Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pražská nej VII. - Rekordní stavby a budovy (Petr Daubner)

10. 5. 2009

 

Pražská nej VII. - Rekordní stavby a budovy

   V sedmém díle seriálu „Pražská nej“ se budeme zabývat „ostatními“ rekordními stavbami, tedy všemi kromě staveb církevních (viz VI. díl) a dopravních (viz V.díl). Zajímat nás budou náměstí, budovy, komíny,  věže, stadiony a další rekordní stavby. 

Největší hrad (plocha hradního areálu)

   Největším pražským i českým hradním komplexem je jednoznačně Pražský hrad. Rozloha hradního areálu je 7,28 ha. Podle Guinessovy knihy rekordů je to největší hrad na světě!  Rozměry celého hradního komplexu jsou 570 x 130 metrů.

   Kdy byl Pražský hrad založen, se neví. Určitě to ovšem bylo už před rokem 885. V tomto roce či nepatrně později zde založil první historicky doložený český kníže Bořivoj kostelík Panny Marie a záhy sem přesídlil ze svého původního sídla, Levého Hradce. „Praha“ tehdy nebyl název města, nýbrž hradiště, které určitě existovalo již předtím, než tam Bořivoj přesídlil, což dokládají archeologické nálezy. Kdy však toto hradiště vzniklo, je krajně nejisté. Celý hradní komplex pak během následujících staletí rostl a postupně nabýval dnešní podoby. Pražský hrad byl sídlem většiny českých knížat a králů a v současné době je i sídlem prezidenta republiky. Nejvýznamnější stavbou v jeho areálu je katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha (více o ní viz díl VI. - církevní rekordy), o dalších zajímavých objektech se zmiňovat nebudu, poněvadž výčet by to byl velice dlouhý! Pevnostní charakter Pražského hradu není dnes všude úplně patrný, hradby jsou však na některých místech stále impozantní - nejhezčí pohled na hradby zezdola, kdy nejvíce vynikne jejich mohutnost, je asi z Jeleního příkopu. Hradby jsou dále doplněny těmito věžemi: Daliborka, Prašná věž (Mihulka), Bílá věž  a Černá věž.

Největší stadion (plocha i divácká kapacita)

   Možná si říkáte, proč je po Pražském hradě na řadě stadion. Důvod je prostý - Velký strahovský stadion (či pouze Strahov) je spolu s Pražským hradem další stavbou, která je uvedena v Guinessově knize rekordů jako největší na světě! Světové prvenství Strahova je nepochybné co se týče velikosti cvičební plochy. Ta je přesně 310.5 × 202.5 m, čili 62,876 m². To odpovídá ploše 9 fotbalových hřišť! Co se týče divácké kapacity, zde se údaje liší. Kapacita stadionu se udává 200,000-250,000 diváků, z toho  50,000 - 56,000 k sezení. Jelikož zbytek míst je k stání, přesnou kapacitu ani vyčíslit nelze. Počet diváků, kteří mohli navštívit stadion v dobách jeho největší slávy, je tedy zhruba stejný, jako kapacita největšího fotbalového stadionu světa Maracaná v brazilském Rio de Janeiru.

   Velký strahovský stadion byl postaven poprvé v roce 1926 pro účely sokolských sletů a původně byl dřevěný. V letech 1932, 1938, 1948 a 1975 však byl přestavěn, takže dnešní podoby nabyla stavba v teprve v roce 1975. Za komunistického režimu se zde konaly spartakiády, naposledy v roce 1985. Zajímavé je, že se asi nikde nedá zjistit, kolik se na tyto masové akce prodalo skutečně lístků a zda byla kapacita stadionu naplněna, z vlastní divácké zkušenosti z roku 1985 ovšem mohu potvrdit, že diváků tu bylo opravdu hodně. Po pádu komunistického režimu k dalším spartakiádám nedošlo, zato se zde konaly velké koncerty, z nichž největší byl koncert Rolling Stones 18.8.1990, na který se prodalo přes 150,000 vstupenek. Další léta stavba chátrala a zdálo se, že nebude mít využití, nakonec však stadion zrekonstruoval fotbalový oddíl AC Sparta Praha, který zde vybudoval velké tréninkové centrum. 

Největší náměstí

   Daleko největším náměstím v Praze i v České republice je Karlovo náměstí na Novém Městě. Má rozlohu 80,550 m2 a je jedním z největších náměstí v Evropě. Bylo založeno, stejně jako celé Nové Město pražské, Karlem IV. Základní kámen Nového Města položil sám český a římský král Karel IV. dne 26.března 1348. Původní název náměstí byl Dobytčí trh a uprostřed něj stála kaple Božího těla. Ta se do dnešních dob nezachovala. Velikost náměstí dnes tolik nevynikne hlavně proto, že bylo v letech 1870-1885 upraveno do podoby městského parku v anglickém stylu.

Nejdelší náměstí

   Nejdelší pražské náměstí je Václavské náměstí o délce 750 metrů. Toto náměstí se původně jmenovalo Koňský trh a spolu s Dobytčím trhem (dnes Karlovo náměstí) a Senným trhem (dnes Senovážné náměstí, před rokem 1990 Gorkého náměstí) se začalo stavět v roce 1348 v rámci Nového Města pražského, které založil Karel IV. Václavské náměstí je mimořádně protáhlé směrem od Národního muzea k Můstku a spíše připomíná dlouhou ulici než náměstí. Jeho velká plocha však vynikne více než u mnohem většího Karlova náměstí, na kterém byl vysazen městský park. Václavské náměstí má mimořádnou důležitost pro naši moderní historii. Co významného se zde dělo? Namátkou: 12.června 1848 se zde konala sbratřovací mše, po níž ještě téhož dne vypuklo pražské červnové povstání (známé též pod názvem pražské svatodušní bouře). 28.října 1918 byl na „Václaváku“ vyhlášen samostatný československý stát. 21.srpna 1968 mašírovaly po náměstí sovětské tanky, které ostřelovaly dokonce budovu Národního muzea v domnění, že to je nepřátelská vysílačka (Československý rozhlas). V 70. a 80. letech se zde konalo mnoho protestů proti komunistickému režimu, z nichž největší byly na počátku roku 1989 („Palachův týden“) a zejména obrovské demonstrace v listopadu 1989, které vedly k pádu totalitního režimu.

Nejvyšší stavba

   Nejvyšší pražskou stavbou je Žižkovský televizní vysílač (většinou se říká zkráceně Žižkov). Nachází se v Mahlerových sadech na Žižkově. Výška televizní věže je 216 metrů. Pro veřejnost jsou přístupná dvě patra - ve výšce 63 metrů je restaurace a v 97 metrech je vyhlídkové patro.  Vysílač byl postaven v letech 1986-1992.

Nejvyšší budova

   Nejvyšší budovou Prahy i celé České republiky je City Tower na Pankráci (k.ú. Nusle). Budova měří   109 metrů a má 27 nadzemních pater. Dokončena byla v roce 2007. Hned vedle ní stojí druhá nejvyšší budova ČR i Prahy, City Empiria (bývalý Motokov, výška 104 metrů). Pražské Pankráci se někdy napůl žertem přezdívá „Pražský Manhattan“, neboť i další budovy v této oblasti dosahují na české poměry úctyhodných výšek.

Nejvyšší obytná budova

   Nejvyšší pražskou obytnou budovou je dům na Slunečním náměstí v Nových Butovicích (k.ú. Stodůlky) v Praze 13. Tato budova je vysoká 84 metrů.

Nejvyšší komín

   Nejvyšším pražským komínem je komín malešické spalovny. Je vysoký 177 metrů. Malešická spalovna byla uvedena do provozu v roce 1998.

Nejdelší panelový dům

   Pravděpodobně nejdelším panelovým domem v Praze je dům v Zelenohorské ulici v Bohnicích (Praha 8). Je dlouhý 300 metrů a má 18 vchodů.

Nejstarší panelový dům

   Paneláky nejsou zrovna nejkrásnějšími pražskými stavbami, jsou však pro Prahu dosti typické. Nejstarší panelák v Praze i v celé České republice byl postaven v roce 1955 v Ďáblicích v ulici U Prefy (číslo popisné 771). Projekt vytvořil v roce 1948 Jaroslav Wimmer. Realizace projektu vázla, protože statici se zcela neshodovali, zde bude stavba bezpečná. Nakonec byl panelák postaven a stojí dodnes. Je v něm celkem 12 bytů 3+1 o rozloze 100 m2 (!). V dalších letech rostly v Praze další paneláky jako houby po dešti. 

Nejstarší sídliště

   Nejstarším pražským sídlištěm je Solidarita ve Strašnicích (Praha 10). Vzniklo v letech 1946-1947 ještě jako družstevní akce v rámci dvouletého plánu. Architekty sídliště byli František Jech, Karel Storch a Hanuš Majer. Vzniklo zde 600 rodinných dvoupodlažních domků a 600 třípokojových bytů ve čtyřpodlažních domech. Nejedná se ještě o „typické“ pražské panelákové sídliště - domy jsou cihlové s betonovou výplní, střechy jsou šikmé, z pálených vlnovek.

Nejmenší sídliště

   Nejmenším pražským sídlištěm je Invalidovna v Karlíně (Praha 8). Bydlí zde necelé tři tisíce obyvatel a je zde 1,260 bytů. Hlavním architektem tohoto experimentálního sídliště byl Josef Polák. Jednalo se o jedno z prvních pražských sídlišť - dokončeno bylo v roce 1959. Toto sídliště už má, na rozdíl od Solidarity, panelovou konstrukci. 

Největší sídliště

   Největším sídlištěm nejen v Praze, ale i v celé České republice, je Jižní Město. Žije v něm většina obyvatel Prahy 11, čili asi 80,000 lidí, a zabírá podstatnou část katastrálních území Chodov a Háje. Původní projekt pro první část tohoto sídliště, Jižní Město I, byl zpracován v roce 1968 architekty Janem Krásným, Jiřím Lasovským a Miroslavem Řihoškem, později byl zpracován projekt pro Jižní Město II. Většina domů má 4, 8 a 12 podlaží, v centru sídliště jsou pak postaveny 4 budovy o 20 - 24 podlažích. Celé sídliště bylo projektováno pro 100,000 lidí a je jedním z největších pomníků komunistické megalomanie v naší zemi. Osobně na mě působí toto i řada jiných pražských panelových sídlišť dosti bezútěšným dojmem. V případě „Jižáku“ lze ovšem najít i klady. Kromě dobré dopravní dostupnosti (vede sem trasa C metra - konečnou stanicí jsou Háje, dříve Kosmonautů, poblíž dále  vede dálnice D1) má nehezké sídliště velmi hezké okolí - obyvatelé si můžou oddychnout v Milíčovském lese, v Krčském lese či u Hostivařské přehrady. 

Nejmenší dům

   Nejmenší pražským domem je dům číslo 4/1043 v Anežské ulici na Starém Městě. Zabírá uliční frontu 2.25 metru.

Nejhlubší studna

   Nejhlubší studna v Praze je na III. nádvoří Pražského hradu. Je hluboká 66 metrů (jiné údaje udávají 67-70 metrů) a 2.7 metru široká.  Tato studna  byla vyhloubena ve 13. nebo 14. století. Dosahovala téměř k pomyslné hladině Vltavy a sloupec vody v ní byl 46 metrů vysoký. Celkově je v areálu Pražského hradu asi 20 studní. 

Nejkrásnější renesanční stavba

   Za nejkrásnější renesanční stavbu v Praze je všeobecně považován Královský letohrádek (též letohrádek Královny Anny nebo nesprávně Belvedér). Často je dokonce v českých pramenech označován jako nejkrásnější renesanční stavbu na sever od Alp. Královský letohrádek se nachází v areálu Pražského hradu a nechal ho postavit český a uherský král Ferdinand I. (český král 1526-1564, od roku 1556 římský císař) pro svou manželku Annu Jagellonskou. Stavbu navrhnul italský architekt Paolo della Stella. Na stavbě letohrádku se pak podíleli další stavitelé (především italští - například Giovanni Spazio). První stavební úpravy začaly v roce 1535, stavba však byla definitivně dokončena teprve roku 1563. V areálu letohrádku se nachází i krásně upravená Královská zahrada. 

Nejstarší dochovaná fontána

   Nejstarší dochovanou fontánou v Praze je Zpívající fontána, která byla dokončena v roce 1568. Tato renesanční fontána, která je odlita z bronzu a váží přes 5 tun, se nachází v Královské zahradě na Pražském hradě. Jako zpívající se označuje proto, že voda dopadající na bronzový disk vytváří charakteristický zvuk. 

Největší a nejstarší barokní palác

   Nejstarším a zároveň největším pražským barokním palácem je Valdštejnský palác na Malé Straně. Byl postaven v letech 1624-1630, tedy nedlouho po bitvě na Bílé hoře. Projekt paláce byl vypracován v roce 1623, hlavními architekty byli Andrea Spezza, Niccolo Sebregondi a Giovanni Pieroni. Palác si nechal postavit Albrecht z Valdštejna, císařský generalissimus. V letech 1623-1627 byla také vybudována přilehlá Valdštejnská zahrada, jejímž hlavním architektem byl rovněž Andrea Spezza. Dnes je ve Valdštejnském paláci sídlo Senátu Parlamentu ČR a celý palác i zahrada jsou nádherně zrestaurovány.

Nejdelší barokní palác

   Valdštejnský palác je obrovský, nejdelší barokní palácovou budovou je však Černínský palác na Hradčanech. Rozkládá se na Loretánském náměstí. Délka průčelí Černínského paláce je asi 135 metrů (údaj je z knihy Pražská architektura, jiné údaje udávají délku průčelí 134-150 metrů). Hlavním architektem byl Francesco Caratti. Stavět se začalo v roce 1669, stavba však byla dokončena až v roce 1720 architektem Františkem M. Kaňkou. Palác nechal stavět Humprecht Jan Černín z Chudenic. Ten byl císařským velvyslancem v Benátkách. Znal se dobře s veleslavným architektem Gianem Lorenzem Berninim, který údajně v roce 1666 osobně načrtnul první skicu budoucího paláce. Palác stavěly celkem čtyři generace Černínů. Černínský palác je v současné době sídlem ministerstva zahraničních věcí ČR. 

Nejkrásnější středověká věž

   Titul „nejkrásnější“ je samozřejmě dosti subjektivní kategorií. Nicméně pravděpodobně nejkrásnější pražskou středověkou věží je Staroměstská mostecká věž, která je považována za jednu z nejkrásnějších věží v celé Evropě. Věž leží, jak vypovídá její název, na staroměstském břehu Karlova mostu, a zároveň uzavírá směrem od řeky malé, ale nádherné Křižovnické náměstí. Zvláště východní průčelí (směrem ke zmíněnému náměstí) je bohatě architektonicky členěné a je vyzdobeno krásnou sochařskou výzdobou. Průčelí dominují znaky jednotlivých zemí Karlova soustátí a sochy Karla IV., Václava IV. či svatého Víta. Věž nechal postavit Karel IV., dokončena však byla pravděpodobně až za jeho syna, krále Václava IV., někdy kolem roku 1380. Hlavním stavitelem věže byl Petr Parléř (stavěl i Karlův most a katedrálu). Výška věže je 47 metrů (měřeno od úrovně mostu) a vede na ni 138 schodů. 

