Alois Jirásek ( 23. srpen 1851 – 12. březen 1930)

Alois Jirásek ( 23. srpen 1851 – 12. březen 1930)
Libí se vám článek?

 

 

Jiráskovo dětství a studia

Alois Jirásek se narodil 23. srpna 1851 ve východočeském Hronově u Náchodě. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otec Josef Jirásek získával prostředky na živobytí nejprve jako tkadlec a později jako pekař, se svou ženou Vincencií Jiráskovou rozenou Prouzové měl celkem 9 dětí. Mladý Alois Jirásek po základní školní docházce navštěvoval  v letech 1863 – 1867 německé benediktínské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové  1967 – 1871. Následně byl přijat pražskou univerzitu, kde v letech 1871 – 1874 vystudoval historii.

Působení v Litomyšli

Po absolvování pražské univerzity působil 14 let v Litomyšli na gymnáziu jako středoškolský profesor, kde se věnoval výuce dějepisu a zeměpisu. Publikování se sice začal věnovat již v době svých pražských studií, avšak své první významnější dílo – rozsáhlejší historickou povídku Skaláci vytvořil až při svém pobytu v Litomyšli v roce 1875. Jirásek se během svého působení V Litomyšli dobře sžil s městem a město s ním. Staroslavná Litomyšl byla vhodným místem pro jeho působení. Měla své státní úřady, které zajišťovaly pořádek a klid, ochotně přijímaly daně a podle potřeby i odsuzovaly a trestaly.

Její dominantou byl knížecí zámek na Hoře Olivetské s velkolepou renesanční výzdobou a impozantní podsíně podél celého dlouhého náměstí, jež zajišťovali příjemnou promenádu i v nepříznivém počasí. Především však měla školy – gymnázium založené v roce 1640 a městskou vyšší reálku, které umožňovaly přístup ke vzdělání. Ve školním roce 1874 – 1875 začal Alois Jirásek působit na zdejším gymnáziu jako suplující profesor. Studenti byli rozrušení příchodem tohoto mladého, temperamentního a osobitého  literáta.

Časopisy přinášely jeho literární práce, nakladatelství vydávali jeho knihy. 12. srpna 1879 se Alois Jirásek oženil s Marií Podhájskou, dcerou zámožného soukromníka. Stali se rodiči celkem 8 děti, sedmi dcer a jednoho syna.  Jirásek se účastnil kulturních a společenských akcí, na nichž byl vždy vítán. Litomyšl se jeho přítomností stala kulturně proslulou.

Jaký byl Alois Jirásek pedagog a spisovatel?

Jak zvládal Alois Jirásek své studenty?  Dařilo se mu zvládat vrtochy mládeže s bravurou nebo občas i těžce bojoval? Jirásek v Litomyšli působil dojmem svědomitého, taktního a laskavého pedagoga. Byl možná trochu odtažitý, neboť si hodně lidí nepouštěl příliš „ k tělu“, ale na druhou stranu dokázal být časem přátelský k těm, jež si jeho důvěru zasloužili. Neznalost studentů netrestal urážkou nebo ponížením. Spíše dal najevo svůj odstup a chlad. Zajímavou vzpomínku na kantora Jiráska poskytl s odstupem téměř čtyř desetiletí  známý pražský advokát doktor Ladislav Macháč:

„Měl u nás zeměpis a historii. Jiráskovi nebyla předepsaná učebnice evangeliem. Jeho tužka škrtala a naše tužky s radostí po něm bez milosti: krále, vůdce, a jejich patálie. A jestliže nám na nich něco z učebnice slevil, zato zas bohatě nám naložil, když jsme docházeli k dějinám vzdělanosti. Tu Jirásek časem nešetřil. Nepřednášel toliko, ale snášel zároveň všelijaké pomůcky, obrazy, fotografie, knihy. Dával jim kolovat ve škole, vykládal je ve skříni a rozvěšoval po stěnách. To k umění výtvarnému. Při dějinách písemnictví předčítal partie nejlepších plodů doby.  Z všeobecných dějin chtěl, abychom znali hlavně kulturní dějiny. České však naprosto, i politické dobře. Nikdy se nepodařilo setříti z mé mysli dojem, jakým na mě působily dva Jiráskovy školské výklady: o volbě Jiřího krále a o bitvě pobělohorské“.

Jirásek v pozici spisovatele to měl však v Litomyšli o poznání těžší. Jiráskův kolega z gymnázia, pozdější školní inspektor František Wenig vzpomínal, jak byly „s vybranou rafinovaností vymýšleny a ukládány Jiráskovi úkoly, jež by jej zdržovaly a odvracely od literární práce: nepříznivé rozvrhy, zvýšený počet hodin, suplování, korektury studentských prací a jiné. Jiráskovo tvoření bylo školské radě prostě trnem v oku, ale rok 1888 přinesl v jeho životě rozhodující zlom.

Odchod do Prahy

V roce 1888 přesídlil Alois Jirásek se svou rodinou do Prahy. Bydleli postupně ve dvou bytech, ale ty Jiráskovi a jeho rodině plně nevyhovolaly.  Po pěti letech se Jiráskovi podařilo získat prostorný příbytek v Resslově ulici, na nároží dnešního Jiráskova náměstí. V tomto bytě žil od roku 1903 až do své smrti v roce 1930. V Praze na gymnáziu v Žitné ulici pokračoval ve své pedagogické činnosti. Národ však očekával jeho další romány. V Praze měl již zajímavější podmínky pro tvorbu svých děl. Dočkal se kontaktů s literární i kulturní elitou.

Ihned po své příjezdu do Prahy obnovil již před lety započaté osobní styky s malířem Mikolášem Alešem, s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány. Také udržoval vztahy se spisovateli lumírovského kruhu (Josefem Václavem Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým a Josefem Thomayerem), navázal přátelství se Zikmundem Winterem a Karlem Václavem Raisem. Trvalé kontakty měl také se zástupci mladší spisovatelské generace (Josefem Svatoplukem Macharem, Jaroslavem Kvapilem a Zdeňkem Nejedlým).

Postupně zde vznikla všechna jeho dramata i nejrozsáhlejší románová díla. Jiráskovo dílo bylo oceňováno odbornou veřejností i významnými osobnostmi a 3. července 1890 byl Jirásek zvolen řádným členem České akademie věd a umění. Roku 1901 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Rovněž obdržel čestný doktorát mateřské univerzity.

Jiráskovo dílo

Alois Jirásek byl velmi tvůrčím autorem a jeho tvorba je rozmanitá. Dočkala se se i filmové a zhudebněné podoby.

Romány: Skaláci (1875), Na dvoře vévodském (1877), Filosofská historie (1878), Konec a začátek (1879), U Rytířů (1879), Na staré poště (1881), Poklad (1881), V cizích službách (1883), Psohlavci (1884), Skály (1886), Z Čech na konec světa (1888), Proti všem – trilogie (1892 – 1893), Staré pověsti české (1894), Mezi proudy – trilogie (1887 – 1890), F. L. Věk – pentalogie (1888 – 1906), U nás (1896 – 1903), Bratrstvo – trilogie (1899 – 1908), Temno (1913 – 1915), Husitský král  – bilogie (1920 – 1930)

Povídky:  Povídka z hor (1878), Z bouřlivých dob (1879), Maryla (1884 – 1885), Zemanka (1885), Zahořanský hon (1889), Na Chlumku (1889), Balada z Rokoka (1905).

Divadelní hry: Vojnarka (1890), Kolébka (1891), Otec (1894), Zkouška (1895), Emigrant (1898), M. D. Rettigová (1901), Jan  Žižka (1903), Gero (1904), Lucerna (1905), Samota (1907), Pan Johanes (1909), Jan Hus (1911), Jan Roháč (1914).

Zfilmovaná tvorba: Lucerna (Karel Lamač – 1925), Psohlavci (Svatopluk Innemann – 1931), Vojnarka (Vladimír Borský – 1936), Filosofská historie (Otakar Vávra – 1937),  Lucerna (Karel Lamač – 1938), Jan Roháč z Dubé (Vladimír Borský – 1947), Temno (Karel Steklý – 1950), Staré pověsti české (Jiří Trnka – 1952), Vojnarka (Antonín Dvořák – 1953), Jan Hus (Otakar Vávra – 1954), Psohlavci (Martin Frič – 1955), Jan Žižka (Otakar Vávra – 1955), Lucerna (Jiří Bělka – 1955), Proti všem (Otakar Vávra – 1956), Ztracenci (Miloš Makovec – 1956), Lucerna (František Filip – 1967), Záhořanský hon (Bohumil Sobotka – 1968),            F. L. Věk (František Filip – 1970), Na dvoře vévodském (Evžen Němec – 1979), Poklad hraběte Chamaré (Zdeněk Troška – 1984), Psohlavci (Milan Macků – 1985), Preceptor (Jiří Bělka – 1986), Staré pověsti české (Vladimír Ráž – 2012).

Zhudebněná tvorba: Psohlavci (Karel Kovařovic – 1897), Lucerna (Vítězslav Novák – 1923)

Jirásek politikem

 Jako jeden z prvních představitelů české kulturní obce v květnu 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů, zásadní dokument, který měl domácí českou politiku probudit z válečné letargie a předcházející prorakouské loajality. Svým podpisem se zařadil mezi osobnosti, které otevřené podpořili Masarykovo politické úsilí o státní samostatnost československého národa. Pouhým podpisem dokumentu jeho politická angažovanost neskončila. Dne 28. října 1918 v 11 hodin dopoledne se společně s doktorem Isidorem Zahradníkem, poslancem vídeňské Říšské rady, účastnil  pod sochou svatého Václava čtení deklarace vyhlášení československé samostatnosti.

V sobotu 21. prosince 1918 po jedné hodině odpolední vítal Alois Jirásek projevem prezidenta Tomáše Masaryka při jeho triumfálním návratu do vlasti. Spisovatel Alois Jirásek, který byl v letech 1918 – 1930 celkem čtyřikrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu se začal věnovat také politické činnosti a stal se členem Československé národní demokracie. Nejprve začal působit jako člen Revolučního národního shromáždění, po roce 1920 byl zvolen senátorem. Jako politické rozhodnutí můžeme chápat i jeho vystoupení z katolické církve, k němuž se jinak hluboce věřící křesťan odhodlal v září 1921. Obdobně jako pedagogické činnosti se Jirásek politické práci věnoval s plným nasazením.

Byl zatěžován velkým množstvím nevyžádané korespondence, obracelo se na něj poměrně velké množství občanů s žádostí o přímluvu nebo pomoc. Osobně slušný Jirásek těmto prosbám jen stěží odolával. Snažil se upřímně pomoci, i když ho to stálo hodně drahocenného času a také fyzickým a psychických sil. Dne 7. března 1930 se začala šířit zpráva o jeho špatném a horšícím se zdravotním stavu. Alois Jirásek zemřel 12. března 1930 a jeho obdivovatelé, kolegové a příznivci se s ním mohli rozloučit v pantheonu Národního muzea v Praze, kde byla vystavena rakev s jeho mrtvým tělem. Urna s popelem byla následně převezena do jeho rodného Hronova. Český národ v čele s prezidentem Masarykem litoval bolestné ztráty tohoto všestranně nadaného a obětavého literáta.

Slavní o Jiráskovi a jeho díle

G. Masaryk v dopise A. Jiráskovi

„Mne zvláště těší, že v četných projevech lásky k Vaší osobě zároveň jest vyjádřena láska našeho lidu k dobré české knize. Učil jste lid čísti, přemýšleti a uvažovati, to znamená připravovat cestu k svobodě…“

Viktor Dyk

„Mezi proudy budou pomníkem a mezí našeho historického románu. Kdo přijdou nyní, budou míti hezkou práci, aby mohli aspoň u paty jeho pokračovat“.

Jiráskův přítel z mládí Roman Nejedlý

 „Do Litomyšle přijel všem nám mladým milovaný Dr. Karel Sladkovský. Zde byla příležitost k malé demonstraci proti konzervativní Litomyšli. Večer jsem zapálil před Sladkovského bytem velký bengál. To už bylo pro staročeské otce města mnoho. Došlo k vyšetřování a zle by se mi vedlo. Horlivou přímluvou mých příznivců a – jak jsem se doslechl – i Aloise Jiráska, stojícího vždy na krajním liberálním křídle, byl jsem potrestán co nejmírněji. Spravila to důtka…“

Iva Janžurová

 „Myslím, že Lucerna je hra o povinnosti, statečnosti a lásce. Nemyslím, že by šlo jen o české téma, je to téma obecně lidské. Člověk žije s tím, že má povinnost. Musí dodržet svůj slib a ctít generace, které tu byly před ním. Pro mě je kněžna žena, která žije uprostřed pokrytectví. Je to velmi chytrá žena, která má ráda lidi, ale je citově vyčerpaná a hledá něco, co by jí opět dodalo sílu – a co víc může dodat sílu než láska?“

Zdeněk Svěrák

„Otázka je, co z Jiráska zůstane v nás, kteří jsme ho četli rádi či z donucení – snad toto – Alois Jirásek nebyl žádný sluha totality ani režimní šašek. Nikdy nepsal nic proti víře v Boha, ale vždy psal proti politickému útlaku.“

Zdroje:

Administrátor

Administrátor má na starosti bezproblémový chod tohoto prostoru, správu fór a vesměs vše kolem webu Skompasem.cz

Administrátor has 13 posts and counting. See all posts by Administrátor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.