Jdi na obsah Jdi na menu
 


Manaus – velkoměsto v pralese (Petr Daubner)

10. 8. 2009

 

 

Manaus – velkoměsto v pralese

   Po mnohadenním putování po největší řece světa jsem se konečně dostal do Manausu, největšího města Amazonie a hlavního města brazilského státu Amazonas.

 Obrazek

 

Teatro Amazonas je chloubou Manausu.   

Pár zeměpisných a historických údajů o Brazílii, Manausu a státu Amazonas

   Brazílie je federativní republika, která se skládá ze 26 států a jednoho federálního distriktu, jímž je hlavní město celé země, Brasilia. Rozlohou (8.5 milionu km2 – to je téměř polovina jihoamerického kontinentu a jen o málo méně, než je rozloha Evropy) i počtem obyvatel (190 milionů v roce 2008) je Brazílie pátou největší zemí světa. Celá státní struktura Brazílie je velmi podobná USA. V čele Brazilské federativní republiky stojí prezident (s velkými pravomocemi – Brazílie je prezidentská republika), jeho zástupcem je viceprezident. Hlavou každého jednotlivého členského státu federace je pak guvernér. Každý stát má rovněž svoji vlajku. Geograficky (nikoli právně) se Brazílie dělí celkem do 5 velkých regionů: Sever (na mapě dole je označen zeleně) , Severovýchod (oranžová), Středozápad (modrá), Jihovýchod (žlutá) a Jih (červená).

 Obrazek

 

                                            Státy Brazílie a jejich hlavní města            

                       (více o jednotlivých státech Brazílie si přečtěte zde: )

   Největším regionem je Sever, který zahrnuje celkem 7 států: Acre, Amapá, Amazonas, Pará, Rondônia, Roraima a Tocantins. Zjednodušeně řečeno, můžeme region Sever zhruba ztotožnit s pojmem „Brazilská Amazonie“. Největším státem celé Brazílie je stát Amazonas, který má rozlohu 1.57 milionu km2, což je zhruba tolik, jako rozloha Portugalska, Španělska, Francie, Beneluxu a Německa dohromady. Na tomto obrovském území však žije jen 3.3 milionu obyvatel – průměrně tak žijí ve státě Amazonas pouze 2 obyvatelé na jednom čtverečním kilometru. Stát Amazonas pokrývá zejména tropický deštný prales (selva) či to, co z něj zbylo po jeho vykácení.

   Manaus je hlavním a největším městem státu Amazonas. V roce 2008 měl podle oficiálních brazilských údajů 1.7 milionu obyvatel (v úředních hranicích, 8. největší město Brazílie). Ve skutečnosti má Manaus, včetně předměstí, nějakých 2-2.5 milionu obyvatel, žije v něm tedy zhruba dvě třetiny populace celého státu Amazonas.

   Mnoho lidí se domnívá, že Manaus leží na Amazonce. Není to pravda, protože pokud se podíváme podrobnější mapy, zjistíme, že ve skutečnosti je Manaus situován na březích Rio Negro, veletoku, který se vlévá do Amazonky (respektive do řeky Solimões) zleva až kousek za městem. Brazilci totiž tvrdí, že Amazonka (Rio Amazonas) vzniká až soutokem řek Rio Negro a Solimões, kdežto pro Peruánce, Kolumbijce a většinu světa vzniká Amazonka již soutokem řek Ucayali a Marañon nedaleko peruánského města Nauta. Rio Negro je ovšem také řeka obrovská. Je to pravděpodobně nejvodnatější řeka na světě, která je pouhým přítokem jiné řeky (jiné zdroje uvádějí ovšem jako nejvodnatější světový přítok Madeiru, další přítok Amazonky). Vzniká soutokem řek Guainía a Casiquiare na hranicích Kolumbie a Venezuely, nejdelší část toku však protéká Brazílií, kde se na řece nachází stovky velkých ostrovů.

 Obrazek

 

                              Málokterá řeka je černější a širší než Rio Negro... 

   Podnebí v Manausu odpovídá jeho poloze. Manaus leží přibližně na souřadnicích 3oS a 60oW, v nadmořské výšce 72 m.n.m. Klima je tropické, horké a vlhké. Prší celý rok, ale množství srážek během roku výrazně kolísá. Proto se zde rozlišují dvě roční období. Období dešťů trvá přibližně od listopadu do května, období sucha pak od června do října. Celkově spadne v  Manausu v průměru 2088 mm srážek ročně. Nejdeštivější měsíc je březen (298 mm), nejsušší měsíc je srpen (46 mm). Z hlediska srážek je nejlepší dobou pro návštěvu Manausu červenec – září. Teploty jsou během roku velmi vyrovnané. Průměrná roční teplota v Manausu je 26.6oC. Nejchladněji je v březnu (25.9oC), nejtepleji v září a říjnu (27.5oC). Roční výkyvy teplot jsou tedy naprosto minimální.

   Manaus vzniknul v roce 1669. V tomto roce byla postavena Portugalci malá pevnost s poněkud dlouhým názvem São José da Barra do Rio Negro, která sloužila především jako obrana proti Španělům. Hranici sfér vlivu mezi Španělskem a Portugalskem teoreticky určila už slavná smlouva z Tordesillas, jíž si roku 1494 obě námořní velmoci rozdělily svět objevený i dosud neobjevený. Onou hranicí byl v případě Jižní Ameriky přibližně poledník 46° 37' W. Ten prochází jihoamerickou pevninou východně od města Belému, který leží v ústí řeky Amazonky. Celá oblast Amazonky by tak vlastně měla připadnout Španělům, zatímco Portugalci měli nárok pouze na východní pobřeží. Ve skutečnosti však docházelo mezi Španěly a Portugalci k mnoha ozbrojeným střetům (a to zejména v amazonské oblasti) a konkrétní hranici mezi španělskými a portugalskými državami tak nakonec rozhodla spíše síla zbraní něž nějaká předem stanovená čára na mapě. Portugalci nakonec svou pevnost udrželi. Museli ji bránit nejen proti Španělům, ale i proti Holanďanům, kteří se snažili proniknout do Amazonie z Holandské Guyany (dnes nezávislý stát Surinam). Později se obci říkalo Manaós. V roce 1848 se osada konečně stala městem. Posléze pak byla přejmenována na Manaus.

   Nejslavnějším obdobím v dějinách Manausu bylo období kaučukové horečky, která zde probíhala zhruba v letech 1890–1920. Podobně jako v Iquitosu se stal přírodní kaučuk hlavním zdrojem bohatství města, jenže v Manausu se přírodní guma pěstovala ještě v daleko větším měřítku. Manaus se stal hlavním producentem kaučuku pro celý svět. Místní podnikatelé nesmírně zbohatli a začali stavět nádherné stavby, díky nimž se dokonce Manausu začalo říkat „Paříž tropů“. Kolem roku 1920 však éra prosperity náhle skončila. Britové a Holanďané vysadili veliké kaučukovníkové plantáže v jihovýchodní Asii, kde se jim dařilo vyrábět přírodní gumu mnohem levněji. Když pak byl objeven postup výroby syntetického kaučuku, Manaus výrazně zchudnul.

   Manaus se však z této krize dokázal docela slušně vyhrabat. Ekonomika města se postupně přeorientovala  na dřevařský a petrochemický průmysl. Federální vláda se kromě toho snaží rozvoj Amazonie podporovat i dnes (Manaus je bezcelní zóna a jsou zde nižší daně) a město stále nabývá na významu. Pro rozvoj má město vynikající dopravní polohu. Kromě velkých řek (Amazonas, Rio Negro, Madeira) spojují Manaus se zbytkem kontinentu i dvě dálnice – jedna vede na sever do města Boa Vista (stát Roraima) a dále do Venezuely, druhá vede na jih do měst Porto Velho (stát Rondonia) a Cuiabá (stát Mato Grosso). Stále významnější roli pro ekonomiku města také hraje rozvíjející se turistický průmysl.

 

Manaus – první brazilské dojmy

   Jelikož Tabatinga je město dosti nevelké a po jeho návštěvě následovala třídenní plavba lodí, byl Manaus vlastně prvním významným místem, které jsem v Brazílii navštívil. Město je to skutečně veliké a živé. Iquitos má 400,000 obyvatel, což není úplně málo, ale vcelku vzato je to maloměsto. Manaus je však velkoměsto se vším všudy. Je tu velký přístav, má mnoho městských autobusových linek, rušné hlavní třídy, luxusní obchody, hypermarkety i malé mrakodrapy. Na hlavních třídách jsou nesčetné stánky, které prodávají občerstvení, textil i nejrůznější další zboží. A mezi tím vším se pohybuje mnoho Brazilců. Jsou to lidé pohodoví a usměvaví. Na můj vkus mají jen jednu vadu – mluví portugalsky. Anglicky moc lidí neumí. Málokterá země má tak rasově pestré obyvatelstvo jako Brazílie. Jsou zde míšenci, černoši, Asiaté i běloši. Jen čistokrevné Indiány zde téměř neuvidíte, na rozdíl třeba od Peru. Za původními obyvateli byste museli jet hlouběji do pralesa. Splynout nenápadně s davem tedy není úplně nesnadné a v zemi, kde žije velmi  mnoho bělochů, na Vás nikdo nepokřikuje oním pohrdlivým výrazem „gringo“. Centrum Manausu vypadá docela bohatě, nějaké chudinské čtvrtě jsem nenavštívil.

   V Brazílii není zase tak draho, jak jsem se obával. Ubytování je dražší než v Peru, ale ceny potravin jsou srovnatelné. Manaus nemá nějaké úchvatné historické jádro, pár zajímavých míst tu ale k vidění je. Jako mezistanice v dalším putování se mi Manaus jevil jako velmi příjemné město, kde se dá dobře relaxovat. A také nakupovat. Coural jsem i kolem obchodů s textilem a do jednoho jsem zabloudil. Asi byl nějaký výprodej či co, bylo tam neuvěřitelné množství lidí. Bohužel tričko jsem si nekoupil, protože najít nějaké s brazilskými motivy je nemožné – angličtina na tričkách převažuje, ale přece si nekoupím triko s nápisem California, když jsem v Brazílii…

Co mě zaujalo v Manausu

   Jelikož Manaus nabyl na významu (podobně jako Iquitos) především v období kaučukovníkové horečky, pochází většina historických budov z přelomu 19. a 20. století. Jednoznačně nejznámější, nejkrásnější a nejslavnější budovou je ovšem zdejší divadlo Teatro Amazonas (Opera). S jeho stavbou se započalo v roce 1881 a stavělo se 15 let. Dnes je Manaus velkou metropolí a tak velká pěkná budova nepůsobí tolik překvapivým dojmem, ale v minulém století se projekt výstavby operní scény uprostřed pralesa jevil jako něco nesmírně ztřeštěného a odvážného. Bylo dostavěno v roce 1896 a stalo se symbolem úspěchu a přepychu kaučukovníkové éry. Téměř žádný materiál, použitý při stavbě divadla, nepochází z Brazílie. Nábytek a střešní tašky se nakupovaly ve Francii, přímo v Paříži byla objednána opona divadla, na které je namalován výjev „Snoubení vod“, čili soutok Amazonky (Solimõese) s Rio Negro. Když mramor, tak ten nejlepší! Byl dovezen z italské Carrary a použit na obložení. Kovové části stavby byly objednány ve Velké Británii. Uvnitř pak najdeme celkem 701 sedadel pokrytých červeným sametem. Jediné, co pochází z Brazílie, a to ještě pouze částečně, je dřevěná podlaha. Pro různobarevné odstíny parket bylo použito dřevo pralesních velikánů, ale také dubů, které v Amazonii nerostou, a tak bylo dubové dřevo rovněž dovezeno z Evropy. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 31. prosince 1896. První opera se v něm hrála 7. ledna 1897, byla to La Gioconda od Amilcare Ponchielliho. Na konci 80. let 20. století byla budova opery rekonstruována. Znovuotevřena byla v roce 1990. V budově Teatro Amazonas mimo jiné zpíval asi nejslavnější operní pěvec všech dob Enrico Caruso, či v pozdější době (1990) španělský tenor Placido Domingo. Opera se zde hraje i dnes, budova je však zároveň i muzeem, které si můžete prohlédnout. Osobně se mi budova Opery moc líbí. Často čekáte něco velkého a pak jste zklamáni. Divadlo je ale opravdu poměrně veliké – přirovnal bych ho velikostí k Národnímu divadlu. Zatímco naše Národní divadlo bylo postaveno v novorenesančním stylu, Teatro Amaozonas je secesní. Výzdoba je opravdu velkolepá a budova je ve skvělém stavu. Zvenku se mi asi budova líbí víc, ale rozhodně se vyplatí jít i dovnitř. Vstupné stojí 10 R$, a pokud náhodou neumíte portugalsky, jsou zde prohlídky i v angličtině. Uvnitř se smí i fotit, v hledišti ovšem nesmíte používat blesk. Během mé návštěvy normálně probíhala zkouška místního orchestru.

   Jiným zajímavým místem je pláž Ponta Negra. Je vzdálena nějakých 10-15 kilometrů od centra a dostanete se sem autobusem číslo 120 z centrálního náměstí Praça da Matriz. Zabloudit nemůžete, protože Ponta Negra je konečná stanice. Jak již název napovídá, leží pláž přímo na pobřeží Černého moře. Ze je Černé moře v Bulharsku? No tak dobře, trochu Vás tahám za nos, ale ne moc. Manaus leží na březích Černé řeky, Rio Negro. Na rozdíl od Černého moře je ovšem voda v řece Rio Negro opravdu černá! Šířku tohoto vodního toku bych odhadnul na 5-10 kilometrů, takže na pláži opravdu máte dojem, že jste u moře. Druhý břeh je sotva vidět. V dálce trčí z řeky několik pilířů, zřejmě prvopočátek mostu, který v blízké době překlene tuto obrovskou vodní plochu. Pokud se toto místo nazývá „pláží“, nepředstavujte si Zlaté písky nebo oblázky někde v Chorvatsku. Spíše se jedná o betonové nábřeží. Jsou zde ovšem vstupy do vody, takže vykoupat se můžete. Dno je písčité, voda Vás však moc neosvěží, má odhadem tak 30 stupňů. Zase se ale doma můžete chlubit, že jste se koupali v Negru, což se každému nepoštěstí!

   Při zewlování ve městě se mi líbila rybí tržnice. Je malá, ale hezká a kupodivu to tu ani skoro nesmrdí. Tady si můžete prohlédnout ryby, vytažené z Rio Negra. Poznal jsem akorát piraně, které byly nějaké větší než ty malinké, co jsme chytali v pralese. Některé ryby měly délku kolem jednoho metru. A to nejsem rybář, takže nekecám! Ostatně v Amazonce a jejích přítocích lze chytit i podstatně větší monstra.

  

Manaus – praktické informace

Orientační kursy v srpnu 2009 USD = 18 Kč, 1 USD = 2.1 R$ (oficiální zkratka pro brazilský real), 1 R$ = 9 Kč.

   Jídlo a pití: V restauracích  se najíte od 10 R$ výše. Specialitou jsou samoobslužné restaurace, kde se prodává jídlo na váhu. Je vždy uvedena cena za kilogram. Tak konkrétně jsem šel do podniku, kde cena za kilo byla 15 R$. Mohl jsem si vybrat z asi 20 vegetariánských ingrediencí – fazole, bramborový salát, rajčata, rýže, špagety… Za plný talíř jsem platil 11 R$. Můžete si k tomu dát i maso. To se také váží, ale je dražší.

    Pivo stojí v restauraci v centru kolem 4 R$ za velkou láhev (0,600-0.650 ml), dá se koupit ale i za 2.50 R$ někde dále od středu města. Pivo je velmi dobře vychlazené a je balzámem  pro tělo i pro duši, nedoporučuji to ale přes den v tom vedru s pitím přehánět… Na ulici koupíte častěji malou plechovku (0.350 ml) za cenu 2 R$. Pivo je vesměs dvanáctka. Ochutnal jsem značky Antarctica, Skol a Brahma, nejlepší je řekl bych Skol, ale pít se dají všechny. Někde dávají k pivu i limetku a sůl, jako k tequille - co se týče piva, jsem ovšem dost konzervativní, takže jsem to nezkoušel. Mimochodem, vyrábějí tu i pivo značky Bohemia (název skutečně podle Čech), v obchodě pak mají řadu lihovin značky Stock (vyrobeno v Brazílii, o Čechách nikde ani zmínka, tak že by jen shoda jmen?)

   Podstatně levnější je jídlo na ulici. Osobně jsem ulítával hlavně na špízech – maso na špejli cca tak 100 gramů za 2 R$, no nekupte to! K večeři jsem si dal tak 2-3 špízy a najedl jsem se dost a výborně. Točená zmrzlina vyjde na 1 R$, dvě deci džusu (maracuya mi chutnala asi nejvíc) stojí většinou 1 R$. Daleko nižší ceny jsou v hypermarketech Bůh žehnej globalizaci!). Na hlavní třídě je například Carrefour, kde stojí plechovka piva Antarctica (0.350 l) 0.95 R$, 2 litry místní limonády pak Guaraná 1.5 R$.

   Zkrátka a dobře, v Brazílii se jí a pije dobře a zhubnout se Vám tady asi nepodaří.

   Ubytování: Bydlel jsem v zařízení jménem „Hostel Manaus“. Pozor, podniky stejného jména jsou v Manausu minimálně dva. Ten náš má adresu Rua Costa Azevedo 63 a noc pro jednoho v dormitory room pro 8 lidí přijde na 20 R$ včetně snídaně. Kromě postele dostanete i skříňku s vlastním klíčem, do které si můžete uschovat cennosti. V hotelu mají i nápoje a internet za 2 R$ na hodinu. Dá se tu chytit zdarma i wifi síť, je ale pomalá a neustále vypadává. Hotel má pěknou polohu hned vedle Teatro Amazonas a je útočištěm mnoha baťůžkářů. Za cenu 2.50 R$ je možné využít úschovnu zavazadel v hostelu, pokud jedete třeba na několik dnů pryč.

   Doprava: Loď Tabatinga (hranice s Kolumbií) – Manaus stojí 170 R$ (na palubě s vlastní hamakou, kajuty jsou podstatně dražší), jezdí 2-4x týdně a jízda trvá 3 dny. Obráceným směrem (proti proudu) údajně loď jede 6 dní a stojí více. Za městský autobus (číslo 120) z centra (Praça da Matriz) Ponta Negra jsem platil 2.25 R$, jízda trvá přes půl hodiny.

   Vstupné: Teatro Amazonas (Opera) – 10 R$.

 

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Manaus (Petr Daubner)


Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Platební karty nebo hotovost???

Petr D.,16. 8. 2009 16:55

Tak jsem si vybral poprvé hotovost z bankomatu a nestačil jsem se divit. Vybíral jsem 600 brazilských realů (víc bankomat dát nechtěl), takže by to mělo stát 5400 Kč (9 Kč či lehce méně vychází kurs realu přes dolar). ČSOB si strhla za transakci 110 Kč, což mi přijde férové. Ale brazilská banka si strhla přes 6000 Kč, čili real mám za 10 Kč! To znamená, že kdybych byl měnil dolary cash, vyšlo by mě to o 700 Kč levněji! (600 Kč Brazilci + 110 Kč ČSOB). Ať mi tedy nikdo netvrdí, že je výhodné si sebou brát do zahraničí kartu. Jako rezervu. Ale měnit cash (to znamená v Jižní Americe především dolary) je podstatně výhodnější! Příště si raději vezmu nejméně polovinu všech peněz cash.