Jdi na obsah Jdi na menu
 


Před Cestou II. - Kudy, kam, s kým a za kolik? (Petr Daubner)

8. 5. 2009

  

Před Cestou II. - Kudy, kam, s kým a za kolik?

   Jakmile jsem se konečně rozhodnul, že podám výpověď z práce i z bytu a odjedu někam daleko, pokročily přípravy z fáze rozhodování do fáze technické realizace. První a zásadní otázka zní: kam, případně kudy, to vlastně vyrazím a za kolik?

   Úvaha, kterým směrem na tu cestu kolem světa vyrazit, je poměrně důležitá. O tom, co bych chtěl přibližně vidět, jsem měl určitou představu. Když jsem si kreslil orientační plánek, bral jsem v úvahu především počasí. Vedra přežiju. Zažil jsem skoro padesátistupňová vedra v Pákistánu a v Izraeli a pokud člověk nevylézá na slunce kolem poledne a schová se někde do stínu, dá se to přežít. Ale jet třeba v zimě na Sibiř, když je tam minus padesát, nebo zavítat do Karibiku v období hurikánové sezóny, to už jsou nápady podstatně horší.

   Vždycky mě hrozně lákalo projet celou Transsibiřskou magistrálu, případně dojet do Irkutsku a odsud odbočit po železnici přes Mongolsko do Pekingu. Pak se nabízí pokračování přes Čínu do jihovýchodní Asie, odsud do Austrálie a Oceánie a poté do Jižní Ameriky, případně do USA. Pak přes Atlantik domů, nebo kdybych toho ještě neměl dost, tak do Jihoafrické republiky a odsud napříč Afrikou a přes Blízký východ domů. Ale nakonec jsem se při zjišťování  informací o vízech nadchnul pro Latinskou Ameriku. Ze všech pevninských zemí Latinské Ameriky musíme mít víza pouze do Guyany a Surinamu a ta snad získám po cestě. Takže odpadne zdlouhavé vyřizování a běhání po ambasádách před cestou, které věru nemiluji. Rozhodl jsem se tedy, že pojedu obráceně. První na řadě bude Latinská Amerika.

  Další otázka se nabízí: Mám objet celý svět za každou cenu, nebo raději pořádně projet třeba jen jeden celý kontinent? Váhavě jsem se rozhodl pro druhou možnost. Když už totiž budu v Latinské Americe, kde jsou téměř všechny země pro nás bezvízové, tak je projedu pokud možno úplně všechny (a body za nové země se jen pohrnou J). A pak se uvidí. Pokud mi zbude dost peněz, chtěl bych buď pokračovat směr USA, Kanada a Aljaška, nebo Austrálie a Oceánie, a pak přes Asii domů. Po cestě bude potřeba zajistit nějaká víza. Ale pokud mě dojdou peníze, přinejhorším poletím domů. Momentálně to tedy vidím tak, že nejraději bych po důkladném procestování Latinské Ameriky pokračoval kolem světa a v tom případě by mi cesta zabrala asi dva roky. Ale v případě minimální varianty (pouze Latinská Amerika) by cesta trvala zhruba rok.

   Takže jaký zvolit název cesty? V případě cesty kolem světa by se hodil prostě název „Na cestě kolem světa“. Taky mi přišel vtipný název „Dva roky prázdnin“ - jsem učitel a normálně mám prázdniny dva měsíce. Ale jelikož délka cesty zatím není jistá,  rozhodl jsem se svoje putování nazvat prostě jen „Na Cestě“. Cesta to bude s velkým C. Nicméně ještě nezačala, takže zatím si můžete číst moje postřehy pod nadpisem „Před Cestou“.

   O tom, s kým jet, jsem měl jasno prakticky od počátku. Chci jet sám. Celkem nerad se přizpůsobuji a rád si dělám věci po svém a nemám rád, když jsem na někom závislý nebo když je někdo naopak závislý na mě. Po cestě potkám určitě mnoho podobných týpků, baťůžkářů a baťůžkářek a nevylučuji, že s někým budu dočasně cestovat společně. Ale o svém programu si chci rozhodovat sám. Další věc je, že vyptávat se svých dobrých známých, jestli nechtějí také se vším praštit a odjet na dvouletou cestu kolem světa, je celkem zbytečná námaha. Většina známých přibližně v mém věku totiž patří mezi těch 90% „normálních“ lidí, kteří mají byty, auta, manželky, děti, psy a hypotéky. A pokoušet se shánět někoho přes inzerát na tak dlouhou cestu se mi nechce.

   Je možné, že mě cestování přestane třeba po půl roce bavit a odjedu domů, myslím ale, že je to vcelku nepravděpodobné. Rozhodující faktor budou zřejmě peníze. „Kde na to vezmeš?“, ptají se mě často moji přátelé. Možná že si myslí, že jsem utajený milionář J. Tak tedy k penězům - můj rozpočet na celou cestu je zhruba 300,000 Kč. Víc jak polovinu jsem si naspořil na stavebním spoření a zbytek jsem měl na jiných účtech nebo jsem je našetřil během posledního roku. Chci si s sebou vzít asi tak 5,000 dolarů cash, čili zhruba 100,000 Kč a zbytek budu mít na účtu a vezmu si platební kartu. Kromě těchto peněz mám už koupenou letenku, malého notebooka, který povezu s sebou a zbývá dokoupit pár dalších věcí (pojištění, očkování, oblečení…). Také je možné, že po návratu budu muset doplatit zdravotní pojištění VZP, což jsou další náklady. Peníze z účtu budou asi jen ubývat, i když je možné, že něco málo peněz přibude z klikací reklamy od Googlu na mých stránkách či z článků, které možná budu publikovat na některých cestovatelských serverech. Pracovat v zahraničí nechci, i když to úplně nevylučuji. Ale v zásadě počítám s tím, že budou velké výdaje a žádné příjmy. Částka 300,000 Kč čistého, zvláště když už mám letenku, se možná může jevit jako docela vysoká. Koukal jsem se i na weby jiných cestovatelů, kterým cesta kolem světa trvala asi dva roky a utratili třeba 350,000 Kč. Faktem ovšem je, že už to jsou většinou údaje třeba 5 let staré a ceny čehokoliv ve světě rozhodně neklesají (leda dočasně v souvislosti s kolísáním kursu světových měn). Chci utrácet rozumně, ale zase když už někde budu, chci toho vidět co nejvíc a nevynechám národní parky, výlety či různá jiná zajímavá místa jen proto, abych ušetřil. V Africe jsem za 2 měsíce utratil asi 50,000 - 60,000 Kč (bez letenky). Tam jsme utráceli na můj vkus moc - národní parky jsou dost drahé - ale jet do Keni či Tanzanie a nenavštívit národní parky plné zvěře, to je jako jet do Prahy a nevidět Karlův most a Hradčany. Při útratě kolem 1,000 Kč denně by mi tedy peníze vydržely 10 měsíců. Od toho se odvíjí i moje úvaha, že na rok mi peníze vystačí. Kdyby se mi výdaje podařilo stlačit na 500 Kč denně či méně, mohlo by to stačit i na dva roky. S pětistovkou na den se normálně dá na cestách v pohodě vyžít, jenže pokud připočítám především drahé mezikontinentální letenky, pohne mi to s denním průměrem hodně nahoru. Kdybych naopak jezdil třeba část cesty stopem a spal pod stanem, neutratím skoro nic. Umřít hlady ale nehodlám. Takže uvidím, sám se nechám překvapit.

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář