Buenos Aires – Město, kde se dobře žije

Od | 2 března, 2022

Obsah

Esteros del Iberá, kde kapybary dávají dobrou noc, jsem vyrazil rovnou do argentinské metropole Buenos Aires. V tomto obrovském městě žije asi třetina obyvatel Argentiny. Město leží na břehu řeky Río de La Plata.

Autobus z C.C.Pellegrini jezdí zpět do Mercedesu jen jednou denně, a to v dosti nepochopitelných 4:00 ráno. Jelikož se mi rozbil budík, asi bych nevstal. V místní restauraci jsem však potkal dva Skoty, z nichž jeden mi nabídl, že mi půjčí hodinky s budíkem. Až budu odcházet, mám mu je dát na verandu jeho hostelu, který je kousek od kempu, a on si je vyzvedne. Tak se tedy stalo, vstal jsem včas a autobus jsem stihnul. V noci byla docela zima a všichni v autobuse (kromě mě) byli nabalení do mikin a bund.

V Mercedesu jsme byli v 7:30 a zrovna tu stál autobus do Buenos Aires, tak jsem do něj přesedl a za několik minut jsme skutečně vyjeli. Z okna jsem pozoroval místní placatou krajinu. Převažují zde pastviny, na kterých lze, kromě krav a dalších hospodářských zvířat, občas spatřit i nějakého toho pštrosa nandu.  Nandu kupodivu není vzácným ptákem, jak jsem se nesprávně domníval, nýbrž zcela běžným tvorem. Často se popásá s krávami v jedné ohradě.

Město Buenos Aires

Buenos Aires je název hlavního města a zároveň argentinské provincie. Argentina se dělí na 23 provincií, z nichž největší a daleko nejlidnatější je právě provincie Buenos Aires, která má rozlohu 308,000 km2 a v roce 2008 v ní žilo 15 milionů obyvatel. Hlavním městem této provincie je La Plata, ležící na březích stejnojmenného veletoku. Administrativně je La Plata samostatné město, které má asi 700,000 obyvatel a leží asi 50 kilometrů jižně od hlavního města.

Ve skutečnosti je však La Plata součástí obrovské aglomerace velkého Buenos Aires. Provincie Buenos Aires leží v regionu Pampas a její povrch tudíž, ve shodě s názvem regionu, pokrývá především pampa, čili step. Pampy kolem řeky La Plata jsou nejúrodnější částí Jižní Ameriky a jednou ze světových obilnic. Pěstuje se zde kukuřice a pšenice, hlavně jsou však pampy využívány jako pastviny. Chová se zde především skot, a to hlavně na maso – v roce 2004 byla Argentina čtvrtým největším producentem hovězího masa za USA, Brazílií a Čínou. A hlavně, argentinský steak, to je pojem sám o sobě!

Budova Národního Kongresu v Buenos Aires

Budova Národního Kongresu v Buenos Aires

Hlavní město Buenos Aires však není součástí stejnojmenné provincie, nýbrž jako hlavní město tvoří (podobně jako třeba Canberra, Washington D.C. či Brasília) samostatný federální distrikt („Ciudad autónoma de Buenos Aires“), spravovaný federální vládou. Město Buenos Aires  je na tom s počtem obyvatel podobně jako třeba Paříž – mnohem více obyvatel žije na předměstích (a tedy na území provincie Buenos Aires) než v úředních hranicích města.

Hlavní město Buenos Aires tak má úředně jen asi 3 miliony obyvatel a rozlohu 203 km2 (pro srovnání – Praha v úředních hranicích je o dost větší – 496 km2), avšak celá metropolitní oblast Buenos Aires má rozlohu 4,758 km2 a v roce 2009 zde žilo 13.3 milionu obyvatel. Buenos Aires tak je třetí největší metropolitní oblastí Jižní Ameriky po brazilských velkoměstech São Paulo a Rio de Janeiro (podle některých údajů je však Buenos Aires větší než Rio de Janeiro).

Historie Buenos Aires

Prvním Evropanem, kterému se vylodil v oblasti La Platy, byl v roce 1516 španělský mořeplavec Juan Díaz de Solís. Tento objev ho ovšem moc nepotěšil, neboť byl při této cestě zabit domorodci kmene Charrúa. Počátky  Buenos Aires („Dobré větry“) byly rovněž neradostné a svízelné. Město bylo poprvé založeno roku 1536 pod názvem Puerto de Nuestra Señora Santa María del Buen Aire (česky Přístav naší Nejsvětější Panny Marie dobrého větru). Tato osada ležela na území dnešní čtvrtě San Telmo.

Osadníci se však neustále střetávali s okolními domorodci a nakonec museli již v roce 1541 město opustit. Indiáni zvítězili, avšak pouze dočasně. Podruhé a definitivně bylo město založeno v roce 1580. Spíše než o město se však zpočátku jednalo o nevýznamnou vesnici – v roce 1606 zde žilo asi 600 obyvatel. Španělské kolonizátory zajímalo hlavně stříbro a zlato, které se v okolí nenacházelo, což byl zpočátku pro rozvoj města dosti limitující faktor. Na významu získalo město až roku 1776, kdy se stalo hlavním městem španělského místokrálovství Río de La Plata. Od roku 1816 je pak Buenos Aires hlavním městem nezávislé Argentiny.

Španělé nakonec pochopili, že nejenom zlatem a stříbrem živ je člověk a chov dobytka a pěstování obilí se také docela vyplatí. A navíc byla čím dál tím zřejmější strategická poloha Buenos Aires. Ve 20. století počet obyvatel výrazně narostl díky imigrantům. Největší přistěhovalecká vlna přišla ve 20. letech 20. století. Tehdy sem přišli především Španělé a Italové. Další přistěhovalci pak přišli po roce 1945.

Buenos Aires v současnosti

Dnes je Buenos Aires multietnickým a multikulturním městem, podobně jako třeba São Paulo. Rasově zde jasně převažují běloši (89%), následují mesticové (7%), Asiaté (2%) a černoši (2%). Etnicky je nejvíce porteños (jak se říká obyvatelům B.A.) italského a španělského původu, najdete zde však i potomky Němců, Řeků, Portugalců, Irů, Poláků, Ukrajinců, Francouzů, Syřanů či Arménů. Později sem přišli i Asiaté – Japonci (nejvíce z Okinawy), Číňané, Korejci. V 90. letech přišlo mnoho přistěhovalců z Ukrajiny a Rumunska.

V současné době se stěhují do B.A. hlavně přistěhovalci z chudších jihoamerických zemí (Peru, Bolívie, Paraguay) a rovněž roste počet Britů a Američanů, kteří se sem stěhují ze svých mateřských zemí kvůli relativně nízkým životním nákladům v Argentině. Nábožensky převažují samozřejmě římští katolíci, žijí zde ale i významné protestantské, pravoslavné, muslimské a židovské menšiny. V B.A. žije 250,000 židů – jedná se o největší židovskou populaci v celé Latinské Americe. Místní židé přišli především z území Německa, Ruska a Polska (Aškenaziové).

Ve městě Buenos Aires a na území stejnojmenné okolní provincie žije rovněž poměrně hodně lidí českého a slovenského původu. Nejvíce našinců se sem přistěhovalo ve 20. letech 20. století, další vlny pak následovaly za druhé světové války (uprchlíci z Protektorátu Čechy a Morava) a po 2. světové válce. V hlavním městě Argentiny dnes působí několik krajanských spolků, z nichž některé navazují na předválečné tradice svou činností i názvem (Sparta, Sokol), zatímco jiné vznikly až v posledních letech (Český dům).

Třída Avenida de 9 Julio, na níž stojí Obelisk, je nejširší ulicí světa.

Třída Avenida de 9 Julio, na níž stojí Obelisk, je nejširší ulicí světa.

Buenos Aires leží přibližně na 34.5° jižní zeměpisné šířky. Zhruba na stejné rovnoběžce leží Kapské Město či Sydney. Průměrná nadmořská výška města je 25 m.n.m. Z Buenos Aires je to do Prahy vzdušnou čarou 11,826 kilometrů. Podnebí je zde subtropické vlhké. Ročně zde spadne v průměru 1005 mm srážek, přičemž nejvíce prší v březnu (117 mm) a nejméně v červenci (59 mm), srážky jsou tedy v průběhu roku poměrně vyrovnané. Průměrná roční teplota je 16.6°C. Nejteplejší měsíc je leden (23.5°C),  nejchladnější naopak červenec (10.0°C). Mrzne málokdy. Absolutní teplotní rekordy, naměřené v Buenos Aires, jsou -5.4°C (naměřeno 9.7.1918) a +43.3°C (29.1.1957).

