Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na Cestě 10 – Vzhůru na moře! (Petr Daubner)

7. 3. 2010

Na Cestě 10 – Vzhůru na moře!

   Ačkoliv to tak zpočátku nevypadalo, někde v Ushuaia se začala moje Cesta lámat. Rozhodl jsem se, že stanu námořníkem! No, možná „námořník“ je moc silné slovo, ale na moře chci vyrazit. Jak mě něco takového vlastně napadlo?

Pacifik mi vrtá hlavou…

   Když jsem vyjížděl na Cestu, předpokládal jsem, že budu cestovat rok. Za tu dobu jsem chtěl projet celou Jižní Ameriku a Střední Ameriku až po jižní Mexiko a když bude situace příznivá, pokusím se navštívit i Antarktidu a Velikonoční ostrov (letecky ze Santiaga). První část expedice proběhla přesně podle plánu. Když jsem dorazil do města Río Gallegos v argentinské Patagonii, náhoda tomu chtěla, že jsem spal na pokoji z Čechem Petrem. Měl namířeno do Punta Arenas a pak do Antarktidy, a to na jachtě! Hlavně mi ale dal kontakt na české jachtařské stránky www.jachting.info, na kterých můžu kontaktovat někoho, kdo by mě vzal na moře. Když jsem se na tu stránku podíval, žasnul jsem, kolik je v malém vnitrozemském Česku šílenců (míněno v nejlepším smyslu toho slova!), kteří brázdí moře a oceány. Čeští jachtaři jsou fakt všude – brázdí vodu na Slapech, Mazurách, na Jadranu, v Řecku, v Karibiku, na Atlantiku, v Pacifiku i v Antarktidě.

   Původně jsem si tedy myslel, že bych mohl jet se stejnou jachtou jako Petr do Antarktidy. Jenže v Ushuaia měla česká jachta zpoždění a já jsem si koupil cestu klasickou lodí do Antarktidy. Dobře jsem udělal. Česká jachta Altego nakonec do Ushuaia skutečně připlula. Navštívil její posádku přímo v přístavu a společně jsme prověřili místní irské hospůdky. Loď však měla plný stav osazenstva a navíc měla poruchu motoru a z Ushuaia vyplula až za několik dní. Nicméně do té Antarktidy skutečně doplula a pokud by Vás to zajímalo, mrkněte se na stránku http://www.plavbakolemsveta.cz, kde najdete vše o cestě jachty Altego kolem světa. Ta Antarktida na jachtě musela být super, přečtěte si Jirkovu reportáž.

   V minulosti jsem občas snil o tom, jaké by to bylo vydat se na cestu kolem světa. Nikdy by  mě ale ani ve snu nenapadlo, že bych mohl jet na jachtě přes Tichý oceán! Pravda, asi čtyřikrát jsem byl na vodě (Vltava a Jizera + rafty v Norsku), ale to jako průprava pro plavbu Pacifikem asi nestačí. Na jachtě jsem nikdy ani nestál! A ani by mě nenapadlo, že by člověk mohl vyjet na oceán bez jakýchkoli zkušeností. Ale možné to je. Spousta kapitánů hledá členy posádky, protože jednak si tím někteří z nich přivydělávají a pak, jet i s nezkušenými lidmi je asi přece jenom pohodlnější než jet sám. A najednou tu byla reálná možnost tuto cestu uskutečnit! Kapitán lodi Altego Jirka má v plánu vyjet z Puerto Montt někdy v červnu a za tři měsíce chce přeplout Pacifik přibližně po trase Puerto Montt (jižní Chile) – Velikonoční ostrov – Markézy – Tonga. S Jirkou jsem v Ushuaia krátce mluvil a vzal jsem si na něj kontakt. Přes české jachtingové stránky jsem pak dostal kontakt na dalšího kapitána jachty, Oldu, který v době, kdy jsem mu psal poprvé, kotvil někde v Brazílii, cestu přes Pacifik však plánoval také. A to dokonce na 7-8 měsíců! Oldův rámcový plán je vyjet někdy v dubnu 2010 z Valdivie (jižní Chile) a dále jet přibližně po trase ostrov Robinson Crusoe – Velikonoční ostrov – Pitcairn – Tahiti – Nový Zéland. Tenhle plán mě úplně fascinoval. Zejména ostrov Pitcairn jitřil mou fantazii. Jednak zde žijí potomci vzbouřenců z lodi Bounty a dále se jedná o nejméně lidnaté území světa, kam se lze dostat jen velmi obtížně. Dokonce jsem kvůli této případné možnosti pozměnil svoji trasu po Jižní Americe. Co jsem tak měl možnost pochytit, tak Jirka i Olda jsou opravdu velice zkušení jachtaři. Jenže moje nadšení postupně vyprchávalo. Jirka se neozýval a s Oldou jsem byl sice v kontaktu, ale měl plný stav posádky a mě bral v potaz pouze jako náhradníka. V myšlenkách jsem opět oživil původní plán, jet na sever do Střední Ameriky a po roce se vrátit domů. A najednou se ozval Jirka, že s ním můžu v červnu vyrazit! A zatímco jsem o tom přemýšlel a došel jsem k názoru, že asi s Jirkou pojedu, ozval se i Olda! Rozhodl jsem se nakonec jet s Oldou, a to ze tří důvodů. Za prvé mě s ním cesta vyjde levněji, protože na jeho lodi budu klasickým členem posádky, kdežto Jirka si vozením „turistů“ i přivydělává a proto je cesta dražší. Za druhé vyráží Jirka až v červnu a Olda už v dubnu, nebudu tedy muset tak dlouho čekat. A třetí a hlavní důvod je délka plavby. Sice 7-8 měsíců na moři je pro mě nepředstavitelně dlouhá doba, ale když už jednou na ten oceán vyrazím, chci vidět ostrovů co nejvíc. A Oldova cesta je delší hlavně proto, že chce dělat více zastávek na jednotlivých ostrovech a strávit tam víc času. A to přesně chci i já.

 

Chilské kanály

   Když mě však v chilské Calamě okradli, jednu dobu to vypadalo, že pojedu domů (pokud by se nenašly doklady). A někdy v té době mi Olda nabídnul, že bych s ním mohl jet už na chilské kanály, z Puerto Natales do Valdivie. Chvíli jsem o tom přemýšlel. Četl jsem na Jirkových stránkách, že se jedná o jednu z nejkrásnějších oblastí naší planety, ale na druhou stranu nestihnu objet jižní Peru. Nakonec jsem se však rozhodl pro chilské kanály. Do Peru se můžu podívat vždycky, ale možnost svézt se na jachtě se už třeba nikdy nenaskytne. A nevyjedu na Pacifik jako naprostý nováček, nejdříve si moře alespoň trochu osahám. Navíc budeme mít možnost si na sebe s Oldou trochu zvyknout. V neposlední řadě pak ušetřím něco peněz a pomůžu Oldovi s údržbou lodi, která se musí udělat ve Valdivii, před vyplutím na Pacifik.

   Tak jsem se nakonec z La Pazu vydal ne na sever do Peru, nýbrž na další dlouhatánský přesun. Tentokrát jsem jel směrem na jih a cílem bylo městečko Puerto Natales v chilské Patagonii, kde už jsem v lednu pobýval. Tehdy jsem sem jel kvůli horám (NP Torres del Paine), teď sem jedu na moře!

 

 

Co mě čeká a nemine?

   Co mě čeká? To kdybych věděl! Vím, že cesta na jachtě v bouři bude asi dost drsná. Že na lodi budu muset pracovat. Že tam bude někdy asi pořádná nuda. Že budu trpět mořskou nemocí. Že si asi při tak dlouhé plavbě ve čtyřech lidech polezeme někdy na nervy. Že strava bude možná jednotvárná. Že to prostě nebude žádná legrace.

   Ale nemůžu si pomoci, plavba na moři ve mně vzbuzuje radostné očekávání a romantické představy. Vidět všechny ty ostrovy, které vypadají jako ráj na zemi. Ostrovy, jejichž fotografie hltám v učebnicích a cestopisech, na vlastní oči! Přeplout Tichý oceán! A také se chci něco naučit. Něco o moři, něco o lodích a něco o sobě. A doufám a pevně věřím, že když ti vítr napne plachtu, když ti plachta popožene jachtu, snadné je žít! A když ne snadné, tak krásné určitě.

 

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nahradnik

Magy,13. 3. 2010 11:26

Ja jedu, ale nemel jsem jet sam. Vysvetlim pozdeji...

Pitcairn

Jan Podaný,9. 3. 2010 15:04

Petře,
Pitcairn ti nepokrytě závidím, však se o něj též živě zajímám, proto ti můžu poradit. Před doplutím na Pitcairn musíte mít zařízené vízum (http://www.visitpitcairn.pn/touristInfo.html). Ale i těch 30 USD za to stojí. Přece jenom je to jediné britské území, kam musíme mít vízum. Tak ať se ti na oceánu daří a je z tebe správný mořský vlk.

Nahradnik

Petr D. - to Magy,8. 3. 2010 16:48

Jak to, mel jet nejaky Tvuj kamos? Vzdyt Ty jedes, ne?

plavba...

Magy,8. 3. 2010 0:52

Tak se omlouvám, to že jsi byl chvíli náhradník, byla zejména má zásluha. Budiž mi odpuštěno...