17. Listopad

17. listopad
18. listopad je jedním z nejvýznamnějších dat našich národních dějin. Toto datum je spojeno s událostmi v letech 1939 a 1989, kdy se lidé nebáli a vyjádřili svůj názor proti totalitní diktatuře. I když spíše je možná pravdě bližší, že se báli, přesto však svůj názor vyjádřili. Jednou to nakonec dopadlo dobře a jednou moc špatně. Tak už to v dějinách bývá. Ale jejich odvaha je hodná obdivu v obou případech.  Zdeněk Hübner sesbíral v tomto svém článku opět mnoho citátů, vážících se k oběma událostem.

„My jsme nejlepší, když je nám nejhůř.“  (Jan Masaryk)

„Naše demonstrace má svůj význam, neboť svět se musí dozvědět pravdu o tom, že český národ nesouhlasí s okupací. Nepůjde o žádnou příjemnou vycházku, ale kdo se bojí, ať zůstane doma. Já jdu!“  (Jan Opletal)

„Studentská akce byla neuváženě vyvolána šovinistickou benešovskou agitací, přičemž hrála velkou roli provokace.“  (I. ilegální vedení KSČ ve zprávě do Moskvy)

„Když vládce činí, co je správné, bude mít vládu nad lidem, aniž by vydával rozkazy. Jestliže vládce sám nedělá, co je správné, žádné zákazy nemají cenu.“  (Konfucius)

„V některých zemích je uzákoněno, že občan nesmí opustit krajinu, ve které se náhodou narodil. Smysl tohoto zákona je: tato země je tak špatně spravována, že každému jedinci je zakázáno se odstěhovat, protože by ji jinak opustili všichni.“  (Voltaire)

„Byl divný tenhle stát, když musel jsi se dívat, jak zakázali hrát a zakázali zpívat.“ (K.Kryl)

„Žádná moc tohoto světa, byť se i s celým peklem spolčila, neudrží národ vzdělaný, ušlechtilý a statečný v poddanosti, v otroctví.“  (Karel Havlíček Borovský, 1849)

„Sedmnáctý listopad byl důkaz, že se nacisté této mladé síly báli. Proto se tento den stal mementem pro všechny vyznavače násilí a teroru.“  (architekt O.Nový, 1979)

„Za svobodu se musí bojovat! Vytvořit obraz národní sebeúcty, právo na svobodu nezávislé existence. Jde nám o přítomnost, ale ještě více o budoucnost… Naši předchůdci nepochybovali o tom, že poroba je horší než smrt.“  (student Martin Klíma v projevu na Albertově, 17.11.1989)

„Ačkoli bylo opětovně vážně varováno, pokouší se od nějaké doby skupina českých intelektuálů ve spolupráci s emigrantskými kruhy v cizině menšími anebo většími akcemi odporu rušiti klid a pořádek… při tom bylo zjištěno, že původci těchto aktů odporu jsou zvláště také na českých vysokých školách…“            (úřední německá zpráva, 17.11.1939)

„Za těmito událostmi stojí nepřátelé socialistického zřízení a zahraniční antikomunistická centra, která se zaměřují především na mladé lidi a snaží se zneužít jejich netrpělivosti, nespokojenosti a přirozené kritičnosti…“                 (ČNR, 20.11.1989)

„Vyhnali nás z náklaďáků a museli jsme běžet „uličkou“, kterou tvořilo po každé straně deset esesáků, kteří byli vyzbrojeni klacky a holemi. Běžíme pod ranami a kopanci, zbiti do krvava.“             (jízdárna v Ruzyni, 1939)

„Bezbranní jednotlivci museli projít bicí uličkou, někteří klesli do bezvědomí. Lidé doslova řvali hrůzou. Ty rány byly hrozné, vždycky někomu bouchli hlavou o autobus, on spadnul na zem, tam do něj tři v červených baretech tloukli obuškem.“  (Národní třída, 1989)

„Cestou byli v pravém slova smyslu mlácení. Padali, vstávali zablácení, mnozí byli zkrvavení a rozbouření vojáci je surově bili a křičeli: „My vám dáme demonstrovat!“   (1939)

Křičel na nás: „Kdyby vás byla polovina, tak vás zlikvidujeme. Chtěli jste západní demonstraci, tak ji máte!“ Jiný muž v uniformě s červeným baretem se ohnal s obuškem na ležícího chlapce a řval na něj: „Já ti dám demokracii!“   (1989)

„Kliničtí lékaři, mající službu, ošetřují v ambulanci lehčeji raněné, kteří si nevyžadují přijetí a na jejich žádost je nezapisují. Cíl toho je průhledný.“   (1939)

„Mnozí zranění z obav před Bezpečností nevyhledali lékaře, nebo se nechali ošetřit v nemocnicích mimo Prahu.“  (1989)

„Byli zatýkáni pouze studenti. Dívčí pavilon byl německými vojáky pouze obsazen; studentky zatýkány nebyly, bylo jim však dáno na srozuměnou, že se musí vystěhovat.“  (1939)

„Čtyři příslušníci SNB chytili mladou dívku, drželi jí roztažené ruce a nohy a obušky jí bili do břicha a do obličeje. Zároveň do ní kopali. Příslušník „červených baretů“ ji vší silou udeřil obuškem přes prsa. Poté ji za vlasy odtáhli k policejním antonům.“  (1989)

„Demonstrace byly potlačeny bez použití násilných prostředků.“  (úřední zpráva, 1939)

„Žádný z účastníků manifestace neutrpěl těžké zranění.“  (Lidová demokracie, 20.11.1989)

„Z naší prolité studentské krve se rodí nový svět a nový čas. Doufejme, že silnější a lepší všech světů a časů předchozích…“  (Albert Pražák, 1945)

„Dokud je odpor proti socialismu v této zemi trestným činem, nemá souhlas se socialismem valnou cenu.“  (z posledních samizdatových LN)

„Ke klacku sahá ten, komu došly ideje.“  (Karel Marx)

„U nás nejsou političtí vězni, u nás jsou pouze lidé odsouzení podle paragrafů našich zákonů“. (šéfredaktor RP Zdeněk Hoření, 25.11.1989)

„Slovy můžeš zatajit, co chceš, skutky tě prozradí.“  (François de la Rochefoucauld)

„S historií se dá leccos provádět: něco zatajit, vyretušovat, uhladit, nalakovat, zatemnit, ale zbavit jakýkoliv národ jeho historie není možné – pravda vyjde dříve nebo později vždycky najevo.“  (sovětský Sputnik, listopad 1989)

„Vždycky mne bude mrzet, že jsem se v tom okamžiku nerozhodl, a aniž bych se chránil novinářským průkazem, že jsem si tehdy nesedl na zem vedle studentů.“  (reportér Vlasty)

„Ani jeden z nás neviděl v rukou manifestantů tyče a gumové hadice, o kterých po dvou dnech psalo Rudé právo. Lidé, kteří se brání voláním jména „Gándhí“, nemívají v rukou lešenářské trubky a gumové hadice.“  (očitý svědek)

„Nenásilí se vysmívá moci tyrana a zesměšňuje ji tím, že neodplácí stejnou mincí, ani neustupuje.“  (Gándhí)

„Neměli by lidé, kteří dnes rozhodují o osudech našeho státu, vzít vážně poznámku akademického slovníku, že slova pendrek a obušek patří do slovní zásoby minulých dob?“ (Milan Jelínek, 1989)

„Drtivá většina našich občanů se tak či onak na vzniku této situace podílela. Třeba svým mlčením.“  (redakce Vlasty)

„Dlouho jsem mlčel, tak se alespoň teď chci vyjádřit.“ (neznámý dárce, který stávkujícím studentům věnoval neuvěřitelně vysokou částku)

„Omlouvám se té mládeži, o níž jsem si myslel, že žije jen heavy metalem či Michalem Penkem.“  (Jan Rejžek)

„Pokládám generální stávku za dosud nejefektivnější investici v našich dějinách… K jakému stupni pokrytectví museli dospět ti, kdo sami dosáhli mistrovství v rozvracení ekonomiky, když se nyní obávají dvouhodinového symbolického přerušení práce?“  (Miloš Zeman)

„Od této chvíle se všichni účastníme řízení této země a všichni proto neseme odpovědnost za její osud.“  (Václav Havel, 26.11.1989)

„Svobodní zůstaneme jen tehdy, bude-li svoboda druhého pro nás stejně cenná jako svoboda vlastní.“  (Jiří Dienstbier)

„Kdo říká, že stávkový týden byl ztracený a studenti zmeškali hodiny, nemá pravdu. Učili se dějepis, občanskou nauku, etiku, rétoriku, logiku, kulturnost lidských vztahů v praxi… Ve škole jsme odpověděli dětem na tolik otázek jako nikdy předtím. A ne každý z kantorů obstál.“  (Jaroslav Fořt, ředitel gymnázia W.Piecka, Praha)

„Všichni jsme teď začali chodit do školy. Do školy demokracie. Chodíme do ní v těchto dnech mladí i starší. Nejsme si jisti, zda vyšší věk a větší životní zkušenost jsou v této škole výhodou. Patrně ne. Obstát v hodině demokracie totiž předpokládá i samostatnost myšlení a jednotu slov a činů. Tím jsme my, lidé starší, v minulosti nijak nevynikali a uměli jsme si to většinou i zdůvodnit…“  (redakce Svobodného slova, 26.11.1989)

KROMĚ ÚV STÁVKUJÍ VŠECHNA DIVADLA!

NECHCEME CEAUCESCOSLOVENSKO

40 LET JSME BYLI VEDENI STRANOU, TEĎ CHCEME JÍT ROVNĚ!

„Mluví líp než Jakeš!“ (po projevu maďarského studenta)

MLUVME PRAVDU, LEŽ SE ZHROUTÍ

PORUČÍME VĚTRU, DEŠTI?  DNES UŽ JENOM V BUKUREŠTI!

ZÍTRA BUDE NA ÚZEMÍ CELÉ NAŠÍ REPUBLIKY VŠEM JASNO

TELEVIZE LHALA, ŽE TO TATRA VZDALA

RUDÉ PRÁVO! NEMĚLO BY SES ALESPOŇ ČERVENAT?

MALÉR, SOUDRUZI – PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ SE KONEČNĚ SPOJILI…

TAK JSTE NÁM TEN KOMUNISMUS VYTLOUKLI Z HLAVY, SOUDRUZI…

ČS.SOUBOR PÍSNÍ A TANCŮ UŽ NEBUDE TANČIT JAK KDO PÍSKÁ!

SVATÁ ANEŽKO chraň nás PŘED ČESKÝM SVAZEM ŽEN

PANÍ UČITELKO, UŽ NEBUDETE MUSET LHÁT!

…A VAŠIM POHÁDKÁM JE KONEC

KONEČNÁ, PROSÍME ODSTUPTE!“  (na konečné stanici metra)

AŤ ŽIJE KSČ!  AŤ ŽIJE SOCIALISMUS!  NECHCEME STÁVKU!  AŤ ŽIJE SNB!  AŤ ŽIJE LIDOVÁ MILICE!  MY SE NEDÁME!  AŤ ŽIJE ČSLA!  KDO JE HAVEL?!

(ze shromáždění členů strany 26.11.1989 v Litoměřicích)

RUDÉ PRÁZDNO

„Neuvěřitelná disciplinovanost demonstrujících statisíců, vtipnost hesel a jednoznačnost demokratických požadavků odhalily vysokou politickou kulturu našich národů.“  (Jiří Dienstbier)

„Moje generace všechno způsobila a musí odejít. Nemáme morální právo na to, abychom se během pár týdnů stali uvědomělými demokraty.“  (Josef Vágner, zakladatel safari)

„Demokracii nemůže vybojovat jediná skupina. Vyžaduje osobní nasazení každého z nás.“  (z materiálů OF, listopad 1989)

Miroslav Horníček na dotaz, koho lituje, že se nedožil 17.listopadu: „Jana Wericha, Jana Skácela, Oldřicha Mikuláška, Jaroslava Seiferta a mnoho dalších. Lituji i ty, kteří se toho dne dožili a žijí dnes s pocitem, že se vlastně nic nestalo.“

„Po dvaceti letech bezčasí se vracejí do naší země dějiny. Můžeme za to poděkovat, a není to poprvé v naší historii, svobodomyslným studentům a vůbec mladým lidem, kterým patří budoucnost této země.“  (Václav Havel z balkónu Melantrichu, 22.11.1989)