Jdi na obsah Jdi na menu
 


Malajsie II. - Labuan (Petr Daubner)

18. 5. 2011

Malajsie II. - Labuan

   Z Filipín jsem letěl zpět do malajského města Kota Kinabalu, odkud jsem se pak lodí přepravil do Bruneje. Cestou jsem se ovšem zastavil v prvním malajském federálním teritoriu, ležícím na malém ostrůvku Labuan. Zároveň jsem se při tomto putování poprvé ocitnul na Sandokanově území.

 

1. teritorium – Labuan

   Pulau Labuan („pulau“ je malajsky ostrov) je malý ostrůvek u břehů malajského státu Sabah. U nás je znám především ze seriálu Sandokan, neboť z něj pocházela Marianna, Perla Labuanu a Sandokanova osudová láska ve známém televizním seriálu. Všechna tři federální teritoria (kromě Labuanu jsou to ještě Kuala Lumpur a Putrajaya) jsou spravována přímo federální malajskou vládou.

   Vlajka LabuanuLabuan byl původně součástí Brunejského sultanátu, avšak roku 1846 byl sultánem postoupen Velké Británii. Roku 1848 se Labuan stal korunní kolonií a jeho prvním guvernérem se stal James Brook, první bílý rádža ze Sarawaku (více o něm pojednám v části věnované právě Sarawaku). Většinu Vlajka federálních teritorií Malajsiebritské vlády byl Labuan spravován jako součást Severního Bornea (dnes stát Sabah). Britové měli na ostrově základnu, ze které potírali pirátství v této oblasti a i dnes slouží ostrov jako základna malajského námořnictva. V roce 1984 byl ostrov Labuan postoupen státem Sabah federální vládě, a tak vzniklo federální teritorium. Dnes je Labuan, díky speciálnímu zákonodárství, především centrem bankovních a finančních služeb a zónou volného obchodu. Sídlí zde (ovšem pouze na papíře, nikoliv fyzicky) 6500 různých společností a 300 bank. Teritorium Labuan má rozlohu 91 km2 (z toho samotný ostrov Pulau Labuan 75 km2, zbytek připadá na šest menších ostrůvků) a v roce 2010 zde žilo 85000 obyvatel. Hlavním městem Labuanu je Bandar Labuan („bandar“ je malajsky přístav), dříve známý též pod britským názvem Victoria. Labuan má vlastní vlajku, která je velmi podobná vlajce celé Malajsie. Nicméně labuanská vlajka se prakticky nepoužívá a všude visí vlajka, která je společná pro všechna tři malasjká teritoria, spravovaná federální vládou (viz obrázky). 

Malajský deník číslo 2

   pondělí 16. května 2011   Návrat na severní Borneo.   Ráno jsem se přesunul autobusem z Manily do města Angeles a odtud na nedaleké letiště Clark. Let proběhl v pohodě, odbavení a přesun do centra Kota Kinabalu rovněž. Trochu jsem si připadal, jako když jedu domů, do místa, kde to už znám. Dal jsem si na nočním trhu tuňáka a ubytoval jsem se ve stejném hotelu jako minule. Za ty tři týdny už dokonce stihli lehce zdražit (jsou nový hotel a cena předtím prý byla „promotion“). Jinak je ale vše při starém. Opět se asi stanu nedobrovolným abstinentem, neboť pivo je v Malajsii (na rozdíl od Filipín) drahé a na ulici si budu muset dávat majzla, neboť jsem se znovu ocitl v zemi s levostranným provozem.

   Za pozornost stojí jídlo. To je v Malajsii mnohem lepší než na Filipínách. Odhlédneme-li od fast foodů typu McDonald‘s, KFC a spol., přišlo mi jídlo na Filipínách na ulici velmi podobné. Jedinou přílohou je rýže (většinou vařená a neslaná) a k tomu pár kousků masa nebo zeleniny. Vypadá to všude dost podobně a hodně jsem vybíral pohledem, protože maso vypadá někdy dost nevábně a občas jsou to vnitřnosti dosti pochybné kvality (jednou jsem si dal špíz, který vypadal dobře, ale spíš než maso to byly kousky opečené kůže). Nejsem vybíravý a jím skoro všechno, ale na Filipínách vypadalo většinou i obyčejné grilované kuře divně. Proto jsem jedl na Filipínách hodně ve fastfoodech (Jollibee byl můj oblíbený, lepší než Mekáč) a kupoval jsem si jídlo v samoobsluze (mimo jiné třeba jogurtové nápoje – jogurt jsem předtím nejedl ani nepamatuju). Kdežto v Malajsii je na ulici mnohem větší výběr. Super jsou samoobslužné restaurace, kde si k rýži či nudlím naberete co chcete a pak to zaplatíte. I ta rýže je lepší než na Filipínách, i když dávám spíše smaženým nudlím. Brambory se v jihovýchodní Asii skoro nejedí (nepočítám-li hranolky v Mekáči) a o knedlíku tu určitě nikdy neslyšeli, to je příloha z kategorie scifi J. Na tržištích, ve stáncích a v restauracích si pak můžete dát spousty druhů jídla, které je levné a dobré a navíc hezky vypadá. A jíte ho ve slušném prostředí. I v těch nejlevnějších restauracích je čisto. V Malajsii (a ani jinde v JV Asii) se moc nesolí, zato se používá chilli omáčka a jiné ostré přísady. Ale není to tak pálivé jako v Thajsku nebo v Indonésii a zatím jsem se nesetkal s jídlem, které by se kvůli pálivosti nedalo sníst. Hodně se také jedí sladkokyselé omáčky.

   úterý 17. května 2011   Relax v Kota Kinabalu.   Je příjemné, když má člověk čas a nemusí nikam chvátat. A to je právě můj případ, neboť na celou Malajsii mám přes dva měsíce času. Takže dnes jsem si naordinoval relaxační den. Četba, filmy, jídlo, internet…

   středa 18. května 2011   Labuan.   Tak dneska už jsem se ale fakt dokopal k tomu, abych konečně vyrazil na ten Labuan, aby bylo vůbec o čem psát J. Loď vyjíždí z přístavu Jesselton (KK) v 8:00. Loď je to osobní, rychlá a pohodlná. Jsou Jedna z hezčích moderních budovtu dvě třídy, obě klimatizované. První třída je nepatrně dražší a má trochu lepší sedadla. Hned ve 13:30 jede z Labuanu další loď do Bruneje, ale já jsem se chtěl v Labuanu alespoň jeden den zdržet. Ubytoval jsem se v hostelu a vyrazil jsem na prohlídku města. To se jmenuje Bandar Labuan, zkráceně tedy prostě Labuan. Jelikož je Labuan bezcelní zónou, čekal jsem, že tu bude spousty obchodů s levným zbožím všeho druhu a uvažoval jsem, že bych si tu koupil pořádný foťák. Ve skutečnosti ale Labuan není zase tak rušným místem. Turistů tu není mnoho a většina z nich tu pouze přesedá z jedné lodi na druhou, nebo se zdrží maximálně přes noc jako já. Ve městě není vůbec nic zajímavého, snad jen velká moderní mešita trochu vybočuje z průměru. Za zmínku stojí především alkohol. Ten je zde skutečně hodně levný, mnohem levnější než ve zbytku Malajsie. Zatímco malá plechovka či láhev piva (třetinka) stojí jinde v Malajsii 6 R či více, zde se dá v obchodě koupit za 2-2.50 R. V restauraci jsem si dal velký Carlsberg (640 ml) za 5 ringgitů. Abstinence se tedy o den odkládá J. Upřímně řečeno, je to docela zvláštní – jsem v muslimské zemi a přitom je tu spousta krámků, kde se prodává jenom alkohol. To by ortodoxní muslimové odněkud ze Saúdské Arábie asi nevydýchali. Jídlo v místních restauracích je taky úžasně levné, což je ovšem v Malajsii i jinde. Neznám snad jinou opravdu vyspělou zemi, která by byla tak levná jako Malajsie.

   Moje  procházka po městě trvala asi dvě hodiny. Zbytek dne jsem strávil odpočinkem a prací na kompu. Se mi zdá, že poslední dobou pořád relaxuju, ale tady jsem v tom nevinně - opravdu zde není co poznávat. Život v Labuanu plyne poklidným ležérním tempem, jako by se nechumelilo…  

 

Přesun do Malajsie a Labuan – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v květnu  2011: 1 malajský ringgit (R) = 6 Kč, 1 USD = 3 R, 1 filipínské peso (P) = 0.40 Kč, 1 USD = 42 P

   Doprava Manila – Angeles - letiště Clark: Autobus společnosti Victory Liner z Manily do Angeles: cca 80 kilometrů, 2 hodiny jízdy, 146 P. Bus vyjíždí v Manile kousek od zastávky metra EDSA ve čtvrti Pasay. Minivan (shuttle) z Angeles na letiště Clark: 12 kilometrů, 20 minut jízdy, 100 P.

   Let Clark (Filipíny) – Kota Kinabalu: Zpáteční letenka Kota Kinabalu (Malajsie) – Clark (Filipíny) stála, včetně všech poplatků, 329 R (což je přesně 1846 Kč – tolik mi strhla ČSOB). Společnost Air Asia, placeno kartou přes internet. Na letišti Clark se platí mezinárodní odletová taxa 600 P – není v ceně letenky (taxa pro vnitrostátní lety z Clarku je 150 P). Autobus z letiště v KK do centra stojí 2 R (bus či minivan číslo 16).

   Loď Kota Kinabalu (Sabah) – Labuan – Brunej: 56.60 R (53 R lístek + 3.60 přístavní poplatek, 2 třída) za obě lodi. Loď z KK do Labuanu jede dvakrát denně (v 8:00 a ve 13:30), loď z Labuanu do Bruneje jede jen jednou denně – ve 13:30. Cesta z KK do Labuanu trvá tři hodiny, cesta z Labuanu do Bruneje 1.5 hodiny. Lístky na obě lodě lze koupit i zvlášť, vyjde to pak celkem asi o 8 R dráž.

   Jídlo a pití: V Labuanu jsem si dal v samoobslužné restauraci rýži s kopou zeleniny a kouskem kuřete za krásných 5 R. Zmrzlina typu Cornetto v supermarketu 2.20 R. Malé pivo (láhev, plechovka) vyjde na 2-3 R, velké pivo (640 ml láhev) na 5 R. Alkohol je tu daleko levnější než ve zbytku Malajsie (bezcelní zóna). 

   Ubytování: Kota Kinabalu - Bunibon Lodge: 25 R za noc v dormitory pro 4 osoby. WC na chodbě, wifi připojení a snídaně zdarma. Velmi pěkné ubytování za rozumnou cenu, navíc na klidném místě (několik dalších hotelů kousek vedle leží u hlavní silnice, kde je velký provoz). Bandar Labuan – Uncle Jack Backpacker: 20 R za noc v dormitory pro 7 osob, včetně snídaně. Wifi zdarma. Výborné ubytování.

 

 

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář