České země v raném středověku II. (935-1197)

Tento článek je pokračováním – České země v raném středověku I. (do roku 935)

Boleslav I. a Boleslav II. (21)

Svatý Václav ovládal pouze Prahu a její bezprostřední okolí. Přemyslovský stát byl tehdy ještě relativně nevýznamný. Teprve Václavovi následníci, Boleslavové I., a II., vybudovali silný Český stát. Tehdy také nabylo území Českého státu zhruba dnešní podoby.

Přibližný rozsah Českého státu za Boleslava I. a II.
Přibližný rozsah Českého státu za Boleslava I. a II.

Boleslav I. (929/935 – 967/972)

Mladší bratr svatého Václava. Jelikož se Boleslav I. zmocnil trůn bratrovraždou, bylo mu křesťanskými historiky dáno přízvisko Ukrutný.

Boleslav I. se narodil asi roku 915. Na trůn se dostal 28.září 935 (nebo 929) a zemřel v roce 972 nebo 967 (za pravděpodobnější se považují roky 935-972). Boleslav I. byl také křesťan, podobně jako Václav. Svého bratra zabil z osobních a politických důvodů. Boleslav I. odmítnul platit poplatek německému královi Otovi I. a válčil s ním celkem 14 let. Nakonec ale neuspěl a Otovi I. se podřídil. Poplatek Říši byl obnoven.

Doma Boleslav I. rozšiřoval přemyslovské území na úkor okolních knížecích rodů. Ostatní knížecí rody byly asi většinou vyvražděny i se svými rodinami. Na jejich bývalých územích pak nechal Boleslav I. vystavět hrady, na které dosadil své správce – kastelány. Vzniká tzv. hradská správa.

Boleslav I. také začal od obyvatel vybírat pravidelné daně. To mu umožnilo vydržovat si poměrně silnou ozbrojenou družinu. Boleslav I. byl také prvním Přemyslovcem, který začal razit mince. Byly to stříbrné české denáry.

955 – bitva na Lechu. V této bitvě proti Maďarům už Boleslav I. figuroval jako Otův věrný spojenec. Boleslav I. sám se asi bitvy nezúčastnil, ale poslal Otovi na pomoc 1000 ozbrojených mužů.

Boleslav I. také podstatně rozšířil území Českého státu. Obsadil Moravu, Slezsko, Krakovsko a Červené hrady (okolí Lvova).

Tato území ale asi ještě plně neovládal, jen kontroloval obchodní cesty. Boleslav I. měl 2 syny (Boleslava II. a Strachkvase) a dvě dcery – starší Doubravku a mladší Mladu.

  • Doubravka (Dobrava) si vzala polského knížete Měška I. a byla matkou prvního polského krále Boleslava I. Chrabrého.
  • Mlada putovala do Říma. Po svém návratu založila klášter svatého Jiří na Pražském hradě, první klášter na území Čech. Tento benediktýnský klášter byl ženský. Byl založen v roce 973 a Mlada se stala jeho první abatyší. Mlada také získala v Římě souhlas papeže se zřízením pražského biskupství. Zřízení kláštera a biskupství však bylo realizováno až za Boleslava II.

Z doby Boleslava I. (962 nebo 966) se zachovala první písemná zmínka o Praze od židovského obchodníka a cestovatele Ibrahíma ibn Jákúba, který byl pravděpodobně i diplomatem ve službách córdobského chalífy.

Boleslav II. (967/972 – 999)

Boleslav II., starší syn Boleslava I., byl zván středověkými historiky Pobožný, aby ho odlišili od jeho otce bratrovraha, zvaného Ukrutný. Ve skutečnosti vládl Boleslav II. stejně tvrdě jako jeho otec. Dovršil sjednocení Českého státu a upevnil jeho postavení.

973 – založeno biskupství v Praze. To bylo velmi významné, neboť Čechy tím získaly větší církevní samostatnost. Předtím byly totiž Čechy církevně spravovány z Řezna (Regensburg), tedy z Německa. Nové české biskupství navíc podléhalo vzdálenému arcibiskupství v Mohuči (Mainz, v Porýní), které s Čechami přímo nesousedilo. Prvním českým biskupem byl Sas Dětmar (Thietmar), druhým byl svatý Vojtěch.

Ve stejném roce byl také založen první český klášter u kostela svatého Jiří na Pražském hradě. Obě tyto věci vyjednala v Římě Mlada, dcera Boleslava I. a sestra Boleslava II.

Slavníkovci

Slavníkovci byli velmi mocný rod, který měl sídlo v Libici nad Cidlinou. Jejich původ není jasný. Možná se jednalo o boční větev Přemyslovců či s nimi byli rodově spřízněni, možná o knížecí rod Zličanů nebo Charvátů. Prvním doloženým knížetem tohoto rodu byl Slavník (zemřel v roce 981). Slavník a jeho žena Střezislava měli asi pět synů, z nichž nejznámější jsou Soběslav (nejstarší syn a následník, též se někdy uvádí jako Soběbor, vládnul 981-995) a svatý Vojtěch. Kromě toho měl Slavník nemanželské děti, z nichž nejvýznamnější byl Radim, první hnězdenský arcibiskup.

Slavníkovci ovládali asi část středních a východních Čech (přesný rozsah jejich panství není znám) a začali vytvářet jakýsi stát ve státě. Mj. razili i vlastní mince. Boleslav II. se bál jejich vzrůstajícího vlivu a rozhodl se, že je zlikviduje →

28.9.995 – vyvraždění Slavníkovců. Přemyslovci lstí obsadili Libici nad Cidlinou a povraždili všechny přítomné Slavníkovce. Libice pak byla vyloupena a vypálena. Tím bylo definitivně dokončeno sjednocení Čech.

Dnes ovšem historici většinou soudí, že Slavníkovci nebyli natolik silní, aby mohli konkurovat Přemyslovcům. Vraždění přežili pouze Slavníkovci, kteří tou dobou pobývali v zahraničí – svatý Vojtěch, jeho starší bratr Soběslav (či Soběbor), který byl zrovna na válečné výpravě v zahraničí (pomáhal císaři Otovi III.) a Radim, nevlastní bratr svatého Vojtěcha.

Soběslav později bojoval na straně polského krále Boleslava Chrabrého, který krátce okupoval Čechy (1003-1004). Zahynul při ústupu Poláků z Prahy asi v roce 1004.

Svatý Vojtěch Slavníkovec – Svatý Vojtěch se narodil kolem roku 957 v Libici nad Cidlinou jako syn knížete Slavníka. Byl velice vzdělaný a stal se nejdříve pomocníkem prvního pražského biskupa Dětmara a poté druhým pražským biskupem (v úřadě 982-996). V cizině je známý pod svým biřmovacím jménem Adalbert. Z Itálie přivedl do Čech benediktýny a založil první mužský (a celkově druhý) klášter v Čechách v Břevnově u Prahy asi roku 993.

Vojtěch kritizoval poměry v zemi a pro spory s knížetem Boleslavem II. dvakrát opustil zemi. Podruhé odešel v roce 994, čímž si asi zachránil život, neboť uniknul vyvraždění Slavníkovců. Do Čech se poté již nevrátil. Zemřel mučednickou smrtí v roce 997 při šíření křesťanství mezi pohanskými Prusy (byl proboden kopím).

Hned roku 999 byl svatý Vojtěch papežem prohlášen za svatého. Polský král Boleslav Chrabrý vykoupil Vojtěchovy ostatky od Prusů (údajně je vyvážil zlatem!) a pochoval je v Hnězdně. Roku 1000 bylo nad jeho ostatky v Hnězdně vyhlášeno arcibiskupství. Prvním hnězdenským arcibiskupem se stal Vojtěchův nevlastní bratr Radim.

Svatý Vojtěch je považován za patrona střední Evropy.  Kromě Čechů a Poláků k němu mají blízký vztah i Maďaři, neboť pokřtil jejich prvního krále, svatého Štěpána. Vojtěch byl rovněž přítelem německého císaře Oty III.

Tři čeští svatí z 10. století: Ludmila, Václav, Vojtěch (první byl ale svatořečen Václav, pak Vojtěch, a až pak Ludmila).

Český stát v 11. a 12. století (22)

Po smrti Boleslava II. se český stát dostal do vleklé krize. Tato krize trvala celé 11. a 12. století a jen občas se vyskytl významný panovník, který získal větší vliv. Definitivně se krizi Českého státu podařilo překonat až Přemyslu Otakarovi I. Většina panovníků v této době byla velice slabá a do dění v Čechách často zasahovali významným způsobem Němci a Poláci.

Poté, co zemřel Boleslav II., vystřídali se několikrát na českém trůně tři jeho synové – Boleslav III. (nejstarší syn, 999-1002, podruhé znovu 1003), Jaromír (1003, podruhé 1004-1012, potřetí 1033-1034) a Oldřich (nejmladší syn, 1012-1033, podruhé 1034). Doba byla chaotická a do poměrů v Čechách zasáhl významně polský král Boleslav I. Chrabrý.

Boleslav III. (zvaný Ryšavý)

Byl neschopný a krutý. Byl proto v roce 1002 sesazen. Polský král Boleslav I. Chrabrý (992-1025) využil slabosti Čechů a dosadil na knížecí stolec Vladivoje (1002-1003). Vladivoj byl pravděpodobně mladší bratr Boleslava Chrabrého (čili byl asi rovněž synem Měška I. a Doubravky, jeho původ je však nejistý). Vladivoj se během své krátké vlády zapsal do dějin dvěma věcmi:

  1. Stal se prvním českým panovníkem, který si dal Čechy udělit v léno římskoněmeckým králem (a později císařem) Jindřichem II.
  2. Upil se k smrti. Sázka na Vladivoje tedy Boleslavovi Chrabrému moc nevyšla.

Po smrti Vladivoje okupoval polský král Boleslav I. Chrabrý Čechy (1003-1004) i Moravu (zde se udržel podstatně déle, 1003-1025).

V následujících letech (1003-1012) se na českém trůně vystřídali Boleslav III., Jaromír, a dokonce krátce i Boleslav I. Chrabrý, polský král (v Čechách vládl 1003-1004, během polské okupace). Po smrti Vladivoje dosedl na český trůn opět Boleslav III., vládnul ale jen dva měsíce (leden-únor). Boleslav III. dal roku 1003 příkaz povraždit všechny Vršovce. Výsledkem bylo, že v Čechách vypuklo povstání, Boleslav Chrabrý Boleslava III. svrhnul, nechal ho oslepit a uvrhnout do vězení, ze kterého se Ryšavec už nikdy nedostal.

V polském vězení strávil Boleslav III. přes 30 let, zemřel až roku 1037. Silné postavení Boleslava Chrabrého se však nelíbilo německému králi Jindřichu II., který se pomocí Oldřicha a Jaromíra Boleslava Chrabrého z Čech vytlačil. Při polském ústupu z Prahy zahynul mj. Slavníkovec Soběslav (či Soběbor).

Vyvraždění Vršovců

Vršovci byli mocným rodem, který se Přemyslovci pokusili 3x vyvraždit, ale ani jednou se jim to nepovedlo zcela důsledně. Poprvé se o to pokusil právě Boleslav III. v roce 1003, další pokusy následovaly v letech 1014 (nařídil je kníže Oldřich) a 1108 (nařídil je kníže Svatopluk). Původ Vršovců není úplně jasný.

Jaromír a Oldřich, oba mladší bratři, prchli nejdříve před svým bratrem Boleslavem III. do Německa k Jindřichovi II. Ještě předtím dal Boleslav III. Jaromíra vykastrovat, neboť se obával, že Jaromír se zmocní trůnu a bude mít dědice (Boleslav III. sám syna neměl). Po smrti Vladivoje byl Jaromír v lednu 1003 dosazen na knížecí stolec za pomoci Jindřicha II., ale nevydržel na trůnu ani měsíc, protože ho hned svrhnul Boleslav III. (a ten nevydržel ani dva měsíce). Teprve po svržení Boleslava III. (1003) a vyhnání Boleslava Chrabrého z Prahy (1004) byl Jaromír opět dosazen Jindřichem II. na trůn, kde vydržel 8 let (1004-1012). V roce 1012 se však vlády v Čechách zmocnil Jaromírův mladší bratr Oldřich.

Jaromír utekl do Říše (přes Polsko), kde ho však Jindřich II,. uvěznil. V německém vězení pak Jaromír strávil 21 let, až do roku 1033. V roce 1033 byl Oldřich svržen německým císařem Konrádem III., který z vězení vytáhnul Jaromíra a dosadil ho na trůn (1033-1034). Pak ale císař Oldřichovi vládu vrátil, načež Oldřich nechal Jaromíra oslepit a uvěznit. Po smrti Oldřicha se vykastrovaný a oslepený Jaromír vzdal vlády ve prospěch Oldřichova syna Břetislava I. V roce 1035 však byl Jaromír zavražděn, pravděpodobně Vršovci. Podle Kosmase byl zezadu proboden oštěpem, když seděl na latrině.

Oldřich (1012-1033, 1034)

Ze všech tří synů Boleslava II. vládnul Oldřich nejdéle a byl určitě nejvýznamnější.

Oldřich neměl se svojí první ženou děti. Proto unesl jakousi Boženu, údajně prostou pradlenu. Božena byla v té době vdaná a ani se svou první ženou se Oldřich nerozvedl. Božena porodila Oldřichovi syna Břetislava, kterého s ní ovšem Oldřich měl ještě předtím, než si jí asi (po smrti své první ženy, sňatek není jistý) vzal za ženu. Každopádně Břetislav byl synem nemanželským, a neměl proto podle tehdejších obyčejů nárok na trůn.

Asi roku 1019 dobyli kníže Oldřich a jeho syn Břetislav na Polácích Moravu (obsazena Poláky 1003 – asi 1019).

Roku 1032 byl za vlády Oldřichovy založen Sázavský klášter, který se stal významným střediskem slovanské liturgie. Prvním opatem tohoto kláštera byl Prokop.

Svatý Prokop žil v letech 970-1053. Prokop žil původně v lesích jako poustevník. Podle legendy Prokop nabídl knížeti Oldřichovi vodu, která se proměnila ve víno. Za tento čin pomohl kníže Prokopovi založit Sázavský klášter (ve městě Sázava na stejnojmenné řece). Ten byl sice benediktýnský, ale používala se zde slovanská liturgie. V roce 1204 byl Prokop prohlášen za svatého. Byl to první Čech, který byl kanonizován přímo papežem.

Kníže Spytihněv II. (1055-1061) dal vyhnat slovanské mnichy ze Sázavského kláštera. Jeho bratr Vratislav II. (1061-1092) sice dovolil mnichům vrátit se, avšak slovanská liturgie už nebyla znovu povolena, neboť to papež zakázal. Kníže Břetislav II. (1092-1100) pak v roce 1096 slovanské mnichy ze Sázavského kláštera definitivně vyhnal. Jejich knihy a spisy byly zničeny a staroslověnština se v Čechách přestala definitivně používat.  Klášter fungoval dál, ovšem s latinskou liturgií.

Břetislav I. (1034-1055)

   Břetislav I. měl problém, že byl nemanželským synem. A přitom byl jediným Přemyslovcem schopným vlády (Boleslav III. ani Jaromír nezanechali dědice). Sehnat běžnou cestou nevěstu bylo zhola nemožné, a proto unesl Jitku (též Judita, Guta) z německého kláštera (Jitka pocházela ze vznešeného bavorského rodu) a vzal si ji za ženu. S Jitkou měl nakonec Břetislav 5 synů, čímž bylo nebezpečí vymření rodu na dlouhou dobu zažehnáno.

   Jitku unesl Břetislav ještě za života svého otce Oldřicha, asi v roce 1021.

Polské taženíBřetislav I. byl velký válečník, říkalo se mu „český Achilles“. V roce 1039 využil slabosti Polska a rozhodl se, že obsadí Slezsko. Během výpravy ukradl v Hnězdně ostatky svatého Vojtěcha a přenesl je do Prahy. Doufal totiž, že i v Praze bude nad jeho ostatky zřízeno arcibiskupství, což se ovšem nestalo. Naopak, římský král Jindřich III. (1039-1056) se obával přílišného posílení Českého státu, vytáhnul do Čech (1040) a donutil Břetislava ostatky vrátit.

Nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně vydal rovněž Břetislav I. roku 1039 Břetislavova (či Hnězdenská) dekreta, první známý český zákoník. Tyto zákony se hlavně snažily potírat zbytky pohanství v Čechách.

Těsně před svou smrtí (1054) zavedl Břetislav I. seniorát (stařešinský řád). Podle tohoto nástupnického řádu měla nadále platit zásada, že po smrti knížete se jeho nástupcem stává vždy nejstarší žijící Přemyslovec (ne tedy nutně prvorozený syn).

Ostatním mužským členům přemyslovského rodu pak byly dány knížecí úděly na Moravě. Zde se nakonec vytvořila tři údělná knížectví v Olomouci, Brně a ve Znojmě.

Tyto úděly se často dědily a byly příčinou mnoha pozdějších sporů. Vládcové údělných knížectví měli rovněž titul knížete, byli však podřízeni knížeti v Praze. Systém údělných knížectví fungoval v letech 1054-1201, poté vládnul na Moravě moravský markrabě. Knížecí úděly v Olomouci a v Brně vznikly už v roce 1054, znojemský vzniknul až v roce 1092 oddělením od údělu brněnského. Systém údělných knížectví fungoval v mnohem větší míře hlavně v Polsku a v Rusku.

Břetislav I. měl s Jitkou 5 synů. Jako první se ujal vlády nejstarší Spytihněv II. (1055-1061). Ten svým bratrům sebral na Moravě jejich úděly, poskytnuté jim Břetislavem I., a ovládal Moravu přímo, později však byla údělná knížectví obnovena. Spytihněv II. zemřel ve věku pouhých 30 let. Po něm nastoupil druhý nejstarší syn Břetislava I., Vratislav.

Vratislav II. (jako král I., 1061-1092)

Druhorozený syn Břetislava a Jitky, nastoupil na trůn po smrti svého bratra. Za jeho vlády bylo v roce 1063 zřízeno druhé české (respektive první moravské) biskupství v Olomouci. Toto biskupství spadalo církevně (stejně jako Praha) pod arcibiskupství Mohučské (Mainz, v Porýní).

V zahraničí politice byl Vratislav II. věrným spojencem římského krále Jindřicha IV. (1056-1105). Vratislav II. stál na straně Jindřicha i při boji o investituru (zatímco Uhry a Polsko stály na straně papeže).

1085 – Vratislav II. obdržel od Jindřicha IV. královský titul (pouze pro svoji osobu, ne dědičně). Stal se tak prvním českým králem. Jako král se píše Vratislav I.

Jindřich IV. tak odměnil Vratislava za jeho pomoc v boji o investituru. Vratislav II. se totiž účastnil italského tažení, při němž Jindřich IV. roku 1084 dobyl Řím a vyhnal odsud papeže Řehoře VII., který utekl na jih Itálie k Normanům, kde roku 1085 zemřel. Vratislav II. obdržel královskou korunu v dubnu 1085 na dvorském sjezdu v Mohuči. V červnu 1085 pak arcibiskup trevírský korunoval Vratislava II. králem přímo na Pražském hradě. U příležitosti této korunovace vzniknul Kodex vyšehradský, významná česká literární památka.

Vratislav II. zemřel v roce 1092 na následky zranění – při lovu spadl z koně. Bylo mu asi 59 let.

Po smrti Vratislava II. došlo opět k rychlému střídání panovníků. Kníže Konrád I. Brněnský (1092), třetí syn Břetislava I., vládnul jen 8 měsíců. Pak zemřel a na trůn nastoupil nejstarší syn Vratislava II., Břetislav II. (1092-1100). Břetislav II. byl v roce 1100 zavražděn, pravděpodobně na popud Vršovců. Následovaly zmatky, během kterých se na trůnu vystřídali Bořivoj II. (1100-1107, podruhé 1117-1120), Svatopluk (1107-1109) a Vladislav I. (1109-1117, podruhé 1120-1125).

Vratislav II. měl celkem 3 manželky a s nimi 6 legitimních synů (pořadí podle stáří): Břetislava II. (vládnul 1092-1100), Vratislava (zemřel v roce 1061), Boleslava (zemřel roku 1091), Bořivoje II. (vládnul 1100-1107 a podruhé 1117-1120), Vladislava I. (vládnul 1109-1117 a podruhé 1120-1125) a Soběslava (vládnul 1125-1140). Na trůnu se tedy vystřídali všichni 4 synové Vratislava I., kteří svého otce přežili.

Soběslav I. (1125-1140)

Soběslav byl nejmladším synem krále Vratislava I. a byl ze všech jeho synů nejschopnější. Brzy po svém nástupu se dostal do sporu s německým králem Lotharem III. (vládnul 1125-1137), od něhož odmítl přijmout Čechy jako léno.

Lothar III. tedy vytáhnul proti Soběslavovi, aby neposlušného vládce ztrestal. Byl však Soběslavem poražen v bitvě u Chlumce (u Ústí nad Labem) v roce 1126. Soběslav v bitvě zvítězil a dokonce Lothara III. v bitvě zajal. Soběslav I. však, vědom si síly Říše, Lothara III. propustil a uzavřel s ním spojenectví. Na paměť tohoto slavného vítězství nechal Soběslav I. postavit rotundu svatého Jiří na Řípu.

Vladislav II. (jako král I., 1140-1172)

Vladislav II. byl synem knížete Vladislava I. (a ten byl synem Vratislava II.). Vladislav II. se roku 1147 účastnil druhé křížové výpravy (1147-1149), jeho vojska však nakonec do Svaté země vůbec nedorazila.

Poté postavil Vladislav II. svoji zahraniční politiku na spojenectví s německým králem a císařem Fridrichem I. Barbarossou (vládnul 1152-1190, císař od 1155), což byl jeden z nejmocnějších německých panovníků v historii.

1158 – Vladislav II. pomohl Fridrichu I. Barbarossovi při vojenské výpravě proti severoitalským městům (hlavně proti Milánu). Za to mu Fridrich I. Barbarossa udělil královský titul (rovněž pouze pro jeho osobu). Druhý český král! Jako král se nadále píše Vladislav I.

Česká vojska se v Itálii vyznamenala v bitvě u Brescie, ale Milán nakonec dobyt nebyl.

Vladislav II. měl dvě manželky. Jeho druhá žena se jmenovala Judita. Vladislav II. podle ní pojmenoval první pražský kamenný most přes řeku Vltavu, Juditin most. Juditin most byl dokončen asi v roce 1172. Byl dlouhý 514 metrů. Před ním existoval v Praze pouze most dřevěný. Juditin most existoval až do roku 1342, kdy ho strhla povodeň. Poté byl, částečně na jeho troskách, postaven Karlův most.

Za Vladislava II. byla také postavena celá řada klášterů – Strahov, Plasy, Pomuk (později přejmenován na Nepomuk), Želiv, Doksany.

Doba vlády Vladislava II. znamenala pro Čechy rozkvět. Poté však vypukly v Čechách zmatky. Toho obratně využíval německý král Fridrich I. Barbarossa, který neustále zasahoval do vývoje v Čechách.

1182 – vznik markrabství moravského. Fridrich I. Barbarossa udělil titul moravského markraběte Konrádu Znojemskému, údělnému knížeti (ten později vládnul i jako český kníže pod jménem Konrád II. Ota, 1189-1191). Tím se Fridrich I. pokusil oslabit postavení českého panovníka. Konrádovi znojemskému se už totiž předtím podařilo spojit všechna tři moravská údělná knížectví (Brno, Olomouc, Znojmo) do jednoho celku. Markrabství moravské se tím stalo právně samostatným říšským knížectvím a mělo být teoreticky podřízeno přímo římskému králi. Pražským Přemyslovcům se ho však nakonec podařilo Moravu získat pod svoji trvalou kontrolu. Moravským markrabětem pak byl obvykle buď přímo český král, nebo jeden z jeho synů, nebo jeho bratr. Totéž platilo i za Lucemburků.

Za Karla IV. se pak Moravské markrabství stalo definitivní součástí Českého státu jako vedlejší země Koruny české.

Vladislav II. v roce 1172 abdikoval ve prospěch svého syna Bedřicha (vládnul 1172-1173 a podruhé 1178-1189) a sám se uchýlil do Strahovského kláštera. Zemřel v roce 1174. Bedřich ovšem nebyl právoplatným dědicem trůnu, neboť byl sice nejstarším synem Vladislava II., nikoli však nejstarším žijícím Přemyslovcem (stále platil Břetislavův seniorát!). Fridrich I. proto Bedřicha trůnu zbavil a na stolec dosadil Oldřicha (druhorozeného syna Soběslava I.), kterého však nepřijala česká šlechta. Na trůn se tedy dostal prvorozený syn Soběslava I., Soběslav II. (1173-1178).  V roce 1178 však císař Soběslava II. (který se dostal do konfliktu s papežem) sesadil a na trůn opět dosedl Bedřich.

Po smrti Bedřicha (1189) se stal jeho nástupcem Konrád II. Ota (1189-1191), původně údělný kníže znojemský a poté markrabě moravský. Ten zemřel roku 1191 a po něm nastoupil Václav (někdy se píše jen Václav, někdy Václav II., aby se odlišil od svatého Václava, vládnul 1191-1192), nejmladší syn Soběslava I. Poté se na trůnu vystřídali Přemysl Otakar I. (1192-1193, podruhé 1197-1230), mladší syn Vladislava II. (nejstarší syn byl Bedřich), Jindřich Břetislav (1193-1197, synovec Vladislava II.) a Vladislav Jindřich (1197, syn Vladislava II.). Teprve druhý nástup Přemysla Otakara I. v roce 1197 znamenal stabilizaci Českého státu, který pak dlouho vzkvétal.

Datum poslední aktualizace: 21.11.2018

České země v raném středověku II. (935-1197)
Libí se vám článek?

Petr Daubner

Jmenuji se Petr Daubner. V “civilu” jsem normálně učitel zeměpisu a dějepisu, občas se však změním v cestovatele a vyrazím do světa. Neboť cestování je mojí největší vášní.

    Petr Daubner has 870 posts and counting. See all posts by Petr Daubner

    1 komentář: „České země v raném středověku II. (935-1197)

    • Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

      Reagovat

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

    This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.