Jdi na obsah Jdi na menu
 


Do Tasmánie! (Petr Daubner)

29. 1. 2011

 

Do Tasmánie!

   Konečně v Austrálii! Prvním australským státem, který jsem navštívil, byla Tasmánie. Letěl jsem sem z města Christchurch (Nový Zéland – Jižní ostrov), cestou jsem ovšem přesedal v Sydney.

Austrálie – základní fakta

   Austrálie je stát a zároveň nejmenší světadíl. Přesněji řečeno, světadíl se jmenuje Austrálie a Oceánie, a zaujímá (včetně všech ostrovů) celkovou rozlohu zhruba 8.9 milionu km2, což je 6.0 % rozlohy světové souše. Samotný kontinent (bez ostrovů) má však rozlohu pouze 7.6 milionu km2. Stát Austrálie (Australský svaz) je naopak větší než samotný světadíl - rozloha Australského svazu je 7.7 milionu km2 (šestý největší stát světa), protože se za jeho přímou součást považuje i ostrov Tasmánie a několik menších ostrovů. Austrálie je tedy skoro přesně 100 x větší než Česká republika, žije v ní však pouze 21 milionů obyvatel (údaj z roku 2008). V roce 2008 byla hustota obyvatelstva v Austrálii 2.7 obyvatele na km2, což je třetí nejnižší hustota zalidnění na světě mezi nezávislými státy (po Mongolsku a Namibii). A to ještě drtivá většina obyvatelstva žije na jihovýchodě Austrálie a v Perthu. Mezi těmito velkoměsty se pak rozprostírá outback, nedozírná pustina, kde prakticky nikdo nežije. Hlavním městem Austrálie je Canberra, která, na rozdíl od jiných velkých australských měst leží ve vnitrozemí.

   Po přírodní stránce je Austrálie dosti zvláštní. Je to země převážně plochá, jen na východě a ve vnitrozemí se nacházejí nepříliš vysoké hory. Dále vyjmenuji jen některé australské extrémy, neboť hlubší popis tohoto světadílu by zabral mnoho stran. O některých dalších zajímavostech se samozřejmě zmíním v jednotlivých článcích o Austrálii. Nejvyšším bodem Austrálie (dále výrazem „Austrálie“ budu označovat stát, nikoliv celý světadíl Austrálie a Oceánie) je hora Mount Kosciuszko, která leží v Australských Alpách a měří 2,228 m.n.m. Australské Alpy jsou součástí Velkého předělové pohoří (Great Dividing Range), které je nejdelším pohořím Austrálie, probíhá podél východního pobřeží a na délku měří 3,600 kilometrů. Nejnižším bodem Austrálie je hladina Eyreova jezera, které leží ve výšce -16 m.n.m. Eyreovo jezero, které je slané a občas úplně vysychá, je také největším jezerem Austrálie, zatímco nejdelší řekou je Murray-Darling, která je dlouhá 3,490 kilometrů. Řeka Murray má i největší průtok a největší povodí ze všech australských řek. Extrémní body Austrálie (týká se pouze samotné pevniny, bez Tasmánie!): nejsevernějším bodem je Cape York (stát Queensland, 10o41’S), nejjižnějším bodem je South East Point. (stát Victoria, 39o07’S), nejvýchodnějším bodem je Cape Byron  (stát New South Wales, 153o39’E) a nejzápadnějším bodem je Steep Point (stát Western Australia, 113o09’E). Největším poloostrovem Austrálie je Arnhemská země (Arnhem Land) v Severním teritoriu (Northern Territory) - má rozlohu 243,000 km2. Největším australským ostrovem (a zároveň nejmenším státem) je Tasmánie (Tasmania) s rozlohou 60,637 km2. Ve vnitrozemí Austrálie se nachází několik pouští, z nichž největší je Velká Viktoriina poušť (Great Victoria Desert), která zaujímá plochu 650,000 km2 a rozkládá se na jihu kontinentu ve státech Západní Austrálie (Western Australia) a Jižní Austrálie (South Australia). Zvláštností Austrálie je, že většina samotné australské pevniny (54% rozlohy) je bezodtokou oblastí. To znamená, že voda se na více než polovině kontinentu buď rovnou vsákne do země, nebo odteče do bezodtokých pánví v centrální části kontinentu, kde se vypaří. Celkově je Austrálie velice suchým kontinentem, ale na severu v období dešťů leje pořádně. Klimatické extrémy Austrálie: Nejvyšší absolutní teplota: +50.7oC, Oodnadatta, South Australia. Oodnadatta leží severozápadně od Eyreova jezera. Jedná se zároveň o rekord jižní polokoule. Nejnižší absolutní teplota: -23oC, Charlotte Pass, New South Wales. Rekord byl naměřen v nadmořské výšce 1,755 m.n.m. v Australských Alpách. Nejnižší průměrné roční srážky: 102 mm, Troudaninna, South Australia. Toto místo leží kousek na východ od Eyreova jezera. Nejvyšší průměrné roční: Bellenden Ker v severovýchodním Queenslandu, roční průměr 8,034 mm srážek. Austrálie je zároveň jediným světadílem, kde se nevyskytují žádné činné sopky ani ledovce (opět se týká pouze samotné australské pevniny!).

   Velmi podivuhodná je i australská živá příroda, a to obzvláště fauna. Díky dlouhodobé izolaci od ostatního světa se zde udržely primitivní formy savců. Typičtí pro Austrálii jsou hlavně vačnatci (klokan, koala) a vejcorodí savci (ptakopysk, ježura). Šelmy původně v Austrálii nežily vůbec (pes dingo sem byl zavlečen lidmi), zato Austrálii obývá řada dalších potvor, které jsou dosti nebezpečné. Především zde žije obrovské množství jedovatých hadů a pavouků. Vůbec nejjedovatějším suchozemským hadem světa je australská pakobra druhu Parademansia microlepidota, dost jedovatý je i taipan (Oxyuranus scutellatus). Ještě horší je to v moři. U břehů severní Austrálie žije vůbec nejjedovatější živočich na světě, medúza čtyřhranka smrtelná (Chironex fleckeri). V moři se  to také hemží žraloky. Nejnebezpečnějším zvířetem Austrálie (měřeno počtem lidských obětí) je ovšem slanovodní krokodýl mořský (Crocodylus porosus), jehož největší zaznamenaný jedinec měřil 6.3 metru a vážil 1,900 kilogramů! Tito krokodýli skvěle plavou (s pomocí mořských proudů uplavou až 1,000 kilometrů!) a vyskytují se nejenom v moři, ale i na souši. Ročně mají na svědomí tyto potvory kolem 300 lidských obětí. V Austrálii ale žijí i docela mírumilovná zvířata, třeba pštros emu, andulky či papoušek kakadu. Nejtypičtějším zástupcem australské flory jsou eukalypty (česky též blahovičníky).   

   Austrálie byla dlouhou dobu neobydleným kontinentem. První lidé sem přišli asi před 40,000 lety (tento časový údaj je ovšem nejistý). Původní obyvatelé, Aboridžinci (anglicky Aborigines, v češtině se též používá starší výraz Austrálci), vytvořili svéráznou kulturu. Žili sice na úrovni doby kamenné, avšak dokázali si poradit v podmínkách, kde by běloši nepřežili ani náhodou a vymysleli například bumerang. Austrálci jsou spíše rasou a kulturní entitou než národem, neboť hovoří 250 různými jazyky. Dnes žije v Austrálii asi půl milionu Aboridžinců.. Běloši přišli až mnohem později. Existence bájného jižního kontinentu, nazývaného Terra Australis („Jižní země“), byla sice dlouho předpokládána (podle logiky, že „tam na jihu musí přece být také nějaká pevnina“), přesto se ji poměrně dlouho nedařilo nalézt. Prvním historicky doloženým Evropanem, který spatřil Austrálii, byl Holanďan Willem Janszoon, který v roce 1606 zahlédnul pobřeží Yorského poloostrova (Cape York Peninsula). Rovněž další Holanďané zaznamenali v novém světadíle zajímavé objevy. Například Abel Tasman, asi nejslavnější holandský mořeplavec všech dob, objevil v roce 1642 ostrov Tasmánii. Holanďané jsou ovšem dnes v Austrálii dost opomíjeni. Neboť to byli „pouzí“ Holanďané, kdežto James Cook byl Brit. Cook sem připlul teprve roku 1770 a zmapoval především východní pobřeží kontinentu. Faktem ovšem je, že Cook, na rozdíl od Holanďanů, položil základy kolonizace kontinentu. Zpočátku byla Austrálie trestaneckou kolonií, sloužící jako odkladiště kriminálních živlů a politicky nepohodlných osob. Hodně sem byli například posíláni Irové, kteří se „bůhvíproč“ odmítali podřídit moudré britské nadvládě. Počet osadníků postupně vzrůstal a bylo založeno několik kolonií, přičemž na původní obyvatele, nebyl brán vůbec žádný ohled. Většinu Aboridžinců spolehlivě zlikvidovaly dovezené nemoci, které sem byli zavlečeny Evropany, avšak spousta domorodců byla prostě postřílena farmáři. V podstatě se jednalo, stejně jako v případě severoamerických Indiánů, o genocidu, která sice nebyla přímo plánována (jako třeba holocaust nebo vyvraždění Arménů Turky), nicméně byla velmi účinná.

   Důležitým datem pro Austrálii byl 1. leden 1901. V první den 20. století byl totiž (na radu Járy Cimrmana J) založen Australský svaz, čili federace několika států, jíž je Austrálie dodnes. Zároveň se tímto aktem stala Austrálie dominiem, čili de facto nezávislým státem. Vztahy s Velkou Británií ovšem nebyly zpřetrhány úplně. A tak je dodnes Austrálie monarchií a oficiální hlavou země je britská královna Alžběta II. Ta samozřejmě sídlí v Londýně a v Austrálii ji zastupuje generální guvernér. Moc královny i guvernéra je ovšem čistě formální a veškerou faktickou moc má vláda v čele s ministerským předsedou (Prime Minister). Britský Union Jack také nadále zdobí australskou vlajku. Austrálie bojovala v obou světových válkách na straně Velké Británie. Ve druhé světové válce byla Austrálie bezprostředně ohrožena Japonskem, které plánovalo její dobytí, aby se zmocnilo zdejších nedozírných zásob nerostných surovin. K vylodění v Austrálii se Japonci nakonec nedostali, avšak přesto tuto zemi přímo vojensky napadli, když bombardovali severoaustralské město Darwin.

   Australský svaz (Commonwealth of Australia) je federativním státem, který se skládá ze 6 států - New South Wales (Sydney), Queensland (Brisbane), South Australia (Adelaide), Tasmania (Hobart), Victoria (Melbourne), Western Australia (Perth) a 2 teritorií  - Australian Capital Territory (Canberra) a Northern Territory (Darwin). V závorkách jsou uvedena hlavní města, která jsou zároveň ve všech případech i největšími městy uvedených území. Plošně největším státem je Západní Austrálie (Western Australia), nejlidnatějším státem je Nový Jižní Wales (New South Wales). Austrálie dále spravuje několik dalších „zámořských“ území (mají ovšem různý status): Christmas Island, Cocos (Keeling) Islands, Ashmore and Cartier Islands, Coral Sea Islands, Heard Island and McDonald Islands, Norfolk Island (se značnou mírou autonomie) a Australian Antarctic Territory (nárok na“australský sektor“ Antarktidy je ovšem fakticky zmrazen Antarktickou smlouvou).

   Austrálie je jednou z nejvyspělejších zemí světa. Velmi rozvinutý je průmysl i zemědělství (pěstování pšenice, chov ovcí). Země je navíc neuvěřitelně bohatá na nerostné suroviny. Austrálie vyváží především nerostné suroviny (uhlí, železo, zlato, hliník) a zemědělské výrobky (maso, vlna, pšenice). Důležitý je i turistický ruch. Nejdůležitějšími obchodními partnery Austrálie jsou Japonsko, Čína a Jižní Korea (export z Austrálie) a Čína, Japonsko a USA (import do Austrálie). Příznačné je, že toho, čeho Japonci nedobyli vojensky, bylo nakonec dosaženo vzájemně výhodným obchodem. Austrálie dováží z relativně blízkého Japonska hlavně průmyslové výrobky (auta, elektronika) a vyváží do něj nerostné suroviny, které Japonsko nemá prakticky žádné.

   Nejpopulárnějšími sporty v Austrálii jsou asi rugby a fotbal (soccer), oblíbené jsou ale i další typicky britské sporty, jako například kriket, pozemní hokej nebo dostihy. Skvělých úspěchů dosáhli Australané i v individuálních sportech, například v tenise a plavání. Tenisový turnaj v Melbourne je jedním za čtyřech grandslamových turnajů. V Austrálii se rovněž dvakrát konaly letní olympijské hry – v roce 1956 v Melbourne a v roce 2000 v Sydney.  Mezi nejslavnější Australany patří herci Mel Gibson, Russell Crowe a Nicole Kidman. Asi nejslavnější australskou hudební skupinou jsou rockeři ACDC.

 

Tasmánie

   Prvním australským státem, který jsem navštívil, byla Tasmánie (Tasmania). Tento ostrov byl pojmenován po svém Holanďanovi Abelu Tasmanovi, který tento ostrov objevil v roce 1642 a pojmenoval ho Van Diemenova země podle guvernéra Holandské východní Indie. S mapováním ostrova se však začalo až koncem 18. století a teprve roku 1798 prokázal definitivně kapitán Matthew Flinders, že tato země je ostrovem, když ji celou obeplul. Bassův průliv mezi Austrálií a Tasmánií (široký asi 240 kilometrů) pak Flinders nazval podle George Basse, lodního lékaře na jeho lodi. Hezký příklad, jak se stát slavným.

   Podle odhadů žilo v té době na ostrově asi 5,000 – 10,000 Aboridžinců. Ti sem přišli asi před 35,000 lety z Austrálie po pevninském mostě, který tenkrát Tasmánii a Austrálii spojoval. Teprve po skončení poslední doby ledové, kdy ledovce roztály a voda v oceánech stoupla, se Tasmánie stala definitivně ostrovem. Aboridžinci byli Evropany zpočátku „jen“ zotročováni (muži na práci, ženy jako sexuální otrokyně), nakonec však byli Brity zcela plánovitě vyhlazeni – byli stříleni, otravováni arsenem a chytáni do kovových pastí jako zvěř. Britové jsou často dáváni za příklad „moudré vlády“ v koloniích. Faktem ovšem zůstává, že právě Britové byli jedni z prvních Evropanů, kteří páchali genocidu na domorodcích, a to dávno před Hitlerem. (A byli to ostatně rovněž Britové, kdo o něco později vynalezl i koncentrační tábory. Proti tomu se ovšem tenkrát zdvihla vlna celosvětového veřejného mínění, protože do těchto táborů byli zavíráni běloši – holandští Búrové v Jižní Africe.) Zkázu domorodců v Tasmánii urychlila samozřejmě i invaze nakažlivých chorob. V roce 1804 byla Brity v Tasmánii založena jedna z několika australských trestaneckých kolonií. Pro zajímavost: prvních vězňů bylo 74, s nimi však přijelo i 71 vojáků (čili pěkný poměr – na jednoho vězně jeden voják) plus 21 žen vojáků a 14 jejich dětí. Později se ovšem v Tasmánii proti přílivu dalších a dalších trestanců zdvihla vlna odporu, takže poslední vězňové sem byli přivezeni roku 1853. Celkově bylo v letech 1804 – 1853 do Tasmánie deportováno 74,000 vězňů. V roce 1856 si pak ostrov oficiálně změnil jméno na Tasmania, aby se tak alespoň symbolicky definitivně odstřihnul od své trestanecké minulosti. V roce 1901 se pak Tasmánie stala zakládajícím státem Australského svazu.

   Tasmánie měří ze severu na jih 296 kilometrů a 315 kilometrů ze západu na východ. Rozloha samotného ostrova je 60,637 km2, rozloha státu Tasmania (nejmenší australský stát a jediný na ostrově) je 68,332 km2, neboť se k němu řadí i několik dalších menších ostrovů. Nejvyšší horou Tasmánie je Mount Ossa, vysoká 1617 metrů, tedy asi jako naše Sněžka. Tasmánie má asi 500,000 obyvatel. Hlavním městem Tasmánie je Hobart, proslavený mimo jiné jachtařskými závody Sydney – Hobart.  Hobart je nejmenším hlavním městem z australských států (ne teritorií) a  jako jediné z nich má výrazně méně než milion obyvatel – žije zde asi 200,000 lidí. Je to (po Sydney) druhé nejstarší město v Austrálii.

   Tasmánská příroda je podobná té australské, nemá však takovou druhovou rozmanitost jako samotný kontinent. Kdysi žil na ostrově tasmánský tygr, což byl rovněž vačnatec, veliký jako pes či vlk a pruhovaný jako tygr. Je považován za vyhynulého, neboť naposledy byl spatřen v roce 1936, i když občas v novinách tu a tam proskočí zpráva, že ho někdo zahlédl v hlubokých tasmánských deštných pralesích. A propo, podnebí v Tasmánii: v Hobartu spadne v průměru jen 598 mm, čili asi jako v Praze, v horách však leje mnohem více. Roční průměrná teplota v Hobartu je 12.5°C, čili o dost vyšší než v Praze (Hobart leží přibližně na 43. rovnoběžce). Léto je ovšem v Tasmánii chladnější než v Česku, zima je však mnohem teplejší (typické oceánské podnebí).

 

Let Christchurch – Sydney - Hobart

(úterý 25. ledna 2011)

   Ráno jsem vstal po páté hodině a v 6:20 jsem odjel z náměstí Cathedral Square autobusem na letiště Christchurch. Odbavení na bylo tentokrát naprosto bezproblémové. Na rozdíl od letiště v Nuku‘alofa (Tonga) po mně nechtěli příplatek za zavazadlo („upgrade“), ačkoliv jsem letěl stejnou společností (Air New Zealand) a měl jsem stejný typ lístku. Skoro všude se také píše, že z Nového Zélandu se platí odletová taxa, ale po mě nikdo nic nechtěl, prý to už je v ceně letenky. Jediné, co se nezměnilo, je fakt, že v ceně letenky nebylo žádné jídlo na palubě letadla. Nakonec mi zbylo i docela dost novozélandských peněz, celých 200 dolarů.

   Jako již tradičně v poslední době, opět mě při přesunu potkala nepříjemnost. Tentokrát ovšem nebyli na vině byrokrati z letecké společnosti, nýbrž moje roztržitost. Tak se mi podařilo na hotelu ztratit taštičku s hygienickými potřebami a někde cestou na letiště MP3 přehrávač. Ach jo. Zase ale musím říct, že let byl klidný, i když hladový. Letěli jsme přes částečně zasněžené a zaledněné Jižní Alpy. Těsně před přistáním v Sydney jsem z okna zahlédl Harbour Bridge, budovu Opery i Downtown s mrakodrapy a televizní věží. Celkově trval let skoro přesně tři hodiny. V Sydney jsem si pak přeřídil čas o dvě hodiny dozadu, oproti domovu tak už mám pouze o deset hodin více.

   Odbavení v Sydney proběhlo naprosto bezproblémově a ještě rychleji než v Aucklandu. V Austrálii neplatí ono pitomé byrokratické nařízení, platící jinak v celé Oceánii včetně Nového Zélandu, že musíte mít při příletu do země zpáteční nebo návaznou letenku. Trochu jsem se strachoval, aby tato informace, potvrzená již dříve ze dvou nezávislých zdrojů, byla pravdivá. Byla. Na pasové kontrole jsem strávil asi 20 vteřin a hned jsem dostal razítko, úředník se mě ani na nic neptal (jako třeba kolik mám peněz a kam jedu) a to, že mám elektronické vízum, asi viděl u sebe v počítači. Tak to je oproti buzeraci před několik lety, kdy naši žadatelé o vízum jezdili na ambasádu do Vídně, odkud se mnohdy vrátili s nepořízenou, opravdu pokrok. Naše členství v Evropské unii evidentně změnilo náhled imigračních úředníků v mnoha zemích na naše občany. Už nejsme bráni jako podezřelá individua z postkomunistické východní Evropy, nýbrž jako občané z bohatého Západu. Australané mají ovšem stejně přísné celní předpisy jako Novozélanďané – nesmí se sem vozit potraviny (neměl jsem nic). Přiznal jsem, že mám stan. Úřednice mi jenom prohlédla stanové kolíky, jestli nejsou od hlíny (nebyly), a to bylo celé, tentokrát se žádná deratizace (jako v Aucklandu) nekonala. Poté, co jsem vylezl z této prohlídky, šel jsem znovu na  check-in společnosti Qantas, načež mě jejich letištní autobus odvezl z terminálu 1 (mezinárodní) na terminál 3 (vnitrostátní, pouze pro společnost Qantas). Jízda busem trvala asi 5 minut. Mezi oběma lety jsem měl celkem asi tři hodiny času. Druhý let ze Sydney do Hobartu trval hodinu a půl. Dostali jsme sendvič a kafe. Na letišti jsem si vybral peníze z bankomatu a nabral nějaké prospekty s mapkami. Cestou z letiště mě vzali sami od sebe místní mlaďoši a hodili mě asi 8 kilometrů do městečka Sorell, kde jsem doplnil zásoby jídla v supermarketu (ceny viz další článek). Poté jsem šel ze Sorellu asi dva kilometry pěšky, až jsem konečně našel místo na spaní. Nebylo to úplně snadné. Osídlení je tu sice řídké (sem tam farma), ale prakticky všechny pozemky jsou oplocené, Místní krajina je mírně zvlněná, taková evropská, akorát tu hodně rostou eukalypty.

   První australský den skončil a já jsem zalehl do stanu ke spánku..O tom, jak jsem putoval napříč Tasmánií, vám povím zase příště.

 

Let do Tasmánie – praktické informace

orientační kurs v lednu 2011: 1 novozélandský dolar (NZD) = 15 Kč

   Doprava na letiště - Christchurch (Nový Zéland): Speciální autobus z centra na letiště (vzdálenost asi 12 kilometrů) stojí 7.50 NZD, jezdí zhruba každých 20 minut z několika míst, například z hlavního náměstí Cathedral  Square. Doba jízdy na letiště je asi 20-30 minut. V Christchurchi na letišti je wifi připojení zdarma na 30 minut, ne tak v Sydney.

   Formality při cestě do Austrálie a odbavení v Sydney: Odbavení proběhlo naprosto bezproblémové. Na cestu do Austrálie potřebujete elektronické vízum. Formulář najdete na internetové adrese australské vlády http://www.eta.immi.gov.au/. Ještě před několika lety jste museli vyplnit sáhodlouhý formulář, po vstupu do EU se to ale pro nás dost zjednodušilo. Osobně jsem o vízum žádal přes internet na Nové Kaledonii z hostelu v srpnu 2010. Vyplnil jsem opravdu jen pár základních údajů, načež mi asi za 10 minut (!) přišla hláška, že vízum mi bylo uděleno. Číslo víza si raději opište. Vízum platí jeden rok ode dne vydání na neomezený počet vstupů do země, každý jednotlivý vstup ovšem můžete zůstat maximálně tři měsíce. Pozor, o toto vízum nemůžete požádat přímo na území Austrálie! Nelze si tak třeba o něj v Austrálii zažádat, pokud vám vyprší to staré - musíte vyjet ven ze země a požádat o něj v zahraničí. Vízum lze asi získat i na některých australských konzulátech, ale elektronické vízum je rychlejší, pohodlnější a zadarmo! Do Austrálie navíc nemusíte mít zpáteční ani návaznou letenku (kterou musíte jinak mít skoro ve všech zemích Oceánie, včetně Nového Zélandu). Teoreticky vás můžou kontrolovat, jestli máte dostatek peněz. Risknul jsem to, dostatek peněz jsem ostatně na účtu měl, ale neměl jsem výpis. Úředník na imigrační přepážce v Sydney nechtěl ale vidět vůbec nic a asi po půlminutě mi plácnul do pasu razítko. Údaj o mém elektronickém vízu měl zřejmě v počítači. Austrálie má, podobně jako Nový Zéland, Chile a některé další země, velmi přísné předpisy ,co se týče dovozu některých položek. Důvodem je ochrana životního prostředí a obava před zavlečením různých nemocí a rostlinných a živočišných škůdců, které se jinak v Austrálii nevyskytují. Do Austrálie se nesmí vozit žádné potraviny ani výrobky ze dřeva. Zapomeňte také na to, že s sebou budete mít jako suvenýr z jiné země třeba korál nebo mušličky z pláže. Je také nutno přiznat, pokud máte trekové boty nebo stan. Stan mi celý ani neprohlíželi, zkontrolovali jen hliníkové stanové kolíky (byly čisté).

 

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář