Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konflikty ve světě po druhé světové válce IV. - Vietnam a Kambodža (Petr Daubner)

Obsah Učebnice dějepisu najdete na tomto odkaze: Učebnice dějepisu

 

4) Vietnam a Kambodža

   1887 - Francouzi spojili své jednotlivé protektoráty a vytvořili Indočínskou unii (Vietnam + Laos + Kambodža).

   1940 - většinu Indočíny (především Vietnam) obsadili Japonci po dohodě s francouzskou vládou ve Vichy. Část Laosu a Kambodži obsadil japonský spojenec Thajsko.

   1945 - po odchodu Japonců Indočínu opět obsadily francouzské jednotky.

 

1946-1954  -  Indočínská válka (1. válka ve Vietnamu)

   Proti Francii se vzbouřili komunisté - vůdce Ho Či Min (žil 1890 - 1969). Vietnamská komunistická armáda se jmenovala Viet Minh. Viet Minh už předtím bojoval i proti Japoncům. Komunisté zahájili partyzánskou válku. Komunistům pomáhali Číňané (dodávky zbraní, výcvik), Francouzům Američané (hlavně finančně - Američané se nechtěli nechat zatáhnout do války, báli se však šíření komunismu). Viet Minh přenesl válku z Vietnamu i do Kambodži a Laosu.

   Proti partyzánům neměli Francouzi moc šancí (Ho Či Min: „Můžete zabít deset lidí za jednoho Francouze, ale i při tomto nepoměru prohrajete a já vyhraju“). Francouzi se pokusili donutit Viet Minh k rozhodující bitvě - došlo k ní v roce 1954 u Dien Bien Phu - tuto francouzskou pevnost v džungli Vietnamci obklíčili a dobyli. Bitva rozhodla o porážce Francouzů (USA odmítly podpořit Francii přímými leteckými útoky).

   1954 - konference v Ženevě - účastnilo se jí 5 velmocí (USA, Velká Británie, Francie, SSSR, Čína) a 4 indočínské země.

   Výsledky konference: Francouzi odešli a vznikly 4 nezávislé státy - Kambodža, Laos, Severní Vietnam (komunisté - Ho Či Min) a Jižní Vietnam (proamerická vojenská diktatura - prezident Ngo Dinh Diem - katolík!). Hranicí mezi oběma vietnamskými státy se stala 17. rovnoběžka.

   Rozdělení Vietnamu mělo být původně dočasné. Jižní Vietnam ani USA s dohodou nesouhlasily. USA podpořily Jižní Vietnam vysláním vojenských poradců. Severovietnamští komunisté zase založili (v roce 1960) v Jižním Vietnamu Vietcong („Lidová armáda osvobození“ - partyzáni).

   Vietcong nabývá na síle → USA posílají do Jižního Vietnamu stále více poradců (16 000 v roce 1963). Vietcong do roku 1964 ovládnul 75 % Jižního Vietnamu (v podstatě celý venkov, vláda měla pod kontrolou jen města).

 

Vietnamská válka (2. válka ve Vietnamu)

(1964 - 1973 - pro Američany)

   Válka trvala celkově 1960 - 1975, Američané se přímo vojensky angažovali 1964 - 1973.

   1964 - rezoluce o Tonkinském zálivu - počátek „eskalace“  -  Dva americké torpédoborce „hlídkovaly“ v Tonkinském zálivu a byly napadeny severovietnamskými torpédovými čluny (ve skutečnosti torpédoborce monitorovaly sabotážní akce jihovietnamských sil, naplánované americkými poradci). Kongres USA reagoval schválením rezoluce, která opravňovala prezidenta Lyndona Johnsona k použití síly „k odražení útoku proti ozbrojeným silám USA“ → začátek tzv. „eskalace“, masivní americké angažovanosti ve Vietnamu.

   Od roku 1965 začaly USA masivně bombardovat Severní Vietnam, ten reagoval vysláním svých vládních jednotek proti Jižnímu Vietnamu (předtím pouze podporoval Vietcong).

   Letecké útoky - Američané použili i napalm a chemické zbraně (např. defoliant Agent Orange - ničí listí stromů a keřů. Díky němu se ale dodnes rodí ve Vietnamu znetvořené děti a lidé umírají na rakovinu). Letecké útoky se soustředily zejména na zásobovací linie (Ho Či Minova stezka), vedoucí přes Laos a Kambodžu (obě země byly silně bombardovány). Válka se však nedá vyhrát jen leteckými útoky → Američané vysílají do Vietnamu stále více vojáků (1968-1969 - USA mají najednou ve Vietnamu půl milionu vojáků!).

   1968 (leden) - ofenzíva Tet - velká koordinovaná ofenzíva Vietcongu a severovietnamské armády. I když USA a Jižní Vietnam ofenzívu odrazily, znamenala ofenzíva morální porážku USA - americké veřejné mínění se postavilo proti válce. Obrovské protiválečné demonstrace         

   Válce se někdy říkalo „válka v obýváku“ - „TV War“ - poprvé masivní televizní reportáže přímo z dějiště bojů.

   1968 - masakr v My Lai - vojáci USA vyvraždili obyvatelstvo této vesnice, kterou podezřívali ze spolupráce s Vietcongem a vesnici vypálili. 100-500 mrtvých - velké rozdíly v údajích. Rozbouřilo rovněž veřejné mínění.

 

   Richard Nixon - nový prezident USA od roku 1969 - zahájil „vietnamizaci“ konfliktu - postupné stahování vojsk USA (1969 - přes 500,000 vojáků, 1973 - 50,000). V roce 1969 zemřel Ho Či Min.

   1973 - pařížské dohody - po jednání v Paříži bylo ve Vietnamu uzavřeno příměří a USA stáhly svoje vojska z Vietnamu. (Americký vyjednavač Henry Kissinger a severovietnamský vyjednavač Le Duc Tho dostali za dohodu Nobelovu cenu míru, Le ji ale odmítl převzít). Ve skutečnosti USA hledaly jen cestu, jak se ctí vycouvat z konfliktu a nechaly Jižní Vietnam „ve štychu“. Brzy po stažení vojsk USA boje opět propukly a Jižní Vietnam neměl sebemenší šanci →

   1975 - pád Saigonu - severovietnamské jednotky dobyly Saigon, jih kapituloval. Konec války. Sever zvítězil, Saigon přejmenován na Ho Či Minovo Město.

   1976 - sjednocení Vietnamu - vyhlášena Vietnamská socialistická republika.

 

   Výsledek války pro USA: Nejdelší válka v dějinách USA. Celkem padlo 57000 Američanů, válka stála 150 miliard dolarů. Rána americkému sebevědomí („vietnamský syndrom“). Válka zároveň rozdělila americkou společnost (proti válce byli hlavně mladí lidé a levice).

  Ztráty na vietnamské straně: vojáci - Severní Vietnam 900000, Jižní Vietnam 200000, civilisté - 800000 na obou stranách. + 14 milionů uprchlíků!!! - hlavně před americkými nálety. Spojené státy uznaly diplomaticky Vietnam až v roce 1995 za Billa Clintona.    

 

Kambodža

   Ve Vietnamu i Kambodži se dostali v roce 1975 k moci komunisté.

1975-1979 - Pol Potova hrůzovláda v Kambodži

   1975 - Rudí Khmerové (vůdce Pol Pot - vlastním jménem Saloth Sar) svrhli v Phnompenhu proamerický režim a nastolili hrůzovládu. Rudí Khmerové byli komunističtí fanatici, orientovaní na Čínu. Intelektuálové, většina z nich (včetně Pol Pota) studovala v Paříži! Zavedli v Kambodži agrární komunismus - vyhnali násilím obyvatelstvo na venkov, zavírali školy, vraždili plánovitě inteligenci, zrušili peníze. Zavraždili asi 2 miliony lidí (Killing Fields - hromadné hroby. Rozsahem vraždění genocida - Kambodža měla tehdy asi 8 milionů obyvatel! - ale odporuje definici, nevraždili na základě národnosti - sami byli Khmerové…). Dostali se ale do pohraničních sporů s Vietnamem → 1979 - Vietnamská vojska obsadila Kambodžu a svrhla Pol Potův režim.   

   Vietnam byli také komunisté, ale podporovaní SSSR. SSSR a Čína měli mezi sebou vyloženě nepřátelské vztahy. Čína chtěla Vietnam „potrestat“ za útok na jejího spojence a napadla Vietnam. V roce 1979 proběhla krátká vietnamsko-čínská pohraniční válka. V podstatě blamáž Číňanů - Číňané dosáhli určitého úspěchu za cenu obrovských ztrát a nakonec se z dobytého kousku vietnamského území stáhli - vietnamská armáda byla menší, ale zkušená a dobře vycvičená.

   Rudí Khmerové se stáhli do džungle a pokračovali v bojích proti vládě a Vietnamcům partyzánským způsobem. Podporovali je téměř všichni - Číňané, Thajci a nepřímo i Američané! - báli se šíření vietnamského a tím pádem i sovětského vlivu do dalších částí jihovýchodní Asie. V těchto letech uzavřely USA a Čína jakýsi neoficiální pakt proti SSSR, společnému nepříteli.

   Vietnam stáhnul svoje vojska z Kambodže až v roce 1991 (1989 ?). Od roku 1993 je Kambodža královstvím, králem se stal Norodom Sihanuk. V roce 1998 zemřel v džungli Pol Pot a poslední jednotky Rudých Khmerů se vzdaly vládě. Dnes je Kambodža druhá nejchudší země JV Asie (po Východním Timoru).

   V roce 2004 zemřel Norodom Sihanuk a na trůn nastoupil jeho syn Norodom Sihamoni. Ten se narodil v roce 1953. V letech 1962-1975 žil a studoval u nás, prožil tedy v Československu dětství a mládí. Navštěvoval základní školu v Ostrovní ulici, poté studoval na konzervatoři a AMU. Později se stal profesorem tance. Mluví plynně česky a Čechy považuje za svoji druhou vlast.

 

Spoustu dalších podrobností o režimu Rudých Khmerů jsem shrnul v tomto článku:
 

Datum poslední aktualizace: 28.10.2011

 

Obsah Učebnice dějepisu najdete na tomto odkaze: Učebnice dějepisu

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář