Jdi na obsah Jdi na menu
 


Singapur – velká pohoda v malé Číně (Petr Daubner)

18. 4. 2011

 

Singapur – velká pohoda v malé Číně

   Čína není jenom jedna. Kromě té velké, dnes již spíše kapitalistické než komunistické Číny (Čínská lidová republika), je tu ještě Hongkong, Macao (obě jsou sice součástí ČLR, ale mají zvláštní status), Taiwan (Čínská republika, de facto nezávislý stát uznávaný několika státy světa) a Singapur. Ve všech těchto územích tvoří Číňané většina obyvatelstva. První Čínou, kterou jsem na svých cestovatelských putováních spatřil, byl právě Singapur.

 

Singapur – základní údaje

   Singapurská republika (Republic of Singapore), jak zní oficiální název tohoto městského státu, je jednou z nejmenších a současně i nejbohatších a nejhustěji singapore-13-nocni-singapur.jpgosídlených zemí světa. Leží zhruba jeden stupeň na sever od rovníku. Rozloha Singapuru je 710 km2 (o trochu větší než Praha), přičemž v roce 2010 zde žilo 5.1 milionu obyvatel. Na jednom čtverečním kilometru se tak v průměru mačká přes 7000 Singapuřanů! Vyšší hustotu obyvatelstva má v současnosti z nezávislých států pouze Monako, které je ovšem i ve srovnání se Singapurem ultramrňavé. Podle CIA World Factbook byl Singapur v roce 2010 12. nejvyspělejším nezávislým státem světa, měřeno ukazatelem HDP na hlavu. Z asijských zemí na tom byly lépe pouze ropné státy Katar a Spojené arabské emiráty, ale například Japonsko se v tomto žebříčku umístilo až za Singapurem. Ve stejném žebříčku, přepočteném na paritu kupní síly, se dokonce Singapur umístil na čtvrtém místě (za Katarem, Lichtenštejnskem a Lucemburskem). Singapur leží na celkem 63 ostrovech, které se rozkládají jižně od Malajského poloostrova. Největší z nich se obvykle nazývá Singapore Island, oficiálně se ovšem jmenuje Pulau Ujong. Singapur patří, podobně jako třeba Nizozemsko, ke státům, které výrazně zvětšily svoji rozlohu vysoušením moře. V roce 1960 byla například rozloha Singapuru jen 582 km2 a plánuje se, že do roku 2030 přibude k současným 702 km2 dalších 100 km2. Oficiální měnou v Singapuru je singapurský dolar (SGD). Určitou raritou je fakt, že Singapur uzavřel s Brunejí, se kterou má čilé obchodní styky, dohodu o vzájemném svázání obou měn v pevném poměru 1:1. Navíc v Singapuru můžete oficiálně platit i brunejským dolarem a v Bruneji zase dolarem singapurským. A málem bych zapomněl  na hlavní město státu. Tím je překvapivě Singapur (Singapore City), ležící na řece Singapore River. „Singapur“ je tedy název státu, města, ostrova i řeky.

   Singapur patřil v minulosti k velice důležitým opěrným bodům Spojeného království. Britům se zde nejdříve podařilo získat významný vliv a následně ho ovládli úplně. Hlavní zásluhu na uchopení a vybudování britské moci v Singapuru měl Thomas Stamford Raffles, agent britské Východoindické společnosti, kterému se podařilo roku 1819 prosadit na zdejší trůn svého kandidáta. S tímto kandidátem pak Raffles uzavřel nejdříve dohodu, na jejímž základě dostali Britové právo vybudovat v Singapuru obchodní přístav a poté, co odrazili nároky Holanďanů v této oblasti, byl pak v roce 1824 celý sultanát převeden pod správu britské Východoindické společnosti. Po Rafflesovi se tak dnes jmenuje v Singapuru kde co. Je tu veleben jako geniální státník, ale já bych řekl, že to byl jen jeden z mnoha prachsprostých imperialistů, kteří pro Británii zabrali velkou část světa, aniž si lámali hlavu, jestli s tím budou souhlasit místní domorodci. Singapur byl zpočátku spravován jako součást Britské Indie, ale v roce 1867 se stal samostatnou korunní kolonií, jejíž správa byla řízen už ne z Indie, nýbrž přímo z Londýna. Za druhé světové války se Singapur stal mimořádně důležitou námořní a vojenskou základnou, o které se Britové domnívali, že ji nelze dobýt. Historie nám však nabízí mnoho krásných příkladů, kterak byly nepotopitelné lodě potopeny, neporazitelní vojevůdci poraženi a nedobytná města dobyta. 15. února 1942 byla tedy tato „nedobytná“ chlouba britského impéria celkem snadno obsazena Japonci. Winston Churchill nazval pád Singapuru „nejhorší katastrofou a největší kapitulací“ v britské historii. Patrně se nemýlil, protože Britové nebyli až do té doby (a většinou ani potom ne) mnohokrát poraženi. Pád Singapuru rovněž otřásl v celé Asii mýtem „neporazitelných bělochů“, kteří byli pokořeni Japonci, tedy Asiaty. A i když Japonci byli nakonec bělochy (tj. hlavně Američany) z dobytých území opět vytlačeni, dny kdysi mocného impéria, nad kterým slunce nezapadalo, byly (nejen) v této oblasti sečteny. Roku 1959 získal Singapur vnitřní samosprávu. V roce 1963 vznikl federativní stát Malajsie a ve stejném roce  vyhlásil nezávislost na Velké Británii i Singapur, který se nejdříve rozhodl připojit k Malajsii jako členský stát. Necelé dva roky byl Singapur součástí Malajské federace, ale roku 1965 z ní zase vystoupil a od té doby je nezávislým státem.

   Politický režim v Singapuru je hodně zvláštní. Hlavou státu je oficiálně prezident, ale větší vliv má premiér. Demokratickou zemí ovšem Singapur rozhodně není. Za všechno hovoří následující fakt: ve všech volbách počínaje rokem 1959 (samospráva) ovládla singapurský parlament jediná politická strana. Na druhou stranu je Singapur označován mezinárodními organizacemi za jednu z nejméně zkorumpovaných zemí světa, což je obzvláště v systému vlády jedné strany unikát (vemte si, jaká byla korupce u nás v době, kdy vládla jedna strana, a což teprve dnes, když se o vládu podělí stran hned několik…). Ale hlavně, Singapuru se ekonomicky mimořádně daří. Země vyniká ve výrobě elektroniky, zpracování ropy (jsou tu obrovské rafinerie ropy, přestože se ropa v Singapuru netěží) a různých strojů. Singapur je také mimořádně významným finančním centrem, letištěm a jedním z největších světových námořních přístavů. Singapur je pravidelně hodnocen jako jedna z nejpřitažlivějších zemí světa pro podnikání. A ekonomický boom rozhodně nekončí. V roce 2010, kdy se většina vyspělých ekonomik potýkala (v lepším případě) se stagnací svého hospodářství, vzrostl HDP Singapuru meziročně o neuvěřitelných 14.5%!  Míra nezaměstnanosti byla v Singapuru loni kolem 2% (pro srovnání – ČR cca 10%, Španělsko 20%). Rovněž turistika je pro Singapur významným zdrojem příjmů.

    Singapur je znám velice přísnými tresty. Trest smrti se uděluje nejen za vraždy, ale rovněž za žhářství a pašování drog. Trest smrti se uděluje i cizincům, spoléhat tedy na to, že vás před popravou zachrání intervence České republiky, není radno. V trestním zákoníku jsou u každé drogy uvedeny limity, za jejichž překročení dostanete trest smrti. A limity jsou to docela nízké. Oprátka Vás například nemine, pokud dovezete více než 15 gramů heroinu! Pro ostatní drogy jsou limity tyto: morfium a kokain 30 gramů, opium 1.2 kilogramu, marihuana 500 gramů. Takže huliči, pozor. Trochu nižší sazby jsou za extázi, tam dostanete „jen“ 30 let vězení + 15 ran rákoskou jako bonus, pokud u vás najdou víc než 150 tablet. Proslulé jsou také velmi vysoké peněžité pokuty za znečišťování veřejných prostranství, například za odhazování papírků, nedopalků cigaret či žvýkaček. Mimochodem, žvýkačky jsou v Singapuru úplně zakázané, nesmějí se ani dovážet. Místní úřady už nebavilo každoročně platit mnoho peněz za jejich odstraňování z veřejných prostor. Jak vysokou pokutu dostanete za nějaký přestupek, to lze zjistit například na tričkách, které jdou zřejmě mezi turisty na dračku. Obvyklá pokuta za výše uvedené drobné přestupky je 500-1000 SGD. Dále trestní zákoník hrozí za některé přečiny tělesnými tresty. Rákoska vás tak nemine nejenom za pašování extáze, ale i za vandalismus (a ještě vás zavřou). Rány rákoskou za vandalismus, to bych zavedl i u nás. Nikomu těžce neublíží, ale je to velmi bolestivé a velmi účinné!

   Zajímavé je etnické, jazykové a náboženské složení singapurské populace. Etnicky převažují Číňané (74%), následují Malajci (13%) a Indové (9%). Tomu odpovídá i náboženské složení obyvatelstva: nejvíce je buddhistů (33%), následují křesťané (18%), lidé bez vyznání (17%), muslimové (15%), taoisté (11%) a hinduisté (5%). Celosvětovou raritou je pak fakt, že v zemi jsou čtyři úřední jazyky: mandarínská čínština (hovoří jí jako rodnou řečí 50% populace), angličtina (32%), malajština (12%) a tamilština (3%). Celkově je ovšem nejpoužívanějším jazykem angličtina, kterou hovoří (jako prvním nebo druhým jazykem) kolem 80% obyvatel.

Vzhůru do Singapůru!

   Já vím, že gramaticky je ten nadpis nesmyslný, ale mě se tam ty dva rýmující se kroužky prostě líbí, tak mi to odpusťte. Do Singapuru jsem letěl se singapurskou nízkonákladovou leteckou společností Tiger Airways (viz též článek o Perthu). Cena nízká, komfort nízký. Je tu extrémně málo místa pro nohy a v ceně letenky není žádné občerstvení, to si můžete jedině koupit za hotové přímo na palubě. Lehce mě zklamal i fakt, že v letadle nebyly žádné letušky, nýbrž pouze tři letušáci. Byli milí, pravda, ale letušky jsou prostě tak nějak příjemnější. No ale nestěžuju si, cena byla příznivá, holt nízkonákladovka.

   V Singapuru jsme přistáli ve 2:31 ráno. Odbavení bylo superrychlé. Úřednice se mě na nic nezeptala a prdla mi do pasu razítko, opravňující mě pobývat v tomto malinkém státě celých 90 dnů. Batohy nekontroloval nikdo, takže trest smrti za pašování drog jsem nedostal. Dodatečně jsem si pak uvědomil, že jsem se ocitnul zpět na severní polokouli po roce a půl! Naposledy jsem byl na sever od rovníku v září 2009 v Brazílii. 

   Četl jsem téměř pohádkové příběhy o tom, jaká je to na letišti Changi Airport v Singapuru paráda, že tu dokonce můžete využít i bazén. To se ale asi týká jen mezinárodního tranzitu. Letiště má 4 terminály – Terminal 1-3 a Budget Terminal. A na ten posledně jmenovaný jsme právě přilétli my. Zde je akorát jedna směnárna (vyměnil jsem tu novozélandské dolary za singapurské přibližně v kurzu 1:1), jedna restaurace a jedny informace, jinak nic. Vedle v odletové hale je dokonce Mekáč, ale jinak taky žádná sláva. V čekárně letiště jsem byl už ve tři, ale první vlak do centra jede až v 5:31, takže čekačka na letišti. Naštěstí je tu výborné wifi připojení zdarma (musíte si jen vyzvednout na přepážce kód), takže jsem se nenudil. Po půl šesté jsem pak nejdříve nasednul na shuttle bus, který turisty zdarma vozí na Terminal 2, odkud jsem se pak svezl metrem (MRT) do centra.

 

Singapur – celkové dojmy

   Seriózní hodnocení nějakého města, tím více pak celého státu, by mělo začínat asi jinak, ale já musím začít jídlem. Protože Singapur je ráj jídla! Nejraději bych jedl pořád. Všude na ulicích je mraky stánků a levných restaurací, kde se můžete výborně najíst. Ve stáncích se prodává prakticky výhradně asijská strava. Pochopitelně převažuje čína, takže nudle, rýže a k tomu všechno možné – zelenina, vejce, houby, špagety, maso a spousta dalších ingrediencí, z nichž většinu jsem ani neznal. I když byly názvy většinou uvedené v anglickém přepisu, stejně jsou většinou odvozené z čínštiny a jelikož nejsem, alespoň zatím, znalec čínské kuchyně, moc mi ty popisky nepomohly. Vybíral jsem tedy hlavně pohledem z obrázkového menu. Některá jídla divně zněla („polévka z prasečích orgánů“ například) a jiná divně vypadala (slepičí pařáty), ale většina pokrmů působila velmi jedlým dojmem. Samozřejmě jsou zde k dostání také jídla arabská, malajská, indonéská, pákistánská, korejská, thajská, turecká atd. Jen na japonské stánky jsem tu, na rozdíl od Austrálie, moc nenarazil. Klasické evropské restaurace (třeba italská nebo francouzská) tu moc nejsou, ale nechybí samozřejmě nadnárodní fastfoody v čele s McDonaldem, který je tu na každém rohu. Levné stánky jsou většinou seskupeny pohromadě v jakýchsi food courtech a často je jich tu mnoho desítek. I když se jedná o nejlevnější podniky, na obědy sem chodí i kravaťáci. Říká se, že láska prochází žaludkem. A můj žaludek si Singapur opravdu oblíbil. Však už si to zasloužil, po čtyřech měsících v Austrálii a na Novém Zélandu, kde jsem jedl převážně špagety, párky, müsli apod., které už mi lezly krkem. 

   Architektonicky je Singapur směsí tradiční architektury s moderní mrakodrapovou zástavbou. Je to boj, který ovšem stará zástavba jasně prohrává. Vůbec, Singapur působí pořád jakoby rozestavěným dojmem. Všude samé jeřáby, výkopy a objížďky. Prostě jedno velké staveniště. Ale není to jak u nás za komančů, když se sebemenší prkotina opravovala několik let a po Praze pořád stálo lešení. Tady se staví rychle, ale pořád nové a nové budovy, a stará zástavba se bourá. Možná je to trochu na škodu. Na druhou stranu jsem měl někdy pocit, že ta moderní architektura je dnes zajímavější než za starší. Chrámy, mešity a kostely si můžete prohlédnout i jinde. Ale dnešní Singapur dělají Singapurem právě mrakodrapy, obchodní centra, hotely a další moderní budovy. Přes den to vypadá tak nějak normálně, zvláště když je pošmourno. Ale v noci je Singapur nádherný. Všechno je dokonale nasvícené, barvy se mění a ve dne šedivé výškové budovy se změní v nádhernou hru světel. Až pojedete do Singapuru, musíte se bezpodmínečně projít v noci podél řeky. Sami uvidíte, jaká je to paráda.

   Někde jsem četl, že lidé v Singapuru vydělávají spousty peněz a přitom je skoro nemají za co utratit. S tímto názorem se ovšem nemohu v žádném případě ztotožnit. Naopak, Singapur je jako stvořený k utrácení. Je zde hrozně moc atrakcí, které ovšem nejsou pro našince právě levné. Kdyby tu však člověk měl opravdu hodně peněz, mohl by se bavit nepřetržitě od rána do večera a od večera do rána, až by se z toho zvocknul. Tolik restaurací, barů, muzeí, nákupních center, nočních podniků, zábavních parků, vyhlídkových míst a atrakcí všeho druhu, to se jinde hned tak nevidí. A ten design, to byste museli vidět. Někdy si tu připadáte jak v budoucnosti, i když občas jsem se neubránil pocitu, že takovéhle to u nás nebude nikdy. Spíš je to jak scifi. Jen létající talíře tu zatím nelétají, ale kdo ví, třeba i ty se tu časem objeví. 

   Počasí v Singapuru bylo každý den plus minus stejné. Celou dobu bylo hodně teplo, a to i v noci, ale ne vyloženě vedro, takových třicet stupňů. Pro mě osobně velmi příjemné klima. Vlhkost vzduchu byla vyšší než u nás, ale ne příliš vysoká. Většinu dne bylo oblačno až zataženo, občas svítilo sluníčko. Mezi polednem a šestou hodinou odpolední pak přišel téměř vždy menší déšť nebo i větší liják, někdy doprovázený bouřkou. Nejpříjemněji tak bylo večer. Déšť vyčistil vzduch a teplota byla nepatrně nižší, a přitom jsem se nemusel bát, že mi v kraťasech bude zima.

   Singapur žije hlavně ve dne a v noci. Denní režim je zde ve srovnání s Českem výrazně posunut směrem k pozdním hodinám. Třeba ráno v půl jedenácté, kdy už se u nás řada lidí skoro chystá jít na oběd, nemá řada obchodů ještě ani otevřeno. Zato zavírají hodně pozdě večer. Večer, po dešti, je ostatně nejpříjemněji a lidé vyrážejí ven.

   Příkazy, zákazy a upozornění na vysoké pokuty jsem zaznamenal, ale zase jich není tolik.. Nejspíše  se o nich dozvíte z triček, prodávaných turistům. Trička nesou Příkazy a zákazy se v Singapuru opravdu vyplatí dodržovat.často vtipný dvojznačný nápis „Singapur – fine state“. Zajímavé také je, že skoro nikde není vidět policisty. Jen občas projede policejní auto, ale na pořádkové hlídky jako u nás tu nenarazíte. Alespoň já jsem během šesti dnů mého pobytu žádnou nepotkal. A přitom je tu naprosto bezpečno. To v takové Brazílii je policistů všude spousty, jsou po zuby ozbrojení, a přitom aby se tam člověk ve městě bál v noci vystrčit nos na ulici. Brazilci holt asi nejsou tak disciplinovaní jako Číňané. Všude je také čisto. Ne že by tu a tam nebyl vidět papírek nebo i vajgl (kouří ovšem málokdo, cigarety jsou tu extrémně drahé), ale jsou to spíše výjimky. Nikde také nejsou bezdomovci a jiné podivné existence. Singapur je prostě bezpečná, čistá a spořádaná země. Místní totiž příkazy a nařízení dodržují. Asi to nebude jen výší pokut. Srovnejte si to s Českem, u nás spíš každý vymýšlí, jak by se dal zákon, nařízení či vyhláška obejít, než aby se jím řídil.

   A co Singapuřané? Jsou takoví nemastní, neslaní. Nikdo vás tu neotravuje, neciví po vás, na druhou stranu ale místní nejsou ani nijak zvlášť srdeční, což mě trochu překvapilo. Jsou spíše chladní a uzavření.

 

Co jsem viděl ve Lvím městě

(úterý 12.4 - 17.4.2011)

   Ještě jsem se nezmínil, co vlastně znamená slovo „Singapur“ (Singapore v anglickém přepisu). Britové toto slovo („Singapura“) přejali z malajštiny a znamená to „Lví město“. Původ názvu však není malajský, nýbrž je odvozen ze sanskrtu. Lvi ovšem na území Singapuru nežili nikdy, leda tak malajští tygři. Což ovšem není nic tak divného – jedna nejmenovaná malá středoevropská země, jejíž obyvatelé posledních 400 let zrovna nevynikali bojechtivostí, má ve znaku z nějakých záhadných důvodů rovněž lva…

   V Singapuru jsem se ubytoval v hostelu „Backpacker Cozy Corner Guest House“. Tento hostel má tři velké výhody, pro které jej lze doporučit. Za prvé je velmi levný. Za druhé má skvělou polohu. Jednak je situován hned u stanice MRT „Bugis“, a pak je to odsud kousek do indické, muslimské i britské koloniální čtvrtě. Prostě ideální místo na postupné poznávání města. A za třetí, hned u východu z hotelu je mnoho malých levných pouličních restaurací, z nichž některé mají dokonce otevřeno 24 hodin denně. A kdyby vám to nestačilo, tak kousek odsud přes ulici je velká tržnice se vším možným (jídlo, trička, hodinky, parfémy, cetky nejrůznějšího druhu) a milion dalších pouličních jídelen. Z hotelu jsem tedy vyrážel na průzkum jednotlivých městských částí, které vám následně popíšu.

   První čtvrtí, do které jsem nakouknul, je muslimská čtvrť Kampong Glam. Je tu několik mešit, z nichž ta největší a nejkrásnější je Sultánova mešita (Masjid Sultan). Turisté jsou v mešitách vítáni, vstupné se neplatí. Je třeba si zout boty a jít Vnitřek mešity Masjid Sultando mešity řádně oblečen, což se týká hlavně žen. Ale ani muži by neměli chodit dovnitř v kraťasech, i když moje dlouhé kraťasy pod kolena jim nevadily. Také vás dovnitř nepustí, když je zrovna modlitba. Sultánova mešita se nachází na Arab Street. Místní muslimové jsou ovšem evidentně spíše malajského než arabského původu, ale jsou tu i (soudě podle nápisů) Indonésané, Arabové, či Indové. Mešity v jihovýchodní Asii obecně vypadají jinak, než třeba v Indii, Íránu, Turecku či arabských zemích. Minarety nejsou tak vysoké a štíhlé, ale mešity jsou krásně barevné. Okolo mešity je spousta krámků se sortimentem spíše pro turisty (látky, koberce, parfémy…) a restaurace. Muslimský charakter má ovšem jen blízké okolí Sultánovy mešity. Směrem dál od ní převažují už čínské nápisy.

   Když od Sultánovy mešity kousek popojdete po Arab Street a překročíte místní kanál, octnete se v indické čtvrti Little India. Určitě se sem vyplatí zajít, i když jsem byl lehce zklamán, neboť indický charakter čtvrti není na mnoha místech příliš patrný. Je tu několik zajímavých uliček s restauracemi a krámky a pár hinduistických chrámů. Největší z nich, Sri  Veerama Kalliamman Temple, je docela velký a pěkný. I při vstupu do hinduistického chrámu se musíte zout, jinak vám ovšem nejsou v pohybu po něm kladeny žádné překážky. V indické čtvrti je i pěkná mešita Masjid Abdul Gafoor.

   Na jih od mé základny v hostelu Cozy Corner se nachází koloniální čtvrť (Colonial District, též Civic District), kterou lze považovat za samý střed Singapuru. Rozkládá se na levém břehu řeky Singapore River. Po řece jezdí lodě z turisty a za řekou se tyčí silueta mrakodrapového CBD („central business district“), tedy finančního a obchodního centra města. Na břehu řeky stojí socha Sira Rafflese v místě, kde se v lednu 1819 vylodil, aby tu prosadil vybudování britského přístavu, který Britové „nutně potřebovali“ pro obchod s Dálným východem. O kousek dál stojí busta velkého čínského komunistického reformátora Teng Siao Pchinga (v oficiálním přepisu se to píše Deng Xiaoping), tvůrce čínského hospodářského zázraku, avšak rovněž politika, na jehož rukou lpí krev studentů a dalších nevinných obětí z náměstí Nebeského klidu (rok 1989, Peking). Myslím, že vrahům, kteří poslali tanky proti neozbrojeným demonstrantům, by se sochy stavět neměly, ale dobré styky s Čínou mají v Singapuru evidentně přednost. Vedle pak stojí pamětní deska, připomínající dalšího komunistického výtečníka, Vietnamce Ho Či Mina. Zřejmě i ekonomické vztahy s Vietnamem se v Singapuru zdárně rozvíjejí…

   Když se řekne Colonial District, představil by si člověk starou britskou čtvrť s budovami z 19. století, ale těch tu moc není. Spíše převažuje moderní zástavba. Najdete tu například parlament nebo Asian Civilisations Museum, ale také nákupní centra a výškové budovy. Na břehu řeky Singapore River rovněž stojí asi nejznámější symbol Singapuru, socha Merliona. Merlion je legendární potvora z mýtů, které zde postavili sochu. Je to vlastně mořský lev. Socha chrlí rourou vodu a fotografují se u ní davy turistů. V době mé návštěvy ovšem podoba tohoto singapurského symbolu číslo jedna doznala dočasně dost podstatné změny. Jakýsi japonský umělec pojal nápad, že by mohl Merliona „zazdít“ do hotelového pokoje. Okolo sochy bylo tedy postaveno lešení a socha byla obestavěna tak, aby z ní uvnitř expozice koukala jenom hlava. Interiér je zařízen jako normální hotelový pokoj a dovnitř pouští po skupinkách turisty (vstup zdarma). Celá expozice, nazvaná „Merlion Hotel“, je pouze dočasná, a trvá od března do května 2011.  Nápad je to poměrně originální, avšak nevím, jestli mám mít radost, že jsem „byl u toho“, nebo mám truchlit, že jsem neviděl Merliona v jeho klasické pozici, chrlícího vodu a s mrakodrapy v pozadí. Aby to turistům nebylo tolik líto, byl zde ještě instalována malá Merlionova kopie, u které se fotí davy turistů. Za zmínku stojí rovněž docela pěkná anglikánská katedrála svatého Ondřeje (St Andrew’s Cathedral), ležící rovněž v Colonial Distriktu. Dále je zde i synagoga (pro turisty, jako obvykle, uzavřená) a arménský kostel. Ten je v současnosti nejstarším křesťanským kostelem v Singapuru vůbec. Byl dokončen už roku 1835 a vysvěcen o rok později. Když byl kostel postaven, žilo v Singapuru jen 12 Arménů! Ani v dalších letech počet Arménů v Singapuru nikdy nepřesáhnul stovku. Kostel mají ale pěkný, tedy hlavně zvenku (zevnitř nic moc). Kromě samotné hrstky zdejších Arménů na něj přispěli i jejich krajané z Indie a Jávy, a rovněž někteří Evropané a Číňané ze Singapuru.

   Nicméně i když i během dne je procházka kolem řeky zajímavá, daleko hezčí je to v noci. Některé zdejší mrakodrapy mají celkem zajímavé tvary, které vás ovšem přes den tolik nenadchnou. Ale v noci jsou nádherně nasvícené a jejich světla se odrážejí na hladině, opravdová nádhera. Osvětlení je vychytané, barvy se mění každým okamžikem a někde šmátrají po obloze i lasery. Všude na ulicích a nábřežích je živo, lidé se baví, jedí v některé z nespočetných restaurací, procházejí se. A fotí. Potkal jsem tu desítky kolegů, kteří si rovněž fotili překrásné noční panorama. Na rozdíl ode mě však měli téměř vždy stativ.  Na nábřeží stojí také další velká atrakce, a tou je Singapore Flyer. Toto obří ruské kolo je vysoké 165 metrů a je údajně nejvyšší na světě. Jedna jízda, za kterou se kolo otočí o 360°, trvá 30 minut. Samozřejmě, že i toto kolo je v noci nádherně nasvícené a mění barvy.

   Na jih od řeky Singapore River, vedle CBD, se rozkládá čínská čtvrť (Chinatown). Sousloví „čínská čtvrť“, použité v převážně čínském městě, působí trochu podivně. Ale je fakt, že tu je vzhled zástavby „čínštější“ než jinde. Zde bylo totiž původní čínské osídlení, když byl Singapur založen. Číňané se tu usadili krátce po příchodu Britů a založili obchodní kolonii. I zde najdeme svatostánky, avšak nejenom čínské. Je tu například Sri Mariamman Temple, nejstarší hinduistický chrám v Singapuru z roku 1827. Opodál stojí čínský chrám Thian Hock Keng Temple. Daleko nejkrásnějším chrámem nejenom v této čtvrti, ale i v celém Singapuru (alespoň z těch, které jsem viděl), je však buddhistický Buddha Tooth Relic Temple. Budova má celkem šest pater – přízemí, čtyři patra a střechu, na které je umístěn malý pavilon se soškami 10000 Buddhů (mají je tu dokonce očíslované). Celkově je v chrámu menších i větších sošek Buddhů asi 100000. V tomto pavilonu je také velké modlitební kolo (či spíše válec). Když ho roztočíte, modlí se za vás. V chrámu, a zejména na střeše, jsem strávil docela dost času, neboť přišel prudký odpolední liják. Doprovázela ho bouřka a blesky práskaly do okolních mrakodrapů. Neviděl jsem to na vlastní oči, zato slyšet to bylo pořádně. Takové rány od blesků jsem snad ještě nikdy nikde neslyšel. Vždy po úderu následovala ještě dlouhá dunivá ozvěna, jak se domy otřásaly. Ve čtvrtém patře pak je menší místnost, kde ve zlaté schráně uchovávají ten Buddhův zub. Zub je ovšem umístěn daleko za skleněnou stěnou, takže ho nemůžete vidět přímo, ale je snímán kamerou a lze ho tak obdivovat alespoň na plazmové obrazovce. Buddhův zub byl prý nalezen roku 1980 v troskách jednoho barmského chrámu. Jelikož v Barmě ale neměli tolik peněz, aby kolem tak posvátné relikvie vystavěli chrám odpovídající jejímu významu, putoval zub do Singapuru, kde je peněz jako želez. Hlavní modlitební sál je ovšem v přízemí. Zrovna tam probíhala bohoslužba, vedená buddhistickými mnichy, kterou doprovázely typické monotónní zpěvy. Budova chrámu slouží zároveň jako muzeum, takže se tu můžete i poučit. Vstup do chrámu je zdarma a fotit se může všude kromě nejposvátnějšího sálu s Buddhovým zubem. Chrám byl otevřen teprve roku 2008. Hotel má dokonce v suterénu garáže pro parkování a nechybí ani prodejna suvenýrů. Inu, pokrok je vidět v Singapuru i ve sféře duchovní. Zbytek čínské čtvrti je jedno velké tržiště.

   Nakouknul jsem i do dvou moderních městských částí. Finančním centrem CBD jsem jenom prošel. Všude kolem mrakodrapy, mrakodrapy, mrakodrapy. Průchod touhle betonovou džunglí je celkem zajímavý, i když lepší je pozorovat CBD večer z povzdálí. Dále jsem zašel na Orchard Road. To je nákupní třída, lemovaná mnoha velkými obchodními domy a mrakodrapy, které v podstatě vytvářejí samostatnou čtvrť. Pokud ukrutně rádi nakupujete, možná vás to zaujme, ale mě to tu nebavilo.

   Singapur je, podobně jako třeba Rio de Janeiro, městem, v němž můžete zavítat do tropického pralesa. Prales se jmenuje Bukit Timah a leží asi 11 kilometrů od centra, zhruba uprostřed ostrova (kdežto samotné centrum je na jihu). Dostanete se sem autobusem. Prales je zároveň i přírodní rezervací a pro místní je to významné místo, neboť nejvyšší bod parku, Bukit Timah Summit, je nejvyšším bodem celého státu Singapur. A kolik že měří? Tyčí se do závratné výše 164 metrů nad mořem! Jen málokdy najdete tak snadno zdolatelnou nejvyšší „horu“ nějakého státu, jako v Singapuru. Nahoru vede od nezbytného návštěvnického centra asfaltová silnička, po které dojdete asi za 20 minut na vrchol spolu s davy místních návštěvníků. Je tu velký kámen, udávající nadmořskou výšku i souřadnice nejvyššího bodu, a to je tak všechno. Výhled odsud není žádný, okolostojící stromy zaclánějí.  Pokud ze silničky odbočíte na značenou cestu, klesne rázem počet lidí o nějakých 90% a octnete se v nefalšovaném deštném pralese. Vydal jsem se jednou cestou, dlouhou asi 10 kilometrů, která opouští prales na jeho opačném konci. Většinou jsem šel po chodníčcích v pralese, občas ale musíte jít i po normální silnici a někde míjíte i vojenské objekty (jsou na nich poměrně legrační cedulky, vyhrožující zastřelením každému, kdo by tam chtěl vlézt). V pralese roste spousty rostlin a také se tam vyskytuje řada zajímavých živočichů, na které upozorňují informační tabule. Žijí zde například létající lemuři, varani, luskouni a mnoho druhů hadů. Ani jedno z těchto zvířat jsem však neviděl, jen jednoho opičáka ve větvích jsem zahlédnul. Cesta samotná nebyla nic moc, protože poprchávalo. Ale oproti džungli velkoměsta je procházka tou pravou, zelenou džunglí, vcelku příjemná změna.

   Čínská a Japonská zahrada byly posledními místy, která jsem navštívil. Doporučovali to cestovatelé na českém internetu a navíc je sem perfektní spojení metrem. Z centra dojedete do čtvrti Jurong na stanici Chinese Garden, ze které je to do zahrad asi pět minut pěšky. Obě zahrady jsou hned vedle sebe, čínská je o něco větší. Je to vlastně takový větší park, v němž jsou rozmístěny pagody, sochy (mimo jiné dvě sochy Konfucia), altánky, jezírka a můstky. Je tu i zahrada s bonsajemi, ta však byla bohužel v době mé návštěvy zavřená. V neděli, kdy jsem zahrady navštívil, sem vyrazily hlavně mladé páry na rande a rodinky s dětmi, které si vzaly hromady jídla a dělaly si tu piknik. Je tu i jakási malá „želví ZOO“, do které se platí vstupné. Dovnitř mě nalákala všudypřítomná reklama, že tato ZOO je zapsána v Guinessově knize rekordů jako místo, kde chovají nejvíce želv na světě. Skoro bych ale dal hlavu na špalek, že reklama poněkud přehání. Želv je tu docela dost, ale zase nějak extra veliké to není. Mají tu hodně sladkovodních želv a pak pár suchozemských. Ale ty nejatraktivnější kousky, totiž želva obrovská a želva sloní a mořské želvy, ty tu nenajdete. Nic bombastického tedy „želví ZOO“ nenabízí, ale je to docela hezké místo.

   Singapur je určitě zajímavé město a vyplatí se tu na pár dní zastavit. Ačkoliv je to země velice vyspělá, není zase tak drahá a je tu leccos k vidění. Není to asi extrémně atraktivní destinace, ale mně se tu líbilo. V malé Číně to prostě byla velká pohoda.

 

Singapur – higlights

Tahle tři místa se mi líbila nejvíc:

   1)Noční Singapur.  Mrakodrapy, mosty, obří ruské kolo, to vše je v noci nádherně nasvícené. Ideální je pohled z nábřeží podél řeky Singapore River.

   2)Buddha Tooth Relic Temple. Nejkrásnější chrám v Singapuru, ležící v čínské čtvrti. Pokud jste meditativní typy, zalezte si někam do vyšších pater, nejlépe na střechu, kde není zdaleka tolik turistů jako v přízemí.

   3)Čínská a Japonská zahrada. Příjemná místa, obzvláště na procházky ve dvou. Navíc se tu neplatí vstup a je sem perfektní spojení metrem.

 

Singapur – shrnutí a praktické informace

orientační kurs v dubnu  2011: 1 singapurský dolar (SGD) =  15 Kč

   Obecně k cenám v Singapuru: Singapur leží mezi Asií a Austrálií, a to nejen geograficky, nýbrž i cenově. Cestovatelé si obvykle stěžují, že je zde mnohem dráže než v jiných zemích jihovýchodní Asie. To je pravda, na druhou stranu jsou tu ovšem ceny všeho asi dvakrát nižší než v Austrálii a v průměru o něco nižší než v České republice, ovšem s významnou výjimkou alkoholu a cigaret – tyto komodity jsou naopak v Singapuru mnohem dražší než u nás.

   Vstup do Singapuru: Do Singapuru nepotřebujete jako občané České republiky vízum, pokud tu nebudete pracovat a nezdržíte se déle než 90 dnů. Do Singapuru není zejména radno dovážet drogy (trest smrti!) a pornografii, ale zakázaný je například i dovoz cigaret (ne však alkoholu) či žvýkaček.

   Směnárny: Tentokrát jsem nevybíral kartou z bankomatu, nýbrž měnil jsem zbylé novozélandské a australské dolary. Skoro nejlepší kurs měli kupodivu v jediné letištní směnárně, lepší než ve městě. Čili nemusíte se obávat měnit na letišti více peněz. Rozdíly v kursech jsou nicméně mezi jednotlivými směnárnami minimální, takže měnit můžete prakticky kdekoliv. Nejsou zde žádné poplatky a rovněž rozdíl mezi nákupem a prodejem stejné měny je relativně malý (na rozdíl třeba od Austrálie).

   Letenka Perth – Singapur: Letenku jsem kupoval přes internet v Austrálii, 6 dní před odletem, u společnosti Tiger Airways (singapurská nízkorozpočtovka, mrkněte na www.tigerairways.com). Cena včetně všech poplatků, byla 266.25 AUD (australských dolarů), za což si banka strhla 4986 Kč. V ceně je zavazadlo do 20 kg, příruční zavazadlo pak musí mít maximálně 7 kg. Doba letu byla 5 hodin. Na letišti musíte ukázat pas a itinerář (neměl jsem ho vytištěný, stačilo ale ukázat v počítači). Žádné jídlo ani pití není v ceně letenky, drobné občerstvení si lze koupit v letadle.

   Autobus Singapur – Johor Bahru (Malajsie): Autobusy jezdí z křižovatky Arab Street a Queen Street. Jezdí každých 10 minut a stojí 2.40 SGD.

   MHD: Metro z letiště do centra (s krásnou zkratkou MRT – Mass Rapid Transit) – 1.90 SDG. Za kratší vzdálenost (4 stanice) jsem platil 1.20 SGD. Jízdné se liší podle vzdálenosti, ale vše je velmi přehledné (na rozdíl třeba od Perthu): navolíte stanici, do které jedete a automat vám vydá čipovou kartu, kterou pak kliknete u turniketu a ten vás pustí dovnitř. Na kartu samotnou je záloha 1 SGD, kterou vám automat zase vydá poté, co mu tuto kartu vrátíte zpět. V samotných vagonech ukazuje polohu vašeho vlaku nestále svítící kontrolka – působivé a názorné. Tratí MRT je v Singapuru několik a další se staví. Dále zde jezdí městské autobusy nejméně dvou společností (SBS Transit a SMRT – krásná zkratka,že?). Za necelých 11 km (45 minut) jízdy autobusem jsem platil 1.60 SGD. V autobusech platí místní čipovými kartami. Pokud kartu nemáte, můžete si zakoupit lístek přímo u řidiče, ale pozor, musíte mít drobné přesně! Mince se hází do kovového kaslíku, ale řidič nemá drobné na rozměnění!

   Ubytování: Backpacker Cozy Corner Guest House (adresa je 490 North Bridge Road) – 15 SGD za noc v dormitory pro 6 osob. Jeden z nejlevnějších hostelů ve městě, navíc skvěle situovaný nedaleko centra (viz výše). V ceně je i malá snídaně a pevný internet zdarma (je velmi rychlý, ale často má výpadky), wifi tu bohužel není. Na pokojích jsou uzamykatelné skříňky, ale musíte mít vlastní visací zámek (lze ho zakoupit na recepci za 2.50 SGD). Pozor, na WC není papír (můžete si ho koupit rovněž na recepci za 0.50 SGD). Slušné ubytování, na singapurské poměry velice levné. Ve všech hostelech, do kterých jsem při hledání ubytování nakouknul, měli check-out ve 12:00, což je příjemné, nemusíte se bát, že zaspíte (v Austrálii měli check-out už v 10:00).

   Jídlo: Pouliční restaurace-příklady cen: smažené nudle 3 SGD, kousek buchty 0.60 SGD, taštička plněná masem 1.10 SGD, káva 0.90 SGD. Obecně se dá říct že se na ulici dá dobře najíst za cca 2.50-8 SGD.  Menu v McDonaldu stojí cca 8-9 SGD a na místní poměry je docela drahé. Během oběda jsou ovšem ceny v Mekáči nižší, takže například dvojitý čtvtlibrák se sýrem (vzpomněl jsem si na Pulp Fiction) s hranolky a kolou vyšel na 7 SGD. Zmrzlina v McDonald’s stojí 0.70 SGD. Na tržišti jsem si koupil „strawberry milkshake“. Velmi dobrá a neskutečně ledová tříšť, která má ovšem mléko jenom v názvu. Pivo je v Singapuru velice drahé. Nejlevnější láhev místní značky Tiger (obsah 633 ml) jsem viděl a vypil za 5.20 SGD v pouličním stánku, v supermarketu stála 4.90 SGD (supermarketů ovšem v centru moc nenajdete). Pivo je to docela dobré. Plechovka téhož moku (330 ml)  ve stánku vyjde na 3.60 SGD. Celkově je Singapur rájem jídla, fakt bomba (viz též výše).

   Elektrické zásuvky: Používají se zásuvky na hranaté tříkolíky, podobně jako například v Británii. Někdy se do nich podaří procpat naší dvoukolíkovou zástrčku, ale nespoléhejte na to a vemte si redukci na zdejší síť.

   Vstupy: Singapore Flyer (obří ruské kolo, nenavštívil jsem) – 29.50 SGD za půlhodinovou projížďku („flight“). Bukit Timah (prales a nejvyšší bod Singapuru) – dostanete se sem autobusem číslo 170 z centra (vyjíždí ze zastávky na rohu Queen Street a Arab Street, odkud jezdí i autobusy do Johor Bahru (Malajsie). Tam ostatně končí i stosedmdesátka, je to ale normální městský bus. Do rezervace Bukit Timah se vstupné neplatí. Čínská a Japonská zahrada – vstup zdarma. V rámci čínské zahrady je „želví ZOO“, kam se platí vstupné 5 SGD.

   Internet: Mizérie, což mě opravdu překvapilo. Nikde v celém městě jsem nenarazil na wifi síť s připojením zdarma. Wifi připojení je v Singapuru snad úplně všude, ovšem pouze to placené. V hostelu jsem měli zadarmo pevný internet, nikoli však wifi.

 

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

 

Náhledy fotografií ze složky Singapur (Petr Daubner)

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář