Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kambodža IV. – u moře (Petr Daubner)

1. 7. 2011

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

 

Kambodža IV. – u moře

   Poslední týden v Kambodži jsem strávil u moře. Navštívil jsem menší města Kep a Kampot a tři dny jsem pobýval na Králičím ostrově. Kupodivu se změnilo i počasí a tak jsem si užil i několika slunných dnů.

 

Kambodžský deník – část čtvrtá

   čtvrtek 23.června 2011   Přesun Battambang – Kep.   Dnešní den jsem prakticky celý strávil v autobuse. Z Battambangu jsem vyjel už v sedm hodin ráno. V Phnom Penhu jsem měl hodinu času, najedl jsem se tedy a dalším autobusem stejné společnosti (Sorya) jsem dojel do Kepu, což je městečko na pobřeží Thajského zálivu. Původně jsem chtěl jet ještě dnes na Králičí ostrov (Koh Tonsay), ale přijel jsem v podvečer a lodě už nejezdily. Navíc mi recepční sdělil, že ani zítra se tam asi nedostanu, neboť předpověď slibuje velký vítr a čluny ve velkých vlnách nepojedou.

   pátek 24. června 2011   Městečko Kep.   Kep je městečko malé, kde žije asi 4000 obyvatel. Na oficiální webové stránce si můžete přečíst, že Kep „…is a famous seaside resort“, což je docela veselé tvrzení. Ve skutečnosti je Kep ospalé místo, kde chcípnul pes, alespoň teď, mimo sezónu a v období dešťů, určitě. Ano, leží u moře a jezdí sem turisté, ale pod slovem „resort“ si našinec, zvyklý na pobytové zájezdy v Chorvatsku či v Hurghadě, představí určitě něco jiného. Pravdou ovšem je, že kdysi to resort skutečně byl a mnoho Kambodžanů sem jezdili na dovolenou. Pak přišli Rudí Khmerové, obyvatelstvo povraždili a všechny domy zapálili a zbořili, takže z Kepu zbylo jen „město duchů“. Kep se z toho dodnes nevzpamatoval. Tak proč jsem sem, sakra, jel? Právě proto, že klasické resorty nesnáším. Mezi takové se prý řadí město Sihanoukville, kde je dokonce mezinárodní letiště.  Jelikož mě nelákají letoviska, kde vedle sebe leží stovky či tisíce opalujících se profesionálních plážových povalečů, zapátral jsem na internetu. Byla mi doporučena města Kampot a Kep. Vybral jsem si Kep, který je sice menší, zato se odsud lze dostat na Králičí ostrov (Koh Tonsay). Pokud ovšem nejsou velké vlny jako dneska, to pak čluny s turisty nejezdí.

   Takže dnes jsem místo návštěvy ostrova coural po městečku a v jeho blízkém okolí. Ono i to slovo „městečko“ je trochu nadnesené (na oficiálních stránkách používají dokonce megalomanský pojem „Kep City“!). Je tu jedna pláž, dá-li se ten úzký pruh písku tak nazvat. U ní stojí řada chajdiček, což, jak jsem pochopil až posléze, jsou většinou restaurace. Asi nejzajímavějším objektem poblíž pláže je rozpadající se bílá betonová krasavice, tyčící se coby socha na jednom malém molu. Místní se živí hlavně turistickým ruchem, ovšem jelikož „ruch“ se touto dobou jaksi nekoná, nemají celkem co na práci. Sedí sice ve svých obchůdcích a restauracích a snaží se prodat nějaký ten suvenýr, nechybí samozřejmě všudypřítomní postávající tuk-tukáři a motorkáři, ale kšefty se moc nehýbou. Před polednem jsem tedy vyrazil na procházku do národního parku. NP Kep je situován na takovém větším kopci, který je porostlý pralesem. Nejdřív jsem si myslel, že si dělají legraci, ale fakt je to regulérní národní park. Těch je v Kambodži celkem sedm a NP Kep je z nich daleko nejmenší, zabírá plochu jen 28 km2. Dokonce se za vstup do parku vybírá symbolické vstupné – jeden dolar. Je fakt, že cesta parkem je docela pěkně značena a jsou tu i lavičky, takže jsem rád zaplatil, obzvlášť když je to taková „pálka“. Ale v parku jsem nic zajímavého neviděl. Turistický okruh vede po široké krásné cestě, která vede kolem kopce po vrstevnici. Převýšení je díky zvolené trase téměř nulové a moc se tedy nezpotíte, ale kromě pár ještěrek a veverek kde nic tu nic. Jedno místo je dost sebevědomě označeno jako vodopád. Nejdřív jsem to přešel a dokonce jsem se kvůli tomu vracel, abych pak spatřil asi dva metry vysoký plochý kámen. Voda nikde, a to je období dešťů! Nicméně u toho byla cedule, že to je jako ten vodopád. Dále jsem se dočetl, že jelikož rok 2010 byl velice suchý, tekla voda ve vodopádu jen 10 dní v roce! Nejhezčí to prý bylo 5. října. Letošní rok je asi také hodně suchý. Půjdete-li sem a spatříte-li ve „vodopádu“ tekoucí vodu, tak mi o té události napište J.

   Jelikož je Kep u moře, dají se tu za vcelku levný peníz pojídat různé mořské potvory (krabi, krevety, sépie…) v různých restauracích, což jsem také činil. To je ostatně asi tak to nejrozumnější, co se tu dá dělat. Vskočit do vody mě nelákalo, neboť moře bylo dnes dost kalné. Takže jsem zase, jako obvykle, strávil hodně času u počítače. Nicméně v podvečer jsem se vydal na procházku podél pobřeží na druhou stranu než je národní park a byl jsem velmi příjemně překvapen. Je tu docela pěkné nábřeží. Slunce se klonilo k západnímu obzoru, okolo jezdily ve slušných vlnách čluny, milenecké páry i buddhističtí mniši vyrazili na procházku, no prostě romantika. Dnes kupodivu nelilo, a přitom zde prší v průměru o dost víc než v Phnom Penhu. Data pro Kampot (25 kilometrů od Kepu) udávají, že tu spadne za Večeře!rok 1993 mm srážek, přičemž nejdeštivější měsíc je srpen (355 mm) a nejsušší leden (19 mm). Roční průměrná teplota je 27.0°C. Došel jsem až k řadě restaurací. V jedné z nich jsem si dal poprvé velikou sépii. Tu už jsem ji jedl několikrát rozsekanou na kousky, ale poprvé jsem si dal takovouhle velikánkou vcelku. Sépie je moc dobrá a chutná mi mnohem víc než krabi nebo humr, což je podle mě maso skoro bez chuti a nechápu, co na něm lidi mají. Rovněž mi hodně chutnají krevety, ale u těch je kvalita velice rozdílná. Někdy jsou malé a ne moc dobré (o těch „našich“ mražených ani nemluvě), jindy chutnají výtečně. Nejlepší krevety jsem jedl v Brazílii, byly velikánské a neuvěřitelně dobré. Láska prochází žaludkem a musím říct, že v tomto ohledu jsem si Kambodžu docela zamiloval, i když přece jenom v Malajsii je jídlo ještě lepší a hlavně, díky velmi pestrému národnostnímu složení obyvatelstva, rozmanitější.

   sobota 25.června 2011   Králičí ostrov – den první.   V okolí Kepu je docela dost ostrovů a ostrůvků, rozesetých v Thajském zálivu. Některé z nich už patří Vietnamu, neboť hranice s tímto státem jsou od Kepu věru nedaleko (do 20 kilometrů).. Nejznámějším a turisticky nejnavštěvovanějším ostrovem je Koh Tonsay (lze se též setkat s přepisy Koh Thonsay či Koh Tunsay), česky Králičí ostrov. Ten leží 4.5 kilometru na jih od Kepu a jeho rozloha je pouhé dva čtvereční kilometry. Přesto je to jeden z největších ostrovů v této oblasti a jezdí sem turisté.

