Nejvetší světoví producenti manganu v roce 2008

5 největších světových producentů manganu v roce 2008

1.Jižní Afrika                           2.90   milionu tun

2.Austrálie                               2.32

3.Čína                                     2.20

4.Brazílie                                 1.38

5.Gabon                                  1.16

Svět celkem                             13.3   millionu tun

Největší světoví producenti manganu v roce 2004

 ( těžba v tisících tun)

1. Jihoafrická republika1,900
2. Austrálie1,300

    USA                                   1,300

4. Gabon1,100
5. Čína   900
6. Ukrajina   810

    Svět 2004                           9,400

(Zdroj:   http://geologie.vsb.cz/loziska/loziska/loziska_cr.html )

   Mangan (Manganum, chemická značka Mn) je světle šedý, tvrdý a křehký kov, který na vzduchu mění barvy. Teplota tání manganu 1,246^oC, teplota varu je 2,061^oC, hustota je asi 7,210 kg/m³. Jeho odolnost vůči korozi je (stejně jako u železa) poměrně nízká a proto se nevyskytuje v ryzím stavu. Mangan se především používá do různých ocelí jako legovací kov (asi 95% celosvětové produkce manganu slouží k výrobě oceli), kde slouží především k deoxidaci a k desulfurizaci železa. Využívá se i ve sklářství a v elektrotechnice, například při výrobě baterií a suchých článků, k výrobě barev, k barvení skla a keramiky. Nedostatek manganu v těle může být jednou z příčin kardiovaskulárních onemocnění a cukrovky, nadbytek manganu však může způsobit poškození nervové soustavy. Mangan obsahují například obilniny, olivy, borůvky, špenát, ořechy či hrášek.

   Mangan se v přírodě vyskytuje v různých typech manganových rud, které obsahují přibližně 10-55% manganu. Prakticky vždy se však vyskytuje současně s rudami železa. Nejznámější manganovou rudou je burel (oxid manganičitý, MnO₂). Avšak několikanásobně více než v zemské kůře se mangan vyskytuje na mořském dně ve formě polymetalických konkrecí. Jedná se o hroudy velikosti zhruba velikosti brambory (nejmenší jsou veliké jen několik centimetrů, ale největší zhruba jako fotbalový míč), které se povalují volně na dně oceánských pánví. Vzhledem k velkým hloubkám (přes 2,000 metrů) se zatím jejich těžba nevyplatí, avšak konkrece skýtají obrovské nerostné bohatství do budoucna. Kromě manganu obsahují konkrece i hodně železa (proto se často používá i název manganové nebo železito-manganové konkrece), avšak název „polymetalické konkrece“ je vhodnější – kromě manganu a železa obsahují i titan, chrom, kobalt, měď, nikl či zinek. Polymetalické konkrece obsahují přibližně 17-25% manganu.