Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rusko v letech 1905-1922 (Petr Daubner)

30. 12. 2011

Obsah Učebnice dějepisu najdete na tomto odkaze: Učebnice dějepisu

 

Rusko v letech 1905 – 1922

 

1)Revoluce 1905 v Rusku

  

Situace v Rusku na přelomu 19. a 20. století

   Na počátku 20. století bylo Rusko (vedle Turecka) nejzaostalejší zemí Evropy. Převažovalo rolnictvo, dělníků bylo relativně málo (průmysl byl rozvinutý jen v největších městech).

   1867 – Rusové prodali Aljašku Američanům

   Transsibiřská magistrála – nejdelší železnice světa. Se stavbou se začalo roku 1891, úplně byla dokončena až za první světové války, v roce 1916.

   Ruské pronikání do Mandžuska vyvolalo střet s Japonci. V rusko-japonské válce (1904-1905) bylo Rusko drtivě poraženo. Tím vyvrcholila nespokojenost s režimem v Rusku. Car Mikuláš II. (rusky Nikolaj, vládnul 1894 – 1917), poslední Romanovec na ruském trůnu, (Romanovci nastoupili na trůn v roce 1613) vládnul absolutisticky. V názorech na stav ruské společnosti se jednotlivé vrstvy lišily, ale prakticky nikdo nechtěl absolutismus.

 

Revoluce 1905

Revoluci urychlila porážka v rusko-japonské válce. Bezprostřední příčinou byla tzv.

 Krvavá neděle

 - (22.1.1905 podle našeho a 9.1. podle staroruského kalendáře). Dav pokojných demonstrantů (bylo jich asi 200000!) nesl petici k Zimnímu paláci v Petrohradě (sídlo cara). Vedl je kněz Gapon. Lidé nesli ikony a portréty cara!

   Lid se naivně domníval, že car je „dobrotivý otec“, který za zlořády v zemi nemůže a chtěl ho upozornit na své těžké životní podmínky. V průvodu převažovali dělníci.

   Car dal střílet do demonstrantů, výsledkem bylo asi 500 mrtvých (odhad, možná méně).

   v Rusku vypukla revoluce. Byla to vlna vzpour, stávek a demonstrací, které policie zpočátku nebyla schopna zvládnout.

   Nejslavnější akcí byla vzpoura na křižníku Potěmkin. V Oděse se na této lodi vzbouřili námořníci. Nakonec námořníci na křižníku odpluli do Rumunska. Většina námořníků pak emigrovala do USA, zatímco samotná loď byla vrácena do Ruska (zde byl křižník Potěmkin ihned přejmenován, aby nenesl revoluční jméno).

   Revoluce trvala celý rok 1905 a na venkově někde dohasínala i v roce 1906. Car zpočátku nasliboval hory doly, aby se situace uklidnila. V říjnu 1905 vydal říjnový manifest, ve kterém slíbil zavedení základních svobod. Car na oko ustoupil a dokonce zavedl některé reformy, z nichž většinu zrušil ihned, jakmile revoluční vlna opadla. Byla například zřízena duma – to měl být parlament. Car ale dumu dvakrát rozpustil, protože se mu zdála moc radikální a pozdější duma (respektive dumy dvě) už neplnila funkci parlamentu, nýbrž to byl jen poradním orgán cara. → revoluce byla nakonec poražena. Nezměnilo se prakticky nic a car nadále vládne absolutisticky.

 

2)Rusko mezi revolucemi   1905-1917

   Po revoluci vládnul v Rusku jménem cara Petr Stolypin. V letech 1906-1911 byl předsedou ruské vlády. Hlavní rysy Stolypinovy politiky:

   1)vláda tvrdé ruky. Padla spousta rozsudků smrti, řádově tisíce. Stolypin se snažil tvrdě potlačit hlavně radikály, což se mu v zásadě podařilo.

   V té době se vžily termíny „Stolypinova kravata“ (= šibenice) a „stolypin“ (vězeňský vagón, v němž byli odsouzenci transportováni do táborů na Sibiři).

 

   2)provádí ekonomické a sociální reformy. 1)Agrární reforma: část rolníků získala půdu do osobního vlastnictví. Úspěch! Stolypin byl statkář a rozuměl rolníkům → když mají rolníci vlastní půdu, víc se snaží → vzrůstá produkce obilí. Rusko bylo tehdy obilnicí Evropy. 2)Školství – zavedena povinná čtyřletá školní docházka, otevřeno 50000 nových škol.

 

   Stolypin byl téměř všemi v Rusku nenáviděn, ale dnes ho mnoho historiků hodnotí kladně. Ke konci své vlády měl spory s carem. Roku 1911 byl zastřelen za nevyjasněných okolností. Střílel policejní agent a je možné, že ho nechal zavraždit car.

 

   1914 – Rusko vstupuje do války, válka nakonec dopadne špatně a zlomí Romanovcům (téměř doslova) vaz.

 

   Grigorij Rasputin – sibiřský mužik, „zázračný léčitel“. Měl velký vliv hlavně na carevnu, protože léčil úspěšně jejího syna a následníka trůnu Alexeje, který byl hemofilik. Ovládl dění u dvora a získal téměř neomezenou moc. V prosinci 1916 byl zavražděn spiklenci z řad vysoké šlechty. Chtěli ho otrávit, což nevyšlo, tak ho zastřelili a hodili pod led.

   Na vraždě se podílel i kníže Jusupov, příbuzný carské rodiny, a velkokníže Dimitrij, člen carské rodiny. V Rasputinově závěti bylo prý napsáno, že pokud zemře rukou příslušníka carské rodiny, monarchie ho dlouho nepřežije. Vyplnilo se za tři měsíce!

 

3)Politické strany v Rusku

   Všechny tyto strany měly společné to, že žádné z nich se nelíbil ruský absolutismus (samoděržaví). Jinak ale měly dost rozdílné názory.

 

   1)Kadeti – KDkonstituční demokraté, pravicoví liberálové.

   Hlavní představitel byl Pavel Miljukov, pozdější člen Prozatímní vlády.

 

   2)Eseři – SRsociální revolucionáři. Spíše levice. V roce 1917 se rozdělili na pravé a levé esery. Leví eseři později spolupracovali s bolševiky. Nejznámějším eserem byl Alexandr Kerenskij (žil 1881-1970), pozdější předseda Prozatímní vlády (ve 36 letech!).

   Kerenskij po bolševickém převratu žil až do roku 1970 v exilu. Ještě v roce 1968 protestoval Kerenskij proti sovětské invazi do Československa.

 

   3)Sociální demokraté – Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (SDDSR). Strana vznikla roku 1898. V roce 1903 se rozdělili na dvě frakce:

   a)bolševici – „většina“ – v roce 1903 získali na sjezdu dočasnou většinu. Ve skutečnosti však nehráli až do roku 1917 velkou roli. Radikálové. Vůdce Vladimír Iljič Lenin.

   b)menševici – „menšina“. Umírnění, v podstatě klasická sociální demokracie. V čele stáli L.Martov a Georgij Plechanov.

   K definitivnímu rozštěpení sociální demokracie došlo na sjezdu v Praze v roce 1912. Bolševici založili vlastní stranu. Pozdější název této strany byl „komunistická“.

   Název komunistické strany se několikrát změnil. Nejdříve se v letech 1918-1925 přejmenovali na KS Ruska (bolševiků), v letech 1925-1952 se jmenovali VKS (b) – Všesvazová komunistická strana (bolševiků), a teprve od roku 1952 získali název KSSS – Komunistická strana Sovětského svazu. KSSS byla v roce 1991 po potlačení puče zakázána prezidentem Borisem Jelcinem na území Ruska.

 

Nejvýznamnější bolševici:

   1)Vladimír Iljič Lenin (1870-1924). Narozen v roce 1870 v Simbirsku (dnes Uljanovsk) v Povolží. Vlastním jménem Uljanov. Pseudonym si dal podle řeky Leny, kde byl ve vyhnanství. Jeho starší bratr Alexandr byl popraven za pokus o atentát na cara (v roce 1887 – na cara Alexandra III.). V roce 1897 byl poslán do vyhnanství na Sibiř (→ „Lenin“). V letech 1900-1917 pobýval většinou v zahraničí. Naposledy ve Švýcarsku, odkud se pak dostal do Ruska jako německý agent v zapečetěném vagóně přes Německo. Rozvinul myšlenky marxismu a upravil si je podle svého (marxismus-leninismus). V čele mas musí podle něj stát revoluční strana. Bezohledný, sebestředný, vynikající organizátor.

 

   2)Lev Davidovič Trockij (1879 – 1940). Trockij byl židovského původu, vlastním jménem se jmenoval Leib Bronštejn.

   Trockij a někteří další vysoce postavení bolševici (Zinověv, Kameněv) byli židovského původu. Toho později zneužil Hitler, který pořád mluvil o „židobolševickém spiknutí“.

   Spolu s Leninem hlavní organizátor bolševického převratu. Původně menševik. V letech 1907-1917 byl v exilu v USA. V květnu 1917 přijel lodí z New Yorku do Ruska a přidal se k bolševikům. Skvělý řečník a organizátor. „Nejzuřivější z bolševiků“, zastánce „permanentní revoluce“. Později Stalinem vypovězen ze SSSR (vyhnanství). Zavražděn v roce 1940 na Stalinův příkaz v Mexiku.

 

4)Únorová revoluce 1917

   Únorová revoluce vypukla v březnu 1917 (březen podle našeho kalendáře, v Rusku měli ještě únor). Vypukla v Petrohradě. Bezprostřední příčinou byla hlavně nespokojenost s válkou. Stávky, demonstrace. Účastnili se dělníci i měšťané. Na stranu revolucionářů se nakonec postavilo i vojsko →

   car Mikuláš II. abdikoval.

   Car abdikoval původně ve prospěch svého bratra Michaila, ten ale odmítnul trůn přijmout. Revoluce byla živelná, neměla vedení a bylo poměrně málo mrtvých (170). Lenin byl v té době ve švýcarském exilu a revoluce ho zaskočila. Romanovci byli drženi v internaci.

   Konec Romanovců na trůnu! Po revoluci nastalo v Rusku faktické dvojvládí:

 

   1)Prozatímní vláda.   V čele této vlády stál nejdříve kníže Lvov, od srpna pak Alexandr Kerenskij (předtím byl v této vládě ministrem spravedlnosti, války a námořnictva). Vláda měla zavést demokratické svobody a připravit volby do Ústavodárného shromáždění. Kerenskij byl eser a přesvědčený demokrat. Hlavní chybou Prozatímní vlády bylo, že nedokázala ukončit účast Ruska ve válce, která byla krajně nepopulární. Navíc vláda moc nevládla, protože byla paralyzována sověty.

 

   2)Sověty („Rady“). Sověty vznikly poprvé už v revoluci 1905. Trockij byl dokonce už v roce 1905 členem předsednictva petrohradského sovětu. V roce 1917 vznikly znovu jako sověty dělnických a vojenských zástupců. Nejvýznamnější z nich byl Petrohradský sovět. Ten vydal mj. rozkaz číslo 1, kterým zřídil sověty v armádě, které kontrolovaly důstojníky. To způsobilo rozvrat v armádě. Rozhodující vliv v sovětech měli zpočátku menševici a eseři.

 

   O bolševicích nebylo až do dubna 1917 moc slyšet. V dubnu přijel ze Švýcarska Lenin, v květnu z USA Trockij.

   Trockij se hned po příjezdu lodí z New Yorku přidal k bolševikům. Lenin se ve Švýcarsku o únorové revoluci dozvěděl až z novin a dost ho překvapila.

   Lenin dostal od Němců na svou politiku spoustu peněz (50 milionů zlatých marek). Bolševici z těchto peněz platili tisk, agitaci a výzbroj bolševiků. Peníze byly bolševikům poslány prostřednictvím švédské banky v Moskvě.

   Lenin tvrdil, že bolševici v žádném případě nesmí věřit Prozatímní vládě. Je třeba ovládnout sověty. Razil tedy heslo „Všechna moc sovětům!“. Bolševici požadovali okamžité ukončení války, čímž si získávali popularitu.

   červenec 1917neúspěšný pokus bolševiků o státní převrat (tzv. „červencové dni“). Část bolševických vůdců byla zatčena, Lenin uprchl do Finska. Zatčen byl mj. i Trockij, ale v září, po Kornilovově puči (viz dále) byl propuštěn!

 

   září 1917 – Kornilovův puč. Generál Lavr Kornilov se pokusil o pravicový puč. Puč byl Kerenským potlačen a Kornilov byl zatčen. Bolševici z této situace těžili – postavili se proti „kotrarevoluci“ a získali velkou přízeň veřejnosti.

 

5)“Říjnová revoluce“ 1917

   - či spíše bolševický převrat. Proběhl v listopadu dle našeho kalendáře (a v říjnu staroruského kalendáře).

   říjen 1917 – Trockij se dostal do čela Petrohradského sovětu. Lenin se vrátil tajně z Finska do Petrohradu.

 

   7. listopadu 1917 (25.10.)bolševický převrat („VŘSR“). Armáda byla již před tímto převratem rozložena bolševickou agitací. Již 6. listopadu začaly rudé gardy obsazovat nádraží, banky, mosty, telegrafní úřad. 7. listopadu byl pak dobyt Zimní palác, sídlo Prozatímní vlády. Většina ministrů byla bolševiky zatčena, Kerenskij uprchl. Během dalších dnů převzali bolševici vládu i v dalších městech.

   Dobytí Zimního paláce bylo téměř nekrvavé, zabito bylo jen 6 osob.

   7. listopad se obvykle bere jako vítězství revoluce, ale revoluce tím vlastně teprve začala! Nová vláda byla složena jen z bolševiků. Jmenovala se Rada lidových komisařů (Sovnarkom) a jejím předsedou byl Lenin. Lidovým komisařem zahraničí byl jmenován Trockij.

   V Petrohradě se v listopadu konal i sjezd sovětů. Eseři a menševici na protest proti převratu odešli z jednání a bolševici pak sjezd ovládli. Celkově byl ale v Petrohradě ze začátku klid – „Lidé si většinou ani neuvědomili, že se něco děje“ (Veber).

   Aby bolševici udrželi moc, potřebovali si získat hlavně dělníky, rolníky a vojáky. Proto hned 8. listopadu vydali dva zásadní dekrety:

   1)Dekret o míru – vyzvali v něm všechny válčící státy k okamžitému příměří a jednání o „míru bez anexí a kontribucí“. Tímto dekretem si naklonili vojáky, kterým se už nechtělo bojovat. Rusko chce mír a armáda prakticky přestala bojovat.

   2)Dekret o zemi (o půdě). Dekret odebíral půdu šlechtě, církvi a velkostatkářům a rozdělil ji mezi rolníky. Tím si získali drobné rolníky, kterých byla v Rusku většina.

   Půda už nyní patřila státu, ale zatím nebyla kolektivizována a rolníci ji sami obdělávali. Oba dekrety vydal právě onen Všeruský sjezd sovětů, který ovládli bolševici.

 

   Dále vydali bolševici v listopadu 1917 Deklaraci práv národů Ruska. Podle ní mají všechny národy Ruska právo na sebeurčení. Tohle ovšem nemysleli bolševici nikdy vážně, byla to jen propaganda.

   Stalin, tehdejší lidový komisař pro národnostní otázky, prohlásil: „Právo na sebeurčení se nevztahuje na buržoazii, ale na pracující.“

   Nicméně Finsko, Ukrajina, Bělorusko, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán, Pobaltí a Polsko vyhlásily nezávislost. Část těchto území ovšem bolševici během občanské války zabrali zpět.

 

   1918začíná občanská válka. Bolševici musí za každou cenu uzavřít mír s Německem → březen 1918 (3.3.)Brestlitevský mír mezi Ruskem a Ústředními mocnostmi. Rusko ztratilo území, nastává chaos a občanská válka.

 

 

6)Občanská válka v Rusku a vznik SSSR

  

Ústavodárné shromáždění

   V listopadu (25.11. našeho kalendáře, tedy už po bolševickém převratu) se konaly už dříve naplánované volby do Ústavodárného shromáždění. Bolševici v nich získali jen čtvrtinu hlasů!

   Volby dopadly takto: eseři + menševici měli dohromady 62% hlasů, bolševici 25%. „buržoazní strany“ 13%.

   leden 1918 (18.1.)první a zároveň poslední schůze Ústavodárného shromáždění. Poslanci odmítli uznat bolševický převrat a schválit revoluční opatření bolševické vlády. Bolševičtí poslanci proto na protest odešli a ještě téže noci bylo shromáždění rozehnáno. Při tom byli dva poslanci ubiti. Svobodné volby se pak v komunistickém Rusku (či SSSR) už nikdy nekonaly.

 

Občanská válka v Rusku 1918 – 1921

    Datování konce války je sporné, rok 1921 se uvádí asi nejčastěji. Hlavní boje skončily už v roce 1920, zatímco na Dálném východě se bojovalo ještě v roce 1922.

   Válka vypukla roku 1918, kdy se jasně ukázalo, že bojovat proti bolševikům demokratickými metodami (viz Ústavodárné shromáždění) nepůjde.

rudí (bolševici) x bílí (odpůrci bolševiků)

   Bolševici ovládali zpočátku střed Ruska, hlavně Moskvu a Petrohrad, bílí okrajové části. Bolševici se zdáli býti slabší, protože byli v obklíčení. Ale byli jednotní, dobře organizovaní, kontrolovali oblasti, kde bylo soustředěno nejvíce zbrojního průmyslu a měli kratší zásobovací linie. Občanská válka v Rusku byla mimořádně brutální z obou stran, i když bolševici byli asi horší. Celkem zahynulo kolem 10 milionů lidí (asi milion vojáků a 7-10 milionů civilistů).

 

Opatření bolševiků

   1)Zavraždění celé carské rodiny. Provedeno 16. července 1918 v Jekatěrinburgu (na Urale). Car a jeho rodina byli vězněni v Jekatěrinburgu už od března 1917. Když se k městu blížili kozáci a československé legie a bylo jasné, že bolševici město neudrží, bolševici všechny členy carské rodiny zavraždili.

   Zavražděn byl car, carevna, syn – následník a čtyři dcery. Všichni byli zastřeleni. Těla pak byla polita kyselinou a zasypána nehašeným vápnem, aby byla znesnadněna identifikace.

 

   2)Válečný komunismus. Opatření ve dvou rovinách:

   A)ekonomická rovina – veškerý průmysl i obchod byl znárodněn. Rolníkům byly násilně (rekvizice) zabavovány přebytky potravin, kterými byli přednostně zásobováni obyvatelé měst a vojáci. Veškerá ekonomika byla podřízena válečným potřebám.

   B)politická rovina – rudý teror. Pro boj s „vnitřním nepřítelem“ byla založena Čeka, tajná policie. Jejím prvním šéfem byl Felix Dzeržinskij (Polák).

   Čeka je zkratka slov „Všesvazová mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží“. Později se několikrát přejmenovala, nejznámější pozdější názvy jsou NKVD a KGB. Podle odhadů zavraždila Čeka jen za občanské války 200000-500000 lidí.

   Čeka zatýkala a vraždila politické odpůrce a zakládala a spravovala koncentrační tábory (GULAG), které vznikly už roku 1918.

   srpen 1918 – atentát na Lenina. Provedla ho Fany Kaplanová, která nesouhlasila s bolševickým režimem (a především s Brestlitevským mírem a rozehnáním Ústavodárného shromáždění). Byla popravena. Atentát se stal záminkou k zostření bolševického teroru. Mj. byl vydán dekret, podle něhož mohla Čeka provádět popravy i bez soudu. Lenin byl při atentátu zraněn, měl doživotní následky.

 

   3)Rudá armáda – armáda boj s vnějším nepřítelem, zřízena v lednu 1918. Zpočátku byla neschopná, s mizerným velitelským sborem. Lidový komisař války Lev Trockij (po uzavření Brestlitevského míru, se kterým vnitřně nesouhlasil, změnil resort a byl lidovým komisařem vojenství a námořnictva) zavedl brannou povinnost, do velitelských funkcí jmenoval důstojníky bývalé carské armády (z nouze ctnost), ale ti byli kontrolováni bolševickými lidovými komisaři. Efektivita Rudé armády se pak výrazně zvýšila.

   Trockij zařadil do Rudé armády celkem 75000 bývalých carských důstojníků. Dal pořídit jmenný seznam jejich rodinných příslušníků, kteří se stali rukojmími bolševiků. Pokud některý důstojník zradil nebo se choval zbaběle, byli jeho rodinní příslušníci zastřeleni. Toto opatření bylo mimořádně účinné.

 

Bílí

   - zdáli se početně silnější a bolševici byli zpočátku v obklíčení. Bílí ale byli nejednotní, byli mezi nimi všichni od eserů (levice) až po přívržence cara. Měli navíc nevýhodu delších vnějších linií, byli hůře organizovaní a nedokázali se dohodnout. Nejvýznamnější bílí generálové byli Děnikin (jih – kolem Donu), Kolčak (Sibiř), Juděnič (Pobaltí a Petrohrad) a Wrangel (Ukrajina). Bílí bojovali a vraždili téměř stejně brutálně jako rudí.  

 

   V občanské válce zvítězili rudí na většině území už v roce 1920 (na Dálném východě až 1922). Řada okrajových národů se od bolševiků odtrhla, ale bolševici poté většinu zabrali zpět. Nezávislé zůstalo pouze Polsko, Finsko a Pobaltí.

 

Do občanské války zasáhly i další mocnosti, vždy proti bolševikům!

   1)Němci – zasáhli ještě v rámci první světové války. Bolševici je nebyli schopni porazit, proto s nimi uzavřeli v březnu 1918 (3.3.) Brestlitevský mír za cenu ztráty velké části území.

   2)Intervence Dohody – Dohoda zasáhla na podporu bílých, její intervence ale nebyla příliš významná, protože po ukončení války se jim nechtělo znovu bojovat „někde v Rusku“. Hlavně obsadili přístavy a evakuovali odsud válečný materiál. Intervence se zúčastnily USA, VB, Francie, Řecko a Japonsko.

   3)Československé legie – nejsilnější protivník bolševiků v první fázi občanské války! Obsadily Transsibiřskou magistrálu a odřízly bolševiky od Sibiře. Češi ale nechtěli bojovat v Rusku, chtěli domů...

   4)Polsko

rusko-polská válka 1920

   Rusko-polská hranice byla po první světové válce nejasná (velká část Polska byla předtím součástí Ruska). Dohoda se pokusila vymezit hranici Polska a Ruska zhruba etnicky tzv. Curzonovou linií (vytýčil lord Curzon). Poláci se ale cítili být silnější, linii odmítli, využili zmatku v Rusku, napadli je a dobyli dokonce Kyjev. Poté ale přešla Rudá armáda do protiútoku a zahnala Poláky hluboko do Polska. Hrozil vpád komunismu do Evropy! V bitvě u Varšavy (14.-16.8. 1920 – „zázrak na Visle“) byli Rusové poraženi a vrženi zpět za Curzonovu linii.

   rižský mír1921 – válka skončila nakonec vítězstvím Poláků, protože zabrali i území na východ od Curzonovy linie (západní Bělorusko, západní Ukrajina).

   S tím se bolševici nikdy nesmíří a v roce 1939 se dohodnou s Hitlerem a rozdělí si Polsko podél Curzonovy linie. Curzonova linie je téměř shodná s dnešní východní hranicí Polska.

 

Vznik SSSR – 1922 (30.12.1922)

   Nově vzniklý SSSR (Svaz sovětských socialistických republik) se skládal v roce 1922 ze 4 „rovnoprávných republik“ – Rusko, Bělorusko, Ukrajina a Zakavkazsko. Později bylo republik celkem 15. Ve skutečnosti rozhodovali bolševici všechno z Moskvy, která byla od roku 1918 (od března) novým hlavním městem Ruska. Vyhlášení SSSR bylo jakousi tečkou za vítěznou občanskou válkou. SSSR byl zrušen v roce 1991 (8.12.1991).

   V roce 1922, v době svého vzniku, měl SSSR asi 134 milionů obyvatel.

 

Datum poslední aktualizace: 26.11.2011

 

Obsah Učebnice dějepisu najdete na tomto odkaze: Učebnice dějepisu

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář