Starověké Řecko II. – Válka Perská, Peloponéská, Makedonie

Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis I. (pravěk a starověk). V rámci tohoto tématu článek navazuje na 4.díl – Starověké Řecko I. – Řecké báje, Kréta, Sparta, Athény. Po tomto díle následuje Starověký Řím I. – Založení Říma, Republika – Do Punských Válek

Řecko-Perské Války (499-449 př.n.l.) – Klasické Období

Řecko-perské války spadají do klasického období řeckých dějin – 499 – 338 př.n.l. (Více o Perské říši – viz Blízký východ ve starověku)

499 (500) př.n.l. – povstání maloasijských Řeků proti Peršanům, počátek řecko-perských válek. V čele povstání stálo město Milétos. Povstání nakonec bylo perským králem Dáreiem I. Velikým potlačeno a Milétos byl srovnán se zemí (a jeho obyvatelstvo bylo prodáno do otroctví).

Po potlačení povstání ovládli Peršané i Thrákii a Makedonii, čili již území na evropském kontinentě. Roku 492 př.n.l. bylo perské loďstvo zničeno v bouři u mysu Athos. Podle Kroniky lidstva však toto tažení nebylo namířeno přímo proti Řekům. Jeho výsledkem bylo právě připojení Thrákie a Makedonie k Persii, přičemž perské loďstvo ztroskotalo až při zpáteční plavbě.

První perská výprava proti Řecku – 490 př.n.l.

Záminkou k tomuto perskému tažení byla athénská pomoc řeckým povstalcům proti Persii v Malé Asii (zatímco Sparta tehdy pomoc povstalcům odmítla). Peršané vyslali proti Athénám loďstvo, které se vylodilo u Marathonu.

Bitva u Marathonu – 490 př.n.l. Řekům velel athénský stratég (vojevůdce) Miltiadés, Peršanům král Dáreios I. Miltiadova taktika – slabý střed, silná křídla… → vítězství Řeků, Peršané odpluli. Podle známé legendy pak běžel posel Feidippides 42 km z Marathonu do Athén, zvolal „Zvítězili jsme!“ a poté zemřel vyčerpáním. Na jeho počest se dodnes běhá maraton.

Po bitvě u Marathonu prosadil athénský stratég Themistoklés stavbu válečného loďstva, protože se oprávněně obával perské odvety. Vybudoval také nový athénský přístav – Pireus. Význam thétů vzrostl, neboť sloužili na válečných lodích (triéry – měly 3 řady vesel) jako veslaři.

Druhá perská výprava proti Řecku (480-479 př.n.l.)

Peršany vedl do války král Xerxés, syn Dáreia I. Perská armáda měla dvě části – loďstvo a pozemní armádu. Perská pozemní armáda přešla po pontonových mostech průliv Helléspont (dnes Dardanely). Proti Peršanům se tentokrát spojila většina řeckých států. Vrchní velení měla Sparta.

480 př.n.l. – pozemní bitva u Thermopyl. Thermopyly je soutěska na severu Řecka, kterou bránil spartský král Leonidas proti obrovské přesile. Jelikož zrádce ukázal Peršanům cestu přes hory, podařilo se Peršanům obejít řecké pozice. Část Řeků ustoupila, ale král Leonidas a jeho 1000 bojovníků (300 Sparťanů + 700 jejich spojenců) padlo.

Peršanů prý bylo asi 150000 (Pečírka). Místo památné bitvy u Thermopyl dodnes zdobí památný nápis: „Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.“.

Oběť Sparťanů nebyla zbytečná, Peršané se zdrželi, čehož Řekové využili k evakuaci Athén a dalších měst. Řekové se stáhli za Korintskou šíji. Peršané pak evakuované Athény vyplenili.

480 př.n.l. – námořní bitva u Salamíny. Salamína (řecky Salamis) je ostrov. Řeckému loďstvu velel Themistoklés. V bitvě zvítězily menší, ale pohyblivější řecké lodě. Themistoklés vlákal velké perské lodě do úžiny, kde nemohly dobře manévrovat.

479 př.n.l. – pozemní bitva u Platají. Řekové zvítězili. Plataje jsou kousek na sever od Korintské šíje, západně od Athén.

479 př.n.l. – námořní bitva u mysu Mykalé. Řekové v této bitvě zničili zbytky perské flotily. Mys Mykalé je v Malé Asii, kousek na sever od města Milétos.

Evropské Řecko bylo roku 479 př.n.l. zbaveno perské hrozby. Řekové ovládli Egejské moře, ale řecko-perské války pokračují!

478 (477) př.n.l. – byl založen Athénský (Délský) námořní spolek (námořní spolek = symmachie). Členy tohoto námořního spolku bylo několik desítek řeckých městských států. Velení v tomto spolku měly Athény. Spolek měl společnou pokladnu na ostrově Délos, spravovaly jí však Athény (a v roce 454 př.n.l. dokonce Athény převezly pokladnu spolku z Délu do Athén).

Jednotliví členové spolku přispívali buď určitým počtem lodí, nebo penězi. Původně byl tento spolek (svou povahou ne obranný, nýbrž ofenzivní!) namířen proti Peršanům – proto se ostatní státy dobrovolně podřídily Athénám, které měly nejlepší loďstvo. Vzrůst moci Athén se ale nelíbil Spartě. Jak perská hrozba postupně slábla, přestalo členství v Athénském námořním spolku vyhovovat i většině jeho členů, protože měli oprávněný pocit, že Athény je utiskují.

449 př.n.l. – Kalliův mír – konec řecko-perských válek. Řekové zvítězili a osvobozena byla nakonec i maloasijská řecká města.

   Kalliás byl athénský vyjednavač, který mír vyjednal. Tzv. Kalliův mír je prý historicky (podle Pečírky) nejistý, ale jeho výsledky ne – maloasijská řecká města se osvobodila od perské nadvlády a perské lodě měly zákaz vplutí do Egejského moře.

Periklés a Vrchol Athénské Demokracie. Peloponéská Válka

Periklés vládnul v Athénách v letech 443-429 př.n.l. Byl prvním z 10 stratégů (vojenských velitelů). Do této funkce byl v těchto letech volen každoročně. Periklés prosadil peněžité náhrady (platy, diety) pro nemajetné občany, pokud se zúčastnili sněmu nebo pokud zastávali státní úřad. Chudí si totiž dříve často nemohli dovolit zasedat v úřadě či ve sněmu, protože jejich pole by zatím neměl kdo obdělávat. Dal také práci chudině, kterou zaměstnal na veřejných stavbách nebo jako veslaře na válečných lodích.

Zahájil také obrovskou výstavbu Athén. Athény byly v podstatě postaveny celé znova, protože v řecko-perských válkách byly Peršany zničeny. Za Perikla byl například postaven nejznámější řecký chrám, Parthenon. Nechal také vystavět dlouhé zdi, které spojovaly Athény s přístavem Pireus. Peníze na výstavbu sebral z pokladny Athénského námořního spolku (ta už byla od roku 454 př.n.l. v Athénách).

   Za Perikla vypukla Peloponéská válka. Během ní zemřel Periklés roku 429 př.n.l. na mor.

Peloponéská válka (431 – 404 př.n.l.)

   Po řecko-perských válkách zůstaly v Řecku pouze dvě vojenské velmoci. Sparta (+ Peloponéský spolek) měla převahu na souši, Athény (+ Athénský námořní spolek) měly převahu na moři. Tyto dvě velmoci (včetně jejich spolků) bojovaly proti sobě během peloponéské války.

Válka měla dvě fáze:

• Archidámská válka a
• Dekelejská válka

405 př.n.l. – námořní bitva u Aigospotamoi („Kozí říčky“ – v Helléspontu). Rozhodující bitva peloponéské války. Athénské loďstvo bylo v bitvě úplně zničeno. Athény pak byly obklíčeny z pevniny i z moře a nezbylo jim, než se vzdát → v roce 404 př.n.l. Athény kapitulovaly, čímž peloponéská válka skončila. Athény pak musely přijmout tvrdé spartské podmínky:

1. Strhnout dlouhé zdi mezi Athénami a Pireem
2. Mohly si ponechat jen 12 lodí, zbytek zabavila Sparta
3. Athény musely zrušit Athénský námořní spolek
4. Sparta dosadila do Athén vládu 30 tyranů. Ta se však udržela pouze rok, v roce 403 př.n.l. ji Athény s thébskou pomocí svrhly a obnovily demokracii.

Fáze 1 – Archidámská válka (431-421 př.n.l.)

Ve sporu Korkyry a Korintu se Athény postavily na stranu Korkyry. Korint byl však členem peloponéského spolku → Sparta zaútočila na Attiku. Sparta měla na pevnině převahu, nebyla však schopná porazit Athény. Ty ovládaly moře a ukrývaly se za dlouhými zdmi, spojující Athény s Pireem. Žádná velká bitva neproběhla a válka nakonec skončila nerozhodně. Umírněný athénský politik Níkiás nakonec uzavřel se Spartou mír → Níkiův mír. Tento mír obnovil status quo před válkou.

Korkyra – též Kerkyra, Korfu. Archidámos byl spartský král, podle něj název této fáze.

Fáze 2 – Dekelejská válka (414-404 př.n.l.)

V roce 415 př.n.l. zorganizovaly Athény výpravu na Sicílii proti Syrakusám. Athénskému vojsku velel vojevůdce Alkibiadés. Jakmile Alkibiadés dorazil na Sicílii, dostal z Athén předvolání k soudu (byl v Athénách obžalován z hanobení soch). Alkibiadés výzvy neuposlechnul a přešel na stranu Sparty. Sparta využila situace a vyslala na Sicílii vojsko. Athéňané utrpěli na Sicílii porážku, kterou začal postupný úpadek námořní moci Athén. Athénští spojenci postupně začali opouštět Athénský námořní spolek.

Athény se vypravily proti Syrakusám, protože ty bojovaly proti jiným dvěma řeckým městům na Sicílii (Segesta, Selinunt), která byla spojenci Athén. Dekeleia byla pevnost u Athén, kterou Sparta obsadila. Odtud pak škodila Athénám. Alkibiadés změnil během válku několikrát strany. Jeho strýcem byl samotný Periklés, byl přítelem filosofa Sokrata. Později zradil i Spartu a přešel zpět na stranu Athén. Pak byl však sesazen (velel athénskému loďstvu). Utekl k perskému satrapovi do Malé Asie, ten ho však nechal roku 404 př.n.l. zavraždit.

Sparta nakonec vybudovala loďstvo za perské peníze (!) 🙂

Thébská hegemonie

Sparta vyhrála, ale i ona byla válkou vážně oslabena a z hegemonie nad Řeckem se neradovala dlouho.

371 př.n.l. – pozemní bitva u Leukter (v Boiótii, západně od Théb). Thébský vojevůdce Epameinóndás porazil Spartu. První a největší porážka Sparty v otevřené pozemní bitvě! Následovalo 9 let thébské hegemonie (371-362 př.n.l.), která skončila, když roku 362 př.n.l. Epameinóndás padnul v bitvě.

Epameinóndás porazil Spartu v bitvě u Leukter díky zcela nové taktice tzv. šikmého (kosého) šiku, který se zaříznul do formace nepřítele. V roce 362 př.n.l. sice Epameinondás Spartu v bitvě u Mantineie znovu porazil, sám však v bitvě padnul.

Makedonská Říše, Helénismus, Alexandr Veliký

Makedonie byl stát na sever od Řecka. Makedonci nebyli Řekové, byli však Řekům příbuzní. V jejich čele stál král. Hlavním městem Makedonie byla Pella (ležela kousek na západ od dnešní Soluně). Makedonie využila oslabení všech řeckých států po sérii válek a ovládla Řecko:

338 př.n.l. – bitva u Chaironeie (v Boiótii – proti Filipovi stálo athénsko-thébské vojsko). Filip II., makedonský král, porazil Řeky. Konec faktické samostatnosti řeckých městských států, byly nuceny se podřídit Makedonii. Na území Řecka pak byl vytvořen Korintský spolek, v němž byly téměř všechny řecké státy, které se staly spojenci Makedonie. Filip II. si získal Řeky na svou stranu, když je získal pro plán tažení proti Persii.

Korintský spolek = Makedonie + její spojenci. Korintský spolek vyhlásil roku 337 př.n.l. válku Persii a Filip II. byl pověřen velením vojska. Řekové se totiž chtěli Persii pomstít za řecko-perské války, a to především za Xerxovo bezbožné ničení řeckých chrámů. Jediný řecký stát na jih od Olympu, který se odmítnul podřídit Makedonii, byla Sparta. Ta také odmítla vstoupit do Korintského spolku. Vliv Sparty poté upadl, i když nezávislost si Sparta uchovala až do počátku 2. století př.n.l. Makedonská armáda používala nový typ vojenské taktiky, tzv. falangu. Bojovníci v sevřeném útvaru drželi v rukou až 8 metrů dlouhá kopí.

336 př.n.l. – Filip II. byl uprostřed příprav na válečné tažení proti Persii zavražděn. Na trůn nastupuje jeho syn Alexandr Makedonský (Veliký).

Kdo dal Filipa II. zavraždit, je nejasné. Byl zavražděn na svatbě své dcery v Aigách. Alexandr Veliký se správně jmenoval Alexandr III. Makedonský.

Alexandr Veliký (336-323 př.n.l.)

V mládí vychovával Alexandra filosof Aristoteles. Geniální vojevůdce, největší dobyvatel starověku. Nastoupil na trůn ve 20 letech. Po nástupu nejdříve zpacifikoval Řecko. Řekové se po smrti Filipa II. vzbouřili, ale Alexandr vzpouru rychle potlačil. Théby, které vedly revoltu, nechal srovnat se zemí. Poté převzal (po svém otci) hodnost vrchního velitele Korintského spolku. Rovněž zpacifikoval odboj Illyrů a Thráků.

334 př.n.l. – překročením Helléspontu (Dardanely) zahájil Alexandr vojenské tažení proti Persii. Perská říše byla sice obrovská, avšak vnitřně nejednotná.

– 334 př n.l – bitva u Graniku (Granikos je říčka na západě Malé Asie). Po této vítězné bitvě ovládnul Alexandr Malou           Asii.
– 333 př n.l – Alexandr rozetnul uzel v Gordiu („gordický uzel“).
– 333 př n.l – bitva u Issu (Issos ležel východně od Tarsu, poblíž dnešní hranice Sýrie/Turecko). Znovu porazil vojsko             perského krále Dáreia III.

   Poté obsadil (roku 332 př.n.l.) Egypt, který ho uvítal jako svého osvoboditele. Egypťané ho prohlásili za syna boha Ammona (v oáze Siva), načež byl prohlášen faraonem. V roce 331 př.n.l. založil Alexandr v Egyptě Alexandrii (Alexandrií celkově založil mnoho, nejvýchodnější z nich ležela na řece Indus). Pak vyrazil opět proti Persii →

331 př.n.l. – bitva u Gaugamel (Gaugaméla ležela v dnešním Iráku). Rozhodující bitva, jíž definitivně porazil Dáreia III.. Ten sice uprchnul, byl však roku 330 př.n.l. na útěku zavražděn. Poté Alexandr zničil hlavní město perské říše Persepolis (jako „odvetu“ za vypálení Athén Xerxem) a přijal titul perského vládce – krále králů. Tímto oficiálně ukončil „odvetnou výpravu“ Řeků proti Persii. Část řeckých vojáků odešla domů.

Průběh bitvy u Gaugamel – na obrázku 1 je počáteční rozestavění obou vojsk. Ve středu makedonských vojsk jsou soustředěny falangy a po křídlech jízda. Dáreios útočí na obě křídla s cílem makedonské vojsko obklíčit. Současně útočí na pravý střed makedonského vojska, kterému velí Alexandr. Na obě makedonská křídla je vyvinut obrovský tlak a čelí mnohonásobné přesile (obr 2). Alexandr obě křídla mírně posílí falangami a velí křídlům ubránit se za každou cenu a získat čas. Vojenským manévrem přenechá nepříteli zadarmo svůj týl a vydává se s většinou armády na útok středem, který proráží. Překvapený Dáreios se v tu chvíli vydává na útěk.

      

   Bitva u Gaugamel obr. 1                                             Bitva u Gaugamel obr. 2

V roce 330 pak opět vyrazil se zbytkem vojska na východ. Prošel Střední Asií a dostal se až do Indie. Nakonec se ale musel vrátit zpět, protože jeho vojáci odmítli jít dál. Během tohoto tažení si vzal za manželku baktrijskou princeznu Roxanu.

Baktrie ležela ve Střední Asii. Svatba se konala roku 327 př.n.l. V době sňatku bylo Alexandrovi 29 let, Roxaně jen 13. S Roxanou měl Alexandr vytouženého syna – následníka (jeho syn Alexandr IV. byl pohrobkem). Roxana i Alexandrův syn byli po Alexandrově smrti zavražděni během bojů diadochů o moc. Celkem měl Alexandr najednou 3 manželky, což bylo v té době zcela běžné i v Makedonii.

324 př.n.l. – Alexandr uspořádal (v Súsách) hromadnou svatbu makedonských velmožů (bylo jich 10000!) s urozenými Peršankami. Sám si při tom vzal za (další) manželku dceru Dáreia III. Cílem Alexandra bylo spojit oba národy a vytvořit tak jednotnou vládnoucí vrstvu persko-makedonské říše.

Za hlavní město své říše si Alexandr zvolil Babylon. Zde roku 323 př.n.l. náhle zemřel.

V době smrti bylo Alexandrovi 33 let. Nejpravděpodobnější příčinou jeho smrti je malárie (zemřel prý po krátké horečnaté nemoci). Alexandr také hodně pil, což jeho zdravotnímu stavu jistě nepřidalo.

Říše diadochů – nástupci Alexandra Velikého

Po smrti Alexandra se jeho říše rozpadla. Jeho nástupci (diadochové) se stali jeho bývalí vojevůdci, kteří bojovali mezi sebou a nakonec si říši rozdělili. Boje mezi diadochy po Alexandrově smrti byly kruté. Válčilo se pomocí armád, intrik, sňatků apod.

Nakonec se na troskách Alexandrovy říše vytvořily 3 velké říše diadochů:

1. Říše Ptolemaiovců -Ptolemaiovci ovládli Egypt. Zakladatelem říše byl Ptolemaios I. Sótér („Zachránce“). Hlavním městem Egypta byla v té době Alexandrie. Ptolemaios I. zemřel v roce 283 př.n.l. Vláda Ptolemaiovců v Egyptě skončila v roce 30 př.n.l., kdy byl Egypt dobyt Římem.
2. Říše Seleukovců – Zakladatelem byl Seleukos I. Seleukovci ovládli asijské državy Alexandrovy říše, centrum říše bylo v Sýrii. Hlavním městem říše byla Antiocheia (Antiochie) na řece Orontes, historicky v Sýrii, dnešní Antakya v Turecku. Ptolemaios I. i Seleukos I. byli bývalí Alexandrovi vojevůdci. Ptolemaios dokonce napsal Alexandrův životopis. Seleukos I. zemřel v roce 281 př.n.l. Říše Seleukovců byl z říší diadochů největší, ale také nejvíce nesourodá a nestabilní. Říše Seleukovců postupně upadala a ztrácela území. Definitivně zanikla roku 64 př.n.l., kdy její zbytky dobyli Římané (v té době už Seleukovci ovládali prakticky jenom Sýrii).
3. Říše Antigonovců – Potomci Antigona I. Jednookého Makedonii. Činili si rovněž nárok na Řecko. Tato říše se ustavila o něco později. Makedonie byla později poražena a ovládnuta řínskou říší. Antigonos I. byl posledním diadochem, který se snažil obnovit jednotu celé Alexandrovy říše. Padnul však v boji proti koalici ostatních diadochů v bitvě u Ipsu roku 301 př.n.l. Antigonovci poté ovládli Makedonii a Řecko. Říše Antigonovců byla z říší diadochů nejmenší, avšak nejjednotnější. Makedonie ztratila definitivně nezávislost po třetí římsko-makedonské válce v roce 168 př.n.l. (bitva u Pydny). Roku 167 př.n.l. byla Makedonie Římem rozdělena na 4 formálně samostatné oblasti. Roku 148 př.n.l. pak bylo území Makedonie definitivně připojeno k římské říši.

Kromě tří největších říší diadochů vznikly i další helénistické říše, např. Pergamon, Rhodos, Bosporská říše.

146 př.n.l. – pád Korintu, celé Řecko bylo definitivně připojeno k římské říši.

30 př.n.l. – Egypt (říše Ptolemaiovců) byl dobyt a připojen k římské říši. Poslední ptolemaiovskou panovnicí v Egyptě byla Kleopatra VII. Tím padla poslední helénistická říše, konec helénismu.

Helénistické období řeckých dějin (338 – 30 př.n.l.)

338 př.n.l. – ovládnutí Řecka Makedonií (bitva u Chaironeie)

30 př.n.l. – ovládnutí poslední helénistické říše, ptolemaiovského Egypta, Římany

Helénistická kultura – vznikla prolínáním řecké kultury s kulturami východními (asijskými, egyptskou). Řečtina byla tehdy řečí vzdělanců. Hlavními centry helénistické kultury mimo Evropu se stala města Alexandria (byla tu mj. slavná knihovna), Pergamon a Antiocheia.

Řecká Vzdělanost

Alfabeta (řecká abeceda) – byla převzata od Féničanů. Řekové přidali samohlásky. Stala se základem latinky i azbuky (cyrilice). Používá se dodnes, především v matematice (geometrie) a fyzice. Řečtina je, spolu s latinou, základem terminologie v mnoha vědních oborech.

vzdělání – vzdělávali se hlavně chlapci. Čtení, psaní, počty, tělesná výchova, řečnictví.

Filosofie

   Filosofie = „láska k moudrosti“, věda o všeobecných zákonitostech vývoje světa, myšlení a společnosti. Řada řeckých filosofů vynikla i v jiných oborech.

•    Thálés z Milétu – slavný filosof a matematik (Thaletova kružnice), ale i politik, jeden z bájných 7 řeckých mudrců
•    Démokritos (z Abdér) – podle něj se svět skládá z atomů
•    Pythagoras (ze Samu) – významný filosof a matematik (Pythagorova věta)

      

Tháles z Milétu                                               Démokritos                                        Pythagoras

Nejvýznamnější filosofové však byli tito tři:

•    Sokrates (469-399 př.n.l.) – žil v Athénách. „Vím, že nic nevím.“ Byl odsouzen k smrti a popraven (musel vypít smrtící nápoj) za neúctu k bohům a kažení mládeže.
•    Platon (asi 428 – 348 př.n.l.) – rovněž Athéňan, žák Sokrata. Založil v Athénách Akademii (filosofickou školu). Představitel idealistické filosofie. Výrazně ovlivnil středověkou křesťanskou filosofii (novoplatonismus).
•    Aristoteles (384 – 322 př.n.l.) – žák Platona, vychovatel Alexandra Velikého (přežil ho o rok). Zabýval se prakticky všemi vědami. Asi největší vědec starověku. Zakladatel vědecké logiky.

       

Sokrates                                         Platón                                                      Aristoteles

Další vědy

• Geometrie – Thalés z Milétu, Eukleidés (Eukleidovy věty).
• Fyzika – Archimédés (ze Syrakus). Archimédův zákon: „Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené“. Archimédés také vynalezl šroubové čerpadlo, kladkostroj, prozkoumal funkci páky. Slavné jsou jeho výroky: „Neruš mi mé kruhy“ (když ho římský voják přišel zabít – zahynul roku 212 př.n.l. při dobytí Syrakus Římany, během druhé punské války – Syrakusy byly v této válce na straně Kartága), „Heuréka!“ („Už to mám“), „Dejte mi jeden pevný bod a já pohnu světem“ (v souvislosti s pákou).
  • Eratosthenes – vypočetl obvod Země
  • Ptolemaios – astronom a kartograf, tvůrce geocentrického systému.

       

Archimédes                                                            Erastotenes                                                        Ptolemaios

• Historie – Hérodotos (z Halikarnassu)  – „otec dějepisu“, zaznamenal především řecko-perské války.
  • Thúkýdidés – sepsal dějiny peloponéské války.
  • Polybios – Řek, proslavil se ale hlavně římskými dějinami
  • Xenofon – řecký historik a vojevůdce, sepsal perské dějiny.
•    Lékařství – Hippokrates – Hippokratova přísaha. Zavedl pojmy sangvinik, melancholik, cholerik, flegmatik.

Hippokrates

•    Zeměpis – Strabon – „otec zeměpisu“.
•    Řečnictví – Démosthenés – filipiky (útočné řeči proti Filipu II. Makedonskému).

Řecké Umění, Kultura a Sport

Úmyslně zde vynechávám literaturu, kterou berou v češtině.

Řecká literatura – telegraficky

• Básně
  • Homér (viz výše – homérské eposy)
  • Sapfó
  • Alkaios
  • Pindaros
• Divadlo
  • tragédie
    • Aischylos,
    • Sofoklés,
    • Eurípidés
  • komedie
    • Aristofanés

Architektura

   7 divů světa – čtyři z pěti starověkých divů světa byly v Řecku, pátá pak v helénistické Alexandrii: Artemidin chrám v Efesu, mauzoleum v Halikarnassu, socha Dia v Olympii, Rhodský kolos (socha boha slunce Hélia), maják na ostrově Faru.

   Základním stavebním prvkem řecké architektury byl sloup. Podle typu sloupu rozeznáváme tři styly: dórský, iónský, korintský.

•    divadla (amfiteátry)
•    stadiony – stadion byla původně délková jednotka (1 olympijský stadion = 192 metrů).
•    chrámy – nejslavnějším dodnes dochovaným je Parthenon v Athénách (2. chrám na athénské Akropoli je Erechtheion).

Sochařství

•    Polykleitos (sochař) – Doryforos (= název díla). Tzv. kánon krásy, dokonalé proporce lidského těla.
•    Feidiás – socha Dia v Olympii, div světa.
•    Myrón – Diskobolos.

(Rhodský kolos – div světa, byl z bronzu, Práxitelés – socha bohyně Afrodity)

Ostatní

Keramika a malířství – nástěnné malby se moc nezachovaly (výjimka – Knóssos). Zachovaly se ale malby na vázách (amfory).

Olympijské hry

Poprvé se konaly roku 776 př.n.l., poté pravidelně jednou za 4 roky. Řekové podle olympiád počítali letopočet. Olympiáda byla nejen sportovní, ale také kulturní a náboženskou slavností – konala se k uctění boha Dia, který měl v Olympii chrám se svou sochou (div světa).

Starověké olympijské hry se konaly až do roku 393 n.l., kdy je definitivně zrušil křesťanský římský císař Theodosius I. První novodobé olympijské hry se pak konaly v Athénách roku 1896.

• Sportovní disciplíny: běh, skok do dálky, hod diskem, oštěpem, prostý zápas, pěstní zápas, víceboj (pětiboj), závody vozů. Závodili pouze muži, závodili nazí.
• Umělecké disciplíny: hudba, zpěv, recitace.

Hry byly celořecké, účastnit se jich mohli pouze svobodní Řekové. Vítěz dostal v Olympii jen olivový věnec, ale doma dostal spoustu odměn, byla mu postavena socha a nemusel až do smrti platit daně. Během her byly zakázány války mezi řeckými státy.

Periodizace Řeckých Dějin – Shrnutí

1. Mínojské období (Kréta)             cca 2000 – 1350 př.n.l.
2. Mykénské období                         cca 1600 – 1200 př.n.l.
3. Temné (homérské) období         cca 1200 – 800 př.n.l.
4. Archaické období                          cca 800 – 499 př.n.l.
5. Klasické období                                    499 – 338 př.n.l.
6. Helénistické období                             338 – 30 př.n.l.

Datum poslední aktualizace: 19.4.2018

Tento výukový materiál je součástí Učebnice dějepisu v sekci Dějepis I. (pravěk a starověk). V rámci tohoto tématu článek navazuje na 4.díl – Starověké Řecko I. – Řecké báje, Kréta, Sparta, Athény. Po tomto díle následuje Starověký Řím I. – Založení Říma, Republika – Do Punských Válek