Jdi na obsah Jdi na menu
 


Divoký západ 10 - Grand Teton NP (Petr Daubner)

10. 2. 2013

Seznam všech mých článků o putování po Divokém západě Spojených států najdete na tomto odkaze:  Divoký západ USA 2012

 

Divoký západ 10 - Grand Teton NP

    Z Colorada a Utahu jsme se vydali na dlouhý přesun na sever Wyomingu. Konečně jsme spatřili Skalnaté hory, o kterých jsem jako malý kluk četl v mayovkách. Nejdříve jsme zavítali do národního parku Grand Teton. Mimo jiné jsme tu viděli našeho prvního bizona a losa, a do cesty se nám rovněž připletl medvěd číslo 2.

SPZ Wyomingu

 

Stát číslo 6 - Wyoming

   Pomineme-li Aljašku, která je světem sama pro sebe, nenajdete pravděpodobně v USA divočejší stát, než je Wyoming. Na rozloze 253348 km2 (11. největší stát USA, velký skoro přesně jako Velká Británie) žilo v roce 2011 jen 568158 obyvatel. Wyoming je vůbec nejméně lidnatý stát USA a hustotou zalidnění (2.26 obyvatele na km2) je v USA druhý za Aljaškou. Hranice Wyomingu tvoří, stejně jako v případě Colorada, pravidelný obdélník o stranách 581x450 kilometrů. Území státu vymezují rovnoběžky 41°N a 45°N a poledníky 104°03´W a 111°03´W. Wyoming je horský stát. Prochází jím hlavní hřeben Skalnatých hor (Rocky Mountains). Nejvyšší hora Wyomingu je Gannett Peak (4209 m.n.m.) v pohoří Wind River Range (součást Skalnatých hor). Nejnižší bod státu v nadmořské výšce 945 m.n.m. leží u řeky Belle Fourche River v místech, kde opouští Wyoming a vtéká na území Jižní Dakoty. Příroda ve Wyomingu je nádherná a není divu, že se zde nachází řada chráněných území. Nejznámějšími z nich jsou Yellowstone National Park (nejstarší národní park na světě, vyhlášen roku 1872!), Grand Teton National Park a Devils Tower National Monument na severovýchodě státu. Absolutní teplotní rekordy, naměřené ve Wyomingu: +46°C (Basin, 12.7.1900) a -54°C (Riverside, 9.2.1933). Hlavním a zároveň i největším městem Wyomingu je Cheyenne, které leží v jihovýchodním cípu státu a má kolem 60000 obyvatel.

   Na území státu Wyoming žilo v minulosti několik indiánských kmenů, z těch známějších třeba Šošoni a Arapahové. Dodnes žije asi 2500 Šošonů a 5000 Arapahů v indiánské rezervaci Wind River Indian Reservation. Jihozápad Wyomingu byl kdysi součástí Mexika (USA ho zabrali, jako ostatně prakticky celý americký jihozápad, po americko-mexické válce v roce 1848). Do severní části tohoto území pronikali od 18,. století hlavně francouzští trapeři z Kanady. Po nich tu dodnes zůstaly některé francouzské názvy (Grand Teton, Laramie Mountains aj.). Teprve později sem pronikli Američané. Pro rozvoj Wyomingu byl důležitý rok 1867, kdy do hlavního města Cheyenne dorazila stavba železnice Union Pacific. Roku 1868 pak bylo federální vládou vymezeno teritorium Wyoming. Toto obrovské teritorium bylo ovšem zpočátku prakticky liduprázdné: v roce 1870 tu žilo jen něco málo přes 9000 obyvatel.  Za pozornost stojí, že Wyoming byl vůbec prvním územím v USA, kde ženy dostaly volební právo, a to už v roce 1869! Status státu získal Wyoming roku 1890, kdy se stal 44. členem Unie. V roce 1925 usedla ve Wyomingu do úřadu guvernérky Nellie Taylore Ross. Byla to vůbec první žena v historii USA, která se stala hlavou nějakého státu. Další známou osobností, pocházející z Wyomingu, je Dick Cheney, bývalý viceprezident USA.

   Hlavními tahouny ekonomiky Wyomingu jsou turistický ruch a těžba nerostných surovin. Mimořádně bohatý je Wyoming především na uhlí (největší producent ze všech států USA!) a zemní plyn (2. místo v rámci USA). Hodně se těží také ropa (5. místo mezi státy USA). Wyoming je také daleko největším producentem trony v rámci USA. Trona je uhličitanový materiál, který se používá k výrobě skla, papíru, mýdla, léků a dalších komodit. Ve Wyomingu se těží 25% světové produkce trony. Dále jsou ve Wyomingu bohatá ložiska uranu a diamantů. Významné je také dobytkářství.

 

Grand Teton National Park

   Národní park Grand Teton leží v severozápadním Wyomingu, na jih od slavnějšího Yellowstone NP. Oba parky na sebe bezprostředně navazují a tvoří tak jakási siamská dvojčata. Rozloha Grand Teton NP je 1254 km2 a v roce 2011 ho navštívilo přes 2.5 milionu turistů. Název získal podle hřebene Teton Range. Ten je dlouhý 64 kilometrů. Toto pohoří je nejmladší částí Skalnatých hor, vzniklo teprve před 6-9 miliony let. Nejvyšší horou tohoto hřebene je Grand Teton (4197 m.n.m.). Hned vedle něj leží Middle Teton (3902 m.n.m.) a South Teton (3814 Jenny Lakem.n.m.). Celá řada dalších vrcholů v tomto hřebeni měří hodně přes 3000 metrů. Z východní strany pak na pohoří Teton Range navazuje Jackson Hole, což je ploché údolí, porostlé prérií. Úplně na jihu této prérie se nachází městečko Jackson, hlavní turistické středisko celé oblasti, kde je i letiště. Parkem protéká řeka Snake River, nejvýznamnější přítok řeky Columbia, která se vlévá do Tichého oceánu. Na území parku se také nachází několik jezer ledovcového původu. Z nich daleko největší je Jackson Lake, ležící v nadmořské výšce 2064 m.n.m. Toto jezero je 24 kilometrů dlouhé, 8 kilometrů široké a 134 metrů hluboké. V pohoří Teton Range se také nachází několik malých ledovců, z nichž největší je Teton Glacier v masivu nejvyšší hory Grand Teton. Ani rozměry tohoto ledovce ovšem nejsou nijak ohromující, měří jen 1100 x 340 metrů. Předpokládá se, že ledovce za nějakých 30-75 let díky globálnímu oteplování z těchto hor definitivně zmizí. V Grand Teton NP jsou spousty zvěře. Žije tu například vlk, kojot, černý medvěd (baribal) i medvěd grizzly, puma, rys, bizon, los, bobr, vydra a jeden druh antilopy, nazývané anglicky pronghorn. Žije tu i mnoho druhů ptáků, mj. pelikáni. V parku panuje drsné kontinentální klima. V zimě tu napadne neuvěřitelné množství sněhu. V oblasti Jackson Hole napadne v průměru skoro 5 metrů sněhu a v horách až 11 metrů sněhu za rok! V zimě tu také panují třeskuté mrazy; místní rekord je -54°C.

   Prvním bělochem, který kdy spatřil Teton Range, byl John Colter, který sem Místní vypasený svišť (krmí ho turisti)dorazil v letech 1807-1808. Zpočátku do tohoto divokého kraje pronikali především lovci kožešin. Někteří z nich, původem z Francie, dali zdejším horám název „les trois tetons”, tedy doslova “tři cecíky”. Teprve později se o toto území začal zajímat Kongres USA a v letech 1859-1860 sem vyslal první expedici, která měla za úkol podrobně prozkoumat zdejší divočinu. Této výpravě dělal průvodce slavný zálesák Jim Bridger. V roce 1884 bylo založeno první bělošské osídlení v prérijní oblasti Jackson Hole, kde se zabydleli první farmáři. Od 20. let 20. století sem pak začali přijíždět i první turisté. V roce 1929 byl Grand Teton vyhlášen národním parkem. Na utváření národního parku se významně podílel i John D. Rockefeller. Ten poté, co skoupil velké množství půdy v této oblasti, daroval 32000 akrů (asi 130 km2) federální vládě.

 

Cestovní deník - část 10.

  

   „Hlavně bych chtěl nahoru na Teton Range a na Wind River.“

   „A to tam chcete sám? Mezi Siouxe a grizzly? Pshaw! Mezi námi - slyšel jste už někdy něco o grizzlym? Nebo o Siouxech?“

   „Myslím že ano.“

   „Podívejte se, jestli vám mohu něco poradit, vystupte si na nejbližší stanici a koukejte, ať jste co nejdřív doma. Jak si vás tak prohlížím, nejste sice žádný utřifousek, ale upřímně řečeno, s puškou byste si mohl troufnout tak na veverku. A těch je tady moc málo, pane!“

 

   den 19. - neděle 15.7.2012   Přesun přes Wyoming. Ráno jsme vstali a vjeli podruhé a tentokrát definitivně do Wyomingu. Našimi hlavními cíli byly národní parky Grand Teton a Yellowstone, které oba leží na severozápadě tohoto liduprázdného státu. Mezi nimi a hranicí, kterou jsme přejeli, se nenachází téměř žádné osídlení. S jednou výjimkou ovšem, a tou je městečko Rock Springs, což je 5. největší město Wyomingu s asi 20000 obyvateli. Zde jsme nakoupili ve Walmartu, nabrali jsme benzín, naprali jsme se v Taco Bell a hurá zpátky do divočiny. Jeli jsme převážně jakousi prérií, ale kousek před městem Jackson se ráz krajiny změnil a „zničehonic“ se tu objevily jehličnaté lesy, hory a sem tam nějaká řeka. Jackson je městečko s asi 10000 obyvateli. Je to ovšem městečko supervýznamné. Trochu to připomíná dejme tomu Špindlerův Mlýn. Zdejší obyvatelé jsou zcela závislí na turistickém ruchu. Mají tu například největší letiště v celém státě Wyoming. Netřeba se sem tedy trmácet autem přes půl Ameriky, můžete sem přiletět, pokud na to máte. Jackson leží na kraji prérijního údolí Jackson Hole. Je tu spousty restaurací a prodejen suvenýrů a informační centra. V jednom z nich jsme nafasovali mapku NP Grand Teton. Ten začíná hned za městem. Hlavně nás zajímaly kempy. Jackson je docela hezké, ale také pěkně drahé městečko. Není to tu stavěné pro učitelskou chudinu odkudsi ze střední Evropy. Na malém náměstíčku stojí čtyři brány z parohů, pod kterými jsme se vyfotili. Pak jsme jeli nějakých 17 mil za Jackson, kde jsme si z mapky vytipovali kemp s názvem Atherton Creek. Kemp je situován na opravdu malebném místě u jezera a stojí krásných 12 USD za noc a jedno místo (čili náklady jsme dělili třemi). Platí se tu obálkovou metodou - peníze se dají do obálky a obálka se hodí do schránky. Jinak tu rovněž táboří správci kempu, ale nejsou tady pořád. K dispozici tu je pitná voda, suché záchody, lavičky a odpadkové koše, a také nezbytné protimedvědí bedny, do kterých je třeba na noc uschovat veškeré potraviny a také mýdlo, zubní pasty, deodoranty apod. Jsme už totiž ve Skalnatých horách (Rocky Mountains) a v těch se vyskytuji nejen mírumilovní černí medvědi, ale i jejich větší příbuzní, grizzlyové. Žádný medvěd nás tu ale nepřepadl a my jsme se vyspali do růžova. Dnes jsme ujeli slušných 264 mil.

 

   den 20. - pondělí 16.7.2012   Trek v Grand Teton NP. Ráno některým z nás Prérie Jackson Hole, v pozadí hřeben Tetonůopět trvalo dvě hodiny, než se vyhrabali z pelechu a udělali si snídani. A to jsme nechali stany stát na stejném místě. Nakonec jsme ale přece jenom vyjeli směr Grand Teton National Park (kemp Atherton Creek už je za hranicí parku). Nejdříve jsme jeli přes planinu Jackson Hole, kde jsme uzřeli naše první volně pasoucí se bizony. Hlavně jeden kousek byl parádní. Nedalo se nic dělat, museli jsme vylézt z auta a fotit a fotit. Ten největší bizon poněkud popoběhl dál. Chtěl jsem se k němu víc přiblížit, ale sotva jsem udělal pár kroků od silnice, už za námi zastavilo auto bdělého rangera a byl jsem odvelen zpátky, že prý je to „very dangerous“. Ti chlapi mají oči snad všude… Pak jsme kus popojeli, ale daleko jsme se nedostali, poněvadž jsme narazili na losa! Los se pásl kousek od nás, pak rozvážně prošel přímo pod námi (stáli jsme na takovém můstku, po němž vede silnice) a posléze zmizel na druhé straně v křoví. To se ví, že za chvíli na stejném místě stálo mnoho dalších aut a zástupy dalších cvakajících turistů. Dost to tu připomíná safari v Africe, kde se také všechno fotí z auta, i když tady můžeš z vozu i vylézt. A zvěře je tu trochu méně, zato turistů o dost víc než v Africe.

   Pak jsme se stavili v jednom Visitor Center (je jich tu víc), kde nám poradili jednodenní túru. Zaparkovali jsme káru u jezera Jenny Lake a vyrazili jsme směrem do hor. Jezero je pěkné a připomnělo mi poněkud Štrbské pleso. Dá se přes něj dostat i lodí, která je ovšem nekřesťansky drahá, takže my jsme jezero obešli po První pořádný bizon!lesní cestě. Cestou jsme viděli jednoho hada a sviště (anglicky marmot). Zdejší svišti jsou mnohem vypasenější než ti tatranští a nežijí nahoře ve skalách, nýbrž v lese. Nejdřív jsme si nebyli jisti, jestli to náhodou není bobr, ale byl to svišť. Za jezerem se pak objevil menší vodopád (Hidden Falls), vysoký asi 30 metrů. U něj byly mraky lidí, z nichž většina sem dojela právě tou lodí přes jezero. Taky jsme tu potkali dalšího sviště. Byl úplně krotký a vyloženě dolézá za turisty, kteří ho krmí kde čím, i když je to v národním parku pochopitelně zakázáno. Nikdo se tím ale moc neřídí. Američané jinak většinou zákazy a nařízení poctivě dodržují, ale tohle je velká výjimka. Zvířata krmí ostošest. Ale nestěžuju si, mohl jsem tak v klidu vyfotit sviště z jednoho metru. Nelenili jsme však a vyrazili jsme dál. Cesta začala najednou v mnoha serpentinách stoupat směrem vzhůru, zatímco počet turistů se úměrně nadmořské výšce a vzdálenosti od nejbližší logistické základny (tj. přístaviště) začal zvolna snižovat. Nahoře na místě zvaném Inspiration Point byl krásný výhled na jezero Jenny Lake pod námi. Byla tu také kvanta veverek. Opět jsou velmi krotké, poněvadž turisté je krmí. Některé veverky žerou turistům přímo z ruky. Z Inspiration Pointu jsme se pak vydali do Cascade Canyonu po značené cestě. Hory zleva, hory zprava, mezi nimi lesní cesta kolem řeky. Údolí je jak vystřižené z učebnice geomorfologie, neboť bylo krásně vyhloubeno ledovcem do tvaru velkého písmena U. Turisté téměř úplně zmizeli, zato začalo pršet a bylo nehezky a nevlídno. Proto jsme nakonec nedošli až do horského sedla, kam jsme měli původně namířeno, a zařadili jsme zpátečku.

   Šli jsme dolů stejnou cestou, která celou dobu prochází lesem. Občas jsme míjeli tMedvěd číslo 2!uristy se zvonečky u pasu. Turisté se totiž bojí medvědů. Informační cedule nabádají výletníky, aby mluvili co nejvíc nahlas a dělali kravál jak na lesy. Medvědi prý, když člověka slyší už z dálky, utečou. Proto ty „kravské zvonce“, které dělají rámus, aniž by bylo třeba hovořit. Přesto jsme na jednom místě se Šárkou (Mirek se někde opozdil) nečekaně narazili na medvěda. Tak vida, jsou tady! Medvěd číslo dvě (prvního jsme viděli v Sequoia NP v Kalifornii) šel kus před námi přes cestu a zmizel poměrně rychle v houští, takže jsem ho sotva stačil vyfotit. Nás si nevšímal, jako bychom tu vůbec nebyli. Byl to opět „černý medvěd“ (tj. baribal), i když tenhle moc černý nebyl, spíše hnědý. Chlapík v infocentru nám pak vysvětlil, že baribalové jsou barevně velmi variabilní a mohou být skoro úplně černí, ale i hnědí. Zato měl tenhle méďa v uchu nějakou žlutou značku, podobnou té, jako mají třeba u nás na horách krávy, aby je majitelé poznali. Zřejmě má správa parku zdejší médi plně pod kontrolou.

   Po výletě jsme se ještě zastavili v infocentru, kde jsme dobili baterie, a v Jacksonu jsme se naprali ve Wendy’s. Pak jsme dojeli zpět do našeho kempu Atherton Creek. Dnes jsme ujeli 75 mil.

 

Seznam všech mých článků o putování po Divokém západě Spojených států najdete na tomto odkaze:  Divoký západ USA 2012

 


Koupit zde reklamu

Komentáře

Přidat komentář

Koupit zde reklamu

Přehled komentářů

WY

Ondra,17. 2. 2013 16:49

Tohle je můj nejoblíbenější stát a v něm i národní park - Grand Teton. Strávi jsem zde 4 měsíce svého života, vrcholek GT jsem zlezl s kamarádem, spali jsme na kopcích nad bizony, utíkali před medvědem při pokusu o výstup na Mt. Moran, nechali se štípat miliony komáry u jezer. Nemá to tam chybu, ty hory jsou neskutečně úžasné! Pevně doufám, že se tam ještě někdy vrátím zavzpomínat na doby dávno minulé ...