2. světová válka – III. část (holocaust, konec války – 1944-1945)

Holocaust (šóa)

Před válkou žilo v Evropě zhruba 9 milionů židů, a to hlavně v Polsku a v SSSR, na celém světě pak 12 milionů. Nacisté jich zavraždili asi 6 milionů (odhad, ke konci války už nebyla přesná evidence).

Židé byli za války nejdříve soustředěni do ghett. Rozhodl o tom Heydrich hned v září 1939 (napadení Polska), realizace začala v roce 1940. Největší ghetta byla v Polsku (Varšava, Lódž), v Čechách byl Terezín. Židé zde byli pomalu plánovitě vražděni hladem, protože měli nárok na velmi málo potravin.

Tak například ve varšavském ghettu zemřelo za 2.5 roku v důsledku hladu a epidemií asi 100000 židů. Příděly potravin ve Varšavě na 1 obyvatele na den v kaloriích: Němci 2300 kcal, cizinci 1800 kcal, Poláci 630 kcal, židé v ghettu 184 kcal! Židé dostávali na měsíc jen 2 kg chleba, nedostávali žádné maso, mléko, máslo ani vejce. Občas si tu a tam opatřili nějaké potraviny na černo. V dubnu-květnu 1943 došlo k povstání ve Varšavském ghettu. Židé se vzbouřili proti deportacím. Nakonec bylo povstání potlačeno. Asi 70000 židů bylo zabito, Němci měli asi 200 mrtvých. V terezínském ghettu zemřelo za války asi 30000 židů, to jest každý čtvrtý.

červen 1941 – napadení SSSR. Jedním z cílů války byla likvidace evropského židovstva – „konečné řešení“ (Endlösung) židovské otázky.

Einsatzgruppen – jednotky SS, které se v SSSR pohybovaly v týlu fronty a na místě střílely všechny židy (a rovněž bolševické komisaře). Vojáci wehrmachtu to nechtěli dělat a rozkládalo to morálku armády, proto to prováděly SS. Celkem postříleli statisíce židů.

Hitler nikdy nevydal písemný příkaz, vše bylo utajeno. Pověřil (Göringovým prostřednictvím) konečným řešením židovské otázky Reinharda Heydricha.

Reynhard Heydrich (1904-1942) byl zástupcem Heinricha Himmlera a byl vedoucím RSHA (Hlavní úřad říšské bezpečnosti). Byl to Hitlerův oblíbenec, Hitler mu říkal „muž se železným srdcem“. Na Heydricha byl spáchán 27.5.1942 atentát, kterému podlehl 4.6.1942 (zemřel na otravu krve). Konečné řešení proto poté prováděl Adolf Eichmann (viz níže).

1942 (leden) – konference ve Wannsee (v Berlíně), předsedal jí Heydrich. Tato konference schválila vyvraždění židů v Evropě. „Konečné řešení“ se týkalo celkem 11 milionů lidí.

Konference ve Wannsee ve skutečnosti o vyvraždění židů nerozhodla, o tom bylo rozhodnuto již před konferencí (zcela jistě o tom rozhodl Hitler, i když písemný důkaz chybí). Byl zde pouze získán formální souhlas účastníků konference a dojednány některé organizační detaily.

V rámci utajení se pro likvidaci židů oficiálně používal termín „deportace na východ“.

Vyhlazovací tábory

Všechny vyhlazovací tábory byly postaveny na území Polska, respektive Generálního gouvernementu). Bylo jich celkem 6:

Osvětim-Bzezinka (Auschwitz-Birkenau – zavražděno podle různých odhadů 2-3 miliony osob), Treblinka (700000 obětí), Belzec (600000), Majdanek (360000), Sobibor (250000), Chelmno (160000 – čísla jsou převzata z Dějin Německa).

V Osvětimi se nejdříve prováděla selekce. Silní byli zlikvidováni prací (vydrželi maximálně tři měsíce), ostatní plynem. Velitelem Osvětimi byl Rudolf Höss, dále zde působil lékař Josef Mengele (po válce utekl do Jižní Ameriky), který zde prováděl pokusy na lidech.

K vraždění se používal Cyklon B, což byl původně odhmyzovací prostředek, který vyráběla firma IG Farben (modré krystalky). Cyklon B byl poprvé vyzkoušen v srpnu 1941 na sovětských zajatcích (bylo jich 500). Předtím se dělaly pokusy s vražděním oxidem uhelnatým či s výfukovými plyny (pojízdná auta), které však zabíjely příliš pomalu.

Po smrti Heydricha řídil deportace Adolf Eichmann.

Adolf Eichmann (1906-1962) byl původně Heydrichovým zástupcem v RSHA (Hlavní úřad říšské bezpečnosti), kde byl vedoucím referátu pro židy. Po válce utekl do Argentiny, kde ho však vypátrala izraelská tajná služba MOSSAD. V roce 1960 byl unesen do Izraele, kde byl odsouzen k smrti a v roce 1962 popraven. U soudu se Eichmann hájil tím, že jen vykonával rozkazy.

Nejrychlejší vraždění proběhlo na konci války. Když v březnu 1944 obsadili Maďarsko Němci, bylo během několika měsíců deportováno z Maďarska 700000 židů.

V listopadu 1944, když se blížila Rudá armáda, vyhodili nacisté plynové komory do vzduchu. Rudá armáda osvobodila Osvětim 27. ledna 1945 (dnes významný den v našem kalendáři – „Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“).

Oběti holocaustu podle států (v předválečných hranicích)

První údaj: učebnice, v závorce je údaj z Kroniky lidstva (minimální údaje).

1.Polsko                      3 miliony (2.35 milionu)

2.SSSR                       1 milion (700000)

3.Československo       277000 (233000)

V Československu bylo podle sčítání lidu v roce 1931 190000 Židů (lidí hlásících se k židovské národnosti), ale 350000 židů (hlásících se k židovskému náboženství). V březnu 1939 žilo na území Protektorátu Čechy a Morava 118000 židů (podle německých kritérií). Z těch se ještě 40000 stačilo vystěhovat. 78000 jich bylo deportováno, zemřelo jich asi 77000 (Kvaček).

4.Maďarsko                200000 (180000)

5.Rumunsko                200000 (200000)

6.Německo                 160000 (160000)

7.Nizozemsko             100000 (104000).

Na holocaustu se podílely i další státy, a to především Chorvatsko a Slovensko. Na Slovensku byl dokonce vydán „Židovský kodex“ (obdoba Norimberských zákonů) a Slováci platili Němcům za transport každého žida do vyhlazovacích táborů! Naopak v některých státech, které byly spojenci Německa, byli židé téměř ušetřeni. Židy odmítlo deportovat Bulharsko, Itálie (8500 italských židů bylo zavražděno až po okupaci Itálie Německem) a Maďarsko (maďarští židé rovněž vyvražděni až po okupaci Německem). V okupovaném Dánsku bylo nakonec zavražděno jen 77 židů. Většinu židů se podařilo tajně evakuovat z Dánska do Švédska. Zbylí byli umístěni v ghettech (mj. i v Terezíně), ale dánská vláda se o ně zajímala.

Za války proběhl rovněž romský holocaust. Podle odhadů bylo zavražděno asi 250000 (Jančík) – 500000 (Kuklík) Romů.

„Euthanasie“ – hned 1.9.1939 dal Hitler rozkaz k vraždění nevyléčitelně nemocných v německých léčebnách. Vraždili je lékaři SS. Celkem bylo zavražděno 70000 nemocných. Jelikož se vraždění provádělo v Německu, nešlo úplně utajit. Proto byla „euthanasie“ zastavena v srpnu 1941, po protestu německých biskupů. Poučení pro příště: vraždit je třeba na východě, kde se dá hromadné vraždění utajit.

Dále docházelo k likvidaci sovětských válečných zajatců. Většina jich zemřela v důsledku hladu a epidemií v německých internačních táborech. Ti, co přežili, putovali po válce do sovětských gulagů (pro Stalina to byli zrádci, protože se vzdali nepříteli).

Konec války (1944-1945)

Evropa

Západní fronta

6.6.1944 (den „D“) – vylodění v Normandii (operace Overlord). Největší vylodění v dějinách. Vrchním velitelem byl americký generál Dwight Eisenhower. Při operaci bylo použito 7000 lodí a 10000 letadel, byli nasazeni i výsadkáři. Vylodili se tu Američané, Britové a Kanaďané. Německé obraně (Atlantický val – „pevnost Evropa“) velel německý maršál Rommel. O úspěchu operace rozhodla především totální letecká převaha Spojenců.

Již první den se vylodilo 156000 spojeneckých vojáků. Vojáci se vylodili na 5 invazních plážích. Němci kladli největší odpor na pláži Omaha, kde se vylodili Američané (viz film „Zachraňte vojína Ryana“).

Němcům se nepodařilo zabránit vylodění ani postupu Spojenců. V závěru války spoléhali na „zázračné zbraně“. V1 byl bezpilotní letoun, který se dal celkem bez problémů sestřelit. V2byl ale div techniky. Byla to první použitelná balistická raketa.

Konstruktérem byl Wernher von Braun, který rakety konstruoval v Peenemünde. Po válce byl von Braun zajat Američany a byl hlavním konstruktérem rakety, která vynesla americké astronauty na Měsíc. V2 letěla rychlostí 6000 km/hod. a dosahovala výšky 100 kilometrů, dolet byl 300 kilometrů. Nesla 100 kg trhaviny. Nešla sestřelit. Poprvé byla nasazena v září 1944 při bombardování Londýna, kde způsobila velké škody, válku ale zvrátit nemohla.

červenec 1944 (20.7.) – atentát na Hitlera. Atentát provedl plukovník hrabě Claus Schenk von Staufenberg, který uložil bombu v Hitlerově hlavním stanu v Rastenburgu (Východní Prusko). Spiklenci chtěli nejen zabít Hitlera, ale rovněž provést vojenský puč, odstavit od moci SS a uzavřít mír se západními Spojenci. Při výbuchu bylo 6 mrtvých, ale Hitler byl pouze zraněn (zachránil ho těžký dubový stůl, pod nímž bomba vybuchla). Následovaly represe, při nichž byli skuteční i domnělí spiklenci zavražděni (některé odsoudil lidový soud v čele se soudcem Rolandem Freislerem). Rommel byl donucen spáchat sebevraždu (nebyl přímo do spiknutí zapleten, věděl však o něm a nepověděl…).

postup spojenců na západní frontě – postup byl velmi rychlý a již v srpnu 1944 vstoupili Spojenci do Paříže. Již před vstupem Spojenců vypuklo v Paříži povstání. Poté vstoupili do Paříže Američané a jednotky generála de Gaulla. V říjnu 1944 dobyli Spojenci první německé město, ležící na západ od Rýna – Aachen (Cáchy).

prosinec 1944 – německá ofenzíva v Ardenách. Němci se vzchopili k poslednímu úderu ve 2SV a zahájili překvapivý protiútok. Nakonec však byli poraženi a vyčerpali zde svoje poslední zálohy. V bitvě v Ardenách padlo 80000 Američanů a 100000 Němců!

březen 1945 (6.3.) – Spojenci překročili Rýn (most u Remagen).

Itálie

1944 (leden-květen) – 4 bitvy o Monte Cassino (benediktýnský klášter). Během bojů byl klášter prakticky zničen. Nakonec Spojenci Monte Cassino dobyli (závěrečný útok vedli Poláci).

leden 1945 – na Mussoliniho rozkaz byl hrabě Ciano (bývalý ministr zahraničí) odsouzen k smrti a zastřelen.

duben 1945 (28.4.) – Mussolini zastřelen. Mussoliniho chytli (spolu s jeho milenkou) italští partyzáni, když se pokoušel uprchnout do Švýcarska (chycen v Giulino di Mezzegra u jezera Como). Byl zastřelen a pověšen na náměstí v Miláně spolu se svými přívrženci.

Východní fronta

V lednu 1944 se Sovětům podařilo, po 900 dnech, prolomit blokádu Leningradu.

březen 1944 – začala velká sovětská jarní ofenzíva. Rudá armáda obsadila celou Ukrajinu a dostala se až ke Karpatům.

březen 1944 – německá okupace Maďarska. Němci tím reagovali na postup Rudé armády. Horthy byl donucen dodatečně vyslovit souhlas s okupací. Následovaly deportace maďarských židů (viz holocaust).

srpen 1944 – státní převrat v Rumunsku. Maršál Antonescu byl na rozkaz krále zatčen a Rumunsko přešlo na stranu Spojenců.

srpen-říjen 1944 – Varšavské povstání. Varšava povstala proti Němcům. Velitelem povstání byl generál Bór-Komorowski. Sověti už byli na předměstí, ale Polákům nepomohli a nechali je vykrvácet, protože povstalci byli podporováni londýnskou exilovou vládou. Povstání bylo Němci brutálně potlačeno. Zavražděno bylo asi 200000 lidí (především civilistů), Varšava byla srovnána se zemí.

říjen 1944 – Finsko vypovědělo válku Německu! Už v září 1944 Finové zastavili boje proti SSSR. V říjnu také vojska Rudé armády a maršála Tita osvobodila Bělehrad.

leden 1945 – viselsko-oderská operace. Sověti se během této ofenzívy dostali od Visly až k Odře. Obsadili celé Polsko, odřízli Východní Prusko od zbytku Německa a dostali se na 60 kilometrů od Berlína.

únor 1945 – Sověti po dvouměsíčním obléhání dobyli Budapešť.

V dubnu 1945 byla dobyta Bratislava, Vídeň a Královec (Königsberg).

únor 1945 (4.2.-11.2.) – Jaltská konference (Krym, dnes Ukrajina). Druhá konference Velké trojky. Opět se tu sešli Roosevelt, Stalin a Churchill. Konference formulovala hlavní zásady poválečné politiky Spojenců:

1. Německo i Rakousko budou rozděleny na 4 okupační zóny (4. dostali Francouzi, prosadil Churchill).
2. Německo bude demilitarizováno a denacifikováno, váleční zločinci budou potrestáni.
3. Posunutí Polska – území východně od Curzonovy linie si Stalin ponechal. Polsko bude odškodněno územím na západě, na úkor Německa (ústupek Stalinovi).
4. SSSR se zavázal, že do 3 měsíců po skončení války v Evropě vstoupí do války s Japonskem a dostane za to Jižní Sachalin a Kurily.
5. Spojenci souhlasili, že SSSR bude mít v OSN 3 hlasy! (nepochopitelný ústupek Stalinovi).

Zakládajícími státy OSN byly SSSR, a dále Ukrajina a Bělorusko jako „samostatné republiky“. Po rozpadu SSSR v roce 1991 přešlo členství SSSR automaticky na Rusko, tudíž i Rusko je dnes považováno za zakládajícího člena OSN.

Celkově k Jaltě: Na Jaltě se moc nebral ohled na Churchilla, rozhodovali hlavně Stalin a Roosevelt (což vyplývalo z válečné situace). Roosevelt byl už ovšem nemocný (zemřel v dubnu 1945). Ve svém důsledku znamenala Jalta rozdělení poválečné Evropy. Stalin po válce nedodržel svoje sliby a ve střední a jihovýchodní Evropě vybudoval systém satelitních států.

duben 1945 (25.4.) – sovětská a americká vojska se setkala na Labi (u Torgau – v Sasku, jižně od Berlína).

květen 1945 – Berlín dobyt Rudou armádou (2.5. zavlála nad Reichstagem sovětská vlajka). Sovětský útok na město začal v dubnu. Hitler spáchal sebevraždu 30.4. (s Evou Braunovou, zemřel dva dny po Mussolinim). Hitlerovým nástupcem se stal viceadmirál Karl Dönitz.

Josef Goebbels spáchal sebevraždu 1.5.1945 s celou svojí rodinou. Hermann Göring padl do zajetí. Byl odsouzen k smrti v Norimberském procesu, popravě se vyhnul sebevraždou. Heinrich Himmler padl rovněž do zajetí, kde spáchal sebevraždu.

7.5.1945 – Němci podepsali bezpodmínečnou kapitulaci v Remeši. Za Němce ji podepsal generálplukovník Alfred Jodl. Kapitulace vstoupila v platnost 8.5.1945 – konec druhé světové války v Evropě.

Kapitulace vstoupila v platnost ve 23:01 SEČ, v SSSR už tedy bylo 9.5. (0:01)! Navíc Sověti si vymínili, že Němci podepsali kapitulaci ještě jednou 9.5. v Berlíně. V Berlíně to za Němce podepsal polní maršál Wilhelm Keitel. Proto Sověti slaví „Den vítězství“ 9.5.

červenec-srpen 1945 (17.7.-2.8.1945) – konference v Postupimi (Potsdam, u Berlína, dnes hlavní město spolkové země Brandenburg). Třetí a poslední konference Velké trojky. Účastnili se jí Stalin, Truman (nový americký prezident, Roosevelt zemřel v dubnu 1945) a Churchill/Attlee (Churchill totiž prohrál volby, a tak ho během konference vystřídal nový britský labouristický premiér Clement Attlee). Konference v zásadě potvrdila ujednání z Jalty. Byly upřesněny nové německé hranice – nové hranice Polska a Německa budou na Odře a Nise, Východní Prusko bude rozděleno mezi Polsko a SSSR. Dále byl odsouhlasen odsun Němců z Polska, Československa a Maďarska.

Tichomoří

Od Guadalcanalu (konec bojů v únoru 1943) Američané podnikali „žabí skoky z ostrova na ostrov“. Nejtěžší boje se vedly kolem Filipín. V červnu 1944 proběhla velká námořní bitva ve Filipínském moři. Japonci v ní ztratili 3 letadlové lodě, Američané žádnou.

říjen 1944 (24.-26.10.) – bitva u Leyte. Leyte je název jednoho filipínského ostrova a zároveň zálivu u tohoto ostrova, kde proběhla bitva. Největší námořní bitva všech dob! Japonci ztratili 4 letadlové lodě + 3 bitevní lodě (+ 9 křižníků a 14 torpédoborců), Američané jednu letadlovou a 2 eskortní letadlové lodě (+ 3 torpédoborce). Těžká porážka Japonska, ze které už se japonské námořnictvo nevzpamatovalo. V bitvě u Leyte použili Japonci poprvé sebevražedné letouny – kamikadze.

duben-červen 1945 – Okinawa. Okinawa je největší ostrov souostroví Rjúkjú (Nansei), které leží mezi Taiwanem a Japonskem.  Američané nakonec po těžkých bojích ostrov dobyli, ale měli poměrně velké ztráty.

Na Okinawě padlo 100000 Japonců a 12500 Američanů, což byl pro Japonce relativně velmi příznivý poměr (ve srovnání s jinými boji). Japonci kladli fanatický odpor a jejich kamikadze potopily spoustu lodí. Celkově přišli Američané na Okinawě o 26 lodí, dalších 262 (!) bylo poškozeno. Japonci tu ale ztratili největší bitevní loď na světě, Jamato, která byla potopena 7.4.1945. Dobytí Okinawy umožnilo Američanům vybudovat zde základny pro plánovaný útok na Japonsko. Invaze do Japonska byla plánována na roky 1945-1946, ale atomové bomby nakonec válku zkrátily a invaze se nekonala.

Atomové bomby a vstup SSSR do války – srpen 1945

V říjnu 1939 napsal Albert Einstein (německý fyzik židovského původu, který emigroval do USA) dopis Rooseveltovi, ve kterém ho varoval, že by Němci mohli vyvinout jadernou zbraň → v roce 1941 zahájili Američané projekt Manhattan – vývoj jaderné zbraně. Hlavním konstruktérem jaderné zbraně byl Julius Robert Oppenheimer. Středisko výzkumu bylo v Los Alamos (Nové Mexiko).

Na projektu Manhattan pracovalo 20000 vědců a techniků. První pokusný jaderný výbuch byl proveden u města Alamogordo v Novém Mexiku. Síla výbuchu vědce překvapila – výbuch vyrazil všechna okna v okruhu 200 kilometrů! Julius Robert Oppenheimer (1904-1967) byl později v 50. letech odstaven od jaderného výzkumu, protože byl podezírán ze spolupráce se Sověty (spolupráce mu ovšem nebyla dokázána).

6.8.1945 – Hirošima. První atomovou bombu svrhlo letadlo Enola Gay, které startovalo z Marian. Bomba se jmenovala Little Boy („Chlapeček“) a byla uranová. Okamžitě bylo zabito 60000-80000 lidí.

8.8.1945 – přesně 3 měsíce po kapitulaci Německa (v souladu s dohodou z Jalty, ale v rozporu se sovětsko-japonskou smlouvou o neútočení!) vyhlásil SSSR válku Japonsku a sovětská vojska vtrhla do Mandžuska.

9.8.1945 – Nagasaki. Původně měla být bombardována Kokura, ale bylo špatné počasí, tak bombu shodili na náhradní cíl, Nagasaki (viz film „Knoflíkáři“). Tato bomba se jmenovala Fat Man („Tlouštík“), byla plutoniová a mnohem silnější než ta první, ale zahynulo méně lidí (okamžitě asi 40000), protože v Nagasaki je kopcovitý terén. V Hirošimě i Nagasaki zemřelo spousty lidí dlouho po výbuchu (na nemoci z ozáření, nádory, dědičné vady apod.), přesný počet obětí není znám.

Konec druhé světové války

14.8.1945 – japonský císař Hirohito vyhlásil v rozhlase kapitulaci Japonska a ukončení války.

Kapitulace byla v zásadě bezpodmínečná, jen jednu japonskou podmínku nakonec Američané splnili – nesvrhli japonského císaře. Hirohito vládnul 62 let a zemřel v roce 1989 ve věku 87 let.

2.9.1945 – podepsána kapitulace Japonska, definitivní konec druhé světové války!Kapitulace byla podepsána na palubě křižníku Missouri v Tokijském zálivu. Za USA podepsal kapitulaci generál Douglas MacArthur.

Výsledky druhé světové války

Bezprostřední výsledky

55 milionů mrtvých (odhad – Kronika lidstva). Největší absolutní ztráty měl SSSR (21 milionů), dále Čína (12 milionů), Polsko (6 milionů), Německo (5 milionů). Největší ztráty vzhledem k počtu obyvatelstva mělo Bělorusko (¼ obyvatelstva) a Polsko. Většina mrtvých byli civilisté!

Encyklopedie moderní historie udává odhad 50-60 milionů mrtvých, z toho přímo na bojištích padlo 15-20 milionů.

hlavní poražení – 1)Německo – ztratilo spoustu území ve prospěch Polska (hranice na Odře a Nise, část Východního Pruska) a SSSR (část Východního Pruska). Německo (a rovněž Rakousko) bylo rozděleno na 4 okupační zóny, na 4 zóny byla rozdělena i hlavní města – Berlín a Vídeň. Zóny byly spravovány Spojenci (SSSR, USA, VB, Francie).

– 2)Japonsko – ztráta území: Japonci museli vyklidit všechna území, získaná ve 2SV, Čínu (včetně Mandžuska), a dále Koreu (osvobozena Sověty a Američany, poté rozdělena), Taiwan (Formosa – připadl Číně), jižní Sachalin a Kurily (připojeno k SSSR) a ostrovy v Tichomoří (ty bývalé, které zabralo Japonsko po 1 SV Německu, zabraly po 2SV USA). Japonsko bylo dále okupováno USA. Císař Hirohito zůstal na trůně, ale Japonsko se stalo konstituční monarchií a podle nové ústavy již císař nebyl bohem.

Na rozdíl od 1SV nebyly nakonec s Japonskem a Německem uzavřeny mírové smlouvy. Důvodem byly rozpory Spojenců.

Potrestání válečných zločinců

listopad 1945-říjen 1946 – Norimberský proces. Soudili zde zástupci 4 vítězných mocností. 12 nacistických pohlavárů (německých a rakouských) bylo odsouzeno k trestu smrti. Popraveno bylo jen 10 lidí, protože Hermann Göring (říšský maršál) se popravě vyhnul sebevraždou a Martin Bormann (vůdcův tajemník) byl odsouzen v nepřítomnosti a nebyl nikdy dopaden. Nejvýznamnějším popraveným tak byl Joachim von Ribbentrop, ministr zahraničí Německa. Další byli odsouzeni do vězení, 3 obžalovaní byli osvobozeni.

Celkem bylo souzeno 24 lidí, z toho Martin Bormann v nepřítomnosti. Robert Ley (vedoucí Německé pracovní fronty) spáchal sebevraždu v průběhu procesu, líčení proti průmyslníku Gustavu Kruppovi von Bohlen bylo pro jeho onemocnění přerušeno. Konce líčení se tedy dočkalo 22 obžalovaných, z toho jeden v nepřítomnosti. Göring spáchal sebevraždu až poté, co byl odsouzen k trestu smrti. Popraveno bylo těchto 10 odsouzených: Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel (generál polní maršál, podepsal druhou kapitulaci Německa v Berlíně), Alfred Jodl (generálplukovník, podepsal kapitulaci Německa v Remeši), Alfred Rosenberg (říšský ministr pro okupovaná východní území), Ernst Kaltenbrunner (nástupce Heydricha ve funkci vedoucího úřadu RSHA – Hlavní úřad říšské bezpečnosti), Wilhelm Frick (bývalý ministr vnitra a jeden ze tří nacistů v první Hitlerově koaliční vládě, za války říšský protektor v Čechách a na Moravě), Julius Streicher (vydavatel časopisu Stürmer), Fritz Sauckel (zplnomocněnec pro pracovní nasazení), Hans Frank (generální guvernér Polska) a Arthur Seyss-Inquart (podílel se na anšlusu Rakouska, poté říšský komisař pro Holandsko). Dále padly 3 tresty doživotního vězení – Rudolf Hess (bývalý Hitlerův stranický zástupce), Walter Funk (říšský ministr hospodářství) a Erich Raeder (admirál). 4 nacisté dostali nižší tresty vězení: Baldur von Schirach (vůdce říšské mládeže, 20 let), Albert Speer (říšský ministr, 20 let), Konstantin von Neurath (bývalý ministr zahraničí a později první říšský protektor v Protektorátu Čechy a Morava, 15 let), a Karl Dönitz (viceadmirál a po Hitlerově sebevraždě říšský prezident, 10 let). 3 lidé byli osvobozeni – Hans Fritzsche (vedoucí říšského rozhlasu), Franz von Papen (bývalý říšský kancléř, později velvyslanec) a Hjalmar Schacht (prezident říšské banky). Nejdéle seděl Rudolf Hess, který dostal doživotí. V roce 1987 spáchal ve věznici Spandau, kde byl vězněn od roku 1946, ve věku 93 let sebevraždu. Právní základ norimberského rozsudku je ovšem sporný, neboť nacisté byli odsouzeni podle norem mezinárodního práva, které se staly normami až poté, co je porušili nacisté. Nacisté byli odsouzeni za zločiny proti míru, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a spiknutí proti míru.

Soud dále soudil nacistické organizace jako celek. Označil SS, SD, gestapo a vedení NSDAP za zločinecké organizace, naopak říšský kabinet, generální štáb a vrchní velení wehrmachtu bylo osvobozeno.

červen 1946-listopad 1948 – Tokijské procesy. Obdoba Norimberského procesu pro japonské válečné zločince. Byli souzeni nejvyšší představitelé Japonska, s výjimkou císaře. Padlo 7 rozsudků smrti (mj. bývalý premiér Tódžó) a 14 doživotních trestů.

Mimo tyto hlavní procesy byla vedena řada dalších procesů proti válečným zločincům v mnoha zemích. Popraveni byli například Pierre Laval (bývalý předseda vlády vichystické Francie), Vidkun Quisling (norský premiér), Jozef Tiso (prezident Slovenska).

Dlouhodobé důsledky

Hlavními vítězi 2SV se staly SSSR a USA. Tyto dvě supervelmoci si rozdělily svět. Naopak význam Evropy po 2SV upadl. VB a Francie sice válku vyhrály, ale byly oslabeny a staly se velmocemi 2. řádu. Německo a Japonsko byly okupovány, vojensky se staly naprosto bezvýznamnými. Evropa byla rozdělena („železná opona“) a vypukla studená válka, která trvala přibližně do roku 1989 (za její konec se obvykle považuje pád Berlínské zdi 9.11.1989).

Založení OSN

OSN byla založena na zasedání v červnu 1945 (26.6.) v San Francisku, kde byla podepsána Charta OSN. Zakládajících států bylo 51 (včetně Československa). Nejdůležitějším orgánem OSN se stala Rada Bezpečnosti, jejichž 5 stálých členů (hlavních vítězů války a později oficiálních jaderných velmocí) má právo veta.

Poslední aktualizace: 14.1.2019