Česká republika – Úvod, územní a geologický vývoj

Česká republika – Úvod, územní a geologický vývoj
Libí se vám článek?

Česká republika

Znát všechno, co je psáno normálně (ne zajímavosti drobným písmem), z čísel však jen ta tučná a podtržená.

1)ČR – základní údaje

   rozloha: 79000 km2 (přesně 78867 km2 – dle ČSÚ i CIA).

   Údaje se v různých zdrojích liší o pár km2, v atlase udávají 78866 km2. Dle CIA připadá z celkové rozlohy (78867 km2) na souš 77247 km2 a na vodní plochy 1620 km2.

   Co se rozlohy týče, je Česká republika středně velkou zemí. Ze 196 nezávislých států světa (včetně Taiwanu a Kosova) je na 114. místě (dle CIA 2012, ze závislých a sporných území je dále větší Grónsko a Západní Sahara).

   Rozlohou nejbližší země České republice jsou Srbsko (77474 km2 – bez Kosova), Panama (75420 km2), Spojené arabské emiráty (83600 km2) a Rakousko (83871 km2).

   poloha: Česká republika je vnitrozemskou zemí ve střední Evropě. Leží přibližně na 50°N a 15°E. Nejkratší vzdálenost od moře je asi 290 kilometrů (Šluknovský výběžek → Štětínský záliv Baltského moře v Polsku).

   Údaje o vzdálenosti od moře se však dle různých zdrojů dost liší, dále se uvádí 298 km nebo 326 km. Osobně se mi zdá nejpravděpodobnější nejnižší údaj. Každopádně je Baltské moře k ČR o něco blíže než Jaderské.

   Průsečík 50. rovnoběžky a 15. poledníku leží asi 2 kilometry na východ od Kouřimi. Střed Prahy, za který je tradičně považováno Staroměstské náměstí, má přibližné souřadnice 50°05’N a 14°25’E. 50. rovnoběžka protíná v Praze Vltavu v Lahovičkách, mezi závodištěm ve Velké Chuchli a soutokem Vltavy a Berounky. Na východ od Prahy protíná 50. rovnoběžka Říčany.

   Vzdušná vzdálenost nejzápadnějšího (12°05‘33‘‘E, obec Krásná, u Aše, okres Cheb) a nejvýchodnějšího (18°51‘40‘‘E, obec Bukovec, okres Frýdek-Místek) bodu ČR je 493 km, vzdálenost nejsevernějšího (51°03‘22‘‘N, obec Lobendava ve Šluknovském výběžku, okres Děčín) a nejjižnějšího (48°33‘09‘‘N, obec Vyšší Brod, okres Český Krumlov) bodu je 278 km (dle atlasu).

   Přibližné vzdušné vzdálenosti od Prahy: Hamburk 500 kilometrů, Londýn a Minsk 1000 km, Tunis a Istanbul 1500 km, Porto 2000 km, Astrachaň, a Casablanca 2500 km (dle atlasu). Nejbližším hlavním městem (měřeno od Prahy) je Vídeň (280 kilometrů), nejvzdálenějším hlavním městem je Wellington (18210 km) – údaje dle Velkého atlasu světa, 1992.

   sousední země: Celková délka hranic České republiky je 2290 kilometrů. Nejdelší hranici má ČR s Německem (810 km), dále sousedí s Polskem (762 km), Rakouskem (466 km), nejkratší hranici má se Slovenskem (252 km). Všechna čísla jsou zaokrouhlena na celé km.

   počet obyvatel: 10.5 milionu obyvatel   (dle ČSÚ, přesně 10513209 obyvatel k 30.9.2012)

   hustota zalidnění: 133 obyvatel/km2

Nejvyšší ústavní činitelé ČR (k 8.3.2013)

   prezident republiky:                                    Miloš Zeman (od 8.3.2013)

   předseda vlády:                                          Petr Nečas (od 28.6.2010)

   předsedkyně Poslanecké sněmovny:           Miroslava Němcová (od 24.6.2010)

   předseda Senátu:                                        Milan Štěch (od 24.11.2010)

   předseda Ústavního soudu:                        Pavel Rychetský (od 6.8.2003)

   guvernér České národní banky:                  Miroslav Singer (od 1.7.2010)

   prezident Nejvyššího kontrolního úřadu:     Miloslav Kala (od 22.3.2013)

2)Historický vývoj území České republiky

   cca 450 př.n.l.- 0 – mladší doba železná – žili u nás Keltové, první historicky doložený národ na našem území. Razili mince, stavěli hradiště (největší bylo Závist u Zbraslavi). Keltského původu jsou i názvy některých řek (Vltava, Labe, Ohře, Jizera). Podle kmene Bójů obdržely Čechy svůj latinský název – Bohemia.

   cca 0 – 400 n.l. – doba římská. Žili u nás Germáni (Markomani a Kvádové). Nejznámějším „králem“ (spíše kmenovým náčelníkem) Markomanů byl Marobud – první osoba na našem území, kterou známe jménem.

  1. století n.l. – příchod Slovanů na našem území.
  1. století n.l. – Sámova říše. Kmenový svaz (ještě ne stát!), který vzniknul na obranu proti Avarům. Bojoval i proti Frankům. Sámo byl původně francký kupec. Po jeho smrti se říše rozpadla.
  1. století n.l. – Velkomoravská říše – první stát na našem území. Centrum bylo na jižní Moravě. Zakladatelem VM byl kníže Mojmír I., největší rozlohy dosáhla říše za knížete Svatopluka. Rozpadla se pod tlakem Maďarů.

   konec 9. století – 1526 – Český stát. Český stát tvořil samostatný státní útvar v rámci Svaté říše římské. Nejdříve byl knížectvím, od roku 1212 (Zlatá bula sicilská) pak dědičným královstvím. Vládly v něm celkem tři významné dynastie – Přemyslovci, Lucemburkové a Jagellonci. Hlavními zeměmi, ze kterých se skládal Český stát, byly Čechy a Morava (ta se stala součástí Českého státu definitivně až v 11. století). Za Lucemburků byly připojeny Horní a Dolní Lužice a Slezsko.

   Bořivoj – první historicky doložený český kníže, vládnul koncem 9. století.

   Přemysl Otakar II. (1253-1278) – připojil k Českému státu dočasně i rakouské země, Český stát sahal téměř k Jaderskému moři.

   Karel IV. (1346-1378) – za Karla IV. patřily k Českému státu i obě Lužice, Slezsko a dočasně i Braniborsko.

   1526 – 1918 – české země součástí habsburské monarchie. Později se používal pro celou monarchii název Rakousko, od roku 1867 pak Rakousko-Uhersko. Během habsburské nadvlády došlo ke ztrátě obojí Lužice (1635) a většiny Slezska (definitivně 1763).

   28.10.1918 – 31.12.1992 – Československo.

   1919-1939  – Československo se skládalo ze čtyř zemí: Čechy, Morava (+ kousek Slezska), Slovensko a Podkarpatská Rus.

   1938-1939 – v důsledku mnichovské dohody (30.10.1938) ztratilo Československo přibližně třetinu území ve prospěch Německa, Maďarska a Polska.

   1939-1945 – české země byly okupovány Německem (Protektorát Čechy a Morava byl „autonomní“ součástí Německa), Podkarpatskou Rus obsadilo Maďarsko. Slovensko vyhlásilo nezávislost (byl zde fašistický režim).

   1945 – osvobození Československa sovětskou a americkou armádou. Československo bylo obnoveno v předmnichovských hranicích, s výjimkou Podkarpatské Rusi, kterou obsadil Sovětský svaz.

   1969-1992 – Československo bylo federací dvou republik, České (socialistické) republiky a Slovenské (socialistické) republiky. Československo zaniklo 31.12.1992.

   1.1.1993 – vznik samostatné České (a Slovenské) republiky.

   1.5.2004 – Česká republika vstoupila do Evropské unie.

3)Geologický vývoj

Geologická období – přehled

(časové údaje dle atlasu ČR, v milionech let)

prahory (archaikum)                       4600 (4000) – 2500

starohory (proterozoikum)              2500 – 545

 

prvohory (paleozoikum)                    545 – 230

            – starší:            kambrium          545 – 490

                                   ordovik             490 – 440

                                   silur                   440 – 405

                                   devon                405 – 355

            – mladší:          karbon               355 – 290

                                   perm                  290 – 230

druhohory (mezozoikum)                    230 – 65

                                   trias                   230 – 200

                                   jura                    200 – 140

                                   křída                  140 – 65

třetihory (terciér)                                 65 – 1.8

             – starší:           paleogén              65 – 25

             – mladší:         neogén                 25 – 1.8

čtvrtohory (kvartér)                             1.8 – 0

             – starší:           pleistocén            1.8 – 0.01

             – mladší:         holocén               0.01 – 0

(terciér + kvartér = kenozoikum)

Nemusí znát čísla (dataci), ale musí znát rozdělení na jednotlivá geologická období (aby věděli, že například ordovik byl ve starších prvohorách, nebo že mezozoikum jsou druhohory).

   Území České republiky se z geologického hlediska dělí na dvě odlišné části: Český masiv a Karpaty. Hranici mezi nimi tvoří přibližně linie Ostrava – Znojmo.

   Termín Český masiv používají geologové, kdežto Česká vysočina je geomorfologický termín.

A)Český masiv – vývoj do třetihor

   Český masiv (dále ČM) je geologicky mnohem starší než Karpaty. Převažují v něm vyvřelé a metamorfované horniny starohorního a prvohorního stáří. Tyto horniny se vyskytují především v jižní polovině Českého masivu (Českomoravská vrchovina, Šumava).

Starší prvohory

   Velká část ČM byla zalita mořem. Část tehdy vzniklých sedimentů byla později metamorfována, ale v oblasti Barrandienu se zachovaly nepřeměněné sedimenty dodnes. Kaledonské vrásnění, které proběhlo ve starších prvohorách, se v Českém masivu téměř neprojevilo!

   Barrandien – oblast přibližně mezi jižní částí Prahy a Plzní. Vyskytují se zde především sedimenty (slepence, křemence, jílovité břidlice, vápence), ve kterých se zachovalo velké množství zkamenělin, například trilobiti. Oblast je pojmenována po francouzském badateli Joachimu Barrandovi.

   Joachim Barrande (1799-1883) byl Francouz. Po roce 1830 byl nucen uprchnout z Francie, usadil se v Čechách a naučil se česky. Celkem 44 let zkoumal oblast Barrandienu. Výsledky celoživotního výzkumu shrnul v díle nazvaném „Silurský systém středních Čech“, což je jedno z největších vědeckých děl, jaké kdy bylo napsáno; obsahuje 22 svazků a 6000 stran textu. Všechny zkameněliny, které Barrande u nás nasbíral (300000 kusů!) odkázal českému muzeu.

Mladší prvohory

   V mladších prvohorách proběhlo hercynské (variské) vrásnění, které vytvořilo v Čechách mohutné horstvo (velehory). V této době vznikla většina našich pohoří. Z této doby u nás převažují vyvřelé horniny (žuly) a metamorfované horniny (fylity, ruly, svory), které vznikly přeměnou starších hornin. Mezi horami vznikla řada pánví s mělkými jezery, ve kterých vzniklo černé uhlí (Ostravsko, Kladensko, Plzeňsko). Od konce prvohor je většina ČM souší.

Druhohory

   Povrch ČM byl téměř úplně plochý, hercynská horstva byla zarovnána erozí. Do oblasti České tabule (= přibližně Polabí) zasahoval v období křídy mělký mořský záliv. V této době se zde ukládal zejména písek → pískovce (skalní města), opuky. Z této doby pocházejí i horniny z jihočeských pánví, Třeboňské a Českobudějovické, v nichž byla jezera a chvíli i moře (z jihu).

   Pánev byla v druhohorách jen jedna, Lišovský práh, který je dnes odděluje, vzniknul až později.

Třetihory

   Ve třetihorách proběhlo alpinské (alpsko-himálajské) vrásněníPovrch ČM sice zvrásněn nebyl, byl však rozlámán na kry (tzv. saxonská tektonika). Některé kry poklesly (pokleslá kra = prolom), a to především podkrušnohorské pánve. V těch vznikla jezera a v nich hnědé uhlí. Jiné kry byly vyzdviženy podél zlomů (vyzdvižená kra = hrásť), čímž vznikla kerná pohoří – Krkonoše, Krušné hory, Šumava apod.

   Tato pohoří byla tedy vyvrásněna v mladších prvohorách (hercynské vrásnění), ale ve druhohorách byla prakticky úplně zarovnána erozí a za svou dnešní podobu vděčí posunu podél zlomů ve třetihorách, díky němuž došlo k zmlazení reliéfu. Proto jsou Krkonoše, Šumava i Krušné hory ve velké části vrcholových partií poměrně ploché.

   Nejvýznamnější zlomy, podél nichž došlo k výzdvihu, jsou Krušnohorský (podél Krušných hor) a Sudetský (což je spíše soustava zlomů, táhnoucí se od Děčína až k Jeseníkům). Na těchto zlomech dodnes občas dochází k slabším zemětřesením.

   Rozlámání ČM také způsobilo ve třetihorách intenzivní vulkanismus, jelikož magma proniklo podél zlomů na povrch. Tehdy vznikly Doupovské hory, České středohoří, sopky na severu České tabule a sopky v oblasti Jeseníků.

B)Karpaty – vývoj do třetihor

   Vzhledem k tomu, že Karpaty jsou mnohem mladší než ČM, začal vývoj v této oblasti až ve druhohorách.

Druhohory

   Na místě našich Karpat bylo ve druhohorách moře, tzv. alpsko-karpatská předhlubeň. V té docházelo k intenzivní sedimentaci (jílovce, slínovce, vápence). Koncem druhohor začalo v centrálních Karpatech alpinské vrásnění (u nás zatím ne).

Třetihory

   Začínají se vrásnit i vnější Karpaty. Východní Morava se díky tomu stává souší a získává horský charakter.

C)Vývoj v kvartéru (Český masiv i Karpaty)

   Ve starších čtvrtohorách (pleistocén) se střídaly doby ledové (glaciály) s dobami meziledovými (interglaciály).

   Celkem rozlišujeme 4-5 dob ledových – (donau), günz, mindel, riss, würm.

   Donau se někdy za dobu ledovou nepovažuje. Ve skutečnosti to bylo mnohem složitější, klimatických výkyvů bylo mnohem více a jednotlivé doby ledové se dělí na další období. Tak například würm se dále dělí na 3-4 stadia. Názvosloví vychází z alpské oblasti, v Severní Americe mají doby ledové jiné názvy.

   Poslední zalednění, würm, skončilo před 10000 lety, čímž začal holocén (doba poledová, možná ale jenom další doba meziledová).

   glaciály – kontinentální ledovec se zarazil o naše severní pohraniční pohoří. Na naše území proniknul do Šluknovského a Frýdlantského výběžku a nejdál se dostal do Moravské brány, k dnešním Hranicím na Moravě. Ledovec k nám zanesl mj. bludné balvany ze severní Evropy.

                 – v našich nejvyšších pohořích se v dobách ledových vytvořily horské ledovce: Krkonoše (doly, v Obřím dole byl 4 kilometry dlouhý údolní ledovec, nejdelší u nás), Šumava (vznikla zde ledovcová jezera), Hrubý Jeseník, Krušné hory.

   Největší rozsah zalednění byl v mindelu. V Krkonoších a na Šumavě bylo horských ledovců několik, v Hrubém Jeseníku a v Krušných horách jen jeden.

   Většinu území ČR pokrývala v dobách ledových tundra a chladné stepi (tzv. periglaciální oblast). Docházelo zde k intenzivní mrazové modelaci (kamenná moře) a k eolickým pochodům (rostlinný pokryv téměř chyběl). Ze zvětralinového krytu zdejších tunder byly vyváty váté písky a spraše, které se usazovaly na závětrných (tj. převážně východních) svazích.

   váté písky – jsou u nás poměrně málo, hlavně v Polabí (Roudnicko).

   spraše – jsou to vlastně jemně písčité až prachově vápnité hlíny. Nejvíce se vyskytují v České tabuli a v moravských úvalech. Na spraších vznikly v holocénu nejúrodnější půdy.

   V pleistocénu vznikly rovněž říční terasy (nejtypičtější jsou pro Prahu). Dobám ledovým odpovídají ploché části teras (eroze byla během glaciálů minimální), naopak strmé svahy teras odpovídají interglaciálům (v dobách meziledových byla intenzivnější eroze a řeky se zařezávaly směrem do hloubky).

  V pleistocénu rovněž dozníval v ČM vulkanismus, započatý během třetihor. Naše nejmladší sopky jsou Komorní hůrka u Chebu a Velký Roudný a Malý Roudný u Bruntálu, ty soptily ještě v pleistocénu. Dnes u nás činné sopky nejsou, máme však u nás postvulkanické jevy – horké prameny (náš nejteplejší pramen, Vřídlo v Karlových Varech, má teplotu 72°C), vývěry CO2 (odtud řada našich lázní a minerálních vod), a dokonce i bahenní sopky (rezervace Soos u Františkových Lázní – okres Cheb).

Datum poslední aktualizace:   27.5.2013

 

petr.daubner

Petr Daubner

Jmenuji se Petr Daubner. V “civilu” jsem normálně učitel zeměpisu a dějepisu, občas se však změním v cestovatele a vyrazím do světa. Neboť cestování je mojí největší vášní. Na těchto stránkách se tedy snažím skloubit zejména zeměpis a cestování. Další informace o mně naleznete zde

    Petr Daubner napsal 871 příspěvků Zobrazit všechny příspěvky člena

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *