Adelaide – hlavní město Jižní Austrálie

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

   Hlavní město Jižní Austrálie, Adelaide, se pro mě stalo jedinou zastávkou v tomto horkém státě. I když v dubnu tu zase takové horko není. Strávil jsem tu docela dost času, protože vlak do Perthu jezdí jen jednou týdně.

Jižní Austrálie – základní fakta

   Pátým australským státem, který jsem navštívil, byla Jižní Austrálie (South Australia – oficiální zkratka SA). Rozlohou se jedná o třetí největší australský stát (asi 1 milion km²). Větší než SA je Západní Austrálie a Queensland a rovněž Severní teritorium. V Jižní Austrálii žije asi 1.6 milionu lidí, z nichž většina (1.2 milionu) žije v hlavním městě Adelaide. Jižní Austrálie je stát převážně velmi suchý a horký. Ve městě Oodnadatta (severozápadně od Eyreova jezera) byla 2.1.1960 naměřena teplota +50.7°C, což je podle údajů Světové meteorologické organizace WMO nejen rekord Austrálie, nýbrž i celé jižní polokoule.

V SA leží i nejsušší místo celé Austrálie, kterým je Troudaninna, ležící východně od Eyreova jezera. Roční srážkový průměr je tu 102 mm. Samotné Eyreovo jezero (Lake Eyre) je největším australským jezerem (rozloha kolem 9500 km²), je slané a je zároveň i nejníže položeným místem kontinentu (-16 m.n.m.). Eyreovo jezero ovšem často úplně vyschne a zcela se naplní jen při mimořádně silných deštích, jako například letos. Z pouští leží v Jižní Austrálii Velká Viktoriina poušť (Great Victoria Desert) a Simpsonova poušť (Simpson Desert).

Dalšími přírodními fenomény tohoto státu je například otevřený Velký australský záliv (Great Australian Bay), hluboko zařízlý Spencerův záliv (Spencer Gulf), polopouštní Nullarborská rovina (Nullarbor Plain), Flindersovo pohoří (Flinders Ranges), ústí největšího australského veletoku Murray, či třetí největší ostrov Austrálie Kangaroo Island (Klokaní ostrov).

V Jižní Austrálii jsou také nejznámější australské vinařské oblasti (jako například údolí Barrosa Valley), které leží na jihu, kde panuje, na rozdíl od horkého středu a severu státu, příjemné subtropické klima. Samostatnou britskou kolonií se Jižní Austrálie stala roku 1836, předtím byla spravována jako součást Nového Jižního Walesu. V roce 1901 se pak SA stala jedním ze zakládajících států Australského svazu.

Adelaide – základní fakta

   Adelaide je hlavním městem státu Jižní Austrálie. V roce 2009 v něm žilo asi 1.2 milionu lidí, tedy téměř tři čtvrtiny  obyvatelstva SA. Zároveň je Adelaide nejmenším milionovým městem Austrálie. V současnosti zaujímá plochu 1836 km², čili téměř čtyřikrát více než je rozloha Prahy, ačkoliv má skoro stejně obyvatel. Nejbližším jiným milionovým městem je Melbourne (729 kilometrů), zatímco do Perthu je to z Adelaide (po silnici) 2690 kilometrů.

V Adelaide spadne ročně asi 545 mm srážek. V rámci Austrálie si Adelaide vysloužilo přezdívku Město kostelů („The City of Churches“). V Adelaide se také pořádá celá řada různých festivalů. Centrem města protéká řeka Torrens River a Adelaide leží zároveň na východním břehu zálivu Svatého Vincenta (Gulf St Vincent). Město bylo založeno roku 1836, a to, na rozdíl od některých jiných australských měst (Sydney, Brisbane, Hobart) nikoliv jako trestanecká kolonie, nýbrž jako město pro svobodné imigranty.

Bylo pojmenováno po Adelaidě, což byla manželka (původem Němka) britského krále Viléma IV. Zároveň byla ve stejném roce (1836) založena i nová britská kolonie, Jižní Austrálie. Dnes žije ve městě mnoho imigrantů, i když jejich počet je relativně nižší, než například v Sydney. Nejvíce neaustralských imigrantů se narodilo ve Spojeném království (8.3% obyvatel žijících v Adelaide roku 2006), Itálii (1.9%), Vietnamu a Řecku (oboje po 0.9%).

Týden v Adelaide

(1.4. – 7.4.2011)

   V Adelaide jsem strávil skoro celý týden. Do jihoaustralské metropole jsem se dopravil vlakem Ghan z Alice Springs a odsud jsem pak pokračoval další legendární železnicí Indian Pacific do Perthu. V Adelaide mě překvapilo počasí. Přes den bylo krásně a teploty tak 20-25°C, ale v noci byla docela zima a sedět venku na hotelové zahrádce pozdě večer už nebylo to pravé ořechové. Holt podzim, i když  k našemu sychravému podzimu to mělo stále hodna daleko.

   Za samotný střed města lze považovat pěší zónu Rundle Mall. Je to rušná ulice plná obchodů, restaurací a kaváren. Můžete tu potkat i různé pouliční umělce. Paralelně s Rundle Mall vede North Terace. Kolem této ulice jsou seřazeny všechny nejvýznamnější budovy. Stojí tu Adelaide Casino, Old Parliament House, Parliament House, Government House, State Library, South Australian Museum, Art Gallery of South Australia,University of SA, Royal Adelaide Hospital i Ayers House. Ještě o kousíček dál na sever pak teče říčka Torrens River, vytvářející v jednom úseku malé jezero Torrens Lake, po němž se můžete projet na lodičce. Pokud přejdete řeku, dojdete po chvíli k anglikánské katedrále svatého Petra (stavěla se v letech 1869-1915), asi největšímu kostelu ve městě. Dále popíšu podrobněji jen ta místa, která jsem navštívil osobně.

   Opět jsem zašel do muzea. South Australian Museum je pěkné a vstup sem je, jako obvykle, zdarma. Nejvíc mě zaujala dočasná paleontologická expozice v přízemí. Ne že by tu byly vystaveny nějaké převratné exponáty, ale mají to moc pěkně uděláno. Uvnitř byly například ohrádky s umělým „pískem“ (ve skutečnosti se skládajícím z malých gumových zrníček), štětečky a umělými kostmi. Malé děti si tu pak mohou hrát na archeology a štětečky odkrývat „nález“.

Pro děti tu mají také omalovánky a obtisky na ruku (s dinosaurem). I třeba pětiletá mrňata si pak paleontologickou expozici opravdu užijí. Bylo tu i několik zkamenělých kostí různých pravěkých potvor (plesiosaurus například). Tentokrát mě však nejvíce nezaujali dinosauři, nýbrž fosilie mnohem menší, ale velice významné. Mají tu zkamenělé stromatolity a pak hlavně zachovalé otisky ediakarské fauny. V obou případech se jedná o klíčová stadia vývoje života na naší planetě.

   Stromatolity patří mezi nejstarší živé organismy na Zemi. Objevily se na naší planetě už před 3.5 miliardami let. Byly to jednobuněčné zelenomodré řasy, které mohly žít v prostředí bez kyslíku nebo téměř bez kyslíku. Podobně jako dnešní rostliny, i tyto mikroorganismy byly schopné fotosyntézy – ze slunečního záření a CO₂ začaly postupně vyrábět kyslík a zasloužily se tak rozhodující měrou o to, že je zeměkoule obyvatelná i pro vyšší formy života. Protože před 3.5 miliardami let obsahovala zemská atmosféra jen asi 1% kyslíku.

Díky stromatolitům (a později i dalším organismům) však množství kyslíku v atmosféře vzrostlo postupně až na dnešních 21%. Stromatolity při své činnosti vytvářejí vápenité usazeniny, kterým se rovněž říká stromatolity. Stromatolit je tedy označení pro živý organismus a zároveň i pro typ sedimentu, který je jejich činností vytvořen. A jeden takový sediment (prostě takový větší šutr) je vystaven i v muzeu. Ačkoliv se jedná o mimořádně starý typ organismu, stromatolity dodnes žijí v prostředích s vysokou salinitou, jako je například zátoka Shark Bay v Západní Austrálii.

   Nicméně stromatolity byly a jsou organismy značně primitivní. Přes tři miliardy let trpělivě vyráběly kyslík, vývoj života ale celou dobu v podstatě stagnoval. A pak se najednou stal zázrak. Z ničeho nic se objevil v moři poměrně rozvinutý život, který byl nekonečně složitější než stromatolity: ediakarská fauna! Ediakarská fauna je mezi paleontology pojem.

Je to nejstarší fauna (tedy živočichové – Animalia), objevená na naší planetě. Název dostala podle místa svého nálezu, a tím byla lokalita Ediacara Hills ve Flindersově pohoří v Jižní Austrálii, i když ediakarské organismy byly nalezeny i v jiných lokalitách, například v Kanadě, Namibii či Rusku. Nález ediakarské fauny v Jižní Austrálii (v roce 1947) byl jedním z nejdůležitějších objevů v dějinách paleontologie. Bylo zde nalezeno obrovské množství fosilií živočichů ve starohorních vrstvách, kde je nikdo neočekával.

Někteří z těchto živočichů trochu připomínají ty dnešní, zatímco jiní jsou úplně odlišní. Na základě těchto nálezů byla roku 2004 na mezinárodním paleontologickém kongresu v Římě definována nová geologická perioda – ediakara (anglicky ediacaran – období před 635–542 miliony let). Nová geologická perioda (na stejné taxonomické úrovni jako například kambrium nebo silur) byla definována po dlouhých 120 letech!

Zároveň je to jediná geologická perioda, jejíž stratotyp byl definován na jižní polokouli. Jedná se o nejmladší období starohor (proterozoikum). Na ediakaru pak navazuje kambrium, nejstarší období starších prvohor.  V muzeu si můžete prohlédnout mnoho otisků ediakarské fauny, které zaujmou i naprostého laika, na rozdíl od šutru, který vzniknul činností stromatolitů – ten tedy moc „živě“ nevypadá. V muzeu jsou i další zajímavé věci. V sekci věnované Aboridžincům je například docela hezká sbírka bumerangů. Je tu také tichomořská sekce, v níž jsou moc pěkné artefakty z Nové Guineje a dalších tichomořských ostrovů. Tato sbírka je velice stará, v muzeu ji založili už v 19. století. Pak je tu geologická sekce, kterou jsem jen prolétl. Některé minerály jsou krásně barevné a můžete tu zhlédnout i pár meteoritů. Ten největší z nich váží 2.5 tuny a leží před vchodem do muzea.

   Vedle muzea stojí Art Gallery of South Australia. Tu jsem také navštívil, ale na rozdíl od muzea mě moc nezaujala. Nejsem znalec výtvarného umění, ale nemyslím, že tam mají vystavené něco převratného. Snad jedině model ženy, která se chystá prát prádlo, byl zajímavý. Nejdřív jsem si myslel, že ta žena je živá, až když jsem přišel blíž, ujistil jsem se definitivně, že to je pouze model. Vedle její nohy dokonce stála krabice s pracím práškem. Tato syntetická žena byla samozřejmě umístěna v sekci moderního umění.

   Naopak Government House se mi líbil. Sídlo pana guvernéra je za plotem a normálně není přístupné. Pro veřejnost je otevřené jen třikrát do roka. A zrovna v době mé návštěvy! Vila není obrovská, ale je hezky zařízená a okolo je pěkná zahrada. Můžete zajít i dovnitř objektu, což jsem samozřejmě učinil. A hle, stál tu sám pan guvernér a vítal návštěvníky (poznal jsem ho podle fotografie). Nemýlím-li se, říkal něco jako „Dobrý den, buďte vítáni, jsem poctěn Vaší návštěvou.

To máme dnes venku hezky, že?“ V domě a okolo se dále pohybovali lidé v krojích z 19. století a hráli tu i hudebníci. Pěkné! Na zahradě pana guvernéra jsem si dal i hot dog (ten jediný nebyl zadarmo, stál dva dolary). Guvernér (Governor) stojí v čele Jižní Austrálie (jako hlava státu), kde formálně zastupuje britskou královnu. Jeho funkce je ovšem čistě formální a reprezentativní, ve skutečnosti vládne v každém státě premiér (Premier). Guvernér například rozpouští parlament, jmenuje a odvolává ministry, vypisuje nové volby, jmenuje soudce.

Téměř vždy však k těmto úkonům potřebuje souhlas vlády. Guvernér je jmenován přímo královnou na radu premiéra, a to obvykle na období dlouhé zhruba 5 let. Není to ovšem dáno striktně, minulá guvernérka například byla v úřadě téměř šest let. Současný guvernér SA, Kevin Scarce, byl do úřadu jmenován 8. srpna 2007. Na federální úrovni pak stojí oficiálně v čele Australského svazu Generální guvernér (rovněž jmenovaný královnou jako její zástupce), ve skutečnosti je moc soustředěna v rukou předsedy vlády (Prime Minister).

   Pokud od Government Housu popojdete kousek dál po třídě North Terace, dojdete k domu Ayers House. Dá se jít i dovnitř (neměl jsem tu čest), neboť dům je v podstatě muzeem, ale i zvenku je velice pěkný a řekl bych, že to je nejhezčí budova ve městě. Dům si nechal postavit politik Henry Ayers, který byl v letech 1855-1897 celkem 7x jihoaustralským premiérem. Vkus měl tedy pan Ayers dobrý a navíc je jeho jméno zvěčněno ve známém skalním monolitu Ayers Rock, kterému se ovšem dnes spíše říká Uluru.

   Naproti domu pana Ayerse pak můžete hlavním vchodem vstoupit do zdejší botanické zahrady (Botanic Gardens), což je ne příliš rozlehlý, ale velice pěkný park, ve kterém dominují krásné exotické stromy, a to nejen z Austrálie. Ideální místo na procházky a relaxaci. Za botanickou zahradou se pak nachází ZOO. Do té jsem nešel, protože vstupné je na můj vkus dost vysoké. Místní ZOO se chlubí především tím, že chová pandy velké.

   Kousek na jih od centra, hned vedle autobusového nádraží, se nachází asijská čtvrť. V průvodci ji sice označují jako Chinatown, ale to je zjednodušené tvrzení. Najdete tu spousty krámků, obchody se suvenýry, řadu restaurací i cestovních kanceláří. Prakticky všechno zboží zde je typicky asijské a nápisy vás přesvědčí, že tu žijí nejen Číňané, ale i Malajci, Korejci, Japonci, Vietnamci, Thajci, Ujgurové, Indové a určitě zástupci i spousty dalších národností.

Dokonce i letecké společnosti, které zde sídlí, jsou výhradně asijské (Malajsie, Singapur, Hongkong). Na rozdíl od některých jiných Chinatownů, které se zdají být jaksi násilně implantovány do městské zástavby a celkově moc asijsky nepůsobí (Brisbane), zde se opravdu ocitnete v Asii.  A jak jsem už několikrát konstatoval, asijská strava mi prostě chutná hrozně moc, a tak jsem se sem chodil hlavně naobědvat.

Jsou tu normální restaurace i food courty, které mi vyhovují nejvíc, protože jednak jsou nejlevnější, a pak si je můžete v klidu všechny obejít a pohledem si vybrat, co si dáte. Hlavně mě zaujaly dva čínské stánky, kde si můžete sami na talíř za paušální cenu nabrat co hrdlo ráčí a vybrat si z asi 9 jídel. To prostě nemá chybu.

   Adelaide nenabízí nic, pro co byste sem museli za každou cenu jezdit. Ale je to město docela příjemné a líbilo se mi mnohem víc než Brisbane a i víc než Sydney. Sám jsem se zde věnoval relaxaci a plánování další cesty, na což jsem měl času víc než dost, neboť jsem byl vázán na vlak do Perthu, který jezdí jen jednou týdně.

Pokud se ovšem zavítáte, budou vám na prohlídku centra bohatě stačit dva dny. Adelaide prý nabízí i řadu kvalitních pláží. Ty jsem však nenavštívil, neboť jednak nejsem velkým vyznavačem plážové  turistiky, a pak také nebylo zase takové teplo, aby mě to lákalo do vody. To si raději počkám na tropy J. Za celý týden jsem v podstatě nevytáhnul paty z centra, takový jsem lenoch…

Adelaide – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v dubnu  2011: 1 australský dolar (AUD) = 18 Kč, 1 AUD = 1 USD

   Ubytování: Annie’s Place, 239 Franklin Street. Platil jsem 24 AUD za postel v dormitory pro 10 osob. V ceně ubytování je malá snídaně a wifi připojení zdarma (wifi je ovšem dost pomalé). Prosté, ale příjemné ubytování.

   Jídlo: Čínská restaurace ve Food Courtu (pěší zóna Rundle Mall) – 7.80 AUD za porci (dvě jídla dle výběru + rýže), dobré, jako vždy. Čínská restaurace ve Food Courtu v čínské čtvrti – 6.50 AUD za porci, přičemž na talíř si můžete sami nabrat cokoliv z 9 jídel, pokud se vám to tedy na ten talíř vejde. Velké menu v McDonald’s – 9.45 AUD

   Vstupy: South Australian Museum – vstup zdarma. Art Gallery of South Australia – vstup zdarma. Botanická zahrada – vstup zdarma. ZOO – vstup pro dospělého 31.50 AUD (nenavštívil jsem).