Jdi na obsah Jdi na menu
 


John Fitzgerald Kennedy (Zdeněk Hübner)

24. 10. 2013

John Fitzgerald Kennedy

(+22.11.1963)

   Když na jaře 1849 opustil Patrick Kennedy rozpadající se doškovou chalupu v hladomorem rozvráceném Irsku, nemohl tušit, jak potomci v Americe proslaví jeho rod. Už sto let poté bude jeho pravnuk kongresmanem, ale to byl teprve začátek. Jeho důvtip, šarm, otcovy peníze i vlastní válečná minulost ho vynesou až do Bílého domu. Stane se symbolem své generace, okouzlí celý (nejen) západní svět a zapíše se do paměti jako zřejmě nejcharismatičtější a nejoblíbenější americký prezident minulého století. I s odstupem půlstoletí je to politicky i lidsky silný příběh. John Fitzgerald Kennedy.

 

„No teda, to jsi ale skvělá matka, když odjedeš a necháš své děti samotné!“  (pětiletý)

 

Vychován byl despoticky puritánskou matkou; ve skutečnosti se o něj staral zástup chův a guvernantek. Jeho nenaplněná potřeba projevu mateřské lásky ho zřejmě vedla do celoživotního hledání něčeho podobného v kontaktech s nespočetnými ženami.

 

„Moje matka byla pořád v Paříži na nějaké módní přehlídce, nebo klečela někde v kostele. Nikdy nebyla s námi, když jsme ji potřebovali... Nikdy doopravdy nedržela v náručí a nepřitiskla k sobě. Nikdy.“

 

„Byl rodinným vtipálkem: jiskřil vtipností, byl nezodpovědný, bezstarostný a nedochvilný, nic mu nebylo svaté a odmítal se s ostatními sourozenci podřizovat matčině zoufalé posedlosti dobrými mravy...“  (N.Hamilton)

 

„Prosím pošli mi Literary Digest, protože jsem se dlouho nic nedověděl o zhroucení trhu cenných papírů, nebo nějaké noviny.“  (otci z katolické internátní školy)

 

„Ostentativně vůbec nesáhl na učebnice, ale zato byl nejlépe informovaným žákem v ročníku.“  (spolužák)

 

„Rok a půl zkouším všechny prostředky od pohlazení po nakopnutí, abych do Jacka natloukl alespoň některé běžné postoje a návyky, které vyžaduje život v lidské společnosti, a musím bohužel uznat, že jsme přitom zklamali oba...“  (vychovatel Maher ve zprávě řediteli školy)

 

„Až se naučí ocenit správné meze humoru a až se naučí využívat svůj osobitý pohled na věci jako přínos, a nikoli přítěž, jeho vrozený dar individuálního prožívání světa a vtipné vyjadřování mu pomohou...“  (z listu ředitele školy otci)

 

„Až na tělesné tresty jsem vyzkoušel prakticky všechno!“  (zoufalý učitel franštiny)

 

„Jack je na správné cestě. Potřebuje jen jediné – aby mu bylo dobře, a potom nás všechny potěší svou prací i přátelstvím a pochopením. Jack patří k nejlepším lidem, jací kdy žili...“  (ředitel školy St.John)

 

„V rodině je úspěšný můj bratr a já jsem ten, kdo nic nezvládá. Kdyby můj bratr nebyl tak výkonný, bylo by pro mne snazší, abych sám odváděl nějaké výkony. Jemu se to daří mnohem lépe než mně.“ 

 

„Domnívám se, že Jack v sobě měl mnohem víc ženských rysů, než si kdy přiznal… Styděl se za své nemoci, byly pro něho známkou zženštilosti a slabosti, k níž se nemohl přiznat. Myslím, že všechny ty snahy, aby vypadal jako tvrdý chlap, byly pouhou kompenzací – kompenzací za něco, co neměl, ale co měl bratr Joe.“  (H.Jmes)

 

„Mám Harvard opravdu velmi rád a v Princetonu jsem nepobyl dost dlouho, abych si mohl udělat svůj názor... Tady člověka dřou mnohem víc než v Princetonu. A taky je tu mnohem víc sráčů!“  (z listu celoživotnímu kamarádovi z dětství, L.Billingsovi)

 

„Nikdy přede mnou nic netajil. Vyrostli jsme společně a měli jsme svá tajemství… Věděl jsem o jeho osobním životě víc než jeho rodina.“  (L.Billings)

 

„Všude visí Mussoliniho portréty. Jak dlouho dokáže vydržet bez peněz?“  (v Itálii, 1937)

 

Studentské cesty a zájem mládí ho kromě zemí západních zemí přivedl i do zemí středovýchodní Evropy (Polsko, Jugoslávie, SSSR) a na Blízký východ. V Mnichově bylo jeho auto kamenováno příslušníky SA poté, co si všimli britské poznávací značky.

 

„Z Německa jsme si odnesli hrozné dojmy, hlavně ze všeho toho hajlování... Byli strašně arogantní... celý národ...“  (L.Billings)

 

Otec Joseph („nechceme tu mít žádné poražené... v naší rodině chceme vítěze“) byl v té době americkým velvyslancem v Británii. Byl skálopevným stoupencem appeasementu a amerického „nevměšování“ do té míry, že ho německý velvyslanec v Londýně označil za „zřejmě nejlepšího přítele, jakého Německo v Londýně má“.

 

„Denně pracuji a večeřím s tatínkem. Dnes ráno při dvorním levée jsem se setkal s králem… Setkal jsem se i s královnou Marií a posvačil jsem s princeznou Alžbětou, s níž jsem se dobře bavil...“  (z listu L.Billingsovi)

 

„Možná, že je (=demokracie) pro život skvělý systém, má však i velké slabosti. Chceme si jej zachovat… Nesmíme dopustit, abychom se octli na stejné úrovni s diktátorem… Nemůžeme si dovolit, abychom se spletli v úsudku, jako se to stalo v souvislosti s Mnichovem…“  (z diplomové práce; vyšla v červnu 1940 s titulem „Proč Anglie zaspala“)

 

„Čtyřiadvacet let jeho existence na této planetě dokazuje, že je to mladík, kterého čeká velká budoucnost.“  (Inga Arvadová, jeho první skutečná láska, v listu Times-Herald, 27.11.1941)

 

„Obávám se, že kritériem úspěšnosti u nás byly tak dlouho peníze, že jsme prosáknuti folklorní představou, že si za ně lze koupit všechno – i vítězství. Uvidíme však, že to není možné, a potom možná uvidíme i to, že nebojujeme o Dongdang, ale sami o sebe…“

 

„Přihlásil jsem se do kursu pro velitele torpédových člunů… Je to tu sakra horší než v Choate School... Ale jak neustále opakuje FDR, jde o věc, která nás všechny přesahuje – týká se celého světa -, tak se taky přidám.“  (z listu L.Billingsovi)

 

„V Americe je spousta lidí, kteří využívají svůj politický vliv, aby se vyhnuli boji, kdežto Jack Kennedy jej využil k tomu, aby se dostal do boje.“  (velitel voj.školy J.Harllee)

 

Kennedyho tichomořské válečné hrdinství u Šalamounových ostrovů se stalo legendou.

 

„To on nám zachránil život. Vděčím mu za něj. Nebýt jeho, nebyl bych tu teď s vámi – to myslím smrtelně vážně.“  (Ch.Harris z posádky torpédového člunu)

 

„Nikdy na ten výjev nezapomenu: seděli jsme spolu venku na polním lůžku, po tvářích mu stékaly slzy a říkal: „Kdyby mi poskytli pomoc, možná bych dokázal zachránit i ty dva.“  Byl velice roztrpčen, že mu nikdo nepřiplul na pomoc.“  (A.Cluster)

 

„Kdybych byl psycholog, řekl bych, že tehdy v JFK proběhla změna v tom smyslu, že začal brát život vážně... Zažil věci, pod jejichž vlivem vystřízlivěl, a to způsobilo, že konečně – nerad ten výraz používám – „dospěl“, ale musím říci, že tehdy pod jejich vlivem citově dospěl.“  (Alvin Cluster)

 

Řečmi o hrdinství John ostentativně pohrdal: „Skutečnými hrdiny nejsou ti, kdo se vracejí, ale ti, kteří tam zůstávají.“  (po téměř ročním pobytu ve vojen. nemocnicích, leden 1944)

 

„Joeova smrt (=bratr zahynul 12.8.1944 v bombardéru Liberator) pro mne znamenala velký otřes. Od absolvování naší školy nesmírně rozvinul své schopnosti a já jsem byl vždy přesvědčen, že dokáže dosáhnout jakéhokoli cíle, který si sám určí.“ 

 

„Mám vážné pochybnosti o tom, zdali to někomu v budoucnu zabrání vést útočnou válku, když se nyní rozhodneme oběsit vedoucí činitele německého národa, bez ohledu na to, jak zavrženíhodné byly zločiny, jichž se dopustili. Za celým tímto rozsudkem se skrývá duch pomsty a pomsta je zřídka právo. Ve věci práva jsme se podřídili ruskému pojetí rozhodování... a nikoli anglosaským pojetím práva a morálky.“  (1946)

 

„Vinou přílišného soustředění se na válku a přání uchovat si dobré vztahy s rudým spojencem nám zabránily v zaujetí pevného postoje vůči ruskému pronikání do Evropy...“  (19.5.1945; jako zpravodaj agentury INS se zúčastnil zakládací schůze OSN i Postupimské konference)

 

„Spojené státy a svět se octly na křižovatce... V našem světě byla rozpoutána hrozná síla atomové energie. Náš svět je s to zničit sám sebe... Nesmíme tedy připustit další válku.“  (v předvolební kampani do Sněmovny reprezentantů, 22.4.1946)

 

„Stojím za svobodným podnikáním. Stojím za svobodnou vládou v kapitalistickém hospodářství. Stavím se proti komunismu, fašismu, nacismu a socialismu... Jsem přesvědčen, že americká demokracie může dosáhnout cíle, jímž je zdravý národ, bez zavedení...totalitního systému v jakékoli formě...“  (před zvolením kongresmanem, 30letý)

 

„Připadal jsem si, jako kdybych byl někam navelen. Otec chtěl mít nejstaršího syna v politice. Chtěl však není správné slovo. On to vyžadoval. Znáte mého otce.“  (z pozdějšího interwiew)

 

„Jackův otec se snažil volební výsledek koupit, kdežto Jack se snažil vyhrát na základě vlastních předností. Bývalý velvyslanec utratil na volby do Kongresu závratnou sumu peněz, ale Jack se mohl klidně dostat do Kongresu za pouhých deset centů jako každý jiný.“  (N.Hamilton)

 

„Myslím si, že jsem osobně antitezí politika, jak jsem viděl mého dědečka (=starostu Bostonu a kongresmana Johna Francise Fitzgeralda). On byl pan politik."