Buenos Aires neleží u moře, nýbrž na březích Río de La Plata. La Plata je největším světovým estuáriem. Estuária jsou nálevkovitá ústí řek, která pozvolna přechází v mořské zálivy. Maximální šířka La Platy je 219 kilometrů a La Plata je tak druhou nejširší řekou světa po Amazonce. La Plata vzniká soutokem řek Paraná a Uruguay.

Plocha celého estuária je 35,000 km2. Na opačném břehu La Platy leží Uruguay a její hlavní město Montevideo. Vizuálně je estuárium něco mezi zálivem a řekou a La Plata je také na některých  našich mapách nesprávně označena jako „záliv“. Jedná se však o řeku, neboť voda v La Platě je sladká. Koneckonců v názvu je slovo „Río“, čili řeka. Vzhledem k obrovské šířce tohoto veletoku však voda teče nesmírně pomalu.

Největším vášněmi porteños jsou tango a fotbal. Tango se poprvé tančilo v Buenos Aires v roce 1880 a zdejší obyvatelé ho milují dodnes. Ve městě se tančí v mnoha klubech a kavárnách, ale i přímo na ulici, je možné se také nechat zapsat do jedné z mnoha tanečních škol. Nejslavnějšími fotbalovými kluby Buenos Aires jsou Boca Juniors a River Plate.

oca Juniors sídlí, jak název napovídá, ve čtvrti Boca na jih od centra.. Za Boca Juniors hrál i nejslavnější argentinský fotbalista Diego Armando Maradona. River Plate pak sídlí ve čtvrti Belgrano severně od centra. Derby mezi Boca Juniors a River Plate je považováno za jedno z nejprestižnějších na světě. Kromě obou těchto velkoklubů je v Buenos Aires dalších 22 profesionálních fotbalových klubů!

Buenos Aires – celkový dojem

Buenos Aires má zhruba stejně obyvatel jako Rio de Janeiro, avšak většina zajímavostí se nachází poměrně blízko centra, takže jejich prohlídka Vám zabere mnohem méně času než v Riu, kde musíte projet mnohem větší část města, abyste něco viděli. Na prohlídku níže uvedených míst Vám stačí tři dny. Já osobně jsem se zdržel dny čtyři a v pohodě jsem všechno stihnul, na rozdíl od Ria, kde jsem byl týden a to jsem se dost honil, abych viděl alespoň základní věci. Centrum města připomíná Paříž, kterou se místní architekti inspirovali.

Jsou zde široké bulváry a honosné „koloniální“ budovy. Rio de Janeiro je určitě hezčí město než Buenos Aires, ale v B.A. je velmi příjemně. Na rozdíl od Ria, kde se ulice brzy po setmění vylidní, v B.A. je bezpečněji a město žije až do rána. Navíc Buenos Aires je znatelně levnější město než Rio. Pokud chcete vidět krásné výhledy či nádherné pláže, jeďte raději do Ria, pokud se chcete pobavit s přáteli, pojídat obrovské steaky a pařit někde až do rána, pak B.A. je ta pravá volba. Ideální je ale samozřejmě navštívit obě tato jihoamerická velkoměsta, protože obě stojí za to. Buenos Aires na mě působí, co se týče životní úrovně, asi jako Praha, je tu však levněji.

V dalších odstavcích se opět pokusím popsat nejzajímavější místa, která jsem navštívil.

Čtvrť Boca

První čtvrtí, kam jsem hned druhý den po příjezdu zavítal, byla Boca. Španělské slovo „boca“ znamená ústí – v tomto případě se myslí ústí řeky Riachuelo do La Platy. Tuto čtvrť původně obývali především italští přistěhovalci z Janova. Původně se jednalo o velmi chudou čtvrť italských dělníků, kterou si však záhy oblíbili umělci. Trochu to připomíná pražský Žižkov.

Nejznámější turistickou lokalitou v této čtvrti je ulička Caminito a blízké okolí. V Caminitu jsou k vidění křiklavě barevné domy, desítky stánků a obchůdků se suvenýry, restaurace a bary, kde se tančí tango. I když se již zdaleka nejedná o místní kolorit, nýbrž turistickou atrakci, Caminito se mi velmi líbilo a nelze ho v žádném případě vynechat.

Boca - Caminito

Boca – Caminito

Dalším známou veličinou této čtvrti je místní fotbalový klub Boca Juniors (celým názvem Club Atlético Boca Juniors, zkratka CABJ). Boca Juniors a River Plate jsou něco jako místní Sparta a Slavia,  v B.A. je však rivalita daleko větší než ve skromných českých poměrech. Klub Boca Juniors byl založen v roce 1905 italskými přistěhovalci. Klubové barvy jsou modrá a žlutá. Rival River Plate (celým názvem Club Atlético River Plate, zkratka CARP) hraje v červenobílých barvách.

Stadion Boca Juniors má kapacitu 49,000 diváků, oproti Maracaná v Riu je tedy téměř poloviční. Jako světový velkoklub má Boca Juniors fankluby nejen v Argentině, ale i v zahraničí, a to dokonce i v takových zemích, jako jsou Rusko, Ukrajina, Izrael či Japonsko. Za Bocu hráli  takoví fotbalisté, jako například Claudio Caniggia, Gabriel Batistuta, či Carlos Tévez. Avšak popularita těchto borců je naprosto zanedbatelná a mizivá ve srovnání s hvězdou největší, a tou je Diego Armando Maradona.

Božský Diego tedy ve své kariéře vystřídal mnoho klubů (nejdéle hrál v italské Neapoli) a za Boca Juniors odehrál všehovšudy tři sezóny, ale co na tom. Hlavně že nikdy nehrál za River Plate! Maradonu můžete v Boce vidět na fotografiích, obrazech, grafiti, v plastové či gumové podobě a dokonce můžete potkat i Maradonu živého – přátelsky si s Vámi popovídá a za mírný peníz se s Vámi rád vyfotí.

Samozřejmě se jedná o dvojníka – stačí vypadat jako Maradona a uživí Vás to. V okolí stadionu je pak desítky krámků, ve kterých dominují klubové barva modrá a žlutá – můžete si koupit dresy, šály, čepice, hrnky, pohledy, propisky a desítky dalších předmětů v barvách tohoto klubu.

Hned první den mého pobytu jsem se vydal na stadion Boca Juniors, neboť byla zrovna sobota a hrál se ligový zápas. Leč nejlevnější místa (entradas populares), kde sedí rowdies, byla dávno vyprodána a nejlevnější místa v dražších sektorech (plateas) měli za 140 pesos, tak jsem tentokrát fotbal oželel.

Hned prvního dne jsem si povšimnul výrazné koncentrace příznivců skupiny AC/DC. Všude chodilo spousty borců v jejich tričkách, prodávaly se plakáty, na ulicích, v rádiu i v televizi vyhrávala jejich hudba. Australští rockeři zde totiž právě v těchto dnech hráli. Původně měli odehrát jeden koncert, ale ten byl okamžitě vyprodán, takže nakonec se během pouhých pěti dnů uskutečnily koncerty hned tři. Konaly se na stadionu River Plate a na každý z nich přišlo 65,000 diváků!

Druhá věc, na kterou jsem již několikrát narazil, jsou Malvíny (Falklandy). Válka, která proběhla už v roce 1982, je stále živá a je evidentně traumatem, se kterým se Argentina dodnes nevyrovnala. Před prezidentským palácem například táboří veteráni z této války. Vypadá to, že na náměstí bydlí trvale a protestují proti tomu, že na ně vláda kašle.

Na všech argentinských mapách je u ostrovů samozřejmě uveden název Malvíny a nikoliv Falklandy. Jako součást Argentiny jsou pak vždy zakresleny nejen Falklandy, nýbrž i „Argentinská Antarktida“ (výsek kolem Antarktického poloostrova směrem k jižnímu pólu), na kterou si Argentina stále dělá nárok, i když Antarktickou smlouvou byly zatím dočasně veškeré územní nároky všech států světa zmrazeny.

Trocha kulinářské masové teorie

Hned první den jsem také konečně zašel na pořádný argentinský steak. Nedá mi to, abych se krátce nezmínil o argentinském mase. Nejtypičtější jídla pro Argentinu jsou pizza a těstoviny (dědictví italských přistěhovalců) a pak hlavně maso, maso a ještě jednou maso. Argentinský steak je pojem sám o sobě. Abych řekl pravdu, ve steacích se moc nevyznám a můj slovníček ani česko-španělská konverzace mi v tomto moc nepomohly. Takže trocha kulinářské teorie se hodí, až pojedete do Argentiny.

Základní typy argentinských steaků jsou bife de lomo (anglicky filet), bife de chorizo (rib-eye steak), bife de costilla (T-bone steak) a vacío (flank steak). Nejkvalitnější a nejdražší je obvykle bife de lomo. Kromě toho můžete narazit na pojmy asado (jakákoliv pečeně) a parilla (grilované maso neboli barbecue). Parilla může být grilované maso i vnitřnosti (játra, ledviny). Slovo chorizo však také může znamenat párek (neplést s bife de chorizo, ten nemá s párkem nic společného).

Kuře se řekne pollo a mají ho všude, obvykle grilované. Maso si dále můžete dát ve formě hamburgerů (hamburguesa) či mleté v těstových taštičkách (empanada). Empanada je nejčastěji plněná mletým masem (carne – obvykle hovězí), kuřecím masem (pollo) nebo sýrem (queso). Párku v rohlíku čili hotdogu se v B.A. říká „pancho“, milanesa je klasický „český“ řízek, který se často prodává studený v housce na autobusových nádražích apod. Místo hamburgeru či párku si ovšem můžete koupit i steak v housce.

Komu to není jasné, tak tady má nákres :-)

Komu to není jasné, tak tady má nákres 🙂

Prezidentský palác

Prezident Argentinské republiky nesídlí, narozdíl od svého amerického kolegy, v Bílém domě, nýbrž v domě Růžovém (Casa Rosada). Oficiální název je tedy Casa de Gobierno („vládní dům“), ale růžový název se používá častěji. Palác byl postaven v roce 1873 a nachází se na východní straně náměstí Plaza de Mayo. V současné době ovšem v paláci nesídlí prezident, nýbrž prezidentka, neboť hlavou státu je žena. Cristina Férnandez (celým jménem Cristina Elisabeth Fernández de Kirchner) byla nejdříve první dámou Argentiny coby manželka prezidenta Nestora Kirchnera.

Mimochodem, docela pohledná prezidentka, Poté, co její manžel oznámil, že se již nebude v dalším volebním období ucházet o prezidentský mandát, kandidovala sama a v roce 2007 byla zvolena hned v prvním kole prezidentských voleb. Prezidentské volební období je v Argentině stejně jako třeba v USA, čtyřleté, a prezident je volen spolu se svým viceprezidentem. Stejně jako USA, má i Argentina prezidentský systém. Prezidentka tak má velké pravomoci a je fakticky zároveň předsedkyní vlády.

V Argentině je běžné, že se prezident či prezidentka označuje křestním jménem a rozhodně to nepůsobí neuctivě, spíše je to lichotka. Takže v novinách si můžete přečíst, že Cristina přijala toho a toho politika apod. Evě Perónové koneckonců také nikdo neřekl jinak než Evita. To kdyby u nás noviny napsaly, že Vašek přijal na Hradě Baracka, asi by to moc uctivě nepůsobilo.

Měl jsem štěstí, že zrovna bylo možné absolvovat prohlídku interiéru prezidentského paláce. Vstup byl zdarma a provázeli nás vojáci z čestné stráže. Má to tam paní prezidentka pěkné! Po prohlídce pak následovala přehlídka „hradní stráže“, kdy vojenská kapela hrála na nádvoří před palácem.

Obelisk a Avenida 9 de Julio

Nejznámějším symbolem metropole je Obelisk, nacházející se na ulici Avenida 9 de Julio. Obelisk byl postaven v roce 1936  u příležitosti 400. výročí prvního založení města.  Nachází se uprostřed Plaza de la República (náměstí Republiky) a je vysoký 67 metrů. Od Obelisku se počítají silniční vzdálenosti do Buenos Aires.

Třída 9.července protíná náměstí Republiky. Je široká až 140 metrů a obvykle je považována za nejširší ulici světa. Pojmenována byla po datu vzniku nezávislé Argentiny – 9.červenec 1816. Pokud chcete udělat kvalitní fotografie, vezměte si širokoúhlý objektiv – „nacpat“ ulici do záběru i na šířku je trochu problém.

Metropolitní katedrála

Katedrála se nachází nedaleko prezidentského paláce. Ačkoliv je docela veliká, málem jsem ji přehlédl, protože jsem ji omylem považoval za muzeum. Její průčelí je totiž neoklasicistní a připomíná spíše řecký chrám než vchod do kostela, kupole pak není zblízka na první pohled vidět. Katedrála byla dostavěna v roce 1827, výzdoba fasády však pokračovala ještě mnoho let poté.

Vnitřek katedrály je velmi pěkný. Nejedná se pouze o náboženský stánek. Uvnitř je hrob největšího argentinského hrdiny, generála José de San Martína,  osvoboditele Argentiny, Chile a Peru od španělské nadvlády. San Martín zemřel ve francouzském  exilu roku 1850 a jeho ostatky sem byly převezeny z Francie. U vchodu stojí čestná stráž.

Budova Národního Kongresu

Jednoznačně nejhezčí budovou v Buenos Aires je budova Národního Kongresu (název argentinského parlamentu, španělsky Congreso de la Nación Argentina). Kongres v Argentině je dvoukomorový. V Senátu (horní komora) zasedá 72 senátorů, volených na šestileté volební období. Každou provincii v něm zastupují tři senátoři + další tři další jsou  voleni za město Buenos Aires.

Dolní komora se nazývá Poslanecká sněmovna a zasedá v ní 256 poslanců, volených na čtyřleté volební období. Systém je podobný jako v USA – zatímco v Senátu má každá provincie stejný počet zástupců, v Poslanecké sněmovně je zohledněn počet obyvatel jednotlivých provincií – nejvíce poslanců (69) tak má nejlidnatější provincie Buenos Aires, naopak nejmenší počet poslanců (5) se volí v nejméně lidnatých provinciích.

Samotná budova Národního Kongresu byla dostavěna v roce 1906. Hlavním architektem byl Ital Vittorio Meano, který se zjevně inspiroval budovou Kapitolu ve Washingtonu D.C.

Hřbitov Recoleta

Nebývá zrovna obvyklé, aby jednou z největších atrakcí nějakého města byl hřbitov, v Buenos Aires však tomu tak je. Hřbitov Recoleta (Cementerio de la Recoleta) se nachází ve čtvrti Recoleta a pro Argentince je něčím podobným jako pro Čechy Slavín na Vyšehradě. Jsou zde pohřbeny mnohé vynikající argentinské osobnosti.

U vchodu je mapa hřbitova, na níž jsou čísly zakresleny nejvýznamnější hrobky. Místa bylo na hřbitově evidentně málo, a tak náhrobky vyrostly výrazně do výšky. Hřbitov je takové malé městečko ve městě. Před vchodem je desítky stánků se suvenýry a vypadá to tady skoro jako na pouti. Potkáte tu více zahraničních turistů než kdekoliv jinde v Buenos Aires.

A co tu všichni ti turisté, včetně mé maličkosti, hledají? Přitahuje je především náhrobek pravděpodobně nejslavnější, nejmilovanější a nejobdivovanější Argentinky. Jmenovala se Eva María Duarte de Perón, ale svět ji zná pod jménem Evita („Evička“). Evita byla manželkou prezidenta Juana Dominga Peróna. Věnovala se, jak už to tak u prvních dam bývá, charitativní činnosti, avšak měla i značnou politickou moc, neboť pomáhala svému manželovi vládnout.

Mnohými je považována za nejmocnější ženu v argentinských dějinách. Mimo jiné měla velký  vliv v odborovém hnutí a šest let byla ministryní zdravotnictví. Založila také ženskou peronistickou stranu, neboť se domnívala, že ženy nemají v argentinské politice dostatečný vliv. Navíc byla Evita mimořádně krásná a okouzlující. Zemřela v roce 1952 ve věku pouhých 33 let na rakovinu děložního čípku a národ pro ni upřímně truchlil.

Celosvětově pak Evitu proslavil především muzikál Evita, který byl později zfilmován (Evitu zde ztvárnila zpěvačka Madonna). Na obrazy a fotografie Evity narazíte v Argentině všude. Její  hrob je umístěn v poměrně úzké uličce, takže se zde tvoří návaly, protože každý turista si pochopitelně chce hrobku vyfotit.

Čtvrť Puerto Madero a rezervace Costanera Sur

Čtvrť Puerto Madero je nejnovější a nejluxusnější čtvrtí v Buenos Aires, která byla postavena na místě starých přístavních doků. Jsou tu vzorně čisté kanály, na kterých kotví jachty, pěší zóny a především mrakodrapy, které přímo v centru nenajdete. Rovněž zde kotví dvě lodě, které jsou upraveny jako muzeum. Navštívil jsem jednu z nich, korvetu Uruguay, která byla postavena v roce 1874 a účastnila se expedice do Antarktidy.

Loď měla plachtu i parní pohon. Rovněž byla obnovena stará železniční trať, která se již dlouho nepoužívala. Dnes po ní jezdí moderní tramvaj (připomíná trochu tu pražskou od Porsche), což je dopravní prostředek, který v Buenos Aires jinak jinde nejezdí. Čtvrť ještě není úplně dokončená, některé budovy jsou pořád rozestavěné. V Puerto Madero to vypadá spíše jako v USA, kdežto centrum B.A. spíše připomíná Paříž.

Hned kousek od mrakodrapů, pěších zón a kanálů leží rezervace „Reserva Ecológica Costanera Sur“, což je jediná rezervace v hlavním městě Argentiny. Dovnitř se můžete dostat dvěma vchody, vstup je zdarma. Uvnitř to vypadá spíše jako ve velkém parku než v rezervaci a je tu spousty lidí. Důvodem ochrany jsou zbytky pobřežních bažin, ve kterých žije na 300 druhů ptáků.

Jsou odsud pěkné výhledy na mrakodrapy v Puerto Madero, na druhé straně rezervace se pak můžete dostat až na břeh veletoku Río de la Plata. Ačkoliv Buenos Aires v žádném případě neleží v nejširším místě La Platy, na druhý, uruguayský břeh, není vidět ani náhodou. Mnoho místních se tu dokonce opaluje, ale ve vodě se nikdo nekoupe, je dost špinavá. Na pobřežní čáře je jasně vidět, že se zde výrazně projevuje příliv a odliv.

Čtvrť Puerto Madero

Čtvrť Puerto Madero

Buenos Aires – praktické informace

Kursy v prosinci 2009: 1 EUR = 5.5 P (argentinské peso, oficiálně se značí $, což zde nebudu používat, neboť se to plete s americkým dolarem), 1 USD = 3.7 P, takže 1 P = 5 Kč.

Doprava: Autobus Mercedes (Corrientes) – Buenos Aires: 695 kilometrů, 14 hodin jízdy, 110 P. Bus stavěl v každém městečku a nezřídka i odbočil z hlavní silnice. MHD v Buenos Aires je neuvěřitelně levná. Metro stojí 1.10 P za jednu jízdu, lístky se kupují u pokladen v každé stanici. Vozy působí poněkud starobylým dojmem a za jízdy mají otevřená okénka. Autobusy stojí různě, jezdí jich více typů. Obvyklá cena je 1.25 – 1.75 P. Pozor, do autobusu musíte mít kovové drobné, které vložíte do automatu přímo v autobuse a ten Vám vydá lístek! Řidič Vám nerozmění. Také se ujistěte, kam vlastně jedete. Stalo se mi, že jsem nastoupil do autobusu s konečnou stanicí v Saenz Peña, což je stanice metra v centru a velice jsem se divil, když mě řidič asi po hodině jízdy vyhodil někde na periferii – je zde vlakové nádraží, které se rovněž jmenuje Saenz Peña. Loď do Uruguaye přes řeku Río de la Plata je dost drahá. Svézt se můžete do Montevidea, nebo do bližších uruguayských měst Colonia del Sacramento a Carmelo. Koupil jsem si nejlevnější možný jednosměrný lístek do Colonie (pomalá loď, 3 hodiny jízdy) za 107 P. Rychlejší loď (1 hodina jízdy do Colonie) je  dražší a jezdí v lepší časy než pomalá. O víkendech je pak jízdné o něco dražší. Mezi Uruguayí a Buenos Aires jezdí lodi jediné společnosti Buquebus. Kvůli lístku jsem musel vystát dvě fronty, doporučuji rozhodně kupovat lístek alespoň den předem (lístek si kupte přímo v přístavu).

Ubytování: Téměř všichni cestovatelé, se kterými jsem mluvil, doporučují bydlení ve čtvrti San Telmo. Poslechnul jsem je tedy a ubytoval se v této čtvrti v hostelu „Nómade II“ za 36 P za den v dormitory pro 6 lidí. V ceně je i slušná snídaně, v hostelu je wifi zdarma. Panuje zde uvolněná atmosféra, můžete tu pařit a chlastat až do rána (v Peru či v Brazílii je v mnoha hostelech naopak zákaz konzumace alkoholu!), zvláště když tu mají litrovku piva za Quilmes za velmi slušných 6P.  Neteče tu ale teplá voda a že by zde moc uklízeli, to se také říct nedá. San Telmo je jinak pěkná čtvrť, připomíná dejme tomu naše Vinohrady, a to i polohou nedaleko od  centra, zkuste ale jiný hotel než Nómade II.

Jídlo a pití: V porovnání s Českou republikou je jídlo a pití o něco levnější v obchodech i restauracích. Nejlevnější víno v obchodech stojí 9-10 P za sedmičku. Pivo Quilmes jsem koupil v obchodě za pěkných 3.60 P (dvanáctka, 960 ml!), záloha za láhev je 2P. V  restauracích je oproti obchodům pivo dost drahé, většinou za 10-15 P za litrovku, jen v nejlevnějších nálevnách stojí litr piva kolem 8P. Na ulici jsem si dal buřt v housce za 5 P, dobré a syté. Nejlevnější rychlé občerstvení jsou různé hot dogy (kolem 3P, větší než u nás) a pizza (trojúhelníček či čtvrtka pizzy za cca 3-5P). Restaurací je v San Telmu i jinde v B.A. mraky. Navštívil jsem podnik „La Vieja Rotissería“ (ulice Defensa 963, San Telmo) a za steak solidní velikosti (bife de chorizo) + zeleninový salát jsem platil 36 P. V restauraci „Restaurante Chino“ (ulice Lavalle 868, centrum) měli tenedor libre, což znamená to samé co v Brazílii „rodízio“ – sněz co můžeš. Nechodili tu ale číšníci s meči jako v Brazílii. Nejdřív jsem s talířem musel vystát krátkou frontu na maso. Obdržel jsem kousek steaku, kuřete a buřta přímo z grilu, a pak jsem si k tomu nabral v bufetu spousty dalších příloh. Na závěr jsem si dal zmrzlinu. Jídlo nebylo tak skvělé jako v obdobných podnicích v Brazílii a ani masa nebylo tolik, ale najedl jsem se pořádně. Cena za tenedor libre je tu 23 P, ovšem pokud si nedáte předražené pití (litrovka piva za 16P…), připočtou Vám k tomu ještě 5 P navíc. Dal jsem si tedy minerálku za 7 P a platil 30 P. Další den jsem si dal „vacío“ (steak) s hranolkem za 18 P v jakémsi „fastfood grillu“ (parilla). A bylo to dobré, kus byla sice flaksa, ale masa tam i tak bylo dost. Téměř ke každému jídlu se v Argentině podává jako příloha veka.

Vstupné: Jediné vstupné – 2 P – jsem platil na korvetu Uruguay, která kotví na kanále v Puerto Madero a je upravena jako muzeum.

3 thoughts on “Buenos Aires – Město, kde se dobře žije

  1. Skompasem.cz

    Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

  2. Ondřej Dlouhý

    Do Argentiny (ale možná že to nakonec bude Mexiko) se chystám v zimě, díky za pěkný cestopis!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.