Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. světová válka - II.část: 1941-1943 (napadení SSSR a USA, obrat ve válce) (Petr Daubner)

Obsah Učebnice dějepisu najdete na tomto odkaze: Učebnice dějepisu

 

2. světová válka

II.část: 1941-1943: napadení SSSR a USA, obrat ve válce

 

6)Operace Barbarossa - útok na SSSR

   22.6.1941 - začátek operace Barbarossa, Německo napadlo SSSR (ve 4:45 ráno, tedy ve stejný čas jako Polsko a přesně rok po uzavření příměří s Francií). Toto tažení bylo původně naplánováno na květen, avšak začátek se kvůli operacím na Balkáně o měsíc zdržel. Operace byla plánována jako Blitzkrieg. Strategickým cílem bylo dosáhnout linii Volha - Archangelsk, bolševické Rusko mělo být vytlačeno do Asie. Tato válka byla koncipována jako vyhlazovací. Cílem bylo obsadit „Lebensraum“ (životní prostor pro Němce), zničit komunismus a částečně vyhladit zdejší obyvatelstvo. Němci nasadili 153 divizí, tj. 3 miliony vojáků. Další vojáky (35 divizí + 14 brigád) poslali spojenci Německa: Finsko, Rumunsko, Itálie, Maďarsko a Slovensko. Jednu divizi poslalo i frankistické Španělsko (byli to však „dobrovolníci“ - oficiálně zůstalo Španělsko ve 2SV neutrální).

   Reakce SSSR.   Stalin útok nečekal, i když o něm byl předem informován z několika zdrojů (například ho informoval sovětský špion Richard Sorge z Tokia). Dokonce zakázal v případě incidentů opětovat palbu (mohlo by jít o provokaci!). Němci válku formálně vyhlásili až několik hodin po útoku.

   Když německý velvyslanec předal sovětskému ministru zahraničí Molotovovi vyhlášení války, Molotov řekl: „Myslíte si, že jsme si to zasloužili?“. Narážel tím na fakt, že Sověti se až do napadení úzkostlivě drželi všech předchozích spojeneckých dohod. Poslední vlak se sovětským nákladem pro Německo projel hranicí o půlnoci před útokem.

   Stalin se Hitlera strašně bál. Když Němci zaútočili, Stalin 12 dní nereagoval (!) a domníval se, že ho ostatní bolševici zatknou. Ti byli ale ještě více bezradní. Nakonec se ale Stalin vzchopil a v rozhlasovém projevu vyhlásil Velkou vlasteneckou válku. V rozhlase „zapomněl“ na propagaci komunismu a použil oslovení „bratři a sestry“.

   Sovětská armáda byla sice početně silná, ale špatně vycvičená a organizovaná. Měla mizerný velitelský sbor: tři čtvrtiny velitelů byly ve funkcích méně než rok (důsledek předchozích Stalinových čistek). Zpočátku se jednalo o německý blitzkrieg a Rudá armáda rychle ustupovala.

 

   Reakce VB a USA:   Churchill i USA okamžitě začali podporovat SSSR.

   Přitom USA byly stále ještě neutrální! USA rozšířily na SSSR pomoc, kterou už předtím poskytovaly VB na základě zákona o půjčce a pronájmu. Do konce války dodali spojenci do SSSR mj. 19000 letadel, 10000 děl, 11000 vagónů, materiál na 54 milionů uniforem a kvanta potravin (Hanák).

   srpen 1941 (14.8.) - Atlantická charta - dokument, který vydali Churchill a Roosevelt na palubě křižníku u Newfoundlandu. Obě velmoci v něm prohlásily, že neusilují o územní zisky a že okupovaným národům má být vrácena svoboda. K chartě se později připojily i další národy, bojující proti Německu a Japonsku, včetně SSSR.

   SSSR se ovšem touto chartou neřídil ani náhodou a všechna území, která zabral za 2SV války, si nakonec ponechal. Do dubna 1945 podepsalo Atlantickou chartu celkem 50 států.

 

   Reakce národů SSSR.   V některých zemích (Pobaltí, Ukrajina) vítali zpočátku Němce jako osvoboditele. Hitler ale pojal válku jako vyhlazovací. Byli masově vražděni židé a komisaři Rudé armády (zastřeleni okamžitě na místě), teror prováděly speciální jednotky SS, Einsatzgruppen. Slované byli podle Hitlera podlidé. Proto se proti Němcům nakonec zdvihnul odpor.

 

Průběh tažení

Německá armáda útočila třemi hlavními směry (3 hlavní skupiny armád):

   1)Sever - útok směrem na Leningrad (maršál von Leeb)

   2)Střed - směr Moskva (maršál von Bock)

   3)Jih - směr Ukrajina, hlavním cílem byl průmyslový Donbas (maršál von Rundstedt).

  

   Zpočátku klasický blitzkrieg. Němci rychle obsadili Pobaltí, Ukrajinu a Bělorusko. Už v červenci 1941 byl dobyt Smolensk (to už je v Rusku). Počáteční útok na Moskvu byl na Hitlerův příkaz přerušen, protože Hitler dával přednost ovládnutí Ukrajiny, kde byly obrovské surovinové a potravinové zdroje. V této fázi zajali Němci miliony sovětských vojáků. Útok na Moskvu se ale zpozdil (možná Hitlerova chyba, sporné).

   září 1941 - začátek blokády Leningradu. První německý útok přímo na město ztroskotal. Němci pak na dobytí Leningradu v podstatě rezignovali a oblehli ho. Jediný přístup do Leningradu měli Sověti přes Ladožské jezero („cesta života“ - v létě lodě, v zimě náklaďáky po ledu), které bylo ale zcela nedostatečné. Blokáda Leningradu nakonec trvala 900 dní (do ledna 1944) a v Leningradu zemřelo (převážně hlady) asi milion lidí (Stalin kapitulaci města zakázal).

   útok na Moskvu (operace Taifun) - začal 30.9.1941. Útok byl předtím (21.8.) přerušen kvůli dobytí Ukrajiny a útoku na Leningrad. Němci tedy ztratili měsíc času a ten jim nakonec chyběl. V říjnu se postup Němců zastavil kvůli dešťům (bahno). V listopadu začalo lehce mrznout a útok se zrychlil (tanky nezapadaly do bahna). Koncem listopadu se Němci ocitli na předměstí Moskvy. Sovětská vláda utekla do Kujbyševa (na Volze - dnes Samara). Němce zaskočily brutální mrazy (až -40°C). Obraně Moskvy velel generál (později maršál) Georgij Konstantinovič Žukov. 6.12.1941 zahájila Rudá armáda obrovskou protiofenzivu. Sověti využili čerstvé jednotky ze Sibiře. Během této protiofenzívy (bitva u Moskvy - prosinec 1941) byli Němci nuceni od Moskvy ustoupit. Hitler pak další ústup zakázal (tentokrát mu to vyšlo) a převzal osobně vrchní velení armády místo „neschopných“ generálů. Fronta se tedy nakonec posunula na západ od Moskvy a poté se stabilizovala. První významný neúspěch německé pozemní armády!

 

7)Počátek války v Tichomoří a v jihovýchodní Asii

    Japonci začali válku v Pacifiku a JV Asii současným úderem proti USA a VB (Malajsko).

 

   7.12.1941 - útok na Pearl Harbor - začátek druhé světové války v Tichomoří. Teprve tímto aktem se vlastně válka stala světovou, protože do války vstupují USA, a to jak proti Japonsku, tak i proti Německu a Itálii.

   Cílem leteckého útoku bylo zničit jádro americké flotily, což se nepodařilo, protože americké letadlové lodě v Pearl Harboru nebyly. Útok si vyžádal přes 2000 mrtvých Američanů.

   Útok naplánoval Isoroku Jamamoto (1884 - duben 1943), vrchní velitel japonského námořnictva. V útoku viděl jedinou šanci na úspěch proti USA - je třeba zlikvidovat soustředěné síly protivníka ještě v době, dokud je slabší. To se ale díky absenci letadlových lodí v Pearl Harboru nepodařilo a Japonci zabředli do konfliktu, který neměli šanci vyhrát, a to zejména díky naprosté ekonomické převaze USA. Samotný útok provedl admirál Nagumo, který velel svazu 6 letadlových lodí. Ostrov Oahu na Havajských ostrovech, kde se Pearl Harbor nachází, leží 8000 kilometrů od Japonska. Útok Američany překvapil. Japonci provedli dvě vlny náletů (v první vlně 183, ve druhé 170 letadel). Japonci zcela zničili dvě americké bitevní lodě a 188 letadel, Japonci ztratili 29 letadel. Signálem k útoku bylo hlášení „Tora! Tora! Tora!“ (Tora = tygr).

 

   8.12.1941 - Japonci se vylodili v severním Malajsku (kolonie velké Británie). →

   8.12.1941 - USA a Velká Británie vyhlásily válku Japonsku.

   11.12. - Německo a Itálie vyhlásili válku USA. Hitler si chtěl „ponechat iniciativu“ a nechtěl čekat, až mu USA vyhlásí válku, proto to udělal první.

   O den později, 12.12.1941, vyhlásilo válku USA i Slovensko.

 

Pád Singapuru

   Japonci postupovali v Malajsku velmi rychle, když k překvapení Britů prošli „neprostupnou“ džunglí. 7.1.1941 obsadili Kuala Lumpur a 31.1. dosáhli Johorské úžiny, která odděluje pevninu od ostrova Singapur. Do „nedobytné pevnosti Singapur“ se stáhly všechny zbývající britské jednotky.

   únor 1942 - dobytí Singapuru. Japonci dobyli Singapur, který Britové považovali za nedobytnou pevnost. Singapur byl nejdůležitější britskou základnou na Dálném východě a jeho dobytí bylo nejhorší britskou porážkou ve 2SV.

   Singapur kapituloval 15.2.1941 (velitelem Britů byl generál Percival). Japonci zajali v Singapuru celkem 130000 spojeneckých vojáků (kromě Britů tu bojovali i Australané a Indové).

 

Japonský postup v jihovýchodní Asii

   Po dobytí Singapuru zaútočili Japonci proti dalším územím.

   Barma - Japoncům se v Barmě (britská kolonie) podařilo přetnout „barmskou cestu“, kterou Spojenci zásobovali Čínu. Do roku 1944 se v Barmě nedělo nic pozoruhodného. Poté se Japonci pokusí napadnout Indii, ale budou Brity odraženi a nakonec vyhnáni z Barmy.

   Filipíny - Japonci se na Filipínách (před 2SV americké území) vylodili v lednu 1942 a postupně obsadili celé Filipíny. Poslední americké jednotky se vzdaly na opevněném ostrově Corregidor v květnu 1942.

   únor 1942 - bitva v Jávském moři. Největší námořní vítězství Japonska nad Spojenci (lodě VB + Nizozemsko + USA + Austrálie). Úspěch v této bitvě umožnil Japoncům obsadit indonéské ostrovy (před 2SV patřily Nizozemsku).

   Bitva proběhla 27.2.1942. Spojencům velel nizozemský admirál Doorman. Spojenci ztratili přímo v bitvě dva křižníky a tři torpédoborce, další tři křižníky Japonci potopili „na útěku“. Spojenci tak tratili všech 5 křižníků, které v bitvě nasadili, a hlavně se jim nepodařilo zabránit japonské invazi na Jávu.

   Do května 1942 se Japoncům podařilo obsadit asi 10% zemského povrchu (Johnson).

 

   květen 1942 - bitva v Korálovém moři (východně od Nové Guineje, 7.-8.5.1942). První velká bitva letadlových lodí v Pacifiku. Dopadla zhruba nerozhodně. Američané měli v bitvě větší ztráty (ztratili 1 velkou, kdežto Japonci 1 malou letadlovou loď), ale jinak to byl spíše strategický úspěch Američanů, protože bitva zabránila Japoncům, aby se vylodili v Port Moresby (jih Nové Guineje), což by jim umožnilo později napadnout Austrálii.

 

   Japonci měli zpočátku nad Američany kvantitativní (více letadlových lodí) i kvalitativní (japonské stíhačky Zero byly mnohem lepší než americké) převahu. Dlouhodobě ale nemohli vzdorovat zdrcující americké ekonomické převaze.

 

8) 1942/1943 - obrat ve válce

   V roce 1942 dosáhly mocnosti Osy největšího územního rozmachu, zároveň ale utrpěli v letech 1942-1943 sérii zdrcujících porážek (Stalingrad, Midway, El Alamejn), které znamenaly obrat ve válce a v širším kontextu válku vlastně rozhodly.

 

I. Východní fronta

   červen 1942 - Němci zahájili dvojitou ofenzívu současným útokem na Kavkaz a Stalingrad. Cílem bylo ovládnout ropná pole v Povolží a Zakavkazsku (Baku). Plán současného útoku se většinou hodnotí jako hrubá chyba Hitlera, Němci tím rozdělili síly do dvou směrů.

 

   Kavkaz - Němcům se podařilo vystoupit dokonce až na Elbrus a zapíchnout zde vlajku s hákovým křížem, po neúspěchu u Stalingradu se ale museli stáhnout i z Kavkazu, aby nebyli Rudou armádou odříznuti.

 

   září 1942 - únor 1943 - bitva u Stalingradu. Největší německá porážka na východní frontě. Němcům se do poloviny listopadu podařilo obsadit téměř celé město. V listopadu (19.-22.11.) ale Sověti provedli velkou protiofenzivu (protiútok koordinoval maršál Žukov) a podařilo se jim obklíčit německé jednotky (generál Paulus, během bojů byl povýšen na maršála). Zpočátku mohli Němci obklíčení směrem na západ prolomit a ustoupit, ale Hitler ústup zakázal, neboť ho Göring ujistil, že Luftwaffe stačí letecky zásobovat obklíčené vojáky a Hitler plánoval, že nový protiúder Sověty zažene zpět. To se nestalo, protože letecké zásobování bylo nedostatečné a vyprošťovací útok selhal. V únoru 1943 německá vojska kapitulovala, celá armáda padla do zajetí i s maršálem Paulusem.

   V bitvě hrálo velkou roli jméno města - Stalin ho chtěl za každou cenu udržet, Hitler za každou cenu dobýt. Ve stalingradském kotli bylo nakonec obklíčeno 250000 německých a rumunských vojáků. Z nich asi 100000 padlo, 47000 raněných bylo evakuováno a 91000 bylo zajato (včetně maršála Pauluse). Ze zajetí se po válce vrátilo jen 6000 vojáků, zbytek umřel v sovětských lágrech.

   německá reakce na Stalingrad - v únoru 1943 vyhlásil německý ministr propagandy Joseph Goebbels v berlínském Sportovním paláci totální válku. V tomto projevu vyzval Goebbels Němce k ještě větším obětem.

 

   březen 1943 - bitva u Charkova - poslední významné německé vítězství na východní frontě (von Manstein), které umožnilo Němcům naplánovat ofenzívu na léto 1943.

   Němci při této bitvě dobyli zpět Charkov, který chvíli předtím (v únoru) ztratili. V této bitvě bojoval i 1. československý prapor, který se střetl s Němci 8.3.1943 v bitvě u Sokolova.

 

   červenec 1943 - bitva u Kurska. Kursk je v Rusku, na sever od ukrajinského Charkova. Němci zahájili poslední velkou ofenzívu na východní frontě (operace Zitadelle), chtěli obklíčit sovětská vojska. Sověti ale měli přibližně dvojnásobnou převahu (v lidech, dělech, tancích i letadlech) a hlavně o ofenzívě předem věděli, takže Němci přišli i o moment překvapení. Největší tanková bitva druhé světové války proběhla u vesnice Prochorovka. Němci byli poraženi a vyčerpali zde téměř všechny svoje zálohy. Sověti pak zatlačili Němce daleko na západ (v listopadu 1943 byl dobyt Kyjev). Po bitvě u Kurska už se Němci na východní frontě nevzchopili a definitivně ztratili iniciativu.

 

II. Severní Afrika a Itálie

   1942 - bitva u El Alamejnu (Egypt). Německo-italský postup (Rommel) byl zastaven. Poté Britové (generál Bernard Montgomery) zahájil velkou protiofenzívu. Němci a Italové byli poraženi a budou od El Alamejnu ustupovat až do Tunisu. Rozhodující bitva 2SV v Africe.