   Ráno v 9:00 už mě před hotelem v Kepu čekal tuk-tuk, který mě vezl asi dva kilometry k molu, odkud vyjíždí motorové čluny. Vlny byly i dnes, i když menší než včera. Spolu se mnou jelo dalších šest turistů, jeden kambodžský kluk a řidič. Jeli jsme asi půl hodiny a poté jsme přistáli přímo na pláži. Mojí první starostí bylo ubytování. Podél pláže se rozprostírá několik podniků. Vždy je tu restaurace a u ní pár chatek. Ceny jsou vesměs stejné a smlouvat se jim nechtělo, asi jsou navzájem domluvení. Všude chtěli buď 5 dolarů za chatku bez WC, nebo 7 USD za chatku s toaletou. Chatky jsou pro dvě osoby. Nakouknul jsem do jednoho vnějšího WC a i když nejsem cimprlich, hned mi bylo jasné, že tentokrát si raději připlatím. Levnější chatky mají i horší postel, v podstatě je to jen matrace na zemi. Vyplatí se obejít více podniků a chatky si pořádně prohlédnout. V jedné mnou zhlédnuté chatce nebyla moskytiéra, jinde zase úplně chyběly elektrické zásuvky. Nakonec jsem vybral  podnik s názvem Srey Ngin, kde nechybělo nic podstatného – je tu WC, zásuvky i moskytiéra.

   Přímo před chatkami (říkají tomu bungalovy, což mi přijde trochu nadnesené) je úzká, ale docela pěkná písečná pláž, palmy, lehátka. Moře je rozhodně čistší než v Kepu a dalo se v něm koupat, což jsem samozřejmě hned vyzkoušel. Není to ovšem na šnorchlování, jsou docela vlny. Nevypadá to tu rozhodně jako v nějakém letovisku. Turisté tu jsou, ale není jich mnoho. Veškeré osídlení je kolem hlavní pláže a působí to tu napůl rekreačním a napůl vesnickým dojmem. Docela příjemná kombinace. Větší část turistů sem přijede jen na jeden den a odpoledne pak jedou zpátky na pevninu, menšina zůstává, podobně jako já, přes noc na ostrově.

   Odpoledne jsem si vyšel na procházku kolem ostrova. Zvolil jsem cestu proti směru hodinových ručiček. První polovina okruhu byla super. Chvíli jsem šel po Rybářská vesnička na ostrově Koh Tonsaypláži, chvíli po pěkné vyšlapané cestičce. Koh Tonsay má jednu hlavní, turistickou pláž, kde jsou situovány všechny chatky pro turisty. U dalších pláží o kus dál jsou domky domorodců. V moři jsou tu rozprostřené provazy s „bójemi“ (pet lahve), které, jak jsem později zjistil, slouží k pěstování mořských řas, které jsou na provazy navázány a zřejmě pak dále rostou, aniž se dotýkají mořského dna. Řasy jsem i ochutnal. Dají se jíst, ale normální suchozemská strava je lepší… Druhá polovina okruhu ale byla docela nepříjemná. Pláže prakticky zmizely a cesta byla trnitá a svízelná. Občas se mi pěšina na čas ztratila, klopýtal jsem a nohy mi drásalo nějaké trní. Plážové ťapky zde nebyly nejlepší výbavou a někde by člověk využil i mačetu, i když vyložená džungle to nebyla. Ta je uprostřed ostrova, kde jsou kopečky. Celkově bych délku okruhu odhadnul na čtyři až pět kilometrů, šel jsem to dvě hodiny. Jinak dnes nejenom že ani nekáplo, ale bylo vyloženě hezky a svítilo sluníčko. Byl ale opar, takže nebylo ani vedro, prostě pohoda.

   Kromě koupání a procházky jsem relaxoval, četl jsem si a dělal jsem i na kompu. Elektřina ovšem nejde celý den, nýbrž pouze večer cca 18:45 – 21:00, kdy pouštějí pro celou vesničku naftové generátory. Rodina, u které bydlím, pak zasedá k televizi. Večer, poté, co jsem spořádal mísu krevet,  mě nějací dobří Kambodžané chvíli napájeli rýžovicí. Ať žije Kambodža!

   neděle 26.června 2011   Králičí ostrov – den druhý.   Ráno koupačka a šnorchlování. Přímo u pláže není ve vodě vůbec nic, jen písek, ale dál, kde jsou skaliska, jsou k vidění ryby, ojedinělé korály a sem tam se mezi nimi mihne například krab. Není to tu úplně špatné, ale vzhledem k tomu, že je období dešťů, je viditelnost ve vodě horší a voda je zakalená. Poprvé jsem viděl ve vodě zvláštního živočicha, kterému se česky říká ostrorep. Vypadá to trochu jako takový velký trilobit s ocasem (i s ním měřil asi půl metru) a lezlo to po písečném dně. Na internetu jsem pak zjistil, že ostrorepi se řadí do kmene členovci (Anthropoda), čeleď hrotnatci (Merostomata). Podobnost s trilobitem není náhodná – ostrorepi jsou v podstatě Pohoda, klídek, leháro...živoucí fosilií, neboť jejich blízcí příbuzní obývali zeměkouli již před 570 milióny let a byli tedy současníky trilobitů, na rozdíl od nich ale přežili až do současnosti, přičemž posledních 200 milionů let se jejich vzhled prakticky nezměnil. Ostrorepů jsou na světě celkem čtyři druhy. Všechny jsou ohrožené a vidět ostrorepa v přírodě je prý velká vzácnost, měl jsem tedy kliku… Před polednem se pak přehnala vydatná tropická přeháňka spojená s bouřkou. Tuto pauzu jsem strávil v restauraci. Dal jsem si sépiovou polévku. Na jídlo si tu tedy stěžovat nemůžu, vaří tu výborně, i když je někdy s nimi těžká domluva (nemluví skoro anglicky) a příprava jim dlouho trvá. Ale já nepospíchám J. Odpoledne četba, šnorchlování, pohoda, klídek, leháro. Chci to tam mít nejmíň na stálo!

   pondělí 27.června 2011   Králičí ostrov – den třetí.   Dnešní den byl úplně stejný jako včera, včetně té přeháňky před polednem. Šnorchlování, četba, jídlo, relax…  Našel jsem na internetu jednu zajímavost o Norodomu Sihanoukovi, bývalém králi Kambodže: podle Guinessovy knihy rekordů je to politik, který vystřídal nejvíce různorodých vrcholných politických funkcí. V letech 1941-2004 byl mimo jiné dvakrát králem, dvakrát „suverénním princem“, jednou „hlavou státu“, jednou prezidentem a dále mnohonásobným předsedou různých kambodžských vlád (protektorátních – ještě za francouzské nadvlády, řádných i exilových).  Norodom Sihanouk stále žije, do politiky ale už, vzhledem ke svému velmi špatnému zdravotnímu stavu, nezasahuje. Narodil se roku 1922, příští rok mu tedy bude 90 let. Za svůj život mimo jiné vystřídal 7 manželek (některé ovšem současně, takže se jednalo de facto spíše o konkubíny) a zplodil s nimi nejméně 14 dětí. Současný král Kambodže, Norodom Sihamoni, je starším ze dvou synů sedmé Sihanoukovy manželky, která se jmenuje Norodom Monineath Sihanouk. Její portrét, stejně jako portréty obou králů (bývalého i současného), visí v Kambodži na každém rohu, v úřadech, restauracích apod.

   úterý 28.června 2011   Přesun do Kampotu.   Ráno jsem si ještě jednou telefonicky potvrdil, že člun z pevniny pro mě přijede v 10:00. Tak se stalo. Přesunul jsem se zpátky do Kepu, kde jsem se naobědval a rovnou odjel do města Kampotu, které je od Kepu jen 24 kilometrů daleko. Zde se na mě opět vrhli nadháněči z hostelů. Vybral jsem si Ta Eng Guesthouse, kde je příznivá cena a wifi zdarma. Hned jsem ho také využil a doháněl resty na internetu. Večer jsem se byl chvilinku projít a zašel jsem na večeři, větší prohlídku města jsem ale nechal na zítřek.

   středa 29.června 2011   Kampot.   Kampot leží kousek na západ od Kepu a žije v něm kolem 40000 obyvatel. Je tedy asi 10x větší než Kep. Původně jsem se domníval, že leží u moře, ale není tomu tak. K moři (konkrétně k Thajskému zálivu) je to odsud několik kilometrů. Zato městem protéká docela velká řeka jménem Kampong Bay River. Za ní se už rýsují regulérní hory, Elephant Mountains (též Damrei Mountains). Jejich nejvyšší vrchol, Phnom Bokor, měří 1081 metrů. Až doteď jsem totiž v Kambodži viděl jen menší pahorky, většinou krasového původu, které se ovšem horami nazvat nedají. Kampot se proslavil především místním druhem černého pepře. Lying Planet o Kampotu tvrdí, že to je „krásné říční město se zachovanou francouzskou architekturou“. Další blábol a důkaz toho, že pokud se LP v nějaké zemi nedaří najít dostatek zajímavých míst, prostě za highlights označí i ta nezajímavá. Ve skutečnosti totiž Kampot rozhodně není krásně zachovalým městem. Naopak, některé bloky domů vypadají, jako by je právě včera vybombardovala Luftwaffe. Nejvíc to asi platí o jedné ruině v „Central Parku“, kde „bombardování“ proběhlo už asi hodně dávno, protože z podlahy vyrůstají stromky. Je pravda, že některé domy jsou zrenovované a jiné se staví, ale celkově působí Kampot dosti zchátralým dojmem. Prošel jsem se chvíli ráno a chvíli večer. Co mě zaujalo? Řeka, která přece jenom tu bezútěšnost oživuje. Kousek podél řeky dokonce vede jakási promenáda a další část bude pravděpodobně vydlážděna v nejbližší době. Přes řeku vedou dva větší mosty. Hlavně ten první je zajímavý – je poskládaný ze tří odlišných částí a působí dojmem, jakoby se začalo z jedné strany, pak z druhé a nakonec to někdo provizorně spojil třetím úsekem.  Zajímavý je „ovocný pomník“ na jednom „náměstí“, jemuž vévodí durian. Docela zajímavý nápad, lepší než socha nějakého papaláše. A za řekou je krásný buddhistický chrám, perfektně zrenovovaný. Provoz ve městě není velký a ulice jsou široké.

   Pár dalších poznámek ke Kambodži: v Kampotu i jinde jsem viděl „žebrat“ mnichy. Jdou vždy s ešusem a obcházejí obytné domy i restaurace. Nic neříkají, neprosí, jen si stoupnou před dům a mlčky stojí. Z domu pak většinou někdo vyběhne a dá jim buď jídlo nebo peníze. Takhle nějak vypadá odluka církve od státu v praxi… Cyklisté v noci zásadně nesvítí, a přitom jich jezdí večer po městě kvanta. Je třeba být ostražitý. Ostatně někdy nesvítí ani motocykly… Nejpopulárnějším sportem v Kambodži je volejbal. Jednak mi to někdo říkal a pak je docela často k vidění volejbalové hřiště, kde místní pinkají. A kolikrát mají kolem sebe i několik desítek diváků, přestože to většinou hrají docela bídně a mám pocit, že se svojí výškou bych se tu brzy stal volejbalovou hvězdou, přestože rozhodně nejsem brilantním volejbalistou. To na Filipínách, kde hrají na ulicích basketbal, válejí podstatně lépe… Kambodžské děti na mě pořád volají „hello“ nebo „bye bye“. Často jsou to jediná anglická slova, která umí, ale vesele u toho mávají a je  to celkem sranda.

   čtvrtek 30.června 2011   Z Kampotu do Phnom Penhu.   Ráno jsem strávil na pokoji a v jednu hodinu odpoledne jsem vyjel do Phnom Penhu. Autobus dokonce zastavil přímo u hotelu, to je servis! Jeli jsem přes čtyři hodiny. Celkem svižně, jen s jednou pauzou, až v Phnom Penhu jsme se zasekli v zácpě. Autobus společnosti Capitol zastavil u Guest Housu Capitol, ve kterém jsem se rovnou ubytoval. Vedle je mimochodem i restaurace Capitol, takže je to úplný koncern. Hotel se nachází hned vedle tržiště Orussey Market, kde je levných hotelů více. Až pojedete do Phnom Penhu a budete hledat ubytování, jeďte rovnou do této oblasti. Když jsem byl v Phnom Penhu minule, bydlel jsem kousíček odtud a přitom jsem večer nemohl najít pořádnou restauraci. To tady nehrozí, protože kolem tržiště je večer desítky stánků, krámků a restaurací. Dobře jsem se najedl za pouhých 1.5 dolaru u Číňanů.  Podle statistik je sice v Kambodži Číňanů jen asi 1% obyvatelstva, ale co se týče restaurací, čínské znaky jsou na nich k zahlédnutí docela často a co si budeme povídat, Číňané vařit umí. Škoda že tu nejsou i Indové a Thajci, jejichž kuchyně mi chutná ještě víc. Když už jsme u těch menšin: v Kambodži jsou i muslimové. Při průjezdu okrajovou částí Phnom Penhu jsem spatřil dvě mešity a holky a kluky v šátcích a čepičkách a nějaký ten muslimský šátek lze spatřit i u pobřeží. Před rokem 1975 bylo muslimů v Kambodži možná i 5%, ale pak přišli Rudí Khmerové, pro které byl tento „cizí element“ obzvláště podezřelý a počet muslimů značně klesnul. Mimo jiné Rudí Khmerové zavraždili 83 ze 113 předních muslimských duchovních. Dnes je v zemi asi 1.6% muslimů.

   pátek 1. července 2011 Zpět do Malajsie!   Celou dobu, co jsem byl v Kambodži, jsem musel porovnávat tuto zemi s Malajsií a většinou z tohoto srovnání vyšla Malajsie výrazně lépe. Ale lidská psychologie je zvláštní. Teď když mám letět zpět do Malajsie, skoro se mi nechce. Je to jako malinko let do neznáma, přestože jsem tam byl už třikrát. Jednou jsem se o tom bavil s nějakým cestovatelem, který to má podobné: vždy, když se přesouvá do nějaké další země, chvíli mu trvá, než si na tu novou zemi zvykne. Všechno je nové a tak nějak cizí. Po nějakých dvou týdnech jste už ale v nové zemi jako doma a přesun jinam je opět krok do neznáma, nové přivykání se na novou destinaci, nový přepočet kurzu zdejší měny atd. A takových změn už mám za sebou během této Cesty požehnaně. Nejenom že jsem už navštívil 29 zemí, ale některé z nich vícekrát (Argentinu 6x, Malajsii 4x) a kolikrát už ztrácím přehled. Ještě že si to píšu J.  

   V Phnom Penhu jsem se dnes nepouštěl do žádných velkých akcí. Najedl jsem se, internetoval jsem a po obědě jsem se tuk-tukem přesunul na letiště. V letadle se se mnou dala do řeči docela pěkná Malajka a dokonce mi koupila džus J. V Kuala Lumpur na letišti dlouhá fronta na imigračním, výběr peněz z bankomatu a pak Sky busem tradá do centra. Počtvrté a naposledy jsem vstoupil do Malajsie. Pokračování příště. 

Kambodža – celkové shrnutí

Kambodža – moje highlights:

1)Angkor (celý chrámový komplex)

2)Phnom Penh (S-21, Killing Fields, Královský palác)

3)Koh Tonsay (ostrov v Thajském zálivu)

   Kambodža je taková obyčejná země. V průměru není zdaleka tak zajímavá jako třeba Malajsie. V Malajsii ovšem neměli (bohužel) Khmerskou říši, ani (bohudík) Rudé Khmery. Tyhle dvě historické etapy, ztělesněné v monumentálním komplexu Angkoru a v krvavých, hrůzných, avšak nesmírně působivých vzpomínkách na dobu, kdy vládnul Pol Pot (S-21, Killing Fields) se  vryly do povědomí širší světové veřejnosti. Mimo tato místa toho ovšem je Kambodža nemůže moc nabídnout. Mně se tedy líbilo i na ostrově Koh Tonsay, ovšem je pravda, že podobné či hezčí ostrovy najdete i jinde. Ačkoliv jsem strávil v Kambodži 20 dní a zastávám názor, že každá navštívená země by se měla procestovat pořádně, myslím si, že na Kambodžu Vám stačí bohatě týden, ne-li méně, a rozhodně Kambodžu nedoporučuji jako hlavní cílovou destinaci. Spíše je to takové zpestření navíc pro turisty, kteří jedou třeba do Thajska nebo do Vietnamu. Pokud si prohlédnete Phnom Penh a Angkor, dá se říct, že jste viděli to nejpodstatnější. Na druhou stranu mě Kambodža v lecčems i příjemně překvapila. Na to, že se jedná o dosti chudou zemi, je tu překvapivě hodně dobrá turistická infrastruktura za velmi přijatelné ceny. Autobusy ujdou (jsou méně luxusní než v Malajsii, ale zato to nepřehánějí s klimatizací, což je jednoznačné plus), jídlo je tu dobré a ubytování mě téměř nadchlo – vždy jsem bydlel ve vlastním pokoji se sprchou a toaletou a vždy bylo na hotelu i wifi připojení zdarma, a to za cenu kolem 5 dolarů za celý pokoj pro dva. Ze všech zemí, co jsem navštívil během Cesty, měla Kambodža jednoznačně nejvyšší průměrný standard ubytování, a to při prakticky nejnižších cenách (srovnatelně levně bylo snad jen v Peru a Bolívii). Čili cestování po Kambodži je docela pohodlné. Jen se tu občas obtížně hledají skutečně zajímavá místa.

 

Kep, Koh Tonsay, Kampot – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v červnu  2011: 1 USD = 17 Kč, 1 USD = 4000 R (kambodžský riel)

      Letenka Kuala Lumpur → Phnom Penh a zpět: 534 malajských ringgitů (přesně 3088 Kč). Společnost Air Asia, cena včetně všech poplatků a zpátečního autobusu Skybus ze stanice KL Sentral na letiště a zpět. V ceně je rovněž započítán zlodějský „letištní poplatek“ (76 ringgitů – 25 USD) na letišti v Phnom Penhu. Přitom kromě tohoto poplatku je v ceně letenky i „airport fee“, taktéž z Phnom Penhu. Prostě Vás zkásnou dvakrát a pořádně… Letadlo letí asi hodinu a půl čistého času.

   Doprava: Autobus Battambang – Phnom Penh: 291 kilometrů, 6 hodin jízdy, 4.25 USD. Autobus Phnom Penh – Kep: 174 kilometrů, 3.5 hodiny jízdy, 3.75 USD. Kep – Kampot: 24 kilometrů, 35 minut jízdy, 2 USD (lumpové!). Kampot – Phnom Penh: cca 200 kilometrů, přes 4 hodiny jízdy, 4 USD. Tuk-tuk z centra Phnom Penhu na letiště 3 USD (motorka se dá usmlouvat na 2 USD, ale s velkým báglem na zádech to není nejbezpečnější přesun…).

   Ubytování: Kep – „Ponle Chner Tra Cheak Chit“ – opravdu lehce zapamatovatelný název J. Cena 5 USD za pokoj se sprchou, televizí, wifi zdarma. K dispozici ručník, mýdlo, šampon… Parádní ubytování za dobrou cenu. Kampot – Ta Eng Guest House – 5 USD za pokoj se sprchou. Velmi dobré wifi připojení zdarma. Dobré ubytování. Phnom Penh – Capitol Guest House, 4 USD za pokoj, wifi zdarma (mizerné ovšem), ubytování samotné dobré.

   Jídlo a pití: V Kepu je nepatrně dráž než jinde v Kambodži. Malá samoobsluha: voda (láhev 1.5 litru) 0.65 USD, pivo Angkor (plechovka 330 ml) 0.75 USD. Malá venkovní restaurace: jídla cca 2-3 USD (hlavně polévky, smažené nudle a smažená rýže s něčím – například se sépií, krevetami…), kvalita ujde. Jiná venkovní restaurace: velikánská sépie (grilovaná) + rýže 2.50 USD, velmi dobré a velká porce. Vyplatí se obejít více restaurací, většina těch „lepších“ mají jídla tak za 5-8 USD. Kampot – natrefil jsem tu na restauraci Chim’s Family Café, kde vaří výborně a ceny jídel jsou jen cca 2-2.5 dolaru. Jen obsluha je dost pomalá. Ne že by byla vyloženě líná, ale zdejší pracovní tempo je prostě dost ležérní. Phnom Penh – velká porce smažených nudlí s krevetami (Orussey Market) – 1.5 USD.

   Vstupné: NP Kep – 1 USD. 

   Koh Tonsay (Králičí ostrov, Rabbit Island): na ostrov jsem se dostal člunem za 10 USD (zpáteční). Lístek jsem koupil od chlapíka, který je spřažen s naším hotelem. Loď vyjíždí ráno v 9:00. Zpět z ostrova je pak třeba zavolat, aby řidič věděl, kdy pro vás má dojet zpět. Ubytování: Srey Ngin – chatka s WC a sprchou stála 7 USD za noc. Skromné, ale pěkné ubytování. Je zde i restaurace. Jídla v ní stojí cca 3-5 USD, voda (1.5 litru láhev) 0.75 USD, pivo Angkor (plechovka 330 ml) 1 USD. Ceny tedy jen o málo vyšší než na pevnině, netřeba sem rozhodně vozit zásoby. Elektřina jde na ostrově jen od cca 18:45 do 21:00.

 

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

 

Náhledy fotografií ze složky Kambodža - moře (Petr Daubner)

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář