Spíme jako v peřince až do doby, než si náš stan najdou sluneční paprsky, které nám pozvolna zatápí pod kotlem a neúprosně nás vyhání na další cestu. Pokračujeme dolů do údolí bezejmenné říčky. Kocháme skalnatými i oblými vrcholky hor, které překrývá nadýchaná travnatá peřinka.  Přejdeme přes říčku a po nevyužívané cestě pokračujeme do protějšího kopce. Myslíme si, že už jsme na hranicích s Kosovem. Hranice s Kosovem na naší mapě ani není. Taky je nám trochu jasné, že na mapě jsme trochu jinde, než skutečně jsme (kde jsme byli přesně se dozvíme až po příjezdu a porovnávání trasy s google mapami).

Bogorovicko ezero je vlastně Belo ezero 🙂

Přehoupneme se přes kopec. Před námi se otevře výhled na krásné jezero. To musí být Bogorovicko ezero. Včera na něj ukazovala značka. Skutečně dole na kameni je i tento název napsán. Bohužel ho nemůžeme na našich mapách najít. Kde skutečně jsme, zůstává jen v domněnkách. Napadne nás nespočet teorií, ale až doma zjistíme, že jezero, které se v té ruské jmenuje Belo ezero, je Bogorovicko ezero. Mohlo nás to napadnout, protože voda  z něj přitéká do města Bogovinje, ale těžko vůbec říct, jestli se jedná o shodu jmen či nikoliv. Na mapě je těch jezer více.

U ústí jezera přeskočíme potok  a podél něj pokračujeme vzhůru údolím až k jeho pramenům. Tráva je vysoká. První z nás si raději nasazuje návleky kvůli hadům. Mineme ustrašeného kolouška schovaného v houští a v dálce se nám ukáže nový výhled na siluetu tří krav pasoucích se na špičce útesu.

Obědváme v útulném údolíčku nedaleko pramenů. Kolem nás se pasou krávy, které si nás jenom líně změří a hledí si svého.

Přehoupneme se přes sedlo. Před námi se otevře výhled do dalšího údolíčka ohraničeného strmými svahy a malým jezírkem. Za námi na nás jako strážní věž bdí Titov Vrv.  Pokračujeme do dalšího údolí, kde se nám otevře výhled mnohem rozlehlejší. V dálce vidíme na zasněžené masivy pohoří Korab
a kousek pod námi je další jezero. Myslíme si, že jsme konečně u Bělo ezera.

Nedaleko pramínku horského potůčku stavíme stan a kocháme se krásným výhledem. Jako každý večer, polemizujeme nad mapami a přemýšlíme, kudy půjdeme zítra.