Starověké Řecko I. – Řecké báje, Kréta, Sparta, Athény

Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis I. (pravěk a starověk). V rámci tohoto tématu článek navazuje na 3.díl – Starověký Egypt, Indie a Čína – Historie, Kultura, Náboženství. Po tomto díle následuje Starověké Řecko II. – Válka Perská, Peloponéská, Makedonie

Staré Řecké Báje a Pověsti

Starověké Řecko – starověké Řecko končilo na severu Olympem, na druhou stranu k němu patřilo pobřeží Malé Asie.

Náboženství – Bohové

Náboženství starých Řeků bylo polyteistické. Řečtí bohové jsou krásní, silní a nesmrtelní, mají ale lidské vlastnosti (dobré i zlé).

Zeus (2. pád Dia) – nejvyšší bůh, hromovládce, sídlil na hoře Olymp. Jeho manželkou byla bohyně Héra, ochránkyně rodiny. Bratři Dia

• Poseidon, bůh moří
• Hádés – bůh podsvětí

Další bohové: 

• Athéna – bohyně moudrosti, války a ochránkyně města Athén
• Arés – bůh války
• Afrodita – bohyně lásky
• Artemis – bohyně lovu
• Hermes – posel bohů, ochránce obchodu
• Dionýsos – bůh plodnosti a vína
• Apollon – bůh věd a umění
• Demeter – bohyně úrody

Otcem Dia byl Kronos („Čas“), který požíral své děti hned po narození, aby ho nemohly sesadit z trůnu. Zeus ale Krona nakonec svrhnul (před Kronem ho lstí zachránila jeho matka, Theia) a přinutil ho, aby vyplivnul své potomky. Héra byla velice žárlivá manželka, ale Zeus jí přesto neustále podváděl. Nemanželskými dětmi Dia byli mj. Apollón a Artemis. Bohové války byli dva – Athéna měla na starosti strategii a taktiku, Arés řídil bitevní vřavu. Athéna neměla matku, zrodila se přímo z Diovy hlavy.

Řecké báje a pověsti – Homér a jeho eposy

Homér – údajný autor dvou největších řeckých eposů. Podle tradice byl slepý.

Homér pravděpodobně žil kolem roku 800 př.n.l. Podle tradice pocházel ze Smyrny (dnes Izmir v Turecku). Je možné, že „homérské“ eposy ve skutečnosti napsalo více autorů. Odysseu možná napsal některý z Homérových žáků.

Homérské eposy:

• Ílias – tento epos vypráví o trojské válce. Ta podle eposu trvala 10 let. Název eposu je odvozen od Ilios (Trója). K trojské válce pravděpodobně skutečně došlo, a to někdy kolem roku 1200 př.n.l. Tróju (v dnešním Turecku) vykopal na základě informací z eposu Ilias Němec Heinrich Schliemann.

   Ilias: Paris, syn trojského krále Priama, unesl manželku spartského krále Menelaa, Helenu. Řekové podnikli proti Tróji trestnou výpravu. Vrchním velitelem řeckého vojska byl Agamemnon, mykénský král a bratr Menelaa. Řecký válečník Achilles se nejdříve kvůli sporům s Agamemnonem odmítal účastnit boje. Nakonec ale, po smrti svého přítele Patrokla, vytáhnul do boje a zabil po velkém boji Hektora, druhého Priamova syna a nejudatnějšího bojovníka Trójanů. Achilles se ovšem konce války nedožil, protože ho šípem do „Achillovy paty“ střelil Paris, a Achilles zemřel. Řekové nakonec zvítězili poté, co mazaný Odysseus vymyslel lest s trojským koněm.

• Odyssea – vypráví o návratu ithackého krále Odyssea z trojské války, jeho cesta trvala rovněž 10 let.

Jiné řecké báje: Héraklés, Théseus, Daidalos a Ikaros, Prométheus, Perseus a Andromeda, Iásón a Argonauti (o výpravě za zlatým rounem do Kolchidy), …

Nejstarší Řecké Státy

Kréta – Mínojské období

Kréta je největší řecký ostrov. Má ideální polohu – leží mezi Evropou, Afrikou a Asií, bylo tedy odsud z Evropy nejblíže k Blízkému východu a starověkému Egyptu.

   cca 2000 – 1350 př.n.l. (data velmi sporná!) – mínojské období (Mínós byl legendární krétský král). Nejstarší evropská civilizace! Kréťané jsou národ neznámého původu! Vytvořili vyspělou civilizaci. Měli tři druhy písma – hieroglyfy, lineární písmo A a lineární písmo B. První dvě písma se nepodařilo rozluštit a jejich původ je neznámý. Lineární písmo B rozluštil Angličan Michael Ventris – zjistil totiž, že toto písmo je již psáno archaickou řečtinou.

Kréťané asi žili v městských státech (palácích). Nejvýznamnějším palácem byl Knóssos (tzv. labyrint – vykopal ho Angličan Arthur Evans). Kréťané provozovali námořní obchod a ovládali moře široko daleko, proto nestavěli hradby. Posvátným krétským zvířetem byl býk, typickým symbolem byla dvojitá sekera (řecky labys – odtud slovo labyrint).

   Krétská civilizace zanikla kolem roku 1350 př.n.l., pravděpodobně díky vlně tsunami (výbuch sopky Théra kolem roku 1450 př.n.l. – datum velmi sporné) a invazi Achájů z řecké pevniny. Achájové už byli Řekové.

 

Tři hlavní vlny řeckého osídlení

1. 2000 př.n.l.   –   Achájové, do Řecka prý přišli ze severu.
2. 1500  př.n.l. (??)   –   Iónové
3. 1200 př.n.l.   –   Dórové

Mykénské období (cca 1600 – 1200 př.n.l.)

Cca 1600 – 1200 př.n.l. – mykénské období. Z tohoto období pocházejí obrovské hrady a paláce – největší z nich byly Mykény a Tíryns. Mykény (na poloostrově Peloponés) vykopal Němec Heinrich Schliemann (nejznámějším jeho nálezem je tzv. „zlatá maska krále Agamemnona“). Lví brána v Mykénách – nejznámější stavba z tohoto období. Mykénská kultura byla silně ovlivněna krétskou.

Temné (homérské) období (cca 1200-800 př.n.l.)

Někdy kolem roku 1200 př.n.l. asi proběhla trojská válka. Kolem roku 1200 př.n.l. také přicházejí Dórové, což způsobilo přechodný úpadek, byli totiž na nižším civilizačním stupni vývoje. Část předchozích obyvatel před Dóry ustoupila do Malé Asie. Dórové postupně buď splynuli s původním obyvatelstvem, nebo původní obyvatelstvo vyhnali, anebo vytvořili vládnoucí vrstvu (Sparta).

Řecko v Archaickém Období (cca 800 př.n.l. – 499 př.n.l.)

Vznik řeckých městských států

Polis = městský stát ve starověkém Řecku. Tvořilo ho město + blízké okolí. Městských států bylo v Řecku několik set. Často mezi sebou bojovaly a lišily se politickým zřízením:

1. tyranida (tyranis) = vláda jediného samovládce, tyrana. Slovo „tyran“ postupně získalo hanlivý význam, protože Řekové obvykle nesnesli samovládu tyrana dlouho.

   Raná řecká tyranis: tyran většinou omezil moc aristokracie. Opíral se o nespokojené vrstvy. Lid však tyrana snesl maximálně dvě generace a pak ho vyhnal.

• oligarchie = vláda několika
• aristokracie = vláda šlechty
• demokracie = vláda lidu

Nejvýznamnější řecké městské státy: Athény, Sparta, Korint, Théby, Efesos, Milétos.

Vrstvy řeckého obyvatelstva:

1. Plnoprávní občané. Plnoprávný občan se musel narodit občanům příslušného státu. Plná práva měli pouze muži.
2. Cizinci – přistěhovalci do řeckých států + jejich děti.  Nebyli plnoprávní, ale byli svobodní.
3. Otroci – nesvobodní. Otroci byli získáváni těmito způsoby: a)váleční zajatci, b)dovoz z ciziny, c)dlužní otroctví, d)narozením (dítě otroka).

Neřecké národy označovali Řekové slovem „barbaři“. Později udělali dvě výjimky – za barbary nebyli považováni Makedonci a Římané.

Velká řecká kolonizace

V archaickém období (po příchodu Dórů) byl v Řecku klid → přelidnění. Rozloha orné půdy ovšem nešla zvýšit (Řecko je hornaté) → zakládání kolonií mimo Řecko, ve Středomoří a Černomoří.

Mateřskému státu (zakladateli kolonií) se říkalo metropole. Jedna metropole založila často několik kolonií. Kolonie byly samostatnými městskými státy (nebyly to tedy „kolonie“ v dnešním slova smyslu), většinou ale udržovaly s metropolí čilé styky, a to především obchodní. Z kolonií se do Řecka dovážely hlavně suroviny a obilí, z Řecka do kolonií se vyvážely hlavně řemeslné výrobky, víno a olivový olej.

Nejvýznamnější řecké kolonie: Syrakusy (Sicílie), Massalia (dnešní Marseille), Neapolis (Neapol), Odessos (Varna), Byzantion (Istanbul).

Sparta

Sparta (též Lakedaimon) byl městský stát v kraji Lakónie, na jihu poloostrova Peloponés. Byla rozlohou největším řeckým městským státem (rozloha cca 8500 km²). Vládnoucí vrstvu tvořili Dórové, kteří si podmanili původní obyvatelstvo. Typická byla drsná, „spartánská“ výchova. Chlapci byli doma pouze do sedmi let věku. Pak jejich výchovu převzal stát. Vše ve Spartě bylo podřízeno potřebám armády. Sparťané prosluli jako skvělí válečníci.

Postižené děti házeli Sparťané hned po narození ze skály. Rovněž ženy procházely přísnou výchovou, byly fyzicky zdatné a měly mnohem lepší postavení ve společnosti než ženy v Athénách.

Vrstvy obyvatelstva ve Spartě

1. Sparťané – plnoprávní občané, vládnoucí vrstva. Nepracovali, jen válčili (ve věku 20-60 let). Menšina obyvatelstva. Stát jim přiděloval půdu i s otroky.
2. Perioikové – svobodní, ale neplnoprávní obyvatelé. Neměli podíl na řízení státu a nedostávali od státu příděl půdy, museli však sloužit v armádě.
3. Sparťané + perioikové = Lakedaimoňané (tvořili spartské vojsko)
4. Heilóti – původní porobené obyvatelstvo. Bylo jich více, než sparťanů a perioiků dohromady. Byli to otroci, nepatřili ale jednotlivcům, nýbrž státu, který je přiděloval i s půdou Sparťanům.

Státní zřízení ve Spartě

Spartské zřízení údajně vymyslel bájný zákonodárce Lykúrgos. V čele státu stáli formálně 2 králové. Byli to nejvyšší vojenští velitelé a měli i náboženské funkce. Dále zde bylo 5 eforů – úředníci, volení lidovým shromážděním na 1 rok. Měli správní a soudní pravomoci. Mohli sesadit kteréhokoliv úředníka, včetně krále. Starali se také o státní pokladnu.

1. Rada starších (gerúsiá) – tvořilo ji 30 úředníků (2 králové + 28 dalších). Měli poradní a soudní pravomoci.
2. Lidové shromáždění (apellá) – tvořili ho všichni dospělí a plnoprávní Sparťané (muži). Lidové shromáždění volilo efory i členy rady starších, schvalovalo zákony, válku a mír.

Ve skutečnosti mělo lidové shromáždění omezené pravomoci. Schvalovalo pouze návrhy zákonů, které předložila rada starších. Rada starších však mohla rozhodnutí lidového shromáždění zrušit!

Peloponéský spolek

Peloponéský spolek tvořila Sparta a její spojenci. Spojenecké smlouvy byly ovšem členům spolku (tj. jiným městským státům) Spartou vnuceny. Peloponéský spolek zabíral téměř celý poloostrov Peloponés. Sparta nezasahovala do vnitřních věcí členů spolku, ale velela spojeneckým vojskům.

Athény

Společenské vrstvy v Athénách

Athény – městský stát v kraji Attika. Uprostřed města stál opevněný pahorek – Akropole.

Rozvrstvení společnosti bylo podobné jako ve Spartě, byl tu však důležitý rozdíl: otroci nepatřili státu.

1. Občané – jen tito svobodní a plnoprávní obyvatelé vlastnili půdu a měli politická práva. Sloužili rovněž v armádě
2. Cizinci (metoikové) –  svobodní, avšak neplnoprávní obyvatelé. Museli rovněž sloužit v armádě, neměli ale politická práva a nesměli vlastnit půdu. Většinou to byli řemeslníci a obchodníci
3. Otroci – nesvobodné obyvatelstvo

Občanství v Athénách se získávalo obvykle narozením. Výjimečně mohl cizincům za zásluhy občanství udělit sněm. Ženy v Athénách měly mnohem horší postavení než ve Spartě, obě pohlaví se spolu téměř nestýkala.

Státní zřízení v archaických Athémách

V 7. století př.n.l. vládla v Athénách aristokracie. Její moc však byla postupně omezována.

1.    9 archontů – 9 nejvyšších státních úředníků, něco jako vláda (každý z nich měl trochu jiné pravomoci). Byli voleni z řad aristokracie na 1 rok.
2.    areopag – aristokratická rada. Měla správní a soudní pravomoci. Členy této rady se stávali doživotně bývalí archonti.
3.    lidové shromáždění (sněm – ekklésiá) – zasedali v něm všichni plnoprávní občané.

Data se u starých řeckých dějin v různých pramenech velmi často nepatrně liší (viz alternativní data v závorkách)

Drakón, Solón a Peisistratovci

621 př.n.l. (624 př.n.l.) – Drakónovy reformy. Drakón byl archontem. Dal sepsat zákony, založené na obyčejovém právu.

Charakteristické pro ně byli velmi tvrdé (drakonické) tresty. Zavedení zákonů omezilo vliv aristokracie.

594 př.n.l. (archontem v letech 594-593 př.n.l.) – Solónovy reformy. Solón byl aristokrat. Zabýval se však obchodem (velká výjimka, obchod normálně aristokracie neprovozovala!). Je rovněž prvním historicky doloženým athénským básníkem a je považován za jednoho z bájných 7 řeckých mudrců.

Sedm řeckých mudrců:

1. Kleobúlos z Lindu
2. Solón z Athén
3. Chilón ze Sparty
4. Biás z Priéné
5. Thalés z Milétu – slavný filosof a matematik, ale i politik. Dokázal předpovědět zatmění Slunce. Thaletova kružnice
6. Pittakos z Mytilény
7. Periandros z Korintu

Některé řecké prameny udávají trochu jiný seznam, ale Thalés, Solón, Pittakos a Biás se mezi 7 mudrců počítali vždy (Kronika lidstva). Solón byl v roce 594 př.n.l. zvolen archontem s mimořádnou pravomocí. Zavedl řadu reforem, v nichž se snažil o kompromis mezi aristokracií a ostatními vrstvami společnosti.

Solónovy reformy

• Zrušení dlužního otroctví. Dlužní otroctví bylo v Athénách nadále zakázáno. Staré dluhy byly zrušeny a otroci, kteří upadli do dlužního otroctví dříve, byli vykoupeni z otroctví státem.
• Rozdělení občanů do 4 majetkových tříd. Podle toho, jaký měl občan majetek, mohl zastávat určitý úřad, majetku odpovídalo rovněž zařazení v armádě. Příslušníci nejbohatší třídy mohli zastávat nejvyšší úřady a v armádě sloužili jako jezdci. Nejchudší (thétové) nemohli vykonávat žádné úřady, měli pouze právo zasedat na sněmu. V armádě pak sloužili jako lehkooděnci nebo (později – za Themistokla – viz řecko-perské války) jako veslaři. Zavedení majetkových tříd znamenalo značný pokrok, protože přístup do úřadů už nezávisel na původu (urozenosti), nýbrž na bohatství.
• Rada čtyř set (později Rada pěti set). Tento nový orgán měl správní pravomoci a tvořil protiváhu aristokratickému areopagu.

Rovněž byly zavedeny lidové porotní soudy, ke kterým bylo možné se odvolat proti rozhodnutí úředníků.

Tyranida Peisistratovců

Tyranida Peisistratovců trvala celkově (s přestávkami) mezi lety 561-510 př.n.l.

Peisistratos – vládnul v Athénách kolem poloviny 6. století př.n.l. jako tyran (samovládce). Za jeho vlády došlo k rozkvětu hospodářství a obchodu. Razil nové mince (s obrazem Athény a sovy). Podporoval rolníky, omezil moc aristokracie. Po Peisistratovi vládli jeho synové Hipparchos (zavražděn roku 514 př.n.l.) a Hippiás. Hippiás byl roku 510 př.n.l. vyhnán z Athén – konec tyranidy Peisistratovců.

Kleisthenés a počátky demokracie v Athénách

Kleisthenés – dostal se k moci v Athénách po vyhnání Peisistratovce Hippia. Provedl řadu demokratických reforem ve prospěch lidu, kterými zároveň omezil moc aristokracie. Položil základy athénské demokracie (demokracie = „vláda lidu“, tj. vládnou všichni svobodní občané – muži).

Po vyhnání Hippia proti sobě stáli představitel aristokracie Isagóras a představitel lidu Kleisthenés. Kleisthenés byl nejdřív Isagórem vyhnán z Athén. V letech 508-507 př.n.l. se však Kleisthenés vrací do Athén a Isagóras je naopak svržen. Teprve pak zavádí Kleisthenés ústavní reformy (Kronika lidstva).

Kleisthénovy reformy (též Kleisthénova ústava)

1. Územní organizace Athén. Rada čtyř set byla rozšířena na radu pěti set. Lidové shromáždění bylo rozděleno na 10 fýl (územních jednotek), podle kterých se pak „volilo“ (losem!) do rady pěti set – každá fýla vyslala celkem 50 zástupců. Rada pěti set pak řídila město.Před
2. Ostrakismos – střepinový soud (ostrakon = střep). Tato instituce byla zavedena jako ochrana demokracie před novým zavedením tyranidy. Lidé psali na střepy jména osob, u kterých se obávali, že by se mohli stát novými tyrany. Pokud někdo dostal více než polovinu hlasů, byl poslán z Athén na 10 let do vyhnanství. Neztrácel však čest ani majetek – nebyl to trest, nýbrž prevence.

Kleisthénem bylo lidové shromáždění organizováno nikoli podle území, nýbrž podle rodů, což bylo pro aristokracii výhodnější. Ani po Kleisthénových reformách však nebyla demokracie úplná – nejchudší obyvatelé (čtvrtá majetková třída, thétové) v radě pěti set nezasedali. Měli totiž pouze právo volit, nemohli však být sami voleni.

Periodizace Řeckých Dějin – Shrnutí

1. Mínojské období (Kréta)             cca 2000 – 1350 př.n.l.
2. Mykénské období                         cca 1600 – 1200 př.n.l.
3. Temné (homérské) období         cca 1200 – 800 př.n.l.
4. Archaické období                          cca 800 – 499 př.n.l.
5. Klasické období                                    499 – 338 př.n.l.
6. Helénistické období                             338 – 30 př.n.l.

Datum poslední aktualizace: 19.4.2018

Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis I. (pravěk a starověk). V rámci tohoto tématu článek navazuje na 3.díl – Starověký Egypt, Indie a Čína – Historie, Kultura, Náboženství. Po tomto díle následuje Starověké Řecko II. – Válka Perská, Peloponéská, Makedonie