Jdi na obsah Jdi na menu
 


Perth – konec Austrálie (Petr Daubner)

12. 4. 2011

 

Perth – konec Austrálie

 

Západní Austrálie

   Západní Austrálie (Western Australia, oficiální zkratka WA) je největším australským státem. Zaujímá neuvěřitelnou rozlohu 2.65 milionu km2. Je tedy 33x větší než Česká republika a na celkové ploše Austrálie se podílí zhruba jednou třetinou. WA je druhým největším federálním celkem na světě. Větší je jen Republika Sacha (Jakutsko), největší autonomní republika v rámci Ruské federace, která má rozlohu 3.1 milionu km2. Nicméně na obrovském území Západní Austrálie žilo v červnu 2010 jen 2.3 milionu obyvatel, z čehož skoro 1.7 milionu (75% obyvatelstva státu) žije v hlavním městě Perthu a okolí (metropolitní oblast). Hustota obyvatelstva WA je tak jen 0.91 obyvatel na km2, nejnižší ze všech regulérních australských států (ještě mnohem nižší je ovšem hustota osídlení v Severním teritoriu – 0.17 obyvatel na kilometr čtvereční). Nejvyšší horou Západní Austrálie je Mount Meharry (1249 m.n.m.), která leží v severozápadní části státu. Západní Austrálii omývá Indický oceán, respektive Timorské moře  a Velký australský záliv (Great Australian Bight). Dalším významným zálivem je hluboce zařízlá Žraločí zátoka (Shark Bay), nacházející se asi 800 kilometrů na sever od Perthu. Shark Bay je od roku 1991 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.

   Nejdůležitějším ekonomickým odvětvím v Západní Austrálii je těžba nerostných surovin, hlavně železné rudy (15% světové produkce!), bauxitu, zemního plynu, niklu a zlata (75% australské produkce zlata), i když většina hrubého domácího produktu se, celkem logicky, vytvoří v Perthu, a  to ve službách. Na těžební průmysl navazuje obrovský hutní průmysl – ve WA se například vyprodukuje 20% světové produkce hliníku. Významné je i zemědělství, hlavně živočišná výroba (maso, vlna), a rovněž rybolov. Důležitý je i turistický ruch, který je často klíčovým odvětvím pro menší městečka, ležící dále od Perthu. WA je nejbohatším australským státem, měřeno hrubým domácím produktem na jednoho obyvatele.

   Prvními Evropany, kteří přistáli v Západní Austrálii, nebyli Angličané, nýbrž Holanďané. Holandský kapitán Dirk Hartog přistál ve Žraločí zátoce již roku 1616. Stálé osídlení a kolonii tu však zřídili až Britové. Západní Austrálie je třetí nejstarší australskou kolonií, byla vytvořena již roku 1829. Tehdy byl totiž založen Fremantle (viz níže). Kolonie nesla nejdříve název Swan River Colony a teprve roku 1832 získala oficiálně název Western Australia, který si podržela dodnes. WA byla jedinou kolonií v Austrálii kromě Nového Jižního Walesu, která byla založena zcela samostatně. Všechny ostatní australské státy a teritoria byly dříve součástí NSW (a krátce patřil pod NSW dokonce i Nový Zéland), od kterého se později odštěpily. Populace WA strmě vzrostla až v 90. letech 19. století, kdy bylo nedaleko městečka Kalgoorlie objeveno zlato.

Perth – základní údaje

   Perth je hlavním městem Západní Austrálie. Žije v něm asi 1.7 milionu obyvatel (metropolitní oblast, její rozloha je 5386 km2) a Perth je tak čtvrtým nejlidnatějším Pohled z Kings Parku na centrum Perthuměstem Austrálie (po Sydney, Melbourne a Brisbane). Na Perthu je zajímavá především jeho poloha. Perth je druhým nejosamělejším milionovým městem na světě, pokud jako kritérium zvolíme vzdálenost od nejbližšího dalšího milionového města. Tím je v tomto případě Adelaide, které je vzdáleno 2104 kilometrů vzdušnou čarou od Perthu. Do Darwinu je to z Perthu 2652 kilometrů, do Melbourne 2721 km a do Sydney dokonce 3288 km, ale do Dili (Východní Timor) jen 2785 kilometrů a do  indonéské Jakarty jen 3002 kilometrů, tedy méně než do Sydney či do hlavního města Austrálie, Canberry (3106 km). Jen novozélandský Auckland je ještě odlehlejší – do Sydney, jako nejbližšího dalšího milionového města, je to z Aucklandu 2153 km. Dalším horkým kandidátem na tento titul je ovšem Honolulu (Hawaii, USA), které je od San Franciska vzdáleno dokonce 3841 kilometrů. Honolulu však má zatím jen 900000 obyvatel (metropolitní oblast). Pravdou ovšem je, že Auckland i Honolulu leží na ostrovech, kdežto Perth je odříznutý od celého zbytku Austrálie přesto, že leží na kontinentě. A obrovská dálava suchého australského vnitrozemí byla v minulosti mnohem větší přírodní překážkou než oceán. Ten se dal jednoduše přeplout lodí, ale vybudovat železnici a silnici přes celou Austrálii byl vskutku oříšek.

   Perthem protéká řeka Swan River (Labutí řeka). Labuť ostatně zdobí i vlajku Západní Austrálie. Průměrná roční teplota v Perthu je 18°C (subtropy), přičemž nejchladněji je v červenci (12.8°C) a nejtepleji v únoru (24.5°C). Perth má tedy velmi příjemné klima. Za rok tu spadne 704 mm srážek (extrémy: leden 6 mm, červen 152 mm). Pro zajímavost: nejnižší teplotu v samotném Perthu naměřili 17. června 2006, a činila -0.7°C. Zmrznout v Perthu se vám tedy pravděpodobně nepodaří.

   V Perthu také žije, podobně jako v jiných australských městech, spousta lidí, narozených mimo Austrálii. V roce 2006 (census) žilo v Perthu 168000 lidí narozených ve Spojeném království,  34000 na Novém Zélandu, 19000 v Malajsii, 19000 v Itálii a 19000 v Jižní Africe (zaokrouhleno na tisíce).

   V roce 1962 se Perth proslavil jako „City of Light“. Tehdy totiž prolétnul nad Perthem na palubě kosmické lodi Friendship 7 první americký kosmonaut (či astronaut, jak by řekli v Americe) John Glenn a místní obyvatelé se rozhodli mu „zamávat“ tak, že rozsvítili v domácnostech i na ulicích všechna světla. Když pak letěl Glenn do vesmíru v roce 1998 znovu, v Perthu si stejný kousek zopakovali.

 

Na konci Austrálie

   Z Perthu je to do Evropy mnohem blíže než ze Sydney. Z hlediska celkového osídlení Austrálie je však Perth konec světa. A hlavně jsem zde zakončil svoje putování po klokaním kontinentu já. Takže ačkoliv to možná někomu může znít divně, pro mě je Perth prostě konec Austrálie.

   V Perthu jsem strávil jen necelé tři dny.  Chtěl jsem tu být o pár dní déle, ale letenka do Singapuru byla daleko nejlevnější na jeden konkrétní den (pondělí 11. dubna), takže jsem podle toho upravil svůj program. Nakonec ale ty tři dny celkem stačily. Na začátku svého australského putování jsem počítal s tím, že navštívím i jiná místa v okolí Perthu, ale poté, co jsem se přesunul vlakem přes půl kontinentu, jsem už k tomu nenašel dost sil a motivace. Postihla mě totiž něco jako cestovní horečka. Což je divné, když cestuji pořád. Nicméně začal jsem se hrozně těšit na jihovýchodní Asii. Jednak už jsem v Austrálii dlouho a potřebuji změnu a také mě k tomu motivuje jídlo a peníze. Peníze totiž od té doby, co jsem dal vale autostopu, začaly znovu ubývat neskutečně rychle a opět jsem si uvědomil, jak je v Austrálii nechutně draho. A jelikož na Novém Zélandu i v Austrálii jsem si oblíbil stravu v asijských fastfoodech (za značně neasijské ceny ovšem), tak moje chuťové buňky začaly samy od sebe fantazírovat, kterak se budu cpát v Asii samými dobrotami.

   Nicméně Perth je docela hezké město a jsem rád, že jsem ho navštívil. Za prohlídku stojí především Fremantle a přímo v centru Perthu pak Kings Park. Neprohlédnul jsem si zdaleka všechno, takže můj popis berte jen jako takovou malou sondu.

   sobota 9. dubna 2011   Příjezd do Perthu.   Do Perthu jsem přijel v devět hodin ráno vlakem Indian  Pacific z Adelaide. Vystoupil jsem na nádraží East Perth, odkud je to do centra asi dva kilometry, a pěšky jsem došel do ulice Aberdeen Street, kde jsem se ubytoval. Měl jsem docela kliku, v jednom hostelu měli plno a v druhém jsem musel čtvrt hodinky počkat, než se uvolnilo poslední místo.

   Odpoledne jsem vyrazil do města. Jelikož kousek od hostelu je státní knihovna Západní Austrálie, zastavil jsem se nejdřív tam a internetoval jsem. Pak jsem šel pěšky do Kings Parku, který leží dva kilometry na západ od centra. Park se rozprostírá na kopci a odpoledne je odsud krásný výhled na osvícené mrakodrapy a řeku Swan River, která zde vytváří jezero (či lagunu) Perth Water. Nejlepší vyhlídka je od památníku australských vojáků, který nesmí chybět v žádném australském městě. Část parku je upraven jako botanická zahrada. V té mě zaujaly zejména baobaby. V Západní Austrálii se vyskytuje druh Adansonia gregorii, ovšem neroste v okolí Perthu, nýbrž na krajním severu Západní Austrálie. Zde byl také jeden, asi 750 let starý exemplář, vykopán, naložen na náklaďáky a převezen do Perthu, kde byl vsazen do místní botanické zahrady. Celému tomuto aktu požehnali Aboridžinci v místech, kde strom původně rostl. Byli velmi hrdí, že právě jejich strom si v Perthu vybrali, asi jako jsou v Čechách a na Moravě hrdí lidé z míst, odkud se dopravuje vánoční strom pro Prahu. Vánoční strom u nás se ovšem nenávratně uřízne, kdežto zdejší baobab bylo nejdřív nutné vykopat ze země i s kořeny. Pak ho bylo třeba dopravit na vzdálenost 3200 kilometrů, což byla docela složitá operace a prý se jednalo o nejdelší převoz nějakého stromu v historii. V Africe jsme ovšem viděli daleko větší exempláře.  Prohlídku města jsem pak zakončil v sushi restauraci. Večer jsem si udělal čínskou nudlovku a zůstal jsem tak dnes zcela věren asijské stravě. Ve vlaku jsem totiž dojídal zásoby müsli a rozinek, které už teď nemůžu ani vidět.

   neděle 10. dubna 2011   Výlet do Fremantlu.   Fremantle je malé městečko, ležící asi 18 kilometrů  vzdušnou čarou od centra Perthu. Oficiálně je to sice samostatné město, ale de facto je to předměstí Perthu. A hlavně perthský přístav! Centrum Perthu totiž leží na řece Swan River. Ta se zde sice rozlévá do slušné šířky a vytváří jakési veliké jezero, zvané Perth Water, ale definitivně ústí do moře až ve Fremantlu. Kotví tu lodě obchodní, rybářské i jachty, přičemž za nimi se již rýsuje Indický oceán. V dálce je dobře vidět výletní ostrov Rottnest Island, který jsem ovšem nenavštívil.

   Fremantle je na australské poměry město prastaré. Byl totiž založen už roku 1829. Teprve roku 1929 ale byl prohlášen městem („city“). Nejedná se ovšem ani dnes o žádné velkoměsto, žije tu asi 25000 obyvatel na ploše necelých 6 km2. Město bylo pojmenováno po námořním kapitánovi Charlesi Howeovi Fremantleovi, který založil roku 1829 zdejší osídlení. Západoaustralané ovšem říkají Fremantlu familiární zkratkou Freo. Fremantle ovšem místo samotné  neobjevil, nýbrž jel na jisto. Pobřeží prozkoumal a vytipoval pro osídlení již v roce 1827 jiný Brit, kapitán James Stirling. Fremantle byl pak pověřen, aby zde založil osídlení. Britové dost pospíchali, protože zatímco na východním pobřeží Austrálie bylo jejich panství již nezpochybnitelné, na západě se obávali, že by toto pobřeží mohli zabrat Francouzi. Roku 1829 tedy tento 29-letý kapitán přistál u ústí řeky Swan River a formálně prohlásil toto pobřeží britským územím. Tímto aktem byla vlastně založena Swan River Colony, čili Západní Austrálie. Zpočátku byl Fremantle osadou svobodných přistěhovalců, ale roku 1850 sem byli z Británie přivezeni první trestanci, aby nedobrovolně posílili zdejší skomírající osídlení. Za druhé světové války byl Fremantle významnou ponorkovou základnou spojeneckých sil. Kotvila tu americká, britská a holandská plavidla. Ve Fremantlu působil také John Curtin, premiér Austrálie za druhé světové války. Curtin se sice narodil roku 1885 ve Victorii, ale později se přestěhoval do Západní Austrálie a do parlamentu byl roku 1928 zvolen právě za Fremantle. V roce 1935 se pak stal vůdcem australské Labor Party a 7. října 1941, tedy přesně dva měsíce před japonským útokem na Pearl Harbor, jímž začala de facto druhá světová válka, se stal australským premiérem. Curtin se konce války nedožil. Zemřel 5. června 1945, tři měsíce před japonskou kapitulací. Dodnes je Curtin jediným australským premiérem, která zemřel v úřadě.

   Do Fremantlu jsem se dopravil z centra Perthu vlakem společnosti Transperth, což je de facto pozemní metro. Vlaky jezdí hodně často, a to i v neděli, takže spojení sem je parádní. Hned na nádraží Ve Fremantlu přepadává turisty paní s turistickými informacemi. Byla skoro až vlezlá, takže jsem jen uzmul mapku města a rychle jsem se vytratil. Nicméně fakt, že se tu turistům věnují, stojí za zaznamenání. To samé se naopak nedá říct o samotném vlaku, kterým jsem sem přijel. Přestože jsem sem jel ze stanice Perth, což je vlastně takové zdejší hlavní nádraží, nedočetl jsem se nikde žádné informace, kolik stojí lístky na vlak apod., musel jsem se doptat. Metropolitní oblast Perthu je totiž rozdělena na několik dopravních zón, přičemž centrum je zóna nula a Fremantle je zóna dvě. Že by to ale ti zdejší chytráci napsali třeba na nějakou informační ceduli, to ne. Je tu sice informační centrum, to je ale v neděli zavřené.  Rozdělení na zóny není zakresleno ani v mapkách a schématech ve vlaku.

   Nicméně jsem do Fremantlu nakonec trefil. Městečko to není velké, takže jsem tu strávil jen asi 3-4 hodiny. Freo na mě působilo jako zábavní čtvrť Perthu. Jako by se sem nahrnulo spousty lidí jen proto, aby tu mohli korzovat po bulvárech a ládovat se ve zdejších restauracích. Ze začátku to tak ovšem nevypadalo. Ještě ráno kolem deváté hodiny, když jsem šel na vlak, bylo v Perthu dost mrtvo. V sobotu asi chodí všichni pařit a v neděli vyspávají do oběda. Ve Fremantlu jsem se nejdřív prošel kolem pobřeží. Kromě lodí, racků, několika rybářů a malého majáku, jsem tu narazil i na nábřeží, lemované mnoha rybími restauracemi. Ceny v nich ovšem poněkud přesahovaly moje možnosti. Poté jsem se došoural na zdejší tržiště Freemantle Markets.  Toto tržiště je vyloženě turistické, ale přesto dýchá zajímavou atmosférou. K dostání je tu všechno možné – obrazy, fotografie, hodinky, trička, pohledy, hudební nástroje, šperky a spousty dalších věcí. Hlavně se tu ale prodává jídlo a různé pochutiny. Ani zde nebyly ceny úplně nejpříznivější, ale jelikož jsem od rána nic nejedl, podlehl jsem a koupil jsem si buřta v housce. Mňam! Sotva jsem ovšem vylezl z tržnice, narazil jsem na food court, kde byly ceny relativně příznivější a hlavně, převažovala tu moje oblíbená asijská strava. Co se týče restaurací, je prostě Austrálie už napůl Asie. Opět jsem neodolal a zvolil jsem tentokrát malajskou krmi. Beru to jako takový trénink na Malajsii, kde bych měl strávit poměrně dlouhou dobu. Bylo to zase,  jako obvykle, moc dobré. Jednou se asi do té Asie odstěhuju. Co by mi tam scházelo? Strava vynikající, Asiatky krásné a příjemné, ceny nízké… I když české holky, knedlíky a Plzeň také nejsou k zahození.

   Ještě jsem nakouknul na Kings Square, zdejší hlavní náměstí, kde stojí krásná budova radnice (Town Hall). Vůbec, v celém Fremantlu je mnoho krásných historických budov, které jsou v bezvadném stavu a centrum působí příjemným a kompaktním dojmem. Po poledni také byly všude davy lidí, které sem asi jezdí z Perthu trávit víkendy. Fremantle je pěkné místo, akorát by to chtělo mít s sebou víc peněz. Dalo by se tu utratit (a v mém případě hlavně prožrat) mnoho dolarů. Já jsem se však s příjemně plným bříškem vypravil opět na vlak a dojel zpátky do Perthu.

   Ještě poznámka k cenám. V Perthu je o něco dráž než třeba v Adelaide. Za to samé jídlo v levné restauraci zaplatíte o nějaký ten dolar víc. Ve Fremantlu je pak ještě dráž než v Perthu, protože to je výletní destinace. Ale líbilo se mi tu. Pokud pojedete do Perthu, určitě Fremantle navštivte.  

   pondělí 11. dubna 2011   Poslední den v Austrálii.   Ráno check-out, krosnu jsem nechal v hostelu a vyrazil jsem do města. Hodně času jsem opět strávil na internetu v knihovně. Ta leží na jakémsi náměstíčku (Cultural Centre), kde vedle ní stojí ještě WA Museum (muzeum Západní Austrálie) a Art Gallery of WA. Do obou institucí jsem nahlédnul, ale řeknu vám, nechoďte tam. Nic zajímavého tam neuvidíte. Ledaže byste ještě nikdy nebyli v nějakém australském muzeu a chtěli za každou cenu vidět nepříliš originální výstavku vycpaných zvířat, šutrů a povinné oddělení věnované Aboridžincům. V galerii pak najdete především moderní umění, ale je to kolekce jen pro opravdu velké fandy. Já tam málem usnul.

   Ještě k centru Perthu: všude jsou mrakodrapy a moderní ulice. Vypadalo by to tu asi docela hezky, kdyby ovšem celý střed města neprocházel nějakou velkou rekonstrukcí. Některé ulice jsou tedy rozkopané a nad mrakodrapy se tyčí siluety jeřábů. Až se to celé dostaví a přestaví, bude to prima.

   Mojí dnešní hlavní starostí bylo nicméně včas se dostat na letiště. Telefonicky jsem si objednal shuttle bus až do hostelu, protože MHD na mezinárodní terminál nejezdí. Hodil jsem do telefonu dvoudolar, avšak automat mi poté odmítl vrátit mince. Lumpové! Teprve po telefonátu jsem si na automatu přečetl malými písmenky napsané upozornění, že automat mince nevrací. Spolu s nenažraným telefonem tedy doprava na letiště stála 20 dolarů. Už abych byl v nějaké normální zemi s normálními cenami.

   Shuttle bus přijel na minutu přesně v 17:00 k hostelu. Byl jsem první pasažér, takže pak jsem ještě objížděli další hotely a na letiště jsme dorazili v 18:15. Odlet ve 21:35, check-in v 19:35, takže času tak akorát. Projedl jsem tu svoje poslední drobné dolary. Odbavení proběhlo bez problémů. Poprvé v životě jsem si koupil letenku kartou přes internet u nějaké nízkonákladové letecké společnosti, tak jsem přesně nevěděl, jak to chodí. Potřebovali ale vidět jen můj pas a itinerář letu. Ten jsem neměl vytištěný, ale stačilo ho ukázat v počítači.  Na check-inu byl dokonce jeden mladý Slovák, tak jsem s ním prohodil pár slov. Tvrdil, že Čechů a Slováků je v Austrálii docela dost, ale nejsou tolik vidět. No, podle mých zkušeností jsou tu tedy našinci opravdu hodně neviditelní.

   Letadlo Airbus A320 bylo dost zaplněné. Bohužel je tu hodně málo místa pro nohy, sedadla se prakticky nedají sklopit. Ve 21:40 jsme se vznesli do vzduchu...

 

Perth – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v dubnu  2011: 1 australský dolar (AUD) = 18 Kč, 1 AUD = 1 USD

   Ubytování: Hostel Aberdeen Lodge – 20-25 AUD za noc v dormitory pro 6 osob, bez snídaně.  Pokud zde strávíte 1 den, zaplatíte 25 AUD za noc, za 2-6 noclehů zaplatíte 22 AUD a pokud zde strávíte alespoň týden, sníží se cena na 20 AUD. Dvojlůžák stojí 60 AUD (cena za dvě osoby).  Na australské poměry levné ubytování,  ale prostory jsou tu opravdu stísněné a hygienické poměry neuspokojivé. Také mají v postelích asi nějaké breberky, protože mě všechno svědí. Zkuste jiný hostel.

   Doprava MHD: Z Perthu do Fremantlu jsem jel vlakem Transperth. Jsou to dvě městské zóny, lístek pro jednu jízdu stál 3.70 AUD, doba jízdy 28 minut. Jedná se de facto o povrchové metro. Příjemné svezení.

   Doprava na letiště: Klasická MHD (autobus) jezdí jen na vnitrostátní terminál, ale na ten mezinárodní ne. Takže buď si musíte vzít taxi (stojí kolem 40 AUD), nebo si telefonicky musíte objednat shuttle bus. Ten vás vyzvedne přímo v hotelu, ovšem stojí nechutných 18 AUD, takže pokud jste alespoň tři, vyplatí se taxi. Pokud jedete opačným směrem, tedy z letiště do centra, nic předem objednávat nemusíte, shuttle bus tu má svůj pultík, u kterého si koupíte jízdenku.

   Letenka Perth – Singapur: Letenku jsem kupoval přes internet v Austrálii, 6 dní před odletem, u společnosti Tiger Airways (singapurská nízkorozpočtovka, mrkněte na www.tigerairways.com). Cena včetně všech poplatků byla 266.25 AUD (australských dolarů), za což si banka strhla přesně 4986 Kč. V ceně je zavazadlo do 20 kg, příruční zavazadlo musí mít maximálně 7 kg. Doba letu 5 hodin. Na letišti musíte ukázat pas a itinerář (neměl jsem ho vytištěný, stačilo ho ale ukázat v počítači). Žádné jídlo ani pití není v ceně letenky, drobné občerstvení si lze koupit v letadle.

   Jídlo: Sushi restaurace – 1 „váleček“ sushi (roll) stál v sushi fast foodu 2.60–3.20 AUD, večer pak prodávali všechny druhy se slevou za 2 AUD. Mňam! Klobása v housce na tržišti (Fremantle) 5.50 AUD. Oběd v malajském fastfoodu (Fremantle – foodcourt) – 10.50 AUD (dobré, velká porce, už abych byl v Malajsii).

   Internet: State Library of Western Australia nabízí wifi připojení zdarma, a navíc jsou zde i zásuvky. Paráda! Pokud nemáte laptop, jsou tu i pevné počítače s internetem zdarma, ale zájem je velký a musíte si na ně vystát krátkou frontu. Dobrý signál pro laptopy je však i na prostranství před knihovnou.

   Pohled Perthu: 0.60 AUD. Pohledy normálního formátu od 0.25 (horší kvalita) do 1 AUD (ty už jsou předražené).

   Telefon: Místní hovor (z budky) stojí 0.50 AUD. Funguje na telefonní karty i mince, ale pozor, automat nevrací drobné.

   Vstupy: WA Museum i Art Gallery of WA – vstupné dobrovolné. Takže zdarma, nicméně u vchodu stojí kasička, kdybyste chtěli mermomocí přispět na chudou Austrálii J. 

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

 

Náhledy fotografií ze složky Perth (Petr Daubner)


Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář