Jdi na obsah Jdi na menu
 


Československo po druhé světové válce I.: 1945-1948 (Petr Daubner)

Obsah Učebnice dějepisu najdete na tomto odkaze: Učebnice dějepisu

 

 

Československo po druhé světové válce I.

 

Československo v letech 1945–1948

 

1)Vláda Národní fronty, politické strany po roce 1945

   duben 1945 – prezident Beneš se vrací z exilu na československé území (3.4. přijel vlakem do Humenného). V Košicích vzniká (4.4.) první československá vláda – vláda Národní fronty. Předsedou vlády byl sociální demokrat Zdeněk Fierlinger (bývalý čs. velvyslanec v SSSR). Složení vlády bylo dojednáno předem na jednání mezi představiteli londýnského odboje, moskevského odboje (komunisté) a SNR. Pravicové strany (agrárníci, národní demokraté, HSĽS) byly zakázány! Povolené (levicové) politické strany vytvořily tzv. Národní frontu – koalici všech povolených politických stran. Ve vládě měli největší vliv komunisté (měli 2 strany – viz dále) a jejich sympatizanti (Svoboda, Fierlinger, Nejedlý). Každá strana totiž jmenovala 3 stranické ministry + 5 bylo nestraníků.

   Vláda Národní fronty zveřejnila v dubnu (5.4.) v Košicích Košický vládní program. Ten sliboval mj. potrestání válečných zločinců, kolaborantů a zrádců, znárodnění, pozemkovou reformu a vyhlašoval, že Češi a Slováci jsou dva rovnoprávné národy (posun oproti koncepci jednoho „československého národa“ za 1. republiky).

 

   Parlament zpočátku neexistoval. Zákonodárnou moc měl prezident republiky Edvard Beneš, který vydával prezidentské dekrety s platností zákona. Dekrety byly vydávány od roku 1940 (londýnský exil) až do 28. října 1945. Dekrety prezidenta pak potvrdilo prozatímní Národní shromáždění na své první schůzi 28. října 1945 (více o dekretech viz dále). Prezidentské dekrety jsou dodnes součástí českého právního řádu.

   Československo bylo v letech 1945-1948 nedemokratickým státem, i když ještě ne totalitním (můj názor, jinde to označují za „omezenou demokracii“). Oficiálně se tomu říkalo „lidová demokracie“ (až do roku 1960).

 

povolené politické strany a jejich představitelé:

 - všechny byly součástí NF a měly ministry ve vládě.

   Čechy: 1)KSČ: Klement Gottwald – předseda strany a místopředseda vlády NF, Rudolf Slánský – generální tajemník strany, Václav Kopecký – ministr informací, Václav Nosek – ministr vnitra.

                2)Sociální demokraté: Zdeněk Fierlinger – předseda vlády i strany, Bohumil Laušman -  ministr průmyslu.

                3)Národní socialisté: Petr Zenkl – předseda strany, Milada Horáková

                4)Lidovci: Jan Šrámek – místopředseda vlády a předseda strany

 Slovensko: 1)KSS: Viliam Široký – místopředseda vlády, Gustáv Husák

                    2)Demokratická strana: Ján Ursíny – místopředseda vlády, Jozef Lettrich – předseda strany

 

2)Územní a národnostní změny v Československu

 

A)Ztráta Podkarpatské Rusi

   Sověti Podkarpatskou Rus za války jednoduše obsadili a československá vláda pak v červnu 1945 podepsala v Moskvě smlouvu, jíž toto území odstoupila SSSR. Československo tím ztratilo asi 13000 km2 území a 600000 obyvatel. Zbytek Československa byl obnoven v předmnichovských hranicích.

 

B)“Odsun“ Němců (Vyhnání!)

   1)Divoký odsun (květen – srpen 1945) – pomsta na německém obyvatelstvu, uplatněn princip kolektivní viny. Vraždění, zabavování majetku. Celkem bylo divoce vyhnáno asi 660000 Němců + 15000-30000 zavražděno (české odhady).

   2)Organizovaný odsun (srpen 1945 - listopad 1946) – tento odsun byl prováděn na základě Postupimské konference, která schválila princip odsunu Němců z Československa, Polska a Maďarska do Německa. Oficiálně odsunuto 2250000 Němců. Mohli si vzít jen zavazadlo o váze 30-50 kg.

   3)Dodatečný odsun (1947-1948) – odsunuto asi 80000 lidí (slučování rozdělených rodin).

 

   Celkově odsunuto asi 3 miliony Němců, v Československu jich zůstalo asi 300000.

 

C)Maďaři

   Odsun Maďarů ze Slovenska (asi 600000 lidí) nebyl nakonec realizován, neboť nezískal mezinárodní podporu ani podporu maďarské vlády. Docházelo však k perzekuci maďarské národnostní menšiny na Slovensku – odnárodňování Maďarů, přesidlování ze Slovenska do Čech apod. Došlo jen k omezené výměně slovenských Maďarů za maďarské Slováky (asi 70000 lidí).

 

   Právním podkladem pro odsun Němců a zamýšlený odsun Maďarů byly dekrety prezidenta republiky. Dekret z května 1945 prohlásil Němce a Maďary za „státně nespolehlivé“ a zabavil jim majetek. Dekret ze srpna 1945 pak zbavil Němce a Maďary československého občanství!

 

3)Politické a hospodářské změny do května 1946 (do voleb)

 

Nejdůležitější dekrety prezidenta republiky:

   1)Dekrety omezující práva Němců a Maďarů (viz výše) – květen a srpen 1945.

   2)Znárodňovací dekrety – 24. říjen 1945 (viz níže)

   3)Retribuční dekrety – dekrety o potrestání zločinů spáchaných v době války a okupace – na základě těchto dekretů byly ustanoveny mimořádné lidové soudy. Tyto soudy odsoudily celkem 30000 lidí. Bylo vyneseno 778 trestů smrti, 741 doživotních trestů a 24673 trestů vězení. Odsouzeni k smrti a popraveni byli např. K.H.Frank, Jozef Tiso, Vojtech Tuka (předseda slovenské vlády). Prezident Hácha zemřel ve vězení v červnu 1945 (odsouzen nebyl). Byli odsouzeni skuteční i domnělí „zrádci a kolaboranti“.

 

   24. října 1945 – vydány znárodňovací dekrety prezidenta republiky. Znárodněny byly všechny banky, pojišťovny, doly a další klíčový průmysl a všechny podniky s více než 500 zaměstnanci. Celkem bylo znárodněno asi 75% průmyslu.

 

Prozatímní Národní shromáždění

   poprvé se sešlo 28. října 1945. Bylo jednokomorové, Senát (existující za 1. republiky) byl zrušen. Shromáždění bylo utvořeno na základě prezidentského dekretu z října 1945 ze zástupců politických stran a dalších organizací, nebylo tedy voleno!

   prozatímní Národní shromáždění – potvrdilo Edvarda Beneše ve funkci prezidenta republiky

                                                     - potvrdilo Zdeňka Fierlingera ve funkci předsedy vlády (formálně tak začíná 2. Fierlingerova vláda)  

                                                     - potvrdilo platnost dekretů prezidenta republiky. Zákony nadále nevydává prezident (formou dekretů), nýbrž Národní shromáždění.

 

Další hospodářská a sociální opatření:

   pozemková reforma – půda zabavená Němcům a kolaborantům přidělena bezzemkům a drobným rolníkům, zejména v pohraničí Čech.

   Pokračuje přídělové hospodářství, zavedené za války. Lístky na potraviny platily až do roku 1953!

   měnová reforma (listopad 1945) – válečné vklady v bankách byly zablokovány („vázané vklady“)

   - zavedena pracovní povinnost a přídavky na děti

 

Asymetrická správa státu:

   Vedle československých státních orgánů nadále existují i slovenské, nikoliv však české (ČNR byla po Pražském povstání rozpuštěna, SNR na Slovensku ne)! Nejvýznamnější z nich byla Slovenská národní rada (SNR – „slovenský parlament“) a Sbor pověřenců – „slovenská vláda“ (oboje vzniklo za SNP).

 

   Pražské dohody (1945-1946) – byly celkem 3:    1. - červen 1945, 2. – duben 1946, 3. – červenec 1946.

   - dohody mezi SNR a československou vládou. Posílily ústřední orgány na úkor orgánů slovenských (slovenské byly ústředním podřízeny), ale problém asymetrie nebyl vyřešen, slovenské orgány i nadále fungují.    

 

   Vznikly nové nižší orgány státní správy i samosprávy – Národní výbory.

 

4)Volby 1946

   - konaly se v květnu 1946. Volbami bylo zvoleno Ústavodárné národní shromáždění ČSR, které v červnu 1946 opět zvolilo Edvarda Beneše prezidentem republiky. Volby byly polosvobodné – lidé mohli (naposledy) vybírat z více politických stran, ale pravicové strany nebyly povoleny…

 

   Výsledky voleb:     Československo:  

      1.KSČ + KSS 38%     (Klement Gotwald)

      2.ČSNS          18%     (Petr Zenkl)

      3.ČSL             16%     (Jan Šrámek)

      4.DS               14%    (Jozef Lettrich)

      5.ČSD             12%    (Zdeněk Fierlinger)

(V závorkách jsou uvedeni předsedové uvedených stran, znát!!!)

                                  

Čechy a Morava:      1.KSČ            40%

                                   2.ČSNS          24%

                                   3.ČSL             20%

 

Slovensko:                 1.DS               62%

                                   2.KSS             30%

 

(na Slovensku kandidovaly i dvě malé, bezvýznamné strany- Strana práce a Strana slobody)

 

   Na základě těchto voleb byla sestavena nová vláda (znát její následující členy!):

   předseda vlády – Klement Gotwald (KSČ)

   místopředseda vlády – Petr Zenkl (ČSNS)

   ministr zahraničí – Jan Masaryk (nestraník)

   ministr obrany – Ludvík Svoboda („nestraník“ – ve skutečnosti sympatizant komunistů a pravděpodobně tajný člen KSČ)

   ministr vnitra – Václav Nosek (KSČ)

   Předsedou SNR se stal Jozef Lettrich (DS), předsedou Sboru pověřenců Gustáv Husák (KSS).

   Hlavní priority vlády: 1)Dvouletka (dvouletý hospodářský plán)

                                   2)Vypracování ústavy.

 

5)“Boj o demokracii“ 1946-1948

Podle mě tedy spíše boj o zbytky demokracie.

  Spory:  KSČ (+KSS, Gottwald)   x   demokratické (nekomunistické) strany (nejvýraznějším představitelem byl Petr Zenkl, předseda největší nekomunistické strany, ČSNS).

 

   1947 – katastrofální sucho, neúroda – dovoz potravin ze SSSR (pomohlo částečně)

 

   1947 (červen – červenec) – Marshallův plán – jednalo se o hospodářskou obnovu Evropy. Plán přednesl v červnu 1947 ministr zahraničí USA George Marshall (5.6., na Harvardské univerzitě).

   Sověti ho ihned odmítli. Československo mělo zájem, ale na Stalinův nátlak od něj odstoupilo → Československo sovětským satelitem!

   Do Moskvy odjela delegace v čele s Gottwaldem a byl v ní i Masaryk, Stalin jim sdělil, že přijetí Marshallova plánu bude chápat jako čin namířený proti SSSR, který zpochybňuje československo-sovětské spojenectví. Marshallův plán nakonec přijaly všechny západní země Evropy včetně Řecka a Turecka.

 

   KSČ (ministr Václav Nosek) ovládá ministerstvo vnitra (tj. normální policii i tajnou Státní bezpečnost), organizují policejní a další provokace proti demokratickým stranám. Na podzim 1947 Bezpečnost odhalila „spiknutí“ v Demokratické straně – funkcionáři DS byli obviněni ze styků s ľuďáckou emigrací. Komunistům se podařilo provokacemi omezit vliv DS, ale ne ji vytlačit z politického života.

 

   „milionářská dávka“ – komunisté prosadili mimořádné zdanění všech majetků nad 1 milion korun („Ať platí bohatí“).

 

6)Únor 1948 – komunistický převrat

   Na jaře 1948 měly být nové volby a očekával se pokles vlivu komunistů – komunisté přitvrzují.

   únor 1948 - dvě aféry ve Sboru národní bezpečnosti (SNB):

   mostecká aféra – agent StB se snažil falešně obvinit předáky ČSNS z přípravy státního převratu

   krčmáňský případ – ministři ČSNS Drtina a Zenkl + nestranický ministr Masaryk obdrželi krabičky s výbušninou. Ministr vnitra Nosek (KSČ) to prý „není schopen vyšetřit“ → nekomunistické strany ve vládě požadují vyšetřit obě aféry. Nosek zareagoval posílením pozic KSČ v SNB. Vláda rozhodla, aby byla zastavena realizace ministrových rozkazů. Nosek to odmítnul respektovat. →

   Ministři ČSNS, ČSL a DS podali demisi (20. února). Špatně se ale dohodli, demisi nepodal Masaryk a sociální demokraté. Demisi nakonec podala menšina ministrů (12). Doufali tedy, že prezident Beneš demisi nepřijme, že budou předčasné volby nebo že komunisté ustoupí. Komunisté naopak spustili nátlakové akce, aby donutili Beneše demisi přijmout, protože pak by mohl předseda vlády Gottwald doplnit vládu podle svých představ.

   manifestace, sjezd závodních rad – podpora komunistů (Antonín Zápotocký ovládá odbory)

   generální stávka (24. února) – další nátlak na Beneše.

   Stalin navíc vybídnul Gottwalda, aby v případě potřeby požádal SSSR o vojenskou pomoc. Sovětské jednotky byly připraveny u maďarsko-slovenských hranic. Gottwald pomoc odmítl, prý situaci zvládne sám.

   KSČ bojuje i protiprávními prostředky. Akční výbory Národní fronty nastolují moc KSČ, zbavují politické protivníky funkcí. Vytvářejí dále lidové milice – stranické ozbrojené polovojenské složky.

   Jediným veřejným odporem proti KSČ byla demonstrace VŠ studentů 25. února, byli rozehnáni oddíly SNB.

   25.2.1948 - prezident Beneš podlehl tlaku a demisi přijal. Definitivní vítězství komunistů. Gottwald pak doplnil vládu o ministry těch samých stran (!), ale vybral ty, kteří byli loajální ke KSČ.

   Komunisté měli podporu SNB, odborů, lidových milicí, SSSR a demokraté neměli v rukou nic a ještě nebyli ani schopni se pořádně dohodnout – neměli žádnou šanci.

 

Datum poslední aktualizace: 28.10.2011

 

Obsah Učebnice dějepisu najdete na tomto odkaze: Učebnice dějepisu

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

opravdu to psal historik?

Bohuslav Rotrekl,7. 5. 2015 13:29

povolené politické strany a jejich představitelé:

- všechny byly součástí NF a měly ministry ve vládě.

Čechy: 1)KSČ: Klement Gottwald – předseda strany a místopředseda
xxxxxxxxxx
"Historik" a napíše takovou pičovinu. Pro "historika" - Československo se v té době skládalo ze zemí - Česká, Moravskoslezská a Slovensko. Nebo také jinak - Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko. Tak šup, "historiku, zpátky do školy, doučit se chybějící znalosti.