___________________________________________________________________________

 

„Obřad zdaleka přečil sňatek Astora s Frenchovou v roce 1943. Pro syna hostinského z Bostonu, byť mimořádně bohatého, byla porážka Astorů na jejich vlastním hřišti více než příjemná.“  (New York Times o Kennedyho svatbě v Newportu, 13.9.1953)

 

„Nejméně polovinu života byl sužován intenzivními fyzickými bolestmi. V útlém věku prodělal spálu a později trpěl vážnou poruchou páteře. V roce 1954 podstoupil vážnou a bolestnou operaci, volební kampaň v roce 1958 absolvoval o berlích...“  (Robert Kennedy)

 

„Radši budu mrtvý, než strávit zbytek života o berlích... Je to to jediné, co mě buď zabije nebo vyléčí.“  (před riskantní operací)

 

„Udělala všechno, co bylo v lidských silách, aby se z toho dostal. Lidé, kteří si o ní mysleli, že je jen rozmarná dívka z lepší společnosti, si uvědomili, že se hluboce mýlili. Jackie nebyla ani zdaleka bezradná.“  (Ch.Spalding)

 

„Byla stejně tvrdá jako on. Bojovali společně. A bylo v tom něco odvážného. Ať už měli v manželství jakékoli problémy, tvořili úžasný tým.“  (D.Powers)

 

„Tato kniha by nikdy nevznikla bez povzbuzování, pomoci a kritických poznámek mé manželky Jacqueline, jejíž pomoc od samého začátku mé rekonvalescence ani nedovedu náležitě ocenit.“

 

V období dlouhé rekonvalescence poloviny 50.let napsal senátor J.F.Kennedy Profily odvahy, vyznamenané v roce 1957 Pulitzerovou cenou (odměnu věnoval sdruženému fondu černošských kolejí) jako nejlepší biografická kniha roku. Zazněl dokonce i názor, že se autor minul povoláním; měl být prý historikem.

 

„Snad se prezident John Adams – jistě nezaujatý a moudrý veřejný pracovník, jakého jsme kdy měli – přiblížil pravdě, když napsal ve své Obraně ústavy Spojených států: „Skutečně není pravda, že by někdy existoval člověk, který by kladl zájem veřejnosti nad svůj vlastní.“

  Jestliže by to byla pravda, proč potom státníci, o nichž se hovoří na předešlých stránkách (=Profilů odvahy), nejednali jinak? Nebylo to proto, že „kladli zájem veřejnosti nad svůj vlastní“? Naopak, bylo to právě proto, že milovali sebe samé; protože zájem každého z nich, aby si zachoval úctu před sebou samým, mu byl důležitější než obliba u druhých...“

 

„Jak řekl Winston Churchill: „Demokracie je nejhorší formou vlády – s výjimkou těch forem, které byly tu a tam vyzkoušeny.“  Můžeme zlepšit techniku našeho demokratického zřízení... Ale nemůžeme rozřešit problémy zákonodárné nezávislosti a odpovědnosti tím, že zrušíme nebo omezíme demokracii.“

 

„Demokracie znamená mnohem více než vládu lidu a vedoucí úlohu většiny. Znamená mnohem více než systém takové politické techniky, která má získat mocné bloky voličů lichocením nebo klamáním... Skutečná demokracie...věří, že lid nejen jednoduše zvolí takové muže, kteří budou obratně a věrně zastávat jeho názory, ale že rovněž zvolí takové muže, kteří se budou řídit svědomitým úsudkem, věří, že lid nezavrhne ty, jejichž oddanost k zásadám je vede k nepopulárnímu postupu, ale že odmění odvahu, bude respektovat čest a nakonec uzná, co je správné.“

 

„Tyto problémy se týkají právě tak každého voliče v naší zemi a dokonce se týkají i těch, kdo nehlasují, i těch, kdo se o vládu vůbec nezajímají, i těch, kdo mají pouze pohrdání pro politika a jeho povolání. Tyto problémy se týkají každého, kdo si kdy stěžoval na korupci na vysokých státních místech... V demokracii totiž každý občan bez ohledu na svůj zájem o politiku „zastává úřad“ a každý z nás je odpovědný; a při konečném rozboru vidíme, že druh vlády, který máme, závisí na tom, jak tuto odpovědnost plníme. My lid jsme pánem, a budeme mít takové politické vedení, ať dobré nebo špatné, jaké budeme chtít a jaké si zasloužíme.“

 

„Příběhy o odvaze v minulosti říkají, čeho je k odvaze třeba, mohou poučit, dodat naději, mohou nás nadchnout. Nemohou nám však dát odvahu samu. Odvahu musí každý z nás hledat ve svém nitru.“  (dosud Profily odvahy)

 

„Každá politická strana se nalézá ve vážném nebezpečí, když ve snaze udržet jednotu, pořádek a úspěch, pokaždé začne potlačovat nové myšlení, nezávislé chování a rebelující část členstva. Politická strana se udrží na špici pouze vnitřním růstem. Potlačování nových proudů uvnitř strany znamená úpadek a politickou sebevraždu.“

 

„Národ, který si již není vědom občanské odvahy svých předků, kteří se v minulosti osvědčili, nedisponuje žádným vlastním sebevědomím. Prostě zapomněl sám sebe.“

 

„Proč od Vietnamců očekáváte, že budou bojovat proti komunistickým rebelům, aby svou zem udrželi v područí Francie?“  (ve Indočíně vrchnímu veliteli tamních fr.ozbroj.sil, říjen 1951)

 

„Je to koneckonců jejich válka. Oni musí buď zvítězit, nebo prohrát. My jim můžeme posloužit jako poradci, ale oni musí válku vybojovat.“  (později už jako prezident; ve Vietnamu bylo již 16 tisíc amerických „poradců“ a vojáků, září 1963)

 

„Domnívám se, že program, který obhajuje senátor Kennedy, potlačí tuto tvůrčí energii (=Američanů)... Myslím, že politická linie a doporučení senátora Kennedyho...ve věci Castrova režimu jsou velmi nebezpečné a neodpovědné...“  (R.Nixon, prezident.volby 1960)

 

„Chce (=Nixon), abychom byli vázáni k obraně každé skály nebo ostrova na celé zeměkouli, ale není ochoten připustit, že to může zatáhnout americké hochy do neužitečné, marné války... Usiloval v roce 1954 o to, abychom byli zataženi v roce 1955 do indočínské války.“

 

„Zatímco vykládáme málo rozvinutým zemím o zlu komunismu, Sověti s nimi mluví o hladu, bídě a nemocech. Myslím, že si můžeme počínat lépe.“ 

 

„Dovolte mi, abych znovu zdůraznil..., že nejsem katolický kandidát na úřad prezidenta. Jsem kandidát Demokratické strany, který je náhodou také katolíkem... Nemluvím ve veřejných záležitostech za svou církev a církev nemluví za mne.“

 

„Myslím si, že je to od lidí strašně nefér, když jsou proti Jackovi jen proto, že je katolík. On je tak vlažný katolík. Kdyby šlo o Bobbyho, tak bych to ještě pochopila.“  (Jacqueline Kennedyová)

 

„Uvěřit většině článků katolické víry pro něho bylo obtížné… nechtěl se však svého náboženství vzdát. Líbilo se mu, jak se díky němu odlišuje od okolního protestantského světa.“  (H.James)

 

„Ptám se sám sebe, co tím Nixon myslel, když šermoval Chruščovovi s prstem pod nosem a říkal: „Vím, že máte náskok v budování raketové techniky, ale my jsme dále ve výrobě barevných televizorů.“ Musím vám sdělit, že se budu raději dívat na černobílou televizi s žádoucím náskokem raketové techniky pro USA.“  (v Pittsburghu, 10.10.1960)

 

„Je dobré pro naši zem a pro svět mít statečného muže, jako je náš prezident, v takových dobách, jako jsou dnes.“  (z telegramu E.Hemingwaye nově zvolenému prezidentovi; ten zvítězil z 68 milionů odevzdaných hlasů jen o 118 tisíc – nejtěsnější vítězství od roku 1888)

 

„Nuže, přátelé Američané, neptejte se, co vaše země může udělat pro vás – ptejte se, co můžete udělat vy pro svou zemi. Přátelé, občané celého světa, neptejte se, co může Amerika udělat pro vás, nýbrž co my všichni společně můžeme udělat pro lidskou svobodu.“ 

(z inauguračního projevu, 20.leden 1961)

___________________________________________________________________________

 

„Člověk ho skoro mohl pokládat za kluka z univerzity, když jsem se s ním před několika lety seznámil – ale teď najednou už vypadal jako muž středního věku, ve tváři vrásky, s plnějším, stále velmi hezkým, ale vyzrálejším obličejem. Nyní byl vůdcem svobodného světa a ta role na něm byla znát.“  (Jacques Lowe)

 

 „Rozhodli jsme se letět na Měsíc… Chceme letět na Měsíc a dokázat ještě víc. Ne proto, že je to snadné, ale právě proto, že je to obtížné... dříve, než uplyne toto desetiletí.“  (v reakci na Gagarinův let, květen 1961)

 

„Demokratická vláda nemůže a nikdy nebude vyjednávat s Rusy z pozice slabosti. Před jedenácti lety to řekl Winston Churchill výstižně: „Zbrojíme, abychom mohli vyjednávat.“ Musíme dělat to, co je potřebné, a vydávat to, co je nutné, abychom přesvědčili muže v Kremlu, že rovnováha sil se nemění v jejich prospěch.“

 

„Krátce – nejsme ani váleční štváči, ani usmiřovači, ani tvrdí, ani změkčilí... Základní problémy, před nimiž dnes stojí svět, nepřipouštějí vojenské řešení...“

 

„Budeme objasňovat, že Amerika má trvalý zájem na míru a svobodě – že toužíme po tom, abychom žili ve svornosti s ruským lidem, že neusilujeme o žádné bohatství, že nevyhledáváme výboje, satelity..., že usilujeme pouze o to, aby nastal den, kdy národ nevytasí meč proti národu, o to, aby národy již nikdy nepoznaly válku.“

 

„Věřím v lidskou důstojnost jako zdroj národního snažení, v lidskou svobodu jako zdroj národní akce, v lidské srdce jako zdroj národního spolucítění a v lidskou mysl jako zdroj naší vynalézavosti a našich idejí.“

 

„Kdybychom někdy opustili ve jménu boje proti komunismu tyto základní americké tradice, jaký bychom měli užitek z toho, že jsme dobyli celý svět, když bychom ztratili vlastní duši?“

 

„Woodrow Wilson, Franklin Roosevelt a Harry Truman prováděli účinnou zahraniční politiku proto, že prováděli účinnou politiku vnitřní, že zde budovali lepší vlast.“

 

„Můžeme lépe burcovat světové mínění proti sovětskému vykořisťování satelitních států, když vymýtíme bezohlednou exploataci lidských bytostí v naší zemi.“

 

Kennedyho program „Nové hranice“ si u konzervativních vrstev Ameriky vysloužil podezření z „plíživého bolševismu“. Projekt nemocenského pojištění alespoň pro staré, návrh velkorysého dotování škol z federálních prostředků, důsledné tažení proti rasové segregaci, zásahy proti neplatičům daní z řad milionářů a proti mocné lobby ocelářských baronů (firmy zvyšující ceny přišly o státní zakázky), to vše a mnohé jiné narazilo na tvrdý odpor. V Kongresu s republikánskou většinou nedokázal podstatnou část svého programu prosadit - to se zdařilo až jeho nástupci.

 

„Pod rozcuchaným klukovským sestřihem je stále ukryt starý Karel Marx.“  (Ronald Reagan, 1960)

 

„Klan Kennedyů je pokrevním dítětem vládnoucí třídy USA, jejím věrným služebníkem a zastáncem jejích zájmů, nepřítelem pokroku, socialismu a demokracie.“  (S.A.Losev, V.V.Petrusenko: Ozvěna výstřelů z Dallasu, APN 1983, Naše vojsko 1986)

 

„Chtěl bych to říci naprosto jasně: Nebudeme zvýhodňovat ani diskriminovat žádnou část naší společnosti a žádnou skupinu našeho byznysu. Vystupujeme rázně proti korupci, monopolům a vykořisťování lidí – ale ne proti byznysu.“

 

„Tato vláda nebude vládou podnikatelů. Ale nebude ani vládou dělnickou nebo farmářskou. Bude vládou z lidu a pro lid.“

 

„Věřím v Ameriku, kde každý muž a žena, kteří chtějí pracovat, jsou s to nalézt práci – kde rozvíjející se hospodářství poskytuje nové pracovní příležitosti a nové trhy pro rostoucí národ...“

 

„Pokrok našeho národa nemůže být rychlejší než náš pokrok ve školství a výchově... Lidský intelekt je základním zdrojem našeho bohatství.“

 

„Přebytky amerického zemědělství mohou být přeměněny ve význačný nástroj zahraniční politiky a zbraň proti nesnázím a hladu doma. Jsem rád, že naším problémem jsou přebytky, a nikoli hladovění...“

 

„Věřím v Ameriku se slušnými cenami pro farmáře, slušnými zisky pro podnikatele a slušnými mzdami pro dělníky. Věřím v Ameriku, kde poslední léta života každého člověka jsou jeho nejlepšími léty – kde žádný zaměstnavatel, včetně federální vlády, nikomu nezavírá automaticky dveře před nosem, protože v těchto kritických letech potřebujeme moudrost a radu každého.“

 

„Věřím v Ameriku, kde církev a stát jsou od sebe absolutně odděleny, kde katolický kněz nebude radit prezidentovi (i kdyby byl katolíkem), jak jednat, a kde žádný protestantský farář nebude nařizovat svým farníkům, pro koho mají hlasovat...“

 

„Před dvěma tisíci let bylo největší chloubou prohlášení: „Civis Romanus sum.“ Dnes je ve svobodném světě největší chloubou prohlášení: „Ich bin ein Berliner.“  (v Západním Berlíně, 26.6.1963)

 

„Jsou lidé, kteří tvrdí, že komunismu náleží budoucnost. Ať přijdou do Berlína. A jsou v Evropě i v ostatních částech světa další, kteří tvrdí, že je možné s komunisty spolupracovat. Inu, ať přijdou do Berlína. A je i několik málo těch, kteří říkají, že je sice pravda, že je komunismus zlým a špatným systémem, ale umožnil prý dosáhnout hospodářského pokroku. Jen je nechte, ať přijdou do Berlína!“  (tamtéž) 

 

„Svoboda s sebou nese mnoho obtíží a demokracie není dokonalá. Ale nikdy jsme nemuseli postavit zeď, abychom udrželi lidi uvnitř, abychom jim zabránili odejít.“

 

„Jestliže ve východní Evropě má přijít svoboda pouze cestou pokojné změny, co jsme s to udělat, abychom povzbudili tuto postupnou evoluci – tento hybný proces, který připomíná Jeffersonovu předpověď, že „nemoc svobody je nakažlivá“?“

  Podle slov sira Winstona Churchilla, pronesených v temné době anglických dějin: Pojďme tedy – dejme se do díla, do boje, do lopoty – každý podle svých schopností, každý podle svého postavení... Vykročme společně ve všech částech země. Nesmí být ztracen ani jeden týden, ani jeden den, ani jedna hodina.“

___________________________________________________________________________

 

„Naším cílem není kupovat si přátele nebo si najímat spojence. Naším cílem je porazit bídu... Velká bitva v zahraniční politice v příštím desetiletí se neodehraje v západní Evropě a nebude probíhat bezprostředně mezi USA a SSSR. Velká zkouška bude v tom, kdo si povede lépe, kdo vyřeší problémy lidu Latinské Ameriky, Afriky a Asie.“

 

„Nebezpečí, které ohrožuje Latinskou Ameriku, nesouvisí s Kubou...neboť jde o negramotnost, o městské brlohy, o nespravedlivé rozdělení majetku, o potíže v platebních bilancích, o pokles cen surovin... Máme-li proti tomu všemu bojovat, nijak nepomohou stížnosti na Castra a na komunismus.“

 

„Základním úkolem našeho programu zahraniční pomoci v 60.letech není negativní boj s komunismem. Jeho základním úkolem je historicky dokázat, že ve 20.století stejně jako v devatenáctém, na jižní stejně jako na severní polokouli, může jít hospodářský vzestup ruku v ruce s rozvojem politické demokracie.“

 

„Jeho cílem bylo pronikat mezi lidové masy jednotlivých zemí, šířit imperialistickou ideologii, především myšlenku soukromého vlastnictví, propagovat americký způsob života a myšlení a zejména soustavně bojovat proti myšlenkám socialismu a komunismu.“  (marxistické Stručné dějiny USA, 1984)

___________________________________________________________________________

 

Během prvního roku, kdy Kennedy byl v Bílém domě, prodělal jeho 73letý otec těžký infarkt; až do smrti zůstal odkázán na kolečkové křeslo, ochrnutý a neschopen řeči. Jacqueline trvala na tom, aby byl její tchán i nadále zván na soukromé večeře do Bílého domu. Nikdy nezapomněla, že byl v době manželství její největší oporou v rámci rodiny; zůstala mu oddaná až do konce jeho života.

 

„Hned po svém muži a vlastním otci jsem Joea Kennedyho milovala víc než koho jiného na světě.“

 

„Tato večeře je nejpodivuhodnějším setkáním všech talentů z celého světa. V Bílém domě nikdy nebylo pohromadě tolik inteligence, možná s výjimkou prezidentské éry Thomase Jeffersona, když večeřel sám.“  (o setkání se západními nositeli Nobelovy ceny zorganizované ženou prezidenta, duben 1962)

 

„Když moc dovede člověka k aroganci, potom mu poezie připomíná jeho meze. Když moc zúží oblast lidského zájmu, připomene poezie člověku bohatství a mnohostrannost lidské existence. Když moc korumpuje, poezie očišťuje.“

 

„Jackie inspirovala a podporovala oslnivé kulturní večírky. Nebyla ani tak tvůrčí jako konkrétní a podnětná. Brala na vědomí možnosti, které jí dávalo její postavení, a uměla jich využívat. Je pravda, že se nikdy nepodřídila jistým povinnostem. Špatně snášela patolízalství související s jistými oficiálními funkcemi, ale co se týče umění, byla rozhodnuta udělat pro svou zemi to, co žádná jiná první dáma neudělala.“  (J.Auchincloss, nevlastní bratr)

 

„Občas jsem sedávala v Lincolnově pokoji a skutečně jsem cítila jeho sílu. Svým způsobem jsem s ním hovořila. Jefferson je prezident, s nímž jsem nejvíc spřízněna. Lincoln je však prezident, kterého miluji.“  (Jacqueline)

 

„Jackie je jedna z nejpodceňovanějších žen v zemi. Je neobyčejně bystrá v politice. Prezident s ní konzultoval nemálo problémů. Nemám na mysli velké dramatické diskuse, ale byla informovaná o tom, co se děje, a téměř ke všemu se vyjadřovala.“  (Robert McNamara, 1961-1968 ministr obrany)

 

„Kennedyho vláda byla zaměřena na mladé, představovala naději, ale nebyla postavena na pravdě. Tak třeba přestože se JFK snažil zachovat obraz muže obklopeného milující ženou a krásnými dětmi, tisk věděl, že si John si s Jackií nerozumí. Jenže veřejnost potřebovala sen a my jsme jí ho dali... Byli jsme otroky mýtu, který jsme pomáhali stvořit.“  (P.de Bausset, tehdy dopisovatel magazínu Paris Match ve Washingtonu)

 

„Myslím si o něm jen to dobré. Ohromný politik, ohromný autor, ohromný společník, ohromný přítel. Ale nikdy byste si ho nedokázali představit jako ohromného manžela nebo ohromného otce.“  (G.Smathers)

___________________________________________________________________________

 

Prezident Kennedy slíbil Američanům „novou linii“ v zahraniční i domácí politice, ale po nástupu do úřadu se dozvěděl podrobnosti o plánu CIA vylodit ozbrojené emigranty na Kubě.

 

„Prokristapána, nemluv o Kubě!!“  (na soukromé večeři se senátorem G.Smathersem)

 

„Můžete říci této skupině ušlechtilých mladých mužů, kteří nežádají nic víc, než aby se jim dostalo příležitosti pokusit se obnovit ve své zemi svobodu... kteří jsou připraveni riskovat své životy..., že nemají naše sympatie a že jim Spojené státy neposkytnou žádnou podporu a pomoc?“ (šéf CIA Dulles)

 

„Castro tady nepotřebuje špiony. Stačí, když si přečte naše noviny.“  (nad New York Timesem s titulkem „Bojový výcvik proticastrovských jednotek na Floridě“, 7.4.1961)

 

„Žádná intervence silami Spojených států není a nebude. To prezident jasně prohlásil... Nejsme skutečně plně informováni, co se děje na tomto ostrově.“  (Dean Rusk, 17.4.1961)

 

„Žádný občan Spojených států se nezúčastnil invaze 17.dubna.“ (Robert Kennedy; ve skutečnosti dva Američané se vylodili jako první na začátku invaze, čtyři zahynuli v dalších dnech)

 

„Kennedy v poslední chvíli zaváhal a nechal invazní jednotky bez podpory amerického letectva. To bylo hudlařství. Buď měl jít do akce naplno, nebo ji nedovolit.“  (Jiří Hanák, 2000)

 

Ať se Kennedy a jeho bratr starají o sebe, protože i oni se mohou stát obětí pokusu, který způsobí jejich smrt.“  (Fidel Castro)

 

„Udělal jsem chybu. Dal jsem svému bratru ministerstvo spravedlnosti, práci, kterou by mohl dělat stejně dobře třeba Byron White. Měl jsem mu dát CIA... McNamara si poradil s obranou; Rusk hodně udělal v zahraničních věcech; avšak nikdo nic neudělal se zpravodajskou službou.“  (po neúspěchu vylodění kubánských emigrantů na Playa Girón, duben 1961)

 

„Vítězství má vždy mnoho otců, porážka je však sirotek.“  (na tiskové konferenci)

 

Pohrozil rozpuštěním a založením nové zpravodajské služby v případě, že se bude Zátoka sviní v nějaké další formě opakovat. Nařídil, že každý velvyslanec USA v zahraničí musí být plně informován o činnosti CIA v zemi jeho působení - a jejího ředitele Allena Dullese přinutil v listopadu 1961 k demisi. Další obětí měl být rozpočet CIA (1966 měl mít pouze pětinu stavu 1961).

 

„Z toho jsem se hodně poučil. Mohl bych říci, že kvůli tomu poučení to stálo za to – až na to, že nemohu zapomenout na těch dvanáct set mužů v (=kubánském) vězení.“

 

„Kennedy by mohl být ještě větším prezidentem, než byl Lincoln. Pro Chruščova je Kennedy člověk, s kterým je možno mluvit... Osobně ho činím odpovědným za všechno, co se stalo, ale musím říci toto: v posledních měsících se hodně poučil, a pak koneckonců každý jiný na jeho místě by byl horší...“  (Fidel Castro, září 1963)

 

„Jestliže Kennedy nebyl ve vnitřní politice přes mnoho závažných příslibů nijak progresívní, jeho zahraniční politika byla nesena výrazným protirevolučním, protikomunistickým a protipokrokovým postojem... Závody ve zbrojení byly vypočítány na to, že jimi bude podlomena ekonomika socialistických zemí a současně dokázána „převaha“ USA v oblasti vojenské i ekonomické...“  (Stručné dějiny USA, 1984)

___________________________________________________________________________

 

„Je třeba, abychom si dobře rozuměli. Ke změnám v sociálním zřízení může docházet, ale pouze v důsledku svobodně vyjádřené vůle lidu. Vy se domníváte, že když se komunistická menšina zmocní moci, je to historická nezbytnost, my však v tom spatřujeme násilí, a to může vést ke konfliktu mezi námi...“  (v dialogu s Chruščovem ve Vídni, 3.6.1961)

 

„Neexistuje žádný důkaz o přítomnosti organizované bojové síly na Kubě z nějaké země sovětského bloku; o vojenských základnách poskytnutých Rusku; o přítomnosti útočných raket země-země... Kdyby tomu bylo jinak, vedlo by to k nejvážnějším událostem.“  (4.9.1962)

 

„Spojené státy musí hrozbu zlikvidovat. Tak či onak musí být rakety odstraněny.“  (po vyhodnocení snímků z letounů U-2, které odhalily přítomnost sovětských raket, 16.10.1962)

 

„Jestliže narazíš na ocel, stáhni se; jestliže narazíš do měkkého, jdi před!“  (Leninova zásada citovaná na poradě prezidentova štábu ve dnech krize)

 

„Náhlý letecký útok by byl Pearl Harborem naruby a očernil by jméno Spojených států na stránkách historie.“  (Robert Kennedy v diskusi s „jestřáby“)

 

„Stojíme proti sobě, měříme se očima a myslím, že ten druhý chlap teď právě mrknul.“  (státní tajemník Dean Rusk v kritickém okamžiku karibské krize, 24.říjen 1962)

 

„Vy se zavážete pod náležitým dozorem OSN (=což Castro později odmítne) odstranit tyto zbraně z Kuby a zavážete se s náležitými zárukami nedodávat dále takové zbraně Kubě. My z naší strany se zavážeme...že okamžitě odvoláme nyní platné karanténní kroky a poskytneme záruky, že nepřepadneme Kubu...“  (z nóty sovětskému velvyslanci, 27.10.1962)

 

„Kdyby americký prezident a ministerský předseda Chruščov nebyli projevili lidský rozum, byl by svět, jak jej známe, zničen.“  (Robert Kennedy)

 

„Lidstvo musí skoncovat s válkami, nebo války skoncují s lidstvem... V konečné analýze nás jako nejzákladnější pouto spojuje skutečnost, že všichni žijeme na jedné planetě.“

 

„Mého manžela vždy znepokojovalo nebezpečí, že válku mohou začít nikoli velcí, ale malí lidé. Velcí lidé si uvědomují nutnost sebekontroly a mírnosti – malí se někdy dají unést strachem a pýchou. Jen kdyby i v budoucnosti dovedli velcí lidé donutit malé, aby si sedli a jednali, než začnou bojovat.“  (Jacqueline v osobním listu Chruščovovi už po smrti JFK, 1.12.1963)

 

„Sledoval jsem od začátku vývoj na Kubě s krajním znepokojením. Je jen málo otázek, jimiž jsem se zabýval tak pečlivě. A myslím si, že není jediná země na světě, kde by ponižování a vykořisťování byly horší než na Kubě za Batistova režimu, v důsledku politiky mé země... Soudím, že my sami jsme seli semena castrovského hnutí, aniž jsme si to uvědomovali... Souhlasil jsem s prohlášeními, které vydával Fidel Castro v horách Sierra Maestra, kdy právem toužil po spravedlnosti...“  (v rozhovoru se zpravodajem L´Expressu, říjen 1963)

 

„Castro zradil své sliby ze Sierry Maestry a je ochoten hrát roli sovětského agenta v Latinské Americe. To však není v žádném případě způsob, jakým národy Latinské Ameriky dosáhnou spravedlnosti a pokroku. Rozhodně jich nedosáhnou tím, že přejdou od hospodářského útlaku k marxistické diktatuře, kterou Castro sám ještě před několika lety odsuzoval. Spojené státy mohou dnes vykonat tolik dobra, kolik omylů se v Latinské Americe dopustily, ba řekl bych, že my jediní to můžeme...“

 

„Soudím, že Spojené státy by měly podpořit věc svobody, že by měly dát najevo naši nevíru v to, že Castro vyznává svobodu, a prohlásit, že do té doby, dokud nebude ochoten předložit svou záležitost lidu ve svobodných volbách, budeme držet přátelskou ruku nad těmi, kdo byli Castrem vyhnáni z Kuby. Jsem přesvědčen, že teď jsou v horách lidé, jimž rostou plnovousy, zatímco se připravují svrhnout Castra...“

___________________________________________________________________________

 

„Rasová diskriminace nemá v životě a zákonech amerického lidu místo.“  (červen 1963)

 

„Bůh stvořil černochy jiné, aby je ztrestal.“  (guvernér státu Mississippi Ross Barnett)

 

„Vyzývám všechny občany, bílé i černé pleti, na severu i na jihu, aby se zbavili vášní a předsudků a sjednotili se ve snaze zachovat vnitřní spravedlnost a klid.“  (po násilnostech v Alabamě, kde guvernér G.Wallace osobně bránil černým studentům ve vstupu na státní univerzitu, 16.9.1963)

 

„Před mnoha lety přišel do této země můj dědeček. Vyrůstal v Bostonu. Když se tam však sháněl po nějakém místě, viděl na mnoha obchodech tabule, na nichž stálo, že Irové nejsou žádoucí. Nyní po letech je irský katolík prezidentem Spojených států. A my věříme, že černoši nepochybně učiní podobný pokrok. V dohledné budoucnosti bude moci spravovat černoch týž úřad, který dnes zastává můj bratr. V této zemi o pokrok usilovat budeme.“  (Robert Kennedy ve vysílání Hlasu Ameriky, 26.5.1961)

 

„Dnes se mraky poněkud zdvihly a mohou jimi proniknout nové paprsky naděje...“  (při projevu v OSN v předvečer podpisu ratifikace smlouvy o částečném zákazu jaderných pokusů, 20.9.1963)

 

„Barrymu Goldwaterovi – s přáním, aby se věnoval tomu, čemu rozumí: fotografování. John Kennedy.“  (na rubu vlastní fotografie věnované předpokládanému sokovi v prezidentských volbách 1964)

 

Předčasné narození třetího dítěte Patrika skončilo 9.srpna 1963 neštěstím; dítě zemřelo na druhý den. Prezident strávil noc v bostonském nemocničním pokoji. Když cestou k synovi míjel pokoj jiného chlapce s těžkými popáleninami, chvíli tam zůstal a napsal pár řádek matce dítěte. Jeho vlastní dítě umíralo o dvě patra níže, přesto si našel čas napsat lístek neznámé ženě, aby neztrácela odvahu.

 

 Tragédie oba manžele sblížila: „Teď už bych nevydržela jenom jedno, kdybych měla ztratit tebe.“

 

Ačkoli Jacqueline opovrhovala politikou, souhlasila, že bude doprovázet svého manžela příští měsíc do Texasu. Jako první dáma cestovala třináctkrát do zahraničí, ale toto byla její první politická cesta jako prezidentovy manželky po Spojených státech.

 

„Jsem rád, že tam bude se mnou.“

 

„Vydržela s ním hodně a vždy se rozhodla stát vedle svého manžela. Nemohu vymyslet lepší definici lásky než tuto.“  (L.Baldrigeová)

 

„Byl by to nešťastný den v dějinách Spojených států, kdyby se prezident nemohl odvážit navštívit americké město!“  (na varování před cestou do Dallasu)

 

V den prezidentova příletu do Dallasu se objevilo v listě Dallas Morning News celostránkové smuteční oznámení, nazvané „Buďte vítán, pane Kennedy!“. Blíže neznámý „Americký vyšetřovací výbor ho zde obžaloval z „ultralevičácké politiky“ za to, že podepsal Smlouvu o zákazu jaderných zkoušek. Ze stejného politického podsvětí vzešel „zatykač“ na J.F.K., v němž byl obviněn ze zrady amerického národa a obžalován coby „největší lhář“.

 

Před polednem přistáli na letišti Love Field a vydali se na cestu do centra Dallasu. Navzdory požadavku tajné služby, aby na prezidentském lincolnu byl průhledný neprůstřelný kryt, prosadil prezident svůj názor nestavět nic mezi sebe a občany. Měl připraven projev končící slovy o víře v rozum a dobrou vůli.

 

„S nadějí hledím vstříc velké budoucnosti Ameriky, budoucnosti, v níž naše země připojí ke své vojenské síle naše morální zásady, ke svému bohatství naši moudrost a ke své moci naše cíle.“ 

 

„Možná, že John F.Kennedy přišel se svou vizí mladé, dynamické a spravedlivé Ameriky příliš brzy. To se v historii někdy vynikajícím mužům stává a platí za to. John F.Kennedy zaplatil taxu nejvyšší.“  (Jiří Hanák, Orwellovo století, 2001)

 

„Byl to za třicet let první západní politik, který učinil z politiky úctyhodné povolání, který je zase učinil povoláním nejvyšším, nikoli pouze zástěrou  pro podvod a klam. Neboť jemu jsme věřili!“  (z pořadu londýnské televizní stanice)

 

S využitím:

Andersen Ch., Jack a Jackie Kennedyovi, Práh a Knižní klub 1997

Budín S., Dynastie Kennedyů, Naše vojsko 1969

Hamilton N., J.F.K. – Neklidné mládí, BB/art 1998

Hanák J., Orwellovo století, Euromedia Group 2001

Jones H., Zátoka sviní, BB/art 2009

Kelley K., Oh, Jackie!, Femina 1992

Kennedy J.F., Profily odvahy, Orbis 1968

http://cs.wikiquote.org/wiki/John_Fitzgerald_Kennedy

Klein E.: Bylo to lidské, Brána 1997

Kyncl K., 63 dní do Dallasu, Vydavatelství časopisů MNO 1966

Navrátil J., Stručné dějiny USA, Svoboda 1984

Pancolová K., Tvář za obzorem, Mladá fronta 1999

Volek, J., Kennedyové, Vyšehrad 1970

Volek J., Meze odvahy (politický profil J.F.Kennedyho), NPL 1965

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář