Jdi na obsah Jdi na menu
 


Divoký západ 03 - Las Vegas (Petr Daubner)

27. 11. 2012

Seznam všech mých článků o putování po Divokém západě Spojených států najdete na tomto odkaze: Divoký západ USA 2012

Divoký západ 03 - Las Vegas

   Po slunné Kalifornii jsme zavítali do druhého, neméně amerického slunného státu, do Nevady. Navštívili jsme tu dvě výrazné americké ikony: Las Vegas, doupě hazardu a americké zábavní středisko number one, a Hooverovu přehradu, která byla ve své době považována za technické veledílo a symbol nezdolné vitality americké ekonomiky.

 

Stát číslo 2 - Nevada

   Nevada (zkratka NV) je 7. největším státem USA po Aljašce, Texasu, Kalifornii, Montaně, Novém Mexiku a Arizoně. Rozloha Nevady (286367 km2) je srovnatelná například s Itálií, na území Nevady však žilo v roce 2011 jen 2.7 milionu obyvatel. Slovo „Nevada“ je španělského původu a znamená „sníh“. Bylo odvozeno od názvu blízkého pohoří Sierra Nevada, které již ovšem leží v Kalifornii. Toto území zabrali Američané v americko-mexické válce (1846-1848). Původně bylo území Nevady součástí teritoria Utah, ale roku 1861 se Nevada odtrhla a vytvořila samostatné teritorium. V roce 1864 se pak Nevada stala regulérním, 36. státem USA.  

   Většinu území Nevady pokrývá Velká pánev (Great Basin), mající polopouštní až pouštní charakter. Z Velké pánve se občas zdvíhají vysoká pohoří. Nejvyšší horou Nevady je Boundary Peak (4007 m.n.m.) poblíž nevadsko-kalifornské hranice. Na jih od Velké pánve zasahuje na území Nevady Mohavská poušť (Mojave Desert). Přestože je Nevada převážně suchým územím, najdeme zde i velké řeky a jezera. Nejvýznamnějším tokem na území Nevady je bezesporu Colorado, které tvoří část arizonsko-nevadské hranice. V místě, kde Colorado definitivně opouští Nevadu, leží i nejníže položený bod státu (147 m.n.m.). Na Coloradu leží i Hooverova přehrada (viz níže). Zajímavá je i řeka Humboldt, tekoucí „odnikud nikam“. Řeka Humboldt se totiž nevlévá do žádné řeky a její vody, důležité pro zavlažování, končí kdesi v bezodtoké části suché Velké pánve. Největšími jezery Nevady jsou pak jezero Tahoe na hranici s Kalifornií (2. nejhlubší jezero USA, maximální hloubka 501 metrů) a Pyramid Lake, ležící na sever od města Reno. Vzhledem k vnitrozemské poloze a velkým rozdílům v nadmořské výšce panuje v Nevadě brutální kontinentální klima. Nejvyšší teplota na území Nevady, +52°C, byla naměřena 29.6.1994 ve městě Laughlin (jižní cíp Nevady, na jih od Las Vegas), zatímco v San Jacintu (severovýchod Nevady) naměřili 8.1.1937 pro změnu -46°C.

   Ačkoliv tedy mají klimatické podmínky v Nevadě do idylky hodně daleko, je Kalifornsko-nevadská hraniceNevada poměrně zámožným státem. Je totiž velmi bohatá na nerostné suroviny. O tom ostatně výmluvně svědčí oficiální přezdívka Nevady, „Silver State“ („Stříbrný stát“).  Stříbra se těží v Nevadě opravdu hodně. Ještě větší je však těžba zlata: v roce 2004 se v Nevadě vytěžilo téměř 9% světové produkce zlata. Dále se v Nevadě těží například měď, lithium nebo sádrovec. Ještě více však Nevada zbohatla díky hazardu a turistickému ruchu s hazardem spojeným. V Nevadě byly nejprve hazardní hry v roce 1909 zakázány. Když ale vypukla hospodářská krize, provázená v Nevadě velkým poklesem zemědělské produkce i těžby kovů, rozhodli se v Nevadě hazardní hry opět legalizovat. Tak se stalo v roce 1931. Od té doby nastal bouřlivý rozvoj nevadské ekonomiky. Las Vegas, Reno a další města, přitahovaly čím dál tím více hráčů, kteří zde utratili značnou část svého jmění. Nevadské území ovšem nelákalo pouze hazardní hráče, nýbrž i americkou armádu. Pouhých 105 kilometrů na severozápad od Las Vegas byly v letech 1951-1992 testovány americké nukleární zbraně.

   Hlavním městem Nevady je Carson City, pojmenované po známém zálesákovi Kitu Carsonovi. Žije zde jen nějakých 60000 obyvatel. Daleko největším a nejznámějším městem Nevady je ovšem Las Vegas.

 

Las Vegas

   Las Vegas, největší nevadské město, leží uprostřed Mohavské pouště, v jižním cípu státu. Má suché subtropické podnebí. Ročně tu v průměru napadne 110 mm srážek. Zimy jsou tu mírné, a pokud zaprší, tak převážně právě v zimním období. Léta jsou ovšem velmi horká a teploty mohou přesáhnout i 50°C ve stínu. Las Vegas se rozkládá se v nadmořské výšce 610 m.n.m. V úředních hranicích (o rozloze 136 km2) žije necelých 600000 obyvatel, avšak v celé rozlehlé metropolitní oblasti žijí téměř 2 miliony obyvatel, čili zhruba tři čtvrtiny nevadské populace.

   Prvními Evropany, kteří se dostali do oblasti pozdějšího Las Vegas, byli Španělé, kteří sem přišli v roce 1829. Jelikož se ve zdejším údolí občas vyskytovaly artéské studně s pitnou vodou, díky nimž tu sem tam rostla nějaké ta zeleň, dali Španělé tomuto místu název Las Vegas, tedy „louky“. Samotné město stejného názvu bylo ovšem založeno až v roce 1905 v souvislosti se stavbou železnice. Město (town) je ovšem velmi nadneseným výrazem pro sídlo, které mělo ještě v roce 1920 pouhých 2304 obyvatel.

   Bouřlivý rozvoj města nastal až ve 30. letech 20. století. V roce 1935 byla dLas Vegasokončena Hooverova přehrada, největší přehrada Spojených států, z čehož těžilo i Las Vegas. Daleko větší vliv však měla legalizace hazardu ve státě Nevada. K této pamětihodné události došlo v roce 1931. Brzy vyrostla ve Vegas řada kasin a hotelů. Velkou zásluhu na ekonomickém vzestupu měla americká mafie. Byli to především gangsteři, jako byli například Benjamin „Bugsy“ Siegel nebo Meyer Lansky, kteří flexibilně zareagovali na konec prohibice. Největší zdroj nelegálních zisků (alkohol) tím mafii sice odpadl, avšak nahradil ho neméně zajímavý zdroj příjmů v Nevadě zcela legálních (hazard). Brzy se do budování nového amerického snu zapojili i zcela bezúhonní a ctihodní podnikatelé.

   Las Vegas roste i dnes. Ještě v roce 1990 tu žilo 260000 lidí, dnes jich tu žije více než dvojnásobek. Letiště Las Vegas-McCarran (LAS) bylo v roce 2011 7. největším letištěm Spojených států a 20. největším na světě. Město láká svým leskem mnoho boháčů. Ti sem míří nejen za hazardem, nýbrž chtějí se bavit i jinak. A tak se zde koná i mnoho významných akcí. Tak například v Caesarově paláci (Caesar’s Palace) bojují často boxeři o titul mistra světa v těžké váze. Mnoho Američanů zde uzavírá sňatky, jelikož sňatkové zákonodárství je zde velice liberální. Asi nejznámějším Američanem, který se narodil v Las Vegas, je bývalý tenista Andre Agassi.

 

Hoover Dam a Lake Mead

   Přesně na hranici Nevady a Arizony, na řece Colorado, leží Hooverova přehrada (Hoover Dam). V komisi, která rozhodovala o její stavbě, seděl i republikán Herbert Hoover, tehdy ministr obchodu. Později se Hoover stal 31. prezidentem USA (v úřadě byl v letech 1929-1933) a přehrada byla pojmenována Hoover Dampo něm. Ve své době byla Hooverova přehrada technickým veledílem a byla největší přehradou na světě. S její stavbou se začalo roku 1931, tedy za Hooverova prezidentství, dokončena ovšem byla až v roce 1936, kdy již seděl v prezidentském úřadě demokrat Franklin Delano Roosevelt. Během stavby hráze zahynulo celkem 96 mužů. Přehrada je 221 metrů vysoká (stále 2. nejvyšší přehrada v USA; pro srovnání - nejvyšší přehrada České republiky, Dalešice na Jihlavě, je vysoká 100 metrů) a 379 metrů dlouhá, což je poměrně málo; údolí řeky Colorado bylo v této části dosti úzké. Šířka přehrady u její paty je 200 metrů, v koruně hráze pak 14 metrů. Hydroelektrárna, která byla hlavním důvodem, proč ke stavbě hráze došlo, má instalovaný výkon 2080 MW (dnes 46. největší hydroelektrárna světa dle instalovaného výkonu). Celkový objem přehrady je 2.5 milionu m3, což zhruba odpovídá objemu Cheopsovy pyramidy v Gíze, a ročně se tu vyrobí 4.2 miliardy kWh elektrické energie.

   Díky Hooverově přehradě vzniklo obrovské přehradní jezero Lake Mead. To je dlouhé 190 kilometrů a pokrývá plochu 640 km2. To zhruba odpovídá rozloze jezera Balaton, což je největší jezero střední Evropy. Pro srovnání: největší přehradní jezero ČR, Lipno, zabírá plochu 48.9 km2. Maximální hloubka jezera Mead je 149 metrů, délka jeho pobřeží je 890 kilometrů. Jezero zadržuje v průměru 16.7 km3 vody, avšak je schopno zadržet až 32.2 km3 vody. Co se týče maximální kapacity, je Lake Mead stále největším přehradním jezerem USA. Pro srovnání: nejobjemnější česká přehrada, Orlík, zadržuje jen 0.7 km3 vody.  

 

Cestovní deník - část 3.

   „Všechny důkazy ukazují na to, že Bůh je vlastně takový hazardní hráč a vesmír je jedno velké kasino, kde se vše točí kolem rulety a kostkami se háže při každé příležitosti.“

 

   den 6. - pondělí 2.7.2012   Las Vegas. Ráno kousek od našeho ležení proběhnul kojot. Po noci v poušti za městem Shoshone (California) je čas posunout se dále. Po pár mílích překračujeme hranice Kalifornie a vjíždíme do našeho druhého státu, do Nevady. Hned za státní hranicí, která je, jako obvykle, označena výraznými cedulemi, bereme benzín za bezkonkurenční cenu 3.10 USD za galon. Ceny benzínu se v USA liší jednak podle lokalit, jednak podle států - v každém státě jsou trochu jiné daně. Nikde jinde ve Státech jsme pak už na tak nízkou cenu benzínu nenarazili. Těsně za hranicí jsme také uviděli první velké casino. Odolali jsme však prozatím svodům hráčské vášně a dojeli jsme do Las Vegas.

   V Las Vegas jsme strávili pouze několik hodin. Většina průvodců doporučuje jet do Vegas v noci, kdy je všechno krásně nasvícené. Jenže nám to vyšlo nakonec tak, že jsme tu byli přes poledne. Kupodivu se nám celkem snadno a rychle podařilo najít neplacené parkoviště přímo v centru. Nechali jsme tu auto a dali jsme si několikahodinový rozchod.

   Las Vegas je město veliké. Vše podstatné je ovšem soustředěno kolem hlavní třídy, která se jmenuje The Strip. Kolem ní vyrostlo jedno casino vedle druhého. Občas jsou zde k vidění vysoké jeřáby. Las Vegas je totiž pořád ve stadiu bourání a výstavby zároveň. Stará, okoukaná casina se bourají a ihned se stavějí nová. Uvnitř casin nejsou jen herny, ale rovněž hotely, obchody, restaurace, kina, bary a další zábavní podniky. Po Stripu jezdí hodně aut. Po stranách jsou ovšem chodníky, po kterých proudí davy lidí. Ačkoliv není The Strip zase tak dlouhý, chodit po něm je docela štrapáce. Jednak se člověk vyhýbá davům turistů, a pak je okolo jedna atrakce vedle druhé a člověk nestačí koukat. Potuluje se tu mnoho pouličních umělců, prodávají se tu lístky na kde co, všude Tě lákají, abys zašel právě do jejich podniku. Sem tam Tě zastaví nějaký vandrák a žádá Tě o pár drobných. Pravdou ovšem je, že oproti jiným americkým velkoměstům je tu vandráků, bezdomovců a různých povalečů podstatně méně. A občas potkáš na ulici třeba Elvise Presleyho, který se s Tebou rád vyfotí za malý bakšiš. Elvis, to je v Americe pořád ikona, a Elvisů jsem v Americe spatřili hned několik. Vegas ovšem není město k chodcům příliš přátelské. Boční ulice, ústící kolmo ke Stripu, je často třeba složitě přecházet systémem různých nadchodů.

   Většina casin, lemujících bulvár The Strip, jsou veliké luxusní paláce. Každý takový palác je typický svým vzhledem a snaží se od těch ostatních výrazně odlišit. Najdete tu například čtyři světová města ve zmenšené podobě - New York, Paříž, Benátky a Monte Carlo (což je sice městečko relativně mrňavé, zato však hazardem a svým casinem velmi vyhlášené). New Yorku vévodí zmenšené mrakodrapy, socha Svobody a velká horská dráha, Paříži zase Eiffelovka a montgolfiéra. Dále stojí na Stripu například bájný hrad Excalibur (připomínající ovšem spíše kreslené Disneyovky než dávnou artušovskou legendu), Caesarův palác nebo Luxor, budova ve tvaru egyptské pyramidy (ačkoliv v tom pravém, egyptském Luxoru, žádná pyramida nestojí).

   Zevloval jsem po bulváru a nemohl se na tu nádheru vynadívat. Musím říct, že ačkoliv celé Las Vegas působí nesmírně kýčovitě, stejně se mi tu hrozně líbilo. Být americký pracháč, asi bych sem jezdil hodně často. Ne kvůli tomu, abych tu vyhrál V kasinu v Las Vegas - automaty, automaty, automaty...ještě víc peněz a stal se ještě větším pracháčem, prostě bych se jen tak bavil. A boháči se bavit dokáží, zatímco tisíce chudáků sní o tom, že se třeba právě ve Vegas stane zázrak a oni vyhrají balík peněz a zařadí se k těm šťastlivcům, kteří sem už nejezdí vyhrávat, nýbrž relaxovat. Po pravdě řečeno, chtěl jsem si ve Vegas také zahrát, ale nakonec jsem to vzdal. V casinech jsou stovky hracích automatů, dále stolky s ruletou a různými karetními hrami, které (kromě pokeru) ani neumím pojmenovat, natož abych je uměl hrát. U většiny her je také určitá minimální částka, kterou můžete vsadit, a já neměl peníze a nejsem grand, nýbrž škrt. Takže jsem si hráčsky neškrt. Alespoň jsem se díval. Nejvíc mě bavila ruleta, protože tam jsou mi pravidla celkem jasná, Minimální sázka byla 4 dolary na jednu hru. Vždycky mě baví sledovat, jak se ruleta točí a hráči ten rotující talíř přímo hypnotizují, aby se kulička zastavila právě na tom jejich šťastném čísle, případně aby padla červená, sudá, nebo malá, a oni vyhráli alespoň dvojnásobek vkladu. Nesmí ovšem padnout nula, to pak vyhrává bankéř a všichni hráči přijdou zkrátka. U jednoho herního stolku měl bankéř fakt kliku - nula padla dvakrát za sebou (pravděpodobnost, že se tak stane, je 1:372, tedy 1:1369). Kupodivu nikdo casino nepodezříval, že by to našvindlovali. Holt smůla, bankéř shrábnul z hracího stolu všechny žetony a hraje se dál. Snažil jsem se fotit, ale byl jsem zdvořile upozorněn, že se to nesmí. Že by měli strach, že nějaký filuta odhalí slabinu jejich systému? No nic, vyfotil jsem si alespoň hrací automaty. Ve Vegas stále najdete klasické „jednoruké bandity“, tedy ty mechanické s velkou pákou, za kterou se musí zatáhnout, aby se kola štěstí jaksepatří roztočila. Většinu strojů už dnes ovšem tvoří elektronické mašiny, kde se kolikrát ani žádná kola ve skutečnosti netočí a vše je pouze digitálně zobrazeno na obrazovce. Můžete si tak třeba zahrát i digitální ruletu, což mi ovšem přijde nudné. Lepší je sledovat fešnou krupiérku či elegantního krupiéra, kterak roztáčí ruletu skutečnou, mechanickou. Kdybych znal pravidla karetních her, vydržel bych se koukat i na ty. Neměl jsem však ani potřebné znalosti, ani dost času, ani moc peněz, a tak jsem nakonec neprohrál ani cent. Alespoň jsem se pořádně nacpal v hamburgrárně Wendy’s, kterou jsem si později v Americe mimořádně oblíbil.

   Až pojedete do Vegas, nechte si na jeho prohlídku co nejvíc času. Těch několik hodin, které jsme tu strávili my, bylo opravdu velmi málo. Nestihnul jsem ani dojít na konec Stripu a už jsem musel letět zase zpátky, na místo našeho parkoviště, kde jsme měli sraz. Mirek si jako jediný z nás zahrál na automatu, našel nějaký, kam se hodil dolar a na jedno zmáčknutí mu to odečetlo pouhý jeden cent, takže si zamačkal minimálně stokrát, než prohrál dolar. Pěkné J. Ale nebylo zbytí, museli jsme dál.

   Kousek za Las Vegas jsme dojeli na nevadsko-arizonskou hranici. Ta prochází řekou Colorado, přehradou Hoover Dam a přehradním jezerem Lake Mead. Nedávno tu postavili nový most, takže pokud pospícháte, prosvištíte si to nad Coloradem rovnou do Arizony. My jsme ale odbočili na hráz. Stará silnice vede totiž přímo po Hoover Damu. U hráze jsme zaparkovali auťák. Doplnili jsme tu z jednoho pítka naše zásoby pitné vody, které se nám již povážlivě tenčily, a prohlédli jsme si to veledílo. Ve své době byla Hooverova přehrada největší na světě. Dnes už svojí velikostí tolik neohromí, protože v posledních několika desetiletích byla postavena kvanta mnohem větších přehrad. I když především výška přehrady je slušná. Také se tu zastavuje spousta turistů, zahraničních i amerických, obzvláště když tu mají pěkné informační centrum.

   Pak jsme se rozloučili s přehradou i s Nevadou a přejeli jsme do Arizony. Ujeli jsme ještě pár desítek mil, než jsme našli na naše poměry luxusní nocležiště uprostřed polopouště.  Dnes jsme ujeli 172 mil.

 

Seznam všech mých článků o putování po Divokém západě Spojených států najdete na tomto odkaze: Divoký západ USA 2012

 

 

Náhledy fotografií ze složky Divoký západ 03 - Las Vegas (Petr Daubner)



Koupit zde reklamu

Komentáře

Přidat komentář

Koupit zde reklamu

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář