Obsah
Mezinárodní letiště neleží kupodivu u hlavního města Suvy, ale na druhé straně ostrova Viti Levu, u města Nadi. Nadi a Suva tedy byly prvními destinacemi, které jsem v této ostrovní zemi navštívil. Po objetí dalších ostrovů jsem pak na Viti Levu zavítal podruhé.
Vzhůru na Fidži!
Poslední den na Vanuatu jsem jenom seděl u internetu a cpal se jídlem, protože jsem chtěl utratit zbylé vatu. Což je pro moje cesty typické – nejdříve na Tanně škudlím, abych vyšel s penězi a pak mi jich zase zbude hodně a musím je utratit. Na letiště Bauerfield ve Vile jsem tedy dorazil příjemně přejeden, a to se značným předstihem. Na check-inu jsem totiž musel být už tři hodiny před odletem.
A to přesto, že tento den odlétal jen jeden mezinárodní spoj (tedy ten náš) a přiletěla letadla dvě. Méně vytížené mezinárodní letiště si lze jen stěží představit, to vnitrostátních spojů odsud tedy létá víc. Samotné odbavení a let proběhnul bez problémů. Z Vily do Nadi je to necelých 1,000 kilometrů a letadlo letělo hodinu a třináct minut čistého času. V Nadi na letišti jsem dostal do pasu razítko, opravňující mě k pobytu na Fidži až na čtyři měsíce, a bylo to. Ani batoh mi neprohlíželi.
Fidži – základní informace
Fidži je ostrovní stát v Melanésii. Skládá se ze 322 větších ostrovů (z nichž pouze 106 jich je trvale obydleno) a nesčetných menších ostrůvků. Nejbližšími ostrovními sousedy Fidži jsou nezávislé státy Vanuatu (na západ od Fidži), Tuvalu (severně), Samoa (východně) a Tonga (nejbližší nezávislý stát, 770 kilometrů na východ od Fidži) a francouzské území Wallis a Futuna (na severovýchod).
Nový Zéland je vzdálen 2,120 kilometrů na jihozápad, Austrálie pak 3,160 kilometrů, rovněž na jihozápad. Fidži je, podobně jako třeba Rusko, USA či Kiribati, zemí, kterou prochází 180. poledník, a země se tudíž rozkládá současně na východní i západní polokouli, přičemž velká většina Fidži leží na polokouli východní. Datová hranice je ovšem v této části Pacifiku posunuta na východ, takže celé Fidži má stejné datum. Největšími ostrovy Fidži jsou Viti Levu (10,388 km2) a Vanua Levu (5,535 km2).
Celková rozloha souostroví je 18,274 km2 (mořská rozloha Fidži je ovšem 1.3 milionu km2!) a žije zde asi 900,000 obyvatel. Hlavní město Suva leží na ostrově Viti Levu. Má souřadnice 18°08′S a 178°25′E a leží 16,186 kilometrů od Prahy. Suva je druhým nejvýchodnějším hlavním městem světa (po Funafuti na Tuvalu) a v roce 2007 měla 86,000 obyvatel, s předměstími pak asi 172,000. Pokud bychom ovšem do aglomerace kolem Suvy započítali i okolní města, pak v takto vymezené metropolitní oblasti žilo v roce 2007 326,000 obyvatel, tedy více než třetina obyvatelstva Fidži.
Podnebí na Fidži je tropické, s dvěmi ročními obdobími. Období sucha trvá přibližně od května do října, období dešťů trvá od listopadu do dubna. Slůvko přibližně je tu dost důležité – během mé návštěvy začalo období dešťů evidentně již v druhé půlce října. Průměrná roční teplota v Suvě je 24.3°C, rozdíly teploty během roku jsou relativně malé – nejchladnějším měsícem je červenec (22.3°C), nejtepleji je v únoru (26.3°C). V Suvě spadne v průměru za rok 2,947 mm srážek. Nejsušší měsíc je červenec (113 mm), nejvíce prší v březnu (413 mm). V období dešťů občas postihují Fidži ničivé cyklony (místní název pro hurikány). Nejvyšší horou Fidži je Tomanivi (1,323 m.n.m.), ležící v severní části ostrova Viti Levu.
Podle současných archeologických poznatků přišli první lidé na Fidži někdy kolem roku 1,200 př.n.l., a to pravděpodobně z jihovýchodní Asie. Tito lidé měli zřejmě mnohem světlejší pleť než předkové dnešních Fidžijců, Melanésané, kteří přišli na ostrovy někdy mezi lety 1,000 – 500 př.n.l. Prvním Evropanem, který doplul na souostroví a je považován za objevitele Fidži, byl Holanďan Abel Tasman. Ten v roce 1642 objevil Nový Zéland a Tasmánii a v roce 1643 proplul kolem fidžijského ostrova Taveuni.
Pak si Evropané dali 131 let pauzu a na Fidži se zastavil až v roce 1774 slavný Brit James Cook. Ten dal ostrovům i jejich dnešní název, Fidži („Fiji“ v angličtině). Slovo „Fidži“ vzniklo z tonžského názvu největšího fidžijského ostrova Viti Levu. Obyvatelé Tongy totiž místo „Viti“ říkali „Fisi“ a Cook zkomolením tohoto tonžského názvu dostal slovo Fidži. V roce 1789 proplul souostrovím Fidži William Bligh, kapitán lodi Bounty. Poté, co byl Bligh vzbouřenci pod vedením Fletchera Christiana vysazen s 18 věrnými druhy do člunu poblíž ostrova Tofua v souostroví Tonga, podařilo se Blighovi téměř nemožné.
Bez jakýchkoliv navigačních pomůcek a map (ty si nechali vzbouřenci na palubě) urazil se svými věrnými druhy na 7 metrů dlouhém člunu trasu dlouhou 5,823 kilometrů (jiný údaj: 6,400 km) a přistát v Kupangu na západě ostrova Timor v Holandské východní Indii (dnes Indonésie). Tato jeho cesta je možná nejúžasnějším navigačním kouskem v dějinách mořeplavectví. Při svém putování proplul Bligh se svými druhy mezi oběma největšími ostrovy Viti Levu a Vanua Levu a tomuto průlivu se dodnes říká Bligh Water. Přistát na ostrovech se Bligh nepokoušel, protože dobře věděl, že jsou obydleny krvežíznivými kanibaly.
Jelikož byli Fidžijci navíc i zdatnými válečníky, Evropané se sem zpočátku moc nehrnuli. Teprve v 19. století se Evropané na Fidži začali usazovat trvale. Nejdříve (v roce 1835) přišli první evropští misionáři, aby začali svou bohulibou činnost a obrátili domorodce na „pravou víru“. Neměli to snadné, neboť místní kanibalové neměli vždy pro jejich ušlechtilou snahu pochopení a nejeden misionář skončil jako hlavní chod na jejich jídelníčku. Tak dopadl například v roce 1867 reverend Thomas Baker, kterého domorodci snědli na ostrově Viti Levu.
Pokud existuje posmrtný život, může alespoň pana Bakera těšit fakt, že k této (v jeho případě) „poslední večeři“ je ve fidžijském muzeu zřízena pěkná malá expozice.
Ačkoliv se Evropané báli místních lidojedů jako čert kříže, nakonec ostrovy ovládli. 10. října 1874 Britové oficiálně prohlásili Fidži svou korunní kolonií. Prvním hlavním městem Fidži byla Levuka, ale v roce 1882 bylo hlavní město přesunuto do Suvy. Za vlády Britů se zcela změnilo národnostní složení obyvatelstva ostrovů. Pro obrovské plantáže s cukrovou třtinou, kokosovými palmami a bavlnou, bylo potřeba velké množství levné pracovní síly.
A tak nastal masivní dovoz pracovníků z Indie. Indové na ostrovech už zůstali a dnes tvoří velkou část populace. Britským územím bylo Fidži necelých 100 let. 10. října 1970 byla vyhlášena nezávislost Fidži. Země byla nejdříve monarchií, jejíž oficiální hlavou (podobně jako třeba v Austrálii, na Novém Zélandu či v Kanadě) byla britská královna Alžběta II. V roce 1987 však byla na Fidži zavedena republika. Dnes nese tento stát oficiální název „Republic of the Fiji Islands“.
Hlavou státu je prezident. Pro dějiny nezávislého Fidži jsou typické vojenské převraty. Zatím byly celkem čtyři. Po posledním puči v prosinci 2006 byla země dokonce kvůli němu vyloučena z Commonwealthu a do dnešního dne (1. listopadu 2010) je Fidži vojenskou diktaturou. Pro Fidži je dále příznačné občasné menší či větší etnické napětí mezi původními Fidžijci a obyvateli indického původu.
Podle údajů z roku 2007 tvořili největší národnostní skupinu na Fidži Fidžijci (tj. původní obyvatelé melanéského původu, 57% obyvatelstva). 38% obyvatelstva pak tvořili Indové. Národnostní složení obyvatelstva se odráží i v náboženství: křesťanů bylo ve stejném roce 53% (daleko největší křesťanskou církví jsou metodisté), hinduistů 34%, muslimů 7%, ostatních (mj. sikhové) 6%.
Úředními jazyky na Fidži jsou pouze angličtina a fidžijština, mnoho obyvatel však rovněž mluví hindštinou, ve které je rovněž uvedena řada veřejných nápisů. Ekonomicky je Fidži spíše chudší zemí, ovšem evidentně je na tom mnohem lépe než sousední Vanuatu.
Nejdůležitějším odvětvím ekonomiky je turistický ruch. Fidži má (na rozdíl od některých dalších tichomořských států) dobré letecké spojení s Evropou a mezinárodní letiště Nadi patří k nejvýznamnějším v celém Pacifiku. Na Fidži se těží zlato a stříbro. V zemědělství je nejvýznamnější produkce cukrové třtiny a kopry, důležitá je i těžba vzácných dřev a rybolov.
Nejpopulárnějším sportem na Fidži je patrně rugby. V této hře také dosahují Fidžijci výrazných mezinárodních úspěchů. Populární je i fotbal (soccer), tam už to ovšem, co se herních schopností Fidžijců týče, není taková sláva a fidžijský národní tým by možná (v nějakém ojedinělém světlém okamžiku) porazila i naše reprezentace. Nejslavnějším individuálním sportovcem Fidži je bezesporu Vijay Singh, jeden z nejlepších světových golfistů.
Nadi
V Nadi jsem strávil první dvě noci a poté jsem se odsud autobusem přesunul do Suvy. Na letišti jsem přistál večer. Na Fidži je o hodinu více než na Vanuatu a byla už tma. Odchytla mě tu dáma z cestovky a nasměrovala mě taxíkem do hotýlku Bamboo, který se nachází kousek od letiště. Hotel stojí 15 fidžijských dolarů (dále FD) na noc, přičemž paní si za zprostředkování ihned řekla o provizi. Tři dolary jsem tedy zaplatil jí a dvanáct dolarů poté v hotelu. Taxi jsem neplatil, ale tomu zase vyplácí provizi samotný hotel.
Dosti zajímavý provizní systém, hotel asi za první noc na turistovi moc nevydělá. Když už jsem u těch peněz – fidžijské peníze jsou také zajímavé. Na všech mincích i bankovkách je portrét britské královny Alžběty II., a to přesto, že Fidži už je nějaký čas republikou s vlastním prezidentem. Britskou vlajku má také Fidži na své oficiální vlajce, stejně jako například Austrálie a Nový Zéland, jenže tyto země jsou narozdíl od Fidži monarchiemi. Narozeniny královny (18. červen) jsou pak na Fidži jedním z oficiálních svátků. Dost podivná republika…
Nadi má asi 40,000 obyvatel a je třetím největším městem Fidži (největší je Suva, na druhém místě je Lautoka). Význam tohoto města spočívá především v přítomnosti nejvýznamnějšího mezinárodního letiště, které kupodivu není u hlavního města Suvy, nýbrž zde. Z letiště je to do samotného centra města 9 kilometrů. Nadi je ovšem město totálně nezajímavé. Jedinou pamětihodností, která stojí za vidění, je zdejší hinduistický chrám.
Ačkoliv Wikipedia tvrdí, že Sri Siva Subrahmanya Swami Temple je dokonce největším hinduistickým chrámem na jižní polokouli, troufnu si říct, že to je nesmysl, protože chrám veliký rozhodně není. Malby v něm jsou ovšem nádherné. Centrum Nadi pak tvoří jedna dlouhá ulice plná obchodů, kterou jsem se trochu coural.
Především jsem zjistil, že Fidži je jasně nejlevnější zemí v Oceánii, kterou jsem navštívil. Je tu o něco levněji než v Česku a obávám se, že tu paradoxně utratím víc peněz než na drahém Vanuatu či v Nové Kaledonii, jelikož vzhledem k nižší cenové hladině nemám takovou motivaci spát ve stanu, pohybovat se stopem a jíst polotovary ze supermarketu. Takže hotely, autobusy a restaurace! Všude v Nadi je plno indických krámků a restaurací a musím říct, že jsem si opět po letech s chutí pochutnal na indické stravě, která je prostě skvělá.
Druhý den jsem vyrazil autobusem do Suvy. Suva leží od Nadi 185 kilometrů a autobus tuto vzdálenost urazil za 4 hodiny. V Suvě jsem se zastavil pouze jeden den a odejel jsem odsud na ostrovy Taveuni a Vanua Levu. Poté jsem se sem však vrátil a v Suvě a okolí jsem strávil několik dní.
Suva
V Suvě jsem během svého prvního pobytu zažil snad poprvé za celou Cestu pořádný tropický liják. Pršelo skoro celý den a noc a místy to byla skoro průtrž mračen. A to přesto, že začátkem října, tedy při mé první návštěvě, je oficiálně na Fidži ještě období sucha. Jenže v Suvě prší docela hodně po celý rok – v průměru tu napadne každoročně skoro 3,000 mm srážek.
Déšť výrazným způsobem pokazil oslavy 40. výročí fidžijské nezávislosti (10. října, tzv. Fiji Day). V Albertově parku byla nachystána spousta stánků a když jsem přijel, dokonce se tam v dešti konalo nějaké taneční představení. Druhého dne ráno připomínal park spíše malé jezero, z něhož hasiči odčerpávali vodu a většina stánků už byla odklizena, nebo spadla do vody.
Podruhé jsem přijel do Suvy koncem října. Zase lilo jako z konve, už jsem se tomu ale ani nedivil. Období dešťů totiž na Fidži evidentně začalo už v druhé polovině října (jindy začíná až v listopadu). V hlavním městě prší během celého roku mnohem více než v Nadi, protože Suva leží na jihovýchodě ostrova Viti Levu, a tudíž je vystavena v plné míře působení jihovýchodního pasátu, zatímco Nadi leží na západní, závětrné straně stejného ostrova. Krásný toť příklad srážkového stínu! V Suvě i v Nadi jsem byl tudíž dvakrát, obě návštěvy jsem však shrnul v tomto článku, který je tak označen Fidži I., neboť v Nadi a v Suvě moje cestování po Fidži začalo.
Samotná Suva není bůhvíjak krásné město, ale je tu alespoň něco málo k vidění, na rozdíl od Nadi nebo Vily (Vanuatu), kde není prakticky nic zajímavého. Je tu dost velkých budov (ve srovnání se Suvou je taková Vila jen větší vesnicí). Asi nejzábavnější je jen tak se courat po ulicích a zevlovat. Především jsou zajímaví místní obyvatelé. Suva je multietnické město. Žijí tu původní Fidžijci, kteří se sice řadí k Melanésanům a měli by být tedy černí, ale většina z nich má mnohem světlejší pleť než Vanuaťané nebo Kanakové na Nové Kaledonii.
Fidžijci nejsou totiž úplně „čistí“ Melanésané, neboť v minulosti došlo k částečnému míšení s Polynésany a na místních obyvatelích je to vidět. Dále je tu mnoho Indů a Číňanů. Potkáte tu i dost bělochů, což budou asi hlavně turisté a zaměstnanci mezinárodních společností. Obyvatelstvo je ovšem etnicky dost namícháno a najdete tu snad všechny myslitelné barvy a odstíny pleti.
Tento etnický mix se mimo jiné výrazně kladně odráží v ženské populaci – tolik krásných příslušnic něžného pohlaví najednou se jen tak někde nevidí. Člověk by se nejraději otočil za každou sukní, ale pozor! V nejedné sukni vězí chlap, protože sukně jsou tradičním národním úborem Fidžijců. Spíše je to tedy takový kus látky, omotaný kolem pasu. Je to docela zvláštní pohled, když vidíte svalnatého vysokého chlapa, který kráčí po ulici v sukni.
Dalším výrazným kladem zdejšího etnického mišmaše je místní kuchyně. Je tu mnoho různých restaurací a krámků s jídlem a i dost luxusně vypadající podniky jsou v porovnání s Českem levné. Můžete si pochutnat na kuchyni fidžijské (hodně se v ní používá tavioka neboli maniok a taro), indické, čínské či zglobalizované euroamerické (je tu i McDonald’s, KFC a podobné podniky), v mnoha restauracích si pak můžete dát kuřata, ryby, hranolky, párky a spousty dalších dobrot. A protože ceny jídla na Fidži jsou pro našince velice příznivé, jedl jsem a jedl a jedl, i když jsem už kolikrát neměl ani hlad. Na Fidži jsem si díky místním obyvatelům a jídlu nepřipadal jako v Oceánii. Spíše to tu připomíná nějakou asijskou zemi.
Přes výše uvedené skutečnosti jsem ovšem samozřejmě, kromě kulinářských orgií a zírání po místních obyvatelkách, navštívil i nějaké ty pamětihodnosti. Nejvýznamnějším kostelem ve městě je katolická katedrála Svatého srdce, která byla dokončena v roce 1902. Dále jsem se nechal zlákat průvodcem a internetovými zprávami cestovatelů, kteří opěvovali místní muzeum.
No není to zase taková sláva, i když Fiji Museum není vyloženě ošklivé. Někdy si tedy vyčítám, že muzea by mě jako historika měla eminentně zajímat, ale málokdy je tomu tak. Zdejší expozice navíc není moc rozsáhlá. Rozhodně tu není velká sbírka kanibalských nástrojů, jak jsem se někde dočetl, i když spatřit třeba kanibalskou vidličku tu můžete. Taky je tu vystaven jediný kousek z lodi Bounty, který se zachoval. Byl sem přivezen z ostrova Pitcairn. Kousek za muzeem (směrem od centra) se nachází prezidentský palác.
Před ním stojí čestná stráž, sestávající z jednoho jediného vojáka. I on má na sobě tradiční fidžijský mužský oblek, tedy sukni. V každou sudou hodinu pak probíhá střídání stráže, kdy velitel přivede nového vojáka a obě stráže se, po nezbytných ceremoniálních úkonech, vymění. Ještě jsem shlédnul budovu parlamentu. Jedná se ovšem o parlament bývalý, neboť Fidži je od roku 2006 vojenskou diktaturou a jelikož zdejší vojenská vláda nepovažovala (na rozdíl třeba od našich komunistů) za nutné zachovávat ani karikatury demokratických institucí, parlament byl prostě rozpuštěn a jeho budova uzavřena. Celkově bych prohlídku města shrnul takto: pokud nemáte čas a prohlídku Suvy úplně vynecháte, o nic nepřijdete.
Kromě prohlídky města jsem v Suvě hlavně nakupoval, a to především oblečení. Na Vanuatu a v Nové Kaledonii je draho a není tu tak velký výběr, ale v Suvě je velké množství krámků a různých second handů, které prodávají zboží především z Číny a Austrálie, a to doslova za babku. Samozřejmě kvalita nejlevnějšího zboží asi nebude valná, ale na moje potloukání se po Pacifiku nepotřebuji zrovna reprezentativní úbor. V Suvě je nicméně i velké množství dražších obchodů s kvalitním oblečení, takže si tu vybere každý. Rovněž jsem v Suvě zakoupil letenky pro další fázi cesty (Tonga – Nový Zéland – Austrálie). Jelikož ovšem ve městě lilo každý den, rozhodl jsem se raději odsud rychle zmizet a odjet (po mé druhé návštěvě) do Nadi, kde prší přece jenom o poznání méně.
Znovu v Nadi, aneb leháro v Bamboo
V Nadi skutečně vládlo mnohem lepší počasí než v Suvě. Občas svítilo sluníčko, občas bylo zataženo, ale pršelo velmi málo. Opět jsem se ubytoval v hotelu Bamboo jako minule, a tentokrát dokonce na celých osm nocí! Víceméně jsem se jen válel, internetoval a relaxoval na hotelu, neboť to, co jsem chtěl absolvovat na Fidži, jsem nakonec shlédnul dříve, než jsem naplánoval. Bamboo je hotýlek je levný a příjemný. Přes den tu hrají místňáci s turisty volejbálek, večer se pak hrají na kytary tklivé fidžijské písně a popíjí se k tomu kava.
Hotel leží asi 6 kilometrů od města, což není moc výhodné, ale vaří v něm dobře (obědy i večeře, výběr ze dvou jídel, cena za jídlo obvykle 5 FD), i když porce jsou docela malé, spíš takové chuťovky. Nedaleko se nachází krámek, kde mají pivo a základní potraviny, takže mi tu nic nescházelo. Dost času jsem věnoval organizaci a plánování další cesty. A občas je dobré prostě na chvíli vysadit a nedělat nic…
Veget v Nadi jsem si zpestřil jedním krátkým výletem do města Lautoka. To se nachází asi 30 kilometrů od Nadi. Lautoka je druhým největším městem Fidži a má asi 50,000 obyvatel. Ani toto město ovšem není architektonickým skvostem. Jedinou pěknou budovou je poměrně veliká mešita, do které jsem nakouknul. Jeden z místních chlapíků mi tvrdil, že to je dokonce největší mešita v celém jižním Pacifiku, čemuž bych docela věřil, protože na Fidži jsem žádnou větší mešitu neviděl a přitom je na Fidži asi nejvíc muslimů (a ovšem také hinduistů) z celé Oceánie.
Vzbudil jsem tu celkem velkou pozornost u místních školáků a školaček. Neboť na Fidži jsou často základní a střední školy situovány v jednom areálu s příslušným náboženským stánkem. A tak do této školy chodí především muslimové, což je vidět hlavně na dívkách, oblékajících si tradiční muslimské šátky.
V hotelu Bamboo v Nadi jsem také potkal vůbec první Čechy v celém Pacifiku, nepočítám-li jachtaře. Ondra s Bibianou pracují už tři měsíce na Novém Zélandě a na Fidži si na pár dní odskočili na svojí vůbec první dovolenou. Konečně jsem si zase pokecal česky…
Fidži – celkový dojem
Celkově mě Fidži nezklamalo, ale ani nenadchlo. Strávil jsem zde měsíc, ovšem tři týdny by bohatě stačily. Počasí nebylo úplně ideální, docela dost pršelo, přece jenom jsem přijel na přelomu období sucha a období dešťů. Fidži je podle mě ideální destinace pro lidi, kteří chtějí někde lenošit na pláži a občas vyrazí na nějaký ten výlet, či pro začínající cestovatele, kteří si chtějí „osahat“ nějakou exotickou mimoevropskou destinaci.
Ceny na Fidži jsou vcelku příznivé a všechno tu funguje, infrastruktura je velmi dobrá, pokud pominu fakt, že v některých zapadlých oblastech nejsou silnice. Musím ale říct, že Nová Kaledonie a Vanuatu mě zaujaly mnohem víc. Jsou to země drahé a vzhledem k cenám (a na Vanuatu i vzhledem k mizerné infrastruktuře) tu bylo cestování drsnější (autostop, spaní pod stanem), ale z mého hlediska mnohem zajímavější, a to po všech stránkách (příroda, lidé, kultura).
Suva a ostrov Viti Levu – praktické informace
Orientační kurs v říjnu 2010: 1 FD (fidžijský dolar) = 10 Kč
Fidži je v porovnání s jinými zeměmi Pacifiku velice levnou zemí. Týká se to ubytování, dopravy i stravy. Celkově je na Fidži o něco levněji než v České republice a o hrozně moc levněji než na Vanuatu, na Nové Kaledonii či ve Francouzské Polynésii. Služby jsou tu navíc na úrovni a je za co utrácet.
Jídlo: Nadi – samosa (taštička plněná zeleninou) 0.80 FD, kuře masala s rýží 5.50 FD (oboje v levné indické restauraci). Pivo Gold (dvanáctka, 750 ml) 3.70 FD, pivo Fiji Bitter (dvanáctka, 750 ml) 3.45 FD. Cena piva v obchodě, v restauraci stojí ta samá láhev 5 FD a více. Pivo se prodává buď v plechovkách, nebo častěji v láhvích o obsahu 375 a 750 ml, láhve se nezálohují. Nudlová polévka (obchod) 0.50 FD. Suva – sausages + chips (dva párečky + hranolky) 3.30 FD, čína (maso+zelenina+rýže+nudle, velikánská porce) 6.50 FD – oboje v levné restauraci. Velká samosa 1 FD, velký šálek kávy 1 FD (oboje pouliční stánek), 6 banánů na trhu 1 FD. V Suvě je veliké množství levných restaurací fidžijských, indických, čínských i zápaďáckých (včetně McDonald’s a KFC), úplný ráj jídla.
Ubytování: Nadi – hotel „Bamboo“. Noc v dormitory pro 9 osob stojí 15 FD na noc. Žádný luxus, ale obsluha (mladí Fidžijci) i majitel (mladý kluk z Nového Zélandu) jsou příjemní a v době mého pobytu tu bydleli samí baťůžkáři. Wifi připojení zdarma, v ceně ubytování je i malá snídaně, kuchyňka k dispozici, vaří tu obědy i večeře. Suva – „South Seas Private Hotel“. Noc v dormitory pro 4 osoby stojí 15 FD. Celkem slušné ubytování v nejlevnějším hotelu ve městě, nemají tu ale wifi ani internet s pevným připojením. Kuchyňka k dispozici.
Doprava: Autobus MHD v Nadi: 1.15 FD (použil jsem ho pro cestu z hotelu do centra, což je vzdálenost cca 6-7 kilometrů). Autobus Nadi – Suva: 185 kilometrů, 4 hodiny jízdy, 15 FD. Autobus nebyl luxusní, ale nebyl přecpaný a jelo se v něm celkem pohodlně, i když do něj za deště lehce zatékalo. Lze jet i luxusnějšími spoji za cca 20 FD. Snažte se protlačit i velké zavazadlo (krosnu apod.) do autobusu a ne dolů do zavazadlového prostoru, kam skoro vždycky zatéká. Autobus Nadi – Lautoka: cca 30 kilometrů, 1 hodina jízdy, 2.85 FD (z křižovatky poblíž hotelu, do centra Nadi je to o cca 6 kilometrů dál). Autobusy mezi Lautokou a Nadi jezdí ve všední den každých 15 minut.
Vstup do muzea (Fiji Museum): 7 FD.
Různé: Internet (Nadi i Suva) stojí většinou 2-3 FD na hodinu. V Suvě jsem si nechal vyprat prádlo. Prádelna je v Knolly’s Street, nedaleko hotelu South Seas, a pokud sem dáte svoje prádlo ráno, odpoledne už je hotové. Vyprání stojí 2.50 FD za kilogram.
Fidžijština
Všichni Fidžijci (Melanésané i Indové) mluví anglicky, což je super. Angličtina je úředním jazykem a někteří Fidžijci jí dokonce hovoří jako rodným jazykem, i když díky jejich přízvuku musíte občas vynaložit velké úsilí, abyste porozuměli. Určitě ovšem nezaškodí se naučit pár slovíček i v jejich jazyce, tedy fidžijsky. Co se týče výslovnosti, tak samohlásky a,e,i,o,u se vyslovují stejně jako v češtině, avšak výslovnost některých souhlásek se od češtiny i angličtiny podstatně liší. Fidžijština je sice jeden jazyk, ale existuje 300 různých dialektů! Fidžijština se řadí do jazykové rodiny austronéských jazyků (též se používá označení malajsko-polynéské jazyky), kam patří například indonéština, malajština, malgaština, maorština, samojština či tonžština. Ačkoliv je tedy Fidži součástí Melanésie (původní obyvatelé jsou černé barvy pleti – Melanésané), jazyk Fidžijců nemá s ostatními melanéskými jazyky v Nové Kaledonii, na Šalomounových ostrovech, na Vanuatu či na Nové Guineji nic společného a je naopak příbuzný jazykům Polynésie.
bula ahoj
vinaka děkuji
io ano
sega ne
dua, rua, tolu, vaa, lima jedna, dva, tři, čtyři, pět
ika ryba
bu zelený kokosový ořech
masala curry, kari
roti chleba (placka)
tavioka kasava, maniok
toa kuře
bulumakau hovězí
katalau snídaně
vakasigalevu oběd
vakayakavi večeře
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.