl vyhlášen československý stát! Text deklarace byl pak upraven v tom smyslu, že slovenský národ se přihlásil k již vyhlášenému čs. státu.

3. listopadu 1918 se žižkovský bohém a anarchista (a též příležitostný herec a spisovatel) František Sauer (1882-1947) vydal se svými kumpány dolů do Prahy na Staroměstské náměstí (Žižkov byl tehdy ještě samostatným městem), kde zbourali Mariánský sloup, vzácnou barokní památku z roku 1650, kterou dal postavit císař Ferdinand III. jako dík Panně Marii za to, že Prahu zachránila před švédským vojskem. Sauer svůj čin naplánoval a uskutečnil, protože se mu zdálo, že revoluce z 28. října ochladla, a je proto na místě provést nějaký důraznější čin. Pražané svůj sloup bránili, avšak Žižkováci byli v přesile a sloup svrhli. Sauer byl mj. přítelem Jaroslava Haška. Jedna ze žižkovských ulic se dodnes jmenuje Sauerova.

Budování státu (1918-1919)

Moc ve státě převzal Národní výbor, v podstatě revoluční orgán. Vydal celkem 17 zákonů a prozatímní ústavu (ze 13. listopadu 1918). Na základě této prozatímní ústavy bylo ustanoveno Národní shromáždění – vzniklo rozšířením NV o další české poslance (opět na základě volebního klíče z roku 1911. Každá strana dostala odpovídající počet křesel a strany si samy určily, koho na tato místa dosadí. Dále bylo kooptováno 40 poslanců ze Slovenska. Tím se NS rozrostlo na 254 členů.

14. listopadu 1918 – 1. schůze Národního shromáždění. Schůzi řídil Karel Kramář, dosavadní předseda Národního výboru.

Zasedalo v Thunovském paláci, sídle bývalého zemského sněmu (dnes Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR) . Kramář už se vrátil ze Ženevy, zatímco Beneš, Masaryk a Štefánik byli ještě v zahraničí. Masaryk se vrátil do Prahy až 21. prosince.

Co se schválilo:

1. Habsburkové sesazeni z trůnu, vyhlášena Československá republika.
2. Prezidentem republiky byl (v nepřítomnosti) zvolen TGM.
3. Byla zvolena první československá vláda. Jejím předsedou se stal Karel Kramář (sídlo premiéra → Kramářova vila).
4. NS zrušilo šlechtické tituly a zavedlo osmihodinovou pracovní dobu.

Hlavním úkolem NS bylo vypracovat novou, definitivní ústavu, aby se podle ní mohly konat volby.

Boj o nový stát

Nestačilo nový stát vyhlásit, bylo třeba i nárokovaná území vojensky obsadit. Československé (tj. převážně české) vojsko bylo postupně vytvářeno ze sokolů, dobrovolníků, demobilizovaných rakousko-uherských vojáků a navracejících se legionářů.

České pohraničí

Čeští Němci nezasedli v NS a neuznali vznik ČSR. Vyhlásili v pohraničí celkem 4 německé provincie – Deutschböhmen (severní Čechy – Liberec – Reichenberg), Sudetenland (severní Morava a Slezsko), Deutschsűdmähren (jižní Morava) a Böhmerwaldgau (jižní Čechy). Tyto provincie chtěli začlenit do nově vznikajícího německého Rakouska.

K novému Rakousku se přihlásila i některá „vnitrozemská“ města s výrazným podílem německého obyvatelstva – Brno, Olomouc, Jihlava. Odvolávali se na sebeurčení národů. Do konce roku 1918 čs. vojsko české pohraničí obsadilo. Moc se nebojovalo, Němci se s nechutí podřídili.

Slovensko

Maďarská vojska nechtěla ze Slovenska odejít. Dohodové mocnosti se postavili na čs. stranu a do konce roku 1918 musela maďarská vojska odejít a Slovensko obsadilo čs. vojsko.

Slovensko zpočátku spravoval Vavro Šrobár – ministr s plnou mocí pro Slovensko. Slováci neměli téměř žádnou inteligenci. Neměli ani jednu vysokou či střední školu, kde by se učilo slovensky.

Slováci kdysi měli 3 slovenská gymnázia. Dvě byla evangelická – Revúca (založeno 1882, 1. slovenské gymnázium vůbec) a Turčianský Svätý Martin, třetí bylo katolické – Kláštor pod Znievom. Maďaři jim ale tato gymnázia zavřeli. Z obecných škol bylo 3500 maďarských a slovenských jen 344!

Téměř všechna významná místa ovládali maďarští úředníci, kteří byli postupně propouštěni a nahrazováni hlavně Čechy.

Jižní hranice Slovenska byla sporná. Československo zabralo i vyloženě maďarské oblasti, protože potřebovalo Dunaj (mezinárodní řeka).

1919 (březen) – v Maďarsku vypukla komunistická revoluce, vzniká tzv. Maďarská republika rad. V jejím čele stál Béla Kun. Maďarská Rudá armáda vpadla i na Slovensko a v Prešově vyhlásila tzv. Slovenskou republiku rad.  V jejím čele stál Čech Antonín Janoušek a existovala v červnu – červenci 1919. Dohoda pak dala Maďarům ultimátum a Rudá armáda se v červenci stáhla, čímž zanikla i Slovenská republika rad. Slovensko podruhé a definitivně celé obsazeno čs. armádou.

Těšínsko

Na Těšínsko si dělalo nárok Polsko (převažovali tu Poláci) i ČSR (historicky patřilo nám).

leden 1919 – krátký sedmidenní pohraniční konflikt. Spor nakonec rozhodly v roce 1920 dohodové mocnosti. Těšínsko bylo rozděleno, včetně hlavního měst (vznikl Český Těšín). Češi byli spokojenější – připadla nám jediná železniční trať spojující české země a Slovensko (z Bohumína přes Jablunkov až do Košic) + černouhelný revír.

ČSR pak v roce 1920 odstoupilo Polsku kousky Oravy a Spiše. To Slováci Čechům vyčítali. Těšínsko bylo důvodem, proč se Poláci během Mnichova spojí s Hitlerem a zaberou Těšínsko. Slovensko pak bude na počátku 2.SV jediným přímým spojencem Německa a vpadne do Polska, aby si zabralo zpět území na Oravě a Spiši.

Podkarpatská Rus

Rozhodující část rusínských politiků se vyslovila pro připojení k Československu. Dohoda to schválila a v roce 1919 byla Podkarpatská Rus oficiálně připojena k ČSR. Československo slíbilo Rusínům autonomii, což pak nesplnilo.

V USA žilo celkem 400000 Rusínů, téměř stejný počet jako na Podkarpatské Rusi. Ti chtěli připojení k ČSR. Na Podkarpatské Rusi vznikly celkem tři národní rady – jedni chtěli být součástí Československa, druzí Maďarska a třetí tehdy ještě nezávislé Ukrajiny.

Připojení Podkarpatské Rusi mělo pro ČSR dvě strategické výhody:

1. Oddělovala od sebe Maďarsko a Polsko, Československu nepřátelské státy.
2. Československo naopak získalo hranici s Rumunskem, což byl náš spojenec v Malé dohodě.

Československé hranice byly definitivně stanoveny až v roce 1920 řadou mezinárodních smluv – viz dále.

(Hlučínsko, Vitorazsko, Valticko…)

Datum poslední aktualizace: 14.1.2019

Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis III. (novověk – 1648-1918). V rámci tohoto tématu článek navazuje na 33.díl – První Světová Válka (1914 – 1918) – Kompletní Informace. Po tomto díle následuje změna období dějin na moderní dějiny – Dějepis IV. (moderní dějiny – po roce 1918) –Rusko v letech 1905-1922