   Bitvy u El Alamejnu byly vlastně dvě. V první bitvě (červenec 1942) Britové zastavili německý postup. Britská obrana se opírala o Kattarskou proláklinu, která je neprůjezdná pro tanky, a proto britské pozice u El Alamejnu nebylo možné obejít. Ve druhé bitvě u El Alamejnu (říjen-listopad 1942) proběhla britská ofenzíva. V této bitvě ztratili Němci a Italové 59000 mužů, kdežto Britové jen 13000. Britové měli v této bitvě obrovskou převahu v lidech i materiálu a navíc měli Němci problémy se zásobováním; hlavně je trápil nedostatek pohonných hmot.

 

   listopad 1942 - Spojenci (VB + USA, velitel Dwight Eisenhower) se vylodili v Maroku a v Alžírsku. Němci a Italové tak najednou byli v Africe sevřeni spojeneckými vojsky ze dvou stran. Francouzské vichystické jednotky („spojenci“ Německa) nekladly vylodění téměř žádný odpor. Němci proto zareagovali v listopadu 1942 obsazením vichystické Francie a okupují tak celou Francii.

 

   leden 1943 - konference v Casablance. Konference se účastnili jen Churchill a Roosevelt, protože Stalin odmítnul přijet. Bál se (nikdy v životě nevyjel mimo území obsazené Sověty!), vymluvil se ale na zaneprázdnění kvůli bojům na východní frontě.

Na konferenci se Churchill a Roosevelt dohodli, že:

   1) Po dobytí severní Afriky bude následovat vylodění na Sicílii a v Itálii.

   2) Cílem Spojenců je bezpodmínečná kapitulace zemí Osy.

   3) Invaze do západní Evropy (kterou požadovali Sověti, aby jim odlehčila východní frontu) byla přesunuta na rok 1944 (původně byla plánována na rok 1943 a Stalinovi se odklad vůbec nelíbil).

 

   květen 1943 - Němci a Italové (generál von Arnim, Rommel byl totiž předtím přeložen) kapitulovali v Tunisku, konec války v severní Africe.

 

   červenec 1943 - vylodění Spojenců na Sicílii (velí opět Eisenhower). Během jednoho měsíce (10.7.-17.8.1943) byla Sicílie obsazena. Během bojů na Sicílii byl Mussolini svržen (25.7.1943). Postavila se proti němu fašistická Velká rada a král Viktor Emanuel III. ho nechal uvěznit. Do čela italské vlády se dostal Pietro Badoglio, který s Eisenhowerem dojednal tajnou kapitulaci italské armády →

 

   září 1943 - Spojenci se vylodili přímo v Itálii, u Salerna. Německá reakce na kapitulaci Italů ale byla velmi rychlá a Němci obsadili většinu Itálie včetně Říma (Badoglio a královská rodina utekli na jih ke Spojencům), zabránit vylodění Spojenců na jihu Itálie se však už Němcům nepodařilo. Mussolini byl 12. září osvobozen německými parašutisty (Skorzeny). Mussolini se pak postavil do čela fašistické republiky se sídlem v Salo (sever Itálie, „Italská sociální republika“), která byla ovšem zcela závislá na Německu.

   Jelikož je Itálie hornatá a poměrně úzká, budou pak Spojenci v Itálii postupovat jen velmi pomalu.

 

III. Tichomoří

   červen 1942 - bitva u Midway (západně od Havajských ostrovů, 3.-6.6.1942). Tato bitva znamenala první významnou porážku Japonska a obrat ve válce v Tichomoří, Japonci přišli o námořní převahu. Vrchní velitel japonského námořnictva Isoroku Jamamoto chtěl přinutit Američany k rozhodující bitvě, ta ale dopadla pro Japonce špatně. Američané ztratili v bitvě jednu letadlovou loď, kdežto Japonci čtyři a navíc přišli o většinu svých elitních pilotů.

   Vrchním velitelem amerického námořnictva byl Chester Nimitz. Přímo v bitvě velel Japoncům admirál Nagumo a Američanům admirálové Spruance a Fletcher. Japonci chtěli Američany zmást, a proto v rámci klamného manévru zaútočili na Aleuty, kde dokonce obsadili ostrovy Attu a Kiska. Američané však o plánech Japonců věděli, protože rozluštili japonský šifrovací kód, což mělo v bitvě rozhodující význam, protože Američané japonský útok u Midway čekali a nakonec zaútočili první.

 

   srpen 1942 - únor 1943 - Guadalcanal (Šalomounovy ostrovy). Spolu s Midway rozhodující bitva 2SV v Tichomoří. Na Guadalcanalu se tvrdě bojovalo na moři (několik námořních bitev kolem ostrova), na souši i ve vzduchu. Američané nakonec zvítězili a Japonci museli ostrov evakuovat. První významné vítězství Američanů na souši.

   Ztráty na Guadalcanalu: Japonci - 25000 padlých, Američané 1490 padlých, 55 nezvěstných, 4804 zraněných. V dalších bojích v Pacifiku byl poměr ztrát pro Japonce ještě mnohem horší.

 

   Další strategií Američanů v Pacifiku byly „žabí skoky“ z ostrova na ostrov - Američané dobývají jednotlivé ostrovy a pomalu ale jistě se přibližují k Japonsku.

 

IV. Strategické bombardování

 

Německo

   K plošnému bombardování německých měst Spojenci přistoupili od roku 1942. Spojenci si nálety rozdělili - noční nálety prováděli Britové, denní Američané. Vrchním velitelem operací byl britský maršál letectva Arthur Harris („bombarďák“ Harris).

   Nejhorší nálet byl proveden v únoru 1945 (13.-14.2.) na Drážďany. Drážďany byly zničeny zápalnými a tříštivými pumami a zahynulo nejméně 60000 lidí. Kolik jich bylo celkem, se neví, protože ve městě byl zmatek - bylo tu mnoho německých uprchlíků.

   Cílem náletů bylo rozvrátit německé válečné hospodářství, což se nepodařilo. Nálety sice narušily dopravu a průmysl, ale válečná výroba jako celek výrazně poškozena nebyla. Kobercové nálety zničily prakticky všechna velká německá města a zahynul celkem asi milion civilistů. Nálety však přišly velmi draho i Spojence - ztratili při nich asi 20000 bombardérů a 100000 letců!

   Podle mého názoru byly tyto nálety válečným zločinem a nic na tom nemění skutečnost, že Němci s nálety začali první (v Británii - Coventry, Londýn).

 

Japonsko

   K většímu bombardování Japonska docházelo až od listopadu 1944, kdy Američané dobyli Mariany. Největší konvenční nálet proběhl v březnu 1945 na Tokio (většina města shořela). Japonskou vůli k odporu však zlomilo až shození atomových bomb v srpnu 1945.

 

V.Konference v Teheránu

   listopad - prosinec 1943 - konference v Teheránu. První konference Velké trojky (Stalin, Roosevelt, Churchill). Tentokrát se uráčil přijet i Stalin, neboť konference se konala v okupovaném Íránu. Šach Rezá Pahlaví (vládnul 1923-1941) se za války sblížil s nacistickým Německem, což byla pro Brity a SSSR záminka, aby Írán obsadili. Šach byl pak nucen rezignovat ve prospěch svého syna, Muhammada Rezy Pahlavího (vládnul 1941-1979). Teherán byl tedy v době konání konference obsazen sovětskými vojsky. Přes obsazený Írán dodávali Spojenci materiální pomoc SSSR.

   Na konferenci panovalo velké porozumění mezi Rooseveltem (ve vztahu ke Stalinovi byl dost naivní) a Stalinem, zatímco Churchill byl se svými obavami osamocen.

Na konferenci bylo dohodnuto:

   1)Spojenci naplánovali vylodění ve Francii na jaro 1944.

   2)Bylo zde dohodnuto „posunutí Polska“. Spojenci souhlasili, že Stalin si nechá východní Polsko a za to Polsko dostane kus Německa.

   3)Stalin se zavázal, že po porážce Německa vstoupí SSSR do války proti Japonsku.

   4)Po válce bude vytvořena nová mezinárodní organizace k zajištění míru ve světě.

 

Dokončeno 6.3.2012

 

 Obsah Učebnice dějepisu najdete na tomto odkaze: Učebnice dějepisu

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář