Asie – Přírodní podmínky

Asie

Všechny údaje a objekty, týkající se Ruska, najdete v sekci „Evropa“

Asie – přírodní podmínky

1)Členitost Asie

   rozloha Asie: 44 milionů km²

   Přesná rozloha Asie je 44.4 mil. km² (dle atlasu světa), tj. přesně 30% světové souše. Vymezení hranic Asie však není jednotné – viz dále).

   počet obyvatel Asie: 4.2 miliardy

   Asie měla v roce 2010 přesně 4157 milionů obyvatel (dle World Population Data Sheet, bez asijské části Ruska, avšak včetně evropské části Turecka a Kazachstánu). Svět měl v roce 2010 přesně 6892 milionů obyvatel, v Asii tedy v roce 2010 žilo přesně 60% lidstva.                                        (30% rozlohy souše x 60 % lidstva!)

Všechny zde uvedené objekty (včetně pouští) umět zakreslit do slepé mapy! Z číselných údajů znát nazpaměť jen ty podtržené.

Hranice Asie

   Asie/Evropa: pohoří Ural (východní úpatí) – řeka Ural (řeka Emba) – SZ pobřeží Kaspického moře (to je celé v Asii!) – Kumo-manyčská sníženina (dolní tok řeky Kuma – jezero Manyč – řeka Manyč) – ústí řeky Don – Azovské moře – Kerčský průliv – Černé moře – Bospor – Marmarské moře – Dardanely – Egejské moře. Kypr je v Asii, téměř všechny ostrovy v Egejském moři se řadí k Evropě (Řecko).

   Američané a Britové však vedou hranici Evropy po hřebeni Kavkazu a za nejvyšší horu Evropy tudíž považují Elbrus.

   Asie/Afrika: Suezský průplav (Suezská šíje), Rudé moře, průliv Báb al-Mandab, Adenský záliv.

   Asie/Severní Amerika: Beringův průliv

   Asie/Austrálie a Oceánie: Nová Guinea, Palau a Mariany se řadí do Oceánie, ostrovy na západ od nich již do Asie.

Moře

   Asie je jediný světadíl, který omývají všechny oceány. Azovské moře, Kerčský průliv, Černé moře, Bospor (nejužší mezikontinentální průliv na světě, šířka v nejužším místě 750 metrů), Marmarské moře, Dardanely, Egejské moře, Středozemní (Levantské) moře, Suezský průplav (postaven v roce 1869, délka 162 kilometrů), Suezský záliv, Akabský záliv, Rudé moře, Báb al-Mandab, Adenský záliv, Arabské moře, Ománský záliv, Hormuzský průliv, Perský záliv, Palkův průliv (mezi Indií a Cejlonem), Bengálský záliv, Andamanské moře, Malacký průliv, Jávské moře, Sundský průliv (mezi Jávou a Sumatrou), Celebeské (Sulaweské) moře, Filipínské moře (největší dílčí moře na světě, rozloha 5.7 milionu km², typické meziostrovní moře), Jihočínské moře, Thajský záliv, Tonkinský záliv, Luzonský průliv (mezi Luzonem a Taiwanem), Taiwanský průliv, Východočínské moře, Žluté moře, Korejský průliv, Cugarský průliv (mezi Honšú a Hokkaidó), Japonské moře, Ochotské moře.

Ostrovy a souostroví

   Malajské souostroví – největší souostroví na světě (rozloha 2 miliony km²). Skládá se z těchto hlavních souostroví: Velké Sundy, Malé Sundy, Moluky, Filipíny.

   Celé Malajské souostroví leží v Asii, protože ostrov Nová Guinea (Oceánie), který na něj navazuje, se za součást Malajského souostroví nepovažuje.

   Velké Sundy: Sumatra (6. největší ostrov světa), Jáva (nejlidnatější ostrov světa), Sulawesi (Celebes, 11. na světě), Kalimantan (Borneo, největší ostrov Asie a 3. největší ostrov světa, rozloha přibližně 750000 km², jediný ostrov na světě, na kterém leží 3 státy).

   Malé Sundy: Bali, Lombok, Sumbawa, Flores, Timor

   Moluky: Halmahera (podobnost tvaru se Sulawesi)

   Filipíny: Luzon, Mindanao, Palawan.

   Další ostrovy: Kypr, Bahrajn, Lakadivy, Maledivy, Cejlon, Andamany, Nikobary, Taiwan, Hainan (Chaj-nan), Rjúkjú, Japonsko (Honšú – 7. největší na světě, Hokkaidó, Kjúšú, Šikoku).

Poloostrovy

   Malá Asie, Sinaj, Arabský (největší poloostrov na světě, rozloha cca 2.8 milionu km²), Katar, Přední Indie (2. největší na světě, rozloha 2.1 mil. km²), Zadní Indie (3. největší na světě, rozloha 2.0 milionu km²), Káthijávár, Malajský, Korejský.

2)Geologický vývoj a povrch Asie

Geologie

   Litosférické desky v Asii: Eurasijská (většina Asie, jejími podčástmi jsou Helénská a Íránská deska), Indicko-australská (jejími podčástmi jsou Indická a Australská deska – Australská se stýká s Eurasijskou v oblasti Indonésie), Arabská, Filipínská, Tichomořská.

   Pevninské štíty (kratony, prekambrická jádra pevnin) v Asii: Sibiřský (Aldanský), Indický, Východočínský (někdy se ještě vymezuje Arabský štít, názvosloví a počet štítů nejsou udávány jednotně).

   Alpsko-himálajské vrásnění: Probíhá od konce druhohor dodnes. Nejvýrazněji se projevuje při kolizi Eurasijské a Indické desky., které se k sobě přibližují přibližně rychlostí 5 cm za rok → Himálaj a okolní pohoří (Karakoram, Hindúkuš, Pamír) stále rostou.

   Na styku Eurasijské desky s Tichomořskou, Filipínskou a Indicko-australskou deskou dochází ke konvergenci (desky se pohybují proti sobě) a subdukci (starší oceánská deska se podsouvá pod mladší, protože je chladnější a tím pádem hustší), a vytvářejí se ostrovní oblouky – typické řetězy sopek (Indonésie, Filipíny, Japonsko, Kurily, Kamčatka). Tyto ostrovní oblouky jsou lemovány hlubokomořskými příkopy, z nichž Nejhlubší v Asii je Filipínský příkop (3. nejhlubší příkop na světě, hloubka 10830 metrů, hlubší jsou Marianský – hloubka 10924 metrů a Tonžský – hloubka 10882 metrů – údaje dle atlasu).

   Na styku litosférických desek dochází i k častým zemětřesením. Výbuchy podmořských sopek a podmořská zemětřesení způsobují občas vlny tsunami. Dvě nejničivější vlny tsunami postihly Indonésii:

   26.12.2004 – epicentrum zemětřesení asi 160 kilometrů západně od Sumatry. Zemětřesení mělo sílu 9.0 stupně Richterovy stupnice. Celkový počet obětí: asi 230000, z toho asi 168000 v Indonésii, další mrtví na Srí Lance (35000), v Indii (18000), v Thajsku (8000) a v dalších zemích.

   1883 – výbuch sopky Krakatau (ostrůvek mezi Jávou a Sumatrou), jeden z největších sopečných výbuchů v historii. Následné vlny tsunami zabily asi 36000 lidí.

Povrch Asie

Nížiny

   Mezopotamská, Indoganžská, Kaspická (část), Turanská, Velká čínská.

Prolákliny

   Mrtvé moře (-420 m.n.m. v roce 2007, ale hladina Mrtvého moře klesá tempem cca 1 metr za rok, v atlase je ještě -408 m.n.m.), Turfanská (-154 m.n.m., západní Čína), Karagije (-132 m.n.m., v Kazachstánu, na poloostrově Mangyšlak), Kaspická nížina (-28 m.n.m., kousek, většina je v Evropě).

Pánve

   Džungarská (na jejím okraji leží Džungarská brána, průsmyk, který je nejvzdálenějším místem od moře, leží 2650 kilometrů od pobřeží), Tarimská (její součástí je poušť Taklamakan), Cchajdamská, Sečuánská. Všechny 4 pánve leží v Číně, první tři mají pouštní charakter.

Pohoří

   Pontské pohoří, Taurus, Anatolie (Anatolská náhorní plošina), Arménská vysočina (Velký Ararat 5165 m.n.m., nejvyšší hora Turecka), Velký Kavkaz (nejvyšší hora je Elbrus 5642 m.n.m., Elbrus je nejvyšší horou Ruska), Malý Kavkaz, Libanon, Zagros, Íránská vysočina, Elborz (Damávand 5670 m.n.m., nejvyšší hora Íránu), Kazašská plošina, Sulajmánské pohoří, Západní Ghát, Východní Ghát, Dekánská (Dakšinská) plošina, Hindúkuš (Tirič Mir 7690 m.n.m., Pákistán), Pamír („střecha světa“, horský uzel, kde se stýkají hřebeny hlavních pohoří, nejvyšší hora Kongur Shan 7719 m.n.m. leží v Číně), Ťan Šan (Džengiš Čokusu 7439 m.n.m. – dřívější název byl Pik Pobedy, Kyrgyzstán/Čína), Kunlun Shan (Muztag 7723 m.n.m.).

   Tibetská plošina – největší (2 miliony km²) a nejvýše položená (průměrná nadmořská výška 4900 m.n.m.) náhorní plošina na světě. Tibetská plošina je velmi suchá, je to prakticky polopoušť až poušť, přes Himálaj se sem nedostane moc srážek. Nerostou zde stromy. Pod Tibetskou náhorní plošinou je nejmocnější zemská kůra na světě (tloušťka až 80 km).

   Himálaj – nejvyšší pohoří na světě, nejvyšší horou je Mount Everest 8850 m.n.m. (Nepál/Čína, nepálsky Sagarmatha, čínsky Qomolangma Feng). Everest byl pojmenován po britském geodetovi Georgi Everestovi, který měřil Himálaj. První lidé, kteří zdolali Everest, byli v roce 1953 Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. Himálaj měří na délku 2500 kilometrů, na šířku až 350 kilometrů.

   Další důležité prvovýstupy v Himálaji: Annapurna 8078 m.n.m. (Nepál) – první osmitisícovka, která byla slezena, v roce 1950 na ní vylezli Francouzi Maurice Herzog a Louis Lachenal. Nanga Parbat 8126 m.n.m. (Pákistán) – Němec Hermann Buhl provedl v roce 1953 první sólovýstup na osmitisícovku.

   Karakoram – nejvyšší horou je K2 8611 m.n.m. (Pákistán/Čína, čínsky Qogir Feng, též Mount Godwin Austen), druhá nejvyšší hora světa. K2 je horolezci považována za nejobtížnější osmitisícovku.

   Osmitisícovek je celkem 14, ale jejich seznamy se liší, i když počet je vždy 14! V Karakoramu leží 3-4 osmitisícovky, v Himálaji jich je 10-11.

Nejvyšší pohoří světa

Pohoří                                  Nejvyšší hora (stát)                                          výška

1.Himálaj                              Mount Everest (Nepál/Čína)                            8850

2.Karakoram                        K2 (Pákistán/Čína)                                            8611

3.Kunlun Shan                    Muztag (Čína)                                                    7723

4.Pamír                                  Kongur Shan (Čína)                                          7719

5.Hindúkuš                          Tirič Mir (Pákistán)                                            7690

6.Daxue Shan                      Gongga Shan (Čína)                                           7556

7.Ťan Šan                             Džengiš Čokusu (Kyrgyzstán/Čína)                 7439

   Všechna sedmitisícová a osmitisícová pohoří leží v Asii a všechna, s výjimkou Hindúkuše, leží v Číně, přičemž všechny nejvyšší hory těchto pohoří (kromě Hindúkuše) leží na čínském území. Džengiš Čokusu se dříve jmenoval Pik Pobedy. Bývalá nejvyšší hora SSSR, Pik Kommunizma 7495 (Tádžikistán), se dnes jmenuje Ismoili Somoni. Nachází se v pohoří Pamír, nejvyšší hora Pamíru však leží v Číně. Názvy některých hor a pohoří se přepisují různým způsobem.

   Altaj, Mongolský Altaj, Velký Chingan (Mandžusko), Arakanské pohoří (Barma), Annamské pohoří (Vietnam/Laos), Severočínská hornatina, Jihočínská hornatina, Diamantové hory (Jižní Korea/KLDR), Korejské pohoří (sever KLDR), Taiwan Shan (Yu Shan 3997 m.n.m.), sopka Fudžisan 3776 m.n.m. (Fuji San, Japonsko). Hora Mount Kinabalu 4101 m.n.m. (Malajsie, nejvyšší hora Bornea).

   Nejvyšší činnou sopkou Asie je Ključevskaja 4750 m.n.m. (Kamčatka, Rusko – „mimo soutěž“ – viz Rusko).

3)Podnebí a vegetace Asie

   Asie je jediný světadíl (pokud nebereme Ameriku jako jediný světadíl), ve kterém najdeme všechny podnebné pásy, od rovníkového až po polární. Celkově převládá kontinentální klima → směrem do nitra kontinentu ubývá srážek a zvětšují se rozdíly teplot mezi létem a zimou. Extrémně kontinentální klima najdeme (kromě Ruska) ve Střední Asii a v Mongolsku. Významný vliv má samozřejmě nadmořská výška.

Podnebné pásy

(Poznámka: vymezení jednotlivých pásů se v různých publikacích výrazně liší.)

   1)Rovníkový (ekvatoriální) pás – vlhko a teplo po celý rok. Tento pás se rozkládá především na velkých indonéských ostrovech (Sumatra, Kalimantan, Sulawesi), v Malajsii a na jihu Filipín (Mindanao). Původně zde všude rostly tropické deštné pralesy, dnes jsou však z velké části vykáceny. Na Sumatře a na Borneu žijí orangutani a rostou zde rafflesie, největší květiny na světě.

   Největší z rafflesií (je jich několik druhů) je Rafflesia arnoldii, její květ může měřit v průměru přes 100 centimetrů a vážit 10 kilogramů.

   2)Tropický monzunový pás. Tento pás je zvláštním typem střídavě vlhkého pásu, který je typický především pro jižní a jihovýchodní Asii (Přední a Zadní Indie, Cejlon, jihovýchodní Čína, Taiwan, sever Filipín, východní část Indonésie).

   Princip monzunů: V létě se, díky velmi vysokým teplotám, vytvoří nad Asií centrum nízkého tlaku, které nasává vzduch z oceánu (nad oceánem je v tu dobu relativně chladný vzduch a proto je tam vysoký tlak). Letní monzun je tedy vlhký a přináší srážky. V zimě je situace opačná: nad Asií se nachází centrum vysokého tlaku vzduchu (relativně studený vzduch), zatímco nad oceánem je vzduch relativně teplý, a proto je tam nízký tlak. Proto je zimní monzun, vanoucí z kontinentu nad oceán, suchý, a tudíž nastává období sucha.

   Nejsilnější monzunové deště jsou v Indii, kde jsou prakticky 3 roční období:

   1)“chladné“ období (říjen – únor) přichází po monzunech. Touto dobou panují příjemné teploty, kolem 30°C, neprší. Nejlepší doba pro návštěvu Indie.

   2)horké období (březen – květen). V Indii panují extrémní vedra, teploty dosahují až 50°C (hlavně v severozápadní Indii).

   3)vlhké období – letní monzun (červen – září). Ze začátku leje v kuse několik dní, později téměř každý den přichází (většinou odpoledne) prudká přeháňka.

   Vegetace v monzunovém pásu: ve vlhčích oblastech deštné pralesy, v sušších oblastech savany (typické jsou například pro Dekánskou plošinu v Indii).

   Ve východní Indonésii je to obráceně, protože tam je léto během naší zimy (prosinec – únor), protože tyto ostrovy už leží na jižní polokouli. Ve skutečnosti je to složitější a v některých oblastech (Malajský poloostrov, Indonésie, Cejlon) přináší srážky letní i zimní monzun, protože v obou obdobích vane vítr směrem od oceánu. Jednu polovinu roku tak dostává více srážek jedna část ostrova (poloostrova), druhou půlku druhá (monzun vane z druhé strany), zatímco závětrná strana dostává srážek podstatně méně.

   3)Tropický suchý pás. Teplo a sucho je tu po celý rok. Je typický pro jih Pákistánu a přilehlou část Indie (poušť Thár), kam již nezasahuje vliv letních monzunů, a dále pro Arabský poloostrov. V Saúdské Arábii se nacházejí tři velké pouště – Rub al-Chálí, Nafúd a Dahná, které se většinou považují za součást jediné, Arabské pouště. Rub al-Chálí samotná má rozlohu 800000 km² a je to největší písečná poušť na světě.

   4)Subtropický pás. V subtropickém pásu je již v zimním období trochu chladněji. Subtropický pás se dělí na dva podtypy:

   A)vlhké subtropy. Typická je pro ně mírná vlhká zima (bez sněhu) a horké suché léto. Vyskytují se ve Středomoří (Kypr, Turecko, Libanon, pobřeží Sýrie), východní pobřeží Černého moře (Gruzie), ve východní Číně a na jihu Japonska.

   B)suché subtropy. Směrem dál na východ od Středozemního moře již není dostatek srážek, sucho je po celý rok a jsou zde pouště. Vyskytují se zejména ve vnitrozemí Sýrie (Syrská poušť) a v Íránu (Velká solná poušť, poušť Lút).

   5)Mírný pás. V Asii se vyznačuje vysokým stupněm kontinentality. Na severu mírného pásu převažují jehličnaté lesy (hlavně v Rusku – tajga). Ve Střední Asii a v Mongolsku je větší sucho, a proto zde převažuje step (Kazachstán, Mongolsko) a v nejsušších částech jsou pouště – Karakum (Turkmenistán, „Černé písky“, 350000 km²), Kyzylkum (Uzbekistán/Kazachstán, „Rudé písky“), Gobi (Čína/Mongolsko). Východní pobřeží Ruska, Kamčatka, Mandžusko, Korea a sever Japonska mají vlhké mírné podnebí.

   Gobi – 3. největší poušť světa (1.Sahara, 2.Arabská poušť – pokud by se pouště na Arabském poloostrově braly zvlášť, pak je Gobi 2. největší pouští), rozloha 1300000 km². Gobi je pouští s největšími teplotními výkyvy během roku – v létě tu je až +45°C, v zimě pak až -40°C.

   6)Vysokohorská oblast. V této oblasti hraje rozhodující roli nadmořská výška. Typické pro část Střední Asie a Mongolska, západní Čínu, Himálaj a Tibet. Velmi chladná a většinou i hodně suchá oblast, v nejsušších oblastech jsou pouště (Taklamakan). Polopouštní až pouštní charakter má i Tibetská náhorní plošina. Jižní svahy Himálají jsou porostlé pralesy, ale přes Himálaj se skoro žádná vlhkost nedostane.

Subpolární a polární pás je na severu Ruska – viz Evropa (Rusko).

Klimatické rekordy Asie

(Zdroj: http://wmo.asu.edu, jinde lze nalézt jiné údaje)

   1)nejvyšší absolutní teplota: Tirat Zevi (Tirat Tsvi), Izrael, 54°C.

   Přesně 53.9°C – naměřeno v roce 1942 v „nadmořské“ výšce – 220 m.n.m. Jiné údaje udávají Jacobabad v Pákistánu (+ 53°C) či různá místa v Íránu.

   2)nejnižší absolutní teplota: Verchojansk a Ojmjakon, Rusko, -68°C. V oblasti Ojmjakonu a Verchojansku mohou letní teploty přesáhnout 30°C, takže rozdíl zdejších teplotních extrémů dělá kolem 100°C – světový rekord!

   V obou městech byla naměřena stejná teplota (přesně -67.8°C) – ve Verchojansku v roce 1892, a to dokonce dvakrát – 5.2.1892 a znovu 7.2.1892 a v Ojmjakonu (rovněž přesně -67.8°C) v roce 1933. Už samotný fakt, že stejná teplota byla, s přesností na desetinu stupně, naměřena celkem třikrát, mi připadá podezřelý, ale WMO všechny tři údaje uznává. Různé další zdroje udávají dokonce teploty pod -70°C (Atlas světa dokonce udává rekord v Ojmjakonu -78°C!), tyto údaje jsou však zcela nevěrohodné! Nejnižší teplota v Asii mimo Rusko byla pravděpodobně naměřena u jezera Uvs (též Ubs, v severním Mongolsku): -56°C.

   3)Nejvyšší průměrné roční srážky: Mawsynram (Indie, stát Meghalaya), 11872 mm.

   Tento údaj oficiálně uznává WMO. Jedná se o průměr za 38 let, takže je dle mého názoru otázka, zda je to dostatečně dlouhá časová řada. Jiné zdroje uvádějí město Cherrapunji (též Cherrapunjee, Čérápuňdží), rovněž v Indii (státě Meghalaya), kde je časová řada podstatně delší – srážky se tu měří nepřetržitě od roku 1851. Cherrapunji drží každopádně dva absolutní světové rekordy: od srpna 1860 do července 1861 tu spadlo 26470 mm srážek (absolutní srážkový rekord během jednoho roku), v samotném červenci 1861 zde pak spadlo 9300 mm srážek (absolutní srážkový rekord během jednoho měsíce). To je téměř tolik, kolik zde jindy spadne během celého roku (dlouhodobý roční průměr v Cherrapunji je kolem 11000 mm).

   4)Nejnižší průměrné roční srážky:   Aden (Jemen), 46 mm.

   Jiné údaje udávají jiná místa – Atlas světa udává ostrov Masíra (Omán) – 15 mm, Kapesní atlas světa přístav Akaba v Jordánsku – 24 mm.

4)Vodstvo Asie

A)Řeky

   Indus (Čína/Indie/Pákistán) – mezi Himálajem a Karakoramem vytváří jedno z nejhlubších údolí světa. Kolébka civilizace. Ústí výraznou deltou do Arabského moře.

   Ganga – nejposvátnější hinduistická řeka, veliká společná delta společně s Brahmaputrou(Bangladéš). Rozloha této delty je 75000 km² – největší říční delta na světě, pokud ovšem za deltu nepovažujeme ústí Amazonky.

   Huang He – Žlutá řeka, kolébka civilizace. 5.-6. nejdelší řeka světa (Huang He měří 5464 km;5. je spíše Jenisej – dle Wikipedie). Nejbahnitější řeka světa, proto „Žlutá“.

   Chang Jiang (Jang-c´-ťiang) – 3. nejdelší řeka světa, délka přes 6000 km (6379 km dle atlasu), nejdelší řeka Asie. Jsou na ní Tři soutěsky (přehrada s největším instalovaným výkonem na světě). Velkým kanálem je spojena se Žlutou řekou.

   Mekong – nejdelší řeka JV Asie, délka přes 4000 km (dle atlasu délka 4500 km, dle Wikipedie kratší), ve Vietnamu výrazná delta (8. nejdelší řeka světa, dle atlasu, pořadí sporné).

   Další významné řeky: Kizilirmak, Eufrat + Tigris (jejich soutokem vzniká Šatt al-Arab), Ural, Emba (obě Rusko/Kazachstán), Don, Kuma, Manyč (všech tři leží celé v Rusku, ale znát – hranice Evropy a Asie!), Kura (Ázerbájdžán/Gruzie), Amudarja, Syrdarja, Irtyš (Rusko/ Kazachstán/pramení v Číně u mongolských hranic), Ili (z jihu do Balchaše, v atlase není popsaná), Hilmand (Afghánistán), Narmada, Gódávarí, Tarim (v Tarimské pánvi), Amur (- přítok Ussuri), Selenga, Iravadi, Salwin, Chao Phraya (Menam).

   Nejvíce velkých asijských řek pramení v Tibetu – Indus, Brahmaputra, Huang He, Chang Jiang, Mekong, Salwin.

B)Jezera

   Mrtvé moře (Izrael/Palestina/Jordánsko) – hladina leží ve výšce -420 m.n.m. (rok 2007, nejhlubší světová proláklina), klesá přibližně tempem jeden metr výšky za rok, salinita 32%, hloubka cca 400 metrů. Mrtvé moře má jediný přítok – řeku Jordán, ta teče z Galilejského jezera (Genezaretské, Tiberiadské, Kinneret, = „moře“ Kristovo), které je sladké (nejníže položené sladké jezero světa) a jeho hladina leží v nadmořské výšce – 209 m.n.m.

   Kaspické moře (Rusko/Ázerbájdžán/Írán/Turkmenistán/Kazachstán) – daleko největší jezero světa (371000 km² – atlas), 3. nejhlubší na světě (1025 metrů). Výrazný záliv Kara-Bogaz-Gol. Reliktní jezero, kdysi spojeno s Černým mořem. Salinita velmi proměnlivá: 1% (sever, ústí Volhy) až 30% (záliv Kara-Bogaz Gol – nemá téměř žádnou výměnu vody se zbytkem jezera). Kolem Kaspiku se těží spousta ropy.

   Aralské jezero (Uzbekistán/Kazachstán). Reliktní slané jezero. Mimořádně rychle vysychá, a to především díky nadměrnému odběru vody z řek Amudarja a Syrdarja (odběr vody pro zemědělství, mj. se zde produkuje bavlna).

   Kdysi (v roce 1960) mělo Aralské jezero rozlohu 68000 km², bylo 4. největším jezerem na světě a mělo salinitu 1%, žila v něm spousta ryb a napájely ho řeky Amudarja a Syrdarja. V roce 2007 už jezero zabíralo pouze 10% své původní plochy a průměrná salinita jezera byla 10%, takže ryby z něj prakticky zmizely. Hladina jezera klesla o 20 metrů, na vyschlém dně se rozkládá slaná poušť Aralkum. V současné době je jezero rozděleno na několik samostatných částí.

   Balchaš (Balkaš) – v Kazachstánu. Je napůl slané a napůl sladké. Nemá odtok! Západní část je ale napájena velkou řekou Ili, a je proto sladká, zatímco do východní části ústí jen několik menších řek, proto je tato část slaná.

   Obě části jezera jsou téměř úplně odděleny Sarymským poloostrovem, díky čemuž se vody z obou částí téměř nemísí. Rozloha jezera Balchaš kolísá směrem nahoru i dolů (cca 15000 – 23000 km²), průměrná hodnota je kolem 18000 km².

   Tonlé Sap (Kambodža) – propojeno stejnojmennou řekou s Mekongem, největší jezero JV Asie.

   Tonlé Sap („Velké jezero“) zaujímá většinu roku plochu asi 2700 km², během monzunových dešťů však může narůst až na 16000 km². Jezero je spojeno s Mekongem řekou Tonlé Sap. Během období sucha teče voda v řece z jezera směrem do Mekongu, avšak v létě, kdy se zvedne voda v Mekongu v důsledku monzunových dešťů o mnoho metrů, teče voda dočasně obráceně – z Mekongu do jezera.

Další významná jezera:

   a)slaná jezera: Tuz, Van (obě v Turecku), Urmijské, jezero Namak (obě v Íránu), Sistánské jezero (Afghánistán/Írán), Kukunor (Qinghai Hu, Tibet, největší jezero Číny), Tengrinor (Nam Co, Tibet), Lobnor (Lop Nur, severozápadní Čína).

   b)sladká jezera: Sevan (Arménie), Ysyk-Köl (Issyk-Kul, Kyrgyzstán, hloubka 702 metrů!), Chanka (Rusko/Čína), Toba (Sumatra, největší kalderové jezero světa).

Datum poslední aktualizace: 24.6.2012