Nejstarší nábřeží

   Nejstarším pražským nábřežím je Smetanovo nábřeží. Leží na staroměstském břehu Vltavy mezi mostem Legií a Karlovým mostem a bylo vybudováno v letech 1841-1845. Do té doby byl vltavský břeh písčitý a lemovaly ho ohrady s dřívím, které se plavilo po Vltavě, rybářské loďky a malé rybářské domky. Bylo tedy potřeba postavit vysokou nábřežní zeď, zábradlí, upravit vozovku s chodníky, vysázet stromy a provést řadu dalších úprav. Stavbou Smetanova nábřeží začala nová éra, která zcela změnila vzhled vltavského břehu. Dalších vltavská nábřeží pak rostla jako houby po dešti. Pravý vltavský břeh dnes zdobí (od severu) nábřeží Rohanské, Ludvíka Svobody, Dvořákovo, již zmiňované Smetanovo, Masarykovo, Rašínovo a Podolské, levý břeh (od severu): Holešovické, Bubenské, kapitána Jaroše, Edvarda Beneše, Kosárkovo, Malostranské, Janáčkovo a Hořejší.

Nejstarší pivovar

   Nejstarším pražským pivovarem je pivovar (a zároveň hospoda) U Fleků v Křemencově ulici na Novém Městě. První písemná zmínka o pivovaru se datuje k roku 1499. Letos tedy slaví pivovar 510. výročí nepřetržité výroby piva! U Fleků vyrábí svojí vlastní tradiční Flekovskou třináctku (tmavý ležák).

Nejstarší nemocnice

   Nejstarší pražskou nemocnicí je nemocnice Na Františku na Starém Městě. První zmínka o ní pochází z roku 1354. Tento špitál založil Bohuslav z Olbramovic někdy v polovině 14. století. Nemocnice byla nejdříve spravována církevní nadací. Po bitvě na Bílé hoře získal nemocnici od císaře Ferdinanda II. mnišský žebravý řád milosrdných bratří, po kterém dodnes zůstal název zdejší ulice - U Milosrdných. Tento řád spravoval nemocnici až do roku 1950, pak převzal její provozování stát. Nemocnice tedy funguje nepřetržitě přes 650 let!

Největší jezdecká socha

   Daleko největší jezdeckou sochou v Praze i v celé České republice (nikoliv však v Evropě či dokonce na celém světě, jak se často nesprávně tvrdí), je jezdecká socha Jana Žižky na pražském Vítkově. Autorem sochy je Bohumil Kafka. Socha je odlita z bronzu, je 9 metrů vysoká a 9.6 metru dlouhá a váží 16.5 tuny. Kafka sochu dokončil už roku 1941 (sám zemřel už v roce 1942), odhalena však byla až 14. července 1950.

Největší plavecký stadion

   Největším plaveckým stadionem v Praze je plavecký stadion Podolí ve stejnojmenné pražské čtvrti. V Podolí není pouze jeden bazén, nýbrž celý areál, který byl uveden do provozu v roce 1965. V areálu najdeme dva padesátimetrové bazény (jeden krytý a jeden venkovní), jeden menší bazén o délce 33 metrů, tobogán, dětské brouzdaliště, sauny a solária. Bazén je hojně navštěvován širokou veřejností, konají se zde však i mezinárodní plavecké závody. Z hlediska návštěvnosti byl rekordní rok 1973, kdy plavecký stadion Podolí navštívilo přes 2.3 milionu lidí.

Keltské hradiště Závist u Zbraslavi

   Jednou z nejvýznamnějších archeologických lokalit na našem územím je keltské hradiště Závist u Zbraslavi. Nachází se na pravém břehu Vltavy a v Praze leží jen částečně. Hranici Prahy v této oblasti tvoří Břežanský potok. Větší část celého pevnostního komplexu leží na jih od Břežanského potoka, tedy již v katastru obce Dolní Břežany (okres Praha-západ), na kopci zvaném Hradiště. Menší část komplexu, rozkládající se na vrchu Šance, leží na sever od potoka, tedy již na území Prahy, a to konkrétně na území k.ú. Točná (ne tedy přímo na Zbraslavi). Maximální rozlohy 118 ha (v některých pramenech se uvádí až 170 ha), dosáhlo toto hradiště ve 2. století př.n.l., kdy bylo osídleno Kelty (mladší doba železná - laténská), osídleno však už bylo mnohem dříve, v době bronzové. Oppidum bylo nakonec pravděpodobně dobyto a obsazeno Germány. Germáni a později i Slované v hradišti sídlili asi až do 10. století, kdy bylo oppidum definitivně opuštěno. Závist u Zbraslavi je nejrozsáhlejším pravěkým opevněným celkem na území celých Čech.

Národní divadlo

   Národní divadlo (hlavní budova) je určitě nejvýznamnější divadelní budovou na území Prahy a v dějinách českého národa hraje mimořádnou úlohu. Základní kameny Národního divadla byly položeny 16.května 1868. Kamenů bylo několik - ten hlavní pocházel z hory Říp, ostatní pak z dalších památných míst (například z Blaníku a Vyšehradu). Samotný akt položení základního kamene byl velkou národní manifestací s jasným protirakouským vyzněním, které se zúčastnilo 100-150,000 lidí! Budova byla postavena v novorenesančním stylu podle italských vzorů (při pohledu na tvar střechy Národního divadla se mi vždycky vybaví „starorenesanční“ Královský letohrádek). Autorem původního projektu byl Josef Zítek, který také řídil samotnou stavbu. Budova byla poprvé slavnostně otevřena 11.června 1881, ačkoliv nebyla ještě úplně dokončena, již 12.srpna 1881 však vyhořela. Požár zničil především jeviště a hlediště. Po požáru se zvedla ohromná vlna národní solidarity a během 47 dnů vybrali Češi na divadlo ve sbírce milion zlatých. Národní divadlo tak bylo záhy obnoveno, rekonstrukci ovšem již neřídil Josef Zítek, nýbrž Josef Schulz, který provedl významné změny především v interiéru budovy. 18.listopadu 1883 pak byla budova znovu otevřena. Pří premiéře byla hrána (při obou otevřeních Národního divadla) Smetanova Libuše. Na umělecké výzdobě budovy se podíleli nejvýznamnější čeští umělci své doby - malíři Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Tulka, Vojtěch Hynais (opona), Julius Mařák, Václav Brožík, sochaři Bohuslav Schnirch, Ladislav Šaloun, Josef Václav Myslbek, Jan Štursa a mnoho dalších, kteří jsou souhrnně označováni jako generace Národního divadla.

Národní muzeum

   Národní muzeum mělo pro českou vědu podobný význam, jako Národní divadlo pro českou kulturu. Muzeum jako instituce bylo založeno už v roce 1818 pod názvem „Vlastenecké muzeum v Čechách“, dlouho mu však scházela velká reprezentativní budova. Ta byla nakonec postavena v letech 1885-1890 podle plánu Josefa Schulze na Václavském náměstí, kde tvoří dodnes výraznou dominantu. Národní muzeum (Pražané říkají pouze Muzeum, což je i název přilehlé stanice metra)  bylo postaveno v novorenesančním stylu a je nejvýznamnější pražskou muzejní budovou. Na plastické a malířské výzdobě se podílela opět (podobně jako u Národního divadla) celá řada významných českých umělců - mj. sochaři Antonín Wagner, Bohuslav Schnirch, Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, Ladislav Šaloun či malíři Vojtěch Hynais, František Ženíšek, Václav Brožík. Budova má půdorys 104x75 metrů, výška prostřední věže včetně lucerny dosahuje do výše 70 metrů. Budova už hodně pamatuje. Utrpěla značné šrámy za květnového povstání v roce 1945 a zejména v roce 1968, kdy sovětské tanky ostřelovaly jeho přední fasádu v mylném domnění, že to je nepřátelská vysílačka, tedy Československý rozhlas. K poškození budovy Muzea došlo i během stavby stanice metra Muzeum. Budova sice stojí na Václavském náměstí, byla však od něj nesmyslně oddělena výstavbou dálniční magistrály.  
 
 

Použité zdroje:

Praha - plán města 1:20 000, Kartografie Praha, 1998

Staňková J., Štursa J., Voděra S.: Pražská architektura, Praha 1990

Kol. autorů: Dějiny zemí koruny české, nakladatelství Paseka, Praha 1992

http://cs.wikipedia.org

 

 

Náhledy fotografií ze složky Pražská nej VII - Ostatní stavby a budovy

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář