Tak jsme konecne v Malawi, zemi asi nejmene turisticke a nejexotictejsi, ve ktere jsem kdy byl. Cimz zaroven si pripisuji bod cislo 45 do Zebricku Kompasu. Ale poporade.
Z Meru, kde jsme malem zmrzli, jsme se vratili zpet do Arushi. Tam jsme vegetovali jeden den, protoze autobus jel az druhy den rano. Vecer jsme zasli do mistniho baru, ktery silne pripominal legendarni Barbucha bar. Byly tu i kulecnikove stoly, akorat tu byli sami cernosi. Tanzanske pivo Kilimanjaro se dalo pit.
Druhy den jsme vstali po ctvrte hodine ranni a vyrazili jsme na autobus do mesta Mbeya. Arusha ma asi 300,000 obyvatel a Mbeya 270,000 a jsou obe na opacnych koncich Tanzanie. Cesta napric Tanzanii trvala 20 hodin a je to asi 1,200 kilometru.
Tady se chci zminit o tom, ze nase cesta ponekud boura nase stereotypni predstavy o Africe. Co me nejvice prekvapilo?
1) V Africe vsechno funguje. Infrastruktura v Keni, Tanzanii i Malawi je v pohode. Silnice v Keni byly kupodivu nejhorsi, zatimco v chudicke Tanzanii a v Malawi jsou hlavni silnice ve skvelem stavu – rozhodne na lepsi urovni nez u nas! Coz je s podivem treba u Tanzanie, statisticky jedne z nejchudsich zemi Afriky. A jak to, ze u nas udajne nejsou na opravy silnic penize, kdyz jsme nekonecne bohatsi nez tyto staty??? Take autobus, kterym jsme jeli pres celou Tanzanii, byl super a pohodlny. Africke zeme jsou samozrejme viditelne chudsi nez Evropa. Ale pokud mate penize, vicemene vsechno funguje. Vsude existuje mobilni sit, u silnic spoustu reklam jako u nas, internet dostupny.
2) V Africe neni horko! Alespon tedy ne v te casti Afriky, kde se prave nachazime. Horko nam bylo jen na severu Keni u jezera Turkana, ale take se to dalo vydrzet. Na Meru jsme malem zmrzli. Jinak v prumeru je tu asi jako u nas v lete nebo spise nepatrne chladneji. Pohybujeme se totiz nejvice v nadmorskych vyskach kolem 1,500 – 2,000 metru nad morem. Jak rika moje maminka, asi se zahreju az v krematoriu…
3) Afrika je barevna! Vsechno zari barvami. Lide jsou barevni. Prevazuji samozrejme cernosi, ale docela casto narazite i na Indy. Treba v Arushe v Tanzanii je Indu spoustu. Dostali se sem za britske nadvlady a uz tu zustali, takze tu muzete najit i hinduisticke chramy. A Indove (ci Pakistanci, Bangladesane – proste pristehovalci z byvale Britske Indie) jsou asi celkem schopni – hlavne vlastni restaurace, obchudky a viditelne se jim dari. Puda je take barevna. Hlavne v Tanzanii a tady v Malawi je hlina vylozene cihlove cervena. A do toho spoustu zelene. A vetsina baraku u silnic ma na sobe pestrobarevne reklamy, casto namalovane primo na hlinenou fasadu. A lide chodi velmi pestre oblikani, takze vysledkem je velmi pekna barevna smesice.
Jak nase cesta pokracovala? Tak do Mbeyi jsme prijeli v pul jedne v noci a nenasli jsme zadny nocleh. Nekteri z nas tedy spali a nekteri zevlovali na primo autobusovem nadrazi az do rana, kdy nam jel autobus na hranice Malawi (dalsich 150 kilometru). Jeli jsme v mikrobusu. Mimo jine s nami jel i policajt, prevazejici 2 vezne. Byli k sobe pripoutani zelizky a sedeli oba na jedne sedacce, zatimco policajt sedel ob jednu radu dal a komandoval je. Muklove ani nemukli!
Hranice s Malawi neni nijak extra frekventovana a tvori ji reka Songwe. Tu jsme prekrocili a vesli na uzemi Malawi. Vizum na hranici nam sice nedali, dostali jsme vsak uredni papir. S tim jsme potom jeli uz normalne mistni dopravou do prvniho velkeho mesta Mzuzu. Jeli jsme to asi 5 hodin, je to dalsich 300 kilometru (a predtim jsme jeli jeste z hranice do prvniho mestecka taxikem – vysel nas jednoho na 45 korun na 45 kilometru! – zdravim prazske zlodeje, – pardon – taxikare!). Cestou Jara zpusobil mensi incident, kdyz se na autobusove zastavce sel vycurat na opodal stojici hromadku cihel, ackoliv o kus dal byly toalety. Mistni policista ho chtel zadrzet, ale nakonec se slitoval a pustil ho.
Ve meste s krasnym nazvem Mzuzu jsme sli na imigracni urad, kde nam na zaklade papiru z hranice dali malawske vizum za 70 USD. Pockali jsme si asi hodinku ve fronte s mnoha cernochy (ze by hledali politicky azyl zrovna v Malawi???). Pak jsme se najedli, vymenili penize a popojeli mistnim matatu (dodavka) dalsich 50 kilometru do mesta Nkhata Bay. To lezi primo na brezich obrovskeho jezera Malawi, ktere je pres 600 kilometru dlouhe a odhadem tak 50 kilometru siroke. Zije v nem nejvice sladkovodnich druhu ryb na svete a hloubkou pres 700 metru je ctvrtym nejhlubsim jezerem sveta. Ubytovali jsme se vcera vecer v chaticce u jezera.
A dnes je den zewlingu u jezera. Rano jsem se nejdrive vykoupal v jezere. Voda ma tak 25 stupnu, je sladka a pruzracne cista. V nekterych castech jezera se sice vyskytuje bilharzioza, ale tady je to podle tvrzeni vsech lidi bezpecne. A pak nasledoval zewling po meste, ukonceny prozatim touto navstevou jedineho internetu. Nkhata Bay je male mestecko, ale docela turisticke, potkali jsme tu spoustu belochu a nejvic je jich v nasem „resortu“, kde jsme si vecer dali pivko a posedeli v hospudce. Bar a ubytovani tu vede mlada Anglicanka. Ze bych se taky na vsechno vyflaknul a delal treba dva roky barmana v Malawi??? Nkhata Bay je taky pristav, odkud jezdi lode i na druhou stranu jezera. Tam lezi ostrov Likoma, ktery je sice obklopen teritorialnimi vodami Mosambiku, nicmene patri Malawi. Na ostrov jede lod 7 hodin, vyjde to asi na 90 korun, ale jede to jen jednou tydne – v pondeli rano. Tak to jsme trochu prosvihli…Ve meste je jinak nejzabavnejsi pozorovat mistni lidi, zadna jina specificka zabava se tu delat neda. Osobne to vidim na jednodenni pobyt, jinak bychom se asi nudili, ale jeden den volna po dvou dnech v buse fakt potrebujeme.
Jeste par postrehu k Tanzanii a Malawi. Sever Tanzanie je vicemene rovina, s takovou stromosavanou – spoustu stromu, ale jsou daleko od sebe a lesem bych to nenazval. Na jihu Tanzanie a v Malawi je vsak krajina kopcovita. Na jihu Tanzanie jsme videli nadherne lesy baobabu, byl to usek dlouhy asi 50 kilometru. V Malawi je raz krajiny podobny, okolo kopce, cervena puda, ale baobaby nekam zmizely. Obloha spise zamracena, nijak moc teplo a obcas i lehce zaprsi. Nicmene poradny lijak jsme zatim v Africe nezazili.
V Malawi je hodne levne, uplny raj. Doprava je tak dvakrat levnejsi nez v Keni a Tanzanii. Menou je malawska kwacha (dale jen MK), 1 koruna ceska = 9 Malawskych kwach. Pivo v hospode stoji 130 MK, ale v krame 80 MK (znacka Kuche Kuche, deset stupnu). Ubytovani platime 800 MK na osobu ve triluzaku (Pepa s Maruskou 1000 MK na osobu dvojluzak). Dnes jsem si koupil na trhu veliky pytel buraku za 50 MK, limonada stoji v krame 35 MK. Susenky 90 MK. Hovezi s ryzi (nevelka porce ovsem) 250 MK. Tak trochu cenovy raj. V Malawi uz se nemluvi svahilsky, ale jinymi domorodymi jazyky, uredni reci je vsak anglictina, takze se tu celkem v pohode domluvime.
Co bude zitra, to se jeste dohodneme a uvidime. Bud pojedem do narodniho parku, nebo se presuneme podel jezera smerem na jih. A pak hura za dalsim bodem, do Zambie!
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.