Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tingo María – brána do peruánské Amazonie (Petr Daubner)

16. 7. 2009

 

Tingo María – brána do peruánské Amazonie

   Tingo María je město na východních svazích peruánských And. Leží na  významné řece Huallaga a je obklopeno pralesem. Je považováno  za bránu do peruánské Amazonie.  

Město Tingo María

   Co to je Amazonie, je samozřejmě sporná otázka. Amazonská nížina je pojem značně užší, neboť nížina je geograficky definována jako území do 200 metrů nad mořem. Pokud bychom ale vzali nejširší možné vymezení, celé povodí Amazonky, pak by se do Amazonie musela počítat i značná část And, kde pramení zdrojnice i přítoky Amazonky. Volně řečeno, by se dalo za počátek Amazonie považovat místo, kde Andy ustupují a nastupuje tropický deštný prales. A takovým místem je právě Tingo María. Když sjíždíte autobusem z východních svahů And, kopce jsou zpočátku spíše suché. Ale směrem dále na východ zeleně přibývá, až se octnete v tropickém deštném pralese.

Obrazek

 

   Město Tingo María není zrovna vysněnou turistickou destinací většiny cestovatelů, kteří hodlají navštívit Peru. Má však výhodnou dopravní polohu. Leží na silnici mezi Limou a Pucallpou, významným městem na řece Ucayali, a proto se mi  jevilo jako vítanou zastávkou, abych si na tu Amazonii trochu zvyknul. Zároveň kousek za Tingo María odbočuje silnice směrem na další důležité město peruánské Amazonie, Yurimaguas. To leží na řece Huallaga, stejně jako Tingo María, a jezdí odsud  lodě do největšího města peruánské Amazonie, Iquitosu, který už leží na Amazonce. Do Iquitosu jezdí lodě i z Pucallpy, takže si můžete vybrat.

   Tingo María leží v nadmořské výšce 700 metrů nad mořem. Řeka Huallaga, velmi významný přítok Marañonu, zde ještě nedosahuje nějakých obrovských rozměrů, je velká asi jako Vltava v Praze, ale voda v ní teče dosti rychle. Žádný čůrek jako Río Rímac v Limě, kterou voda sotva doteče do moře. Huallaga je ovšem dost špinavá. Peruánci si s ekologií hlavu příliš nelámou a odpadky hází jednoduše přímo do řeky. Co se týče počasí, je v Tingo María zrovna období sucha. První den po mém příjezdu několik hodin s přestávkami pršelo, ale nemít foťák, řekl bych, že to byl spíše příjemný osvěžující deštík. Teplotu bych odhadnul tak na 28 stupňů. Bylo spíše zataženo, ale ne dusno. Druhý den, kdy jsem vyrazil na výlet do Soví jeskyně, bylo docela horko a nepršelo vůbec, ale žádný velký pařák to nebyl. Celkově bych  zdejší klima, alespoň teď v červenci, označil jako velmi příjemné.

   Město má dnes něco přes 50,000 obyvatel. Až do roku 1936 bylo téměř odříznuté od světa, v uvedeném roce sem však byla postavena silnice a dnes tu funguje i vnitrostátní letiště.  Nejdůležitější institucí, sídlící v Tingo María, je univerzita UNAS (volně přeloženo Národní pralesní univerzita, čili něco jako vysoká škola lesnická, ovšem se zaměřením na využití tropického deštného pralesa). Na peruánské poměry je Tingo María spíše město menší, avšak je tu docela živo. V ulicích panuje čilý dopravní ruch. Asi tak 90% vozidel představují motocykly či tuk-tuky. Tuk-tuk se tomu tedy v Peru asi neříká, ale jinak to vypadá podobně jako v Thajsku, Keni, na Srí Lance či jinde. Jen s tím rozdílem, že zde jezdí dva druhy tuk-tuků – jeden je „klasický“, čili menší kompaktní tříkolka, která tvoří jeden celek. Druhý typ je složen ze dvou částí – ke klasickému motocyklu je přidělán jakýsi návěs, který jde v případě potřeby od motorky oddělit. Tuk-tuky slouží jako místní taxi a zároveň náhražka MHD. Žádné městské autobusy, ale ani klasické taxíky, v Tingo María nejezdí. Místní ekonomika je pro mě trochu záhadou. Všichni místní zřejmě pracují buď jako prodavači, obsluha v restauraci apod., nebo jako řidiči tuk-tuků, ale že by se někde něco vyrábělo (s výjimkou zemědělství), toho jsem si nevšiml.  

Parque Nacional Tingo María

   Národní park Tingo María se nachází 6.5 kilometru od města. Jak se k němu dostat? Přejděte ve městě most přes řeku (je zde jenom jeden) a za mostem odbočte kolem vojenské hlídky doleva. Cesta vede po široké kamenité cestě, po které jezdí dost místních vehiklů, já ale vyrazil pěšky. Bylo docela horko, ani nekáplo. Cestou jsou vidět pěkné pohledy na město, řeku i náznaky pralesa. Cestou míjím hezký bazén se sirnou vodou – kdybych měl s sebou plavky, hned bych tam skočil! Takhle jsem ale musel vzít zavděk „pouze“ návštěvou národního parku.

Obrazek

 

   Národní park Tingo María má rozlohu asi 180 kilometrů čtverečních. Je porostlý pralesem, ale hlavně je to krasová oblast a nachází se zde krásná jeskyně Cueva de las Lechuzas („Soví jeskyně“). Po zaplacení vstupného (platí se vstup do národního parku, ale de facto je to hlavně vstup do jeskyně) můžete jít dovnitř i bez průvodce a nepotřebujete ani baterku. Jeskyni tvoří jeden velikánský dóm, který ústí směrem ven obrovským vchodem. Uvnitř je tedy světla dost, kromě dómu stejně cesta nikam dál nevede. Po stěnách i na dně jeskyně jsou velké krápníky poněkud atypických tvarů. Poletují tu spousty ptáků (zda mezi nimi  byly i sovy, jsem nezaznamenal) a netopýrů, takže můžete hovořit o štěstí, pokud nedostanete lejnem zásah do hlavy. Kousek pod jeskyní je docela slušná říčka, vytékající přímo ze skály – v podzemí teče asi 5 kilometrů. V okolí jeskyně je prales. Šel jsem ještě asi kilometr dále po cestě, ale celkem vzato to tu na žádné velké túry nevypadá a všichni turisté také navštěvují pouze jeskyni. Rozhodně se vyplatí pevná obuv, dlouhé kalhoty a dlouhé rukávy. Po zemi lezou legie mravenců a kdovíco ještě, takže v sandálech bych se tu neprocházel. Vzduchem poletují nějaké mušky či co (komáři to nebyli), které ani nevnímáte. Když jsem se ale zastavil, abych fotil, hned po mě něco lezlo. Alespoň že jsem měl trekové boty, to jeden místní Peruánec měl jen sandály a jak vesele poskakoval, když ho něco štíplo do nohy! Cestou jsem viděl v trávě proklouznout hada. Byl docela slušně velký (2 metry?), naštěstí se ale rychle plazil směrem ode mně a ne ke mně. Vzduchem poletuje dost ptáků, ale hlavně neuvěřitelně nádherní motýli nejrůznějších barev. Vyfotit se mi je bohužel moc nepovedlo, ne a ne si sednout zrovna před můj objektiv. Návštěvu jeskyně doporučuji, je to pěkná procházka. Ušel jsem celkem asi 15 kilometrů a docela jsem cítil nohy.

Tingo María – praktické informace

Orientační kurs v červenci 2009: 1USD = 3 S (peruánskou měnou je nový sol)

 

   Doprava: Z Tingo María jezdí několik autobusových společností do Limy a Pucallpy (a určitě i jinam, ale po jiných místech jsem nepátral). Do Limy většina společností jede večer (z Limy rovněž), do Pucallpy (cca 7 hodin cesty a 20 S) jezdí spoje spíše ráno. Já jsem přijel z Limy autobusem společnosti Rey. Autobus byl velmi pohodlný dvoupatrák Scania, takové u nás nejezdí. Z Limy do Tingo María je to 528 kilometrů, cesta trvá 12.5 hodiny a stojí 40 S. Pozor, autobus překonává hřeben And v nadmořské výšce hodně přes 4,000 metrů nad mořem (4,800 ? – nemám spolehlivě ověřeno), takže počítejte s tím, že Vám nemusí být z té výšky nejlépe. Mě se špatně dýchalo a lehce mě bolela hlava. Když jsme pak sjeli dolů, tak to přešlo.

   Strava: Obecně je tu levněji než v Limě, takže v restauraci ušetříte. Na druhou stranu jsem tu nenarazil na ani jeden supermarket ani nějakou větší samoobsluhu, takže pokud si chcete koupit třeba jen vodu nebo Colu, vyjde Vás dráže. Dvouapůllitrovou láhev vody jsem koupil za 3 S (v Limě voda té samé značky a velikosti za 1.50 S v supermarketu).

   Ubytování: Ubytoval jsem se v nejlevnějším hotelu ve městě (tedy z těch, co jsou v Lonely Planet, hotelů je tu jinak mraky) jménem Hostal Palacio. Leží na hlavní třídě.(Avenida Raimondi). Pokoj pro jednoho stojí 10S na noc, WC a sprcha je na chodbě. Za 15 S můžete mít pokoj se sprchou, pokud si připlatíte ještě více, můžete mít i pokoj s televizí. Já se ale spokojím s málemJ Voda teče pouze studená, ale není ledová a, podobně jako třeba v Indonésii, je to ve zdejším teplém klimatu poměrně příjemné „otužování“. 

   Vstupné: NP Tingo María – 5 S za dospělou osobu a den. Ke cti Peruáncům slouží, že zatím nenajeli na systém dvojích cen pro místní a pro cizince.

   Různé: Narazil jsem tu asi na nejlevnější internet na světě! Cena 0.50 S za 40 minut, 1 S (něco málo přes 6 Kč) za 1.5 hodiny surfování – to se vyplatí!  Rychlost na běžné mailování apod. zcela dostačující, na náročnější aplikace ale přece jenom pomalé. Internet je na každém rohu. Jinde jsem platil 1 S za hodinu a spojení tu bylo podstatně rychlejší.

 

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

 

 

Náhledy fotografií ze složky Tingo María (Petr Daubner)


Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mapy

Petr D.,17. 7. 2009 17:54

Jestere, ty jsi asi zesilel, ne? Proc mzyslis ze jsem dal na prvni stranu kompasu tu mapu od googlu? Zvetsit to snad dokazes :-)

ad mapy

Brácha,16. 7. 2009 11:42

no jo brácha, to bys mohl, máš s sebou přece scanner, ne? :-))

mapy

jester,16. 7. 2009 11:39

cus, vidím že vše ok, bylo by fajn, kdybys občas koupil místní mapu a naskenoval na net, aspoň každého jednotlivého státu(abych mohl jezdit aspoň prstem po mapě